David Hoďa: Čtvrtý zápas série s Jestřáby byl pro mě největším zážitkem sezóny

Mladý obránce z Třince zapadl do týmu Vsetína velmi dobře a po čas sezóny patřil mezi nejvíce vytěžované hráče valašského celku. V konečném účtování sice David Hoďa nenasbíral moc bodů, ale jeho práce byla úplně o něčem jiném. Přes jeho výbornou obrannou hru se soupeři dostávali jen velmi těžko. David byl na Vsetíně spokojen a vyjádřil touhu setrvat i do další sezóny: „Kdybych to měl říct dnes, tak nemám důvod, aby se na tom něco měnilo,“ řekl v rozhovoru.

Davide, jak si zatím užíváš volna?
Zatím si ho moc neužívám. Vždycky během sezóny, když je člověk mimo domov, tak chodí do toho i do školy, kde má určité povinnosti, ale hokej je prioritní. Takže se snažím nyní dohnat to, co jsem během sedmi měsíců nestačil ve škole udělat. Jsem momentálně na vysoké škole ve třetím ročníku, píšu bakalářku a od rána do večera sedím nad učením. Snažím se i odpočívat, ale hlavně se věnuju škole. Doufám, že se mi to podaří úspěšně zakončit.

Hodnotíš uplynulou sezónu jako úspěšnou?
Já předešlou sezónu na Vsetíně nehrál, ale slyšel jsem, že ani nepostoupil do play-off a hrál skupinu o udržení. Já před sezónou do týmu přicházel s tím, že se chtělo, ať se hraje do první osmičky a postoupí se do play-off. Věděl sem, že na Vsetíně jsou výborní fanoušci, a že když se bude hrát dobrý hokej, tak na ten stadion přijde hodně lidí. Dá se říct, že jsme od prvních kol tyto požadavky splňovali. Chvilkami jsme se dokonce drželi na prvním místě, i když to byl spíše jen takový záchvěv. Prakticky jsme se pořád drželi toho čela a nejhůře v sezoně jsme snad byli šestí. Myslím si, že z toho pohledu to bylo super. V play-off jsme pak dostali z té osmičky relativně těžkého soupeře, kterého jsme mohli dostat a Prostějov to pak ukázal i proti Havířovu, který velmi potrápil. Co se týče toho play-off, tak se hrálo na pět zápasů, z toho jsme dvakrát hráli doma. Aspoň něco pozitivního, že přišli ti lidi na Vsetín a mohli jsme jim alespoň trochu udělat radost. Šli jsme do toho s tím, že je to otevřené a můžeme překvapit. Chyběl tomu kousek, poslední krok se nepovedl. Škoda, nevyšlo to.

Jak si spokojen se svými výkony v sezóně?
Předešlou sezónu jsem hrál v Polsku, tak nemohu hodnotit příliš pozitivně, protože město a tým bylo všechno krásné, ale po pěti nebo šesti zápasech jsem se zranil (přetržené vazy v koleni), tak pro mě sezóna skončila. Byla to první sezóna, kdy jsem už nemohl nastupovat v juniorce. Proto jsem byl rád, když jsem mohl jít hrát za Vsetín. Odehrál jsem prakticky kromě dvou utkání, kdy jsem byl nemocný celou sezónu. Vycházel jsem dobře s trenéry, ti mě stavěli, věřili mi. Myslím si, že až na pár chyb, které vždy nastanou, tak ta sezóna byla z mé strany ustálená. Nebyla rozháraná jako sezóny předešlé a z tohoto pohledu jsem se sezónou určitě spokojen. V určitých věcech to mohlo být lepší, jako například osobní statistiky, protože jsem nedal ani jeden gól. Pár asistencí jsem měl, ale taková tvořivá hra směrem dopředu tam ještě chyběla a doufám, že na tom budu pracovat a v dalších sezonách to bude lepší.

Trenér Viktor Hlobil o Davidu Hoďovi

„David Hoďa je bek k nezaplacení. V utkáních to možná nejde až tak vidět, ale všechnu práci dozadu, ať už v oslabeních, situacích, kdy nás soupeř tlačí, tak on hraje velmi obětavě. Není to třeba až tak hráč na přesilovky, ale on má přednosti hlavně v tom bránění a určitě na Vsetíně je ten zájem, aby s námi zůstal i do další sezóny. My jsme se o tom už bavili a říkal, že by rád zůstal, protože ta parta kluků co se utvořila je výborná. Je to inteligentní kluk a na ledě je schopný nechat život.“

S kým se ti v obraně hrálo nejlépe?
Já za celou sezónu vystřídal pouze dva parťáky. Prvních asi deset kol jsem hrál se Zbyňou Spitzrem. On je zkušenost sama o sobě a v těch prvních zápasech mi hodně pomohlo, že jsem hrál s ním. Pokud si dobře vzpomínám, tak za těch deset utkání se mi dařilo i bodově a dal jsem asi šest asistencí. Bylo to super. Potom přišla série, kdy se nám nedařilo a prohráli jsme asi pět nebo šest utkání v řadě. Přišel Jirka Heš a obranné řady se nějakým způsobem popřehazovaly a já zbytek sezony dohrál s Michalem Hrčkou. Ze začátku jsme si museli na sebe zvyknout, protože to bylo něco jiného, ale myslím si, že se nám to podařilo. Hráli jsme ve třetí obraně a to někdy nebylo jednoduché, protože do této pětky nastupovali kluci ze střídavých startů. To byla ta nevýhoda třetí formace. Před zápasy jsme nevěděli, s kým vlastně budeme ve formaci hrát. V konečném důsledku to nebylo špatné.

Letos se hodně chválila parta v kabině. Co na ni říkáš ty?
Jak už jsem říkal, tak rok předtím jsem na Vsetíně nehrál, takže nemohu srovnat. Pokud to mám srovnat se svým bývalým působením, jak už v Polsku, Kanadě nebo Třinci, tak letos v té kabině za celou sezónu nebyl jediný problém. Myslím si, že to je ta úrodná půda, proč Vsetín letos došel tak daleko. V mužstvu nebyly žádné výrazné individuality, táhlo se za jeden provaz, hrálo se jako tým a to myslím bylo rozhodující.

Kdo byl v kabině největší šprýmař, burcovník?
Já si myslím, že co se týče srandy, tak se v kolektivu nahodí nějaké téma a více lidí se přidá. Jestli mám říct jmenovitě, tak určitě Lukáš Plšek nezkazí žádnou srandu, Petr Hruška a vůbec oba dva gólmani. Lidí na srandu tam bylo dost. Co se týče hecování týmu, tak to na sebe často bral Ondra Hruška. Myslím si, že to burcování není o individualitách. Samozřejmě Vaňous, jako kapitán, když cítil, že tým potřebuje povzbudit, tak on a Jirka Heš, což jsou zkušení hráči, si vzali slovo a řekli k tomu svoje.

Nyní s odstupem času, neříkáš si, že jste mohli zápasy s outsidery sehrát lépe a skončit v tabulce výš?
Já si tuto otázku sám sobě pokládal často. Ono je to strašně těžké. Na jednu stranu jsme prohráli zápasy s outsidery, ale zase jsme dokázali porazit Karvinou, venku Přerov, což málokdo čekal. Myslím si, že tímto se to nějak smazalo, ale právě proto to pak člověka mrzí dvakrát víc. Vydřete body na ledě favorita a poté prohrajete dvakrát v Hradišti, což se podařilo snad jen nám. Také poslední domácí zápas s Porubou, tři prohrané utkání proti Valmezu, což se asi taky nikomu nepovedlo. To jsou asi ty hlavní důvody, proč jsme se do konečné čtverky nedostali. Nevím co k tomu říct, je to škoda.

Co chybělo, abyste Jestřáby nakonec pokořili?
To je složité nějakým způsobem hodnotit. Myslím si, že měli více zkušených hráčů, kteří v rozhodujících chvílích dokázali puk podržet a dát si to. Nejvíce to šlo vidět právě v pátém utkání, kdy si to už nenechali ujít. Poté co jsme u nich v prvním zápase prohráli v prodloužení, tak se série stěhovala k nám. Vedli jsme 2:1, dostali jsme v přesilovce gól na 2:2, poté z dorážky na 3:2 a pak už si to oni zkušenostmi pohlídali. To byl podle mě klíčový moment série, protože otáčet utkání z 2:0 na 3:2 už je strašně těžké. Sice jsme od úspěchu byli jen krůček, ale bohužel se to nepovedlo.

V pátém utkání se vám nevyvedl úvod zápasu a Prostějov se dostal do vedení 2:0. Čím to bylo, že váš výkon působil tak zakřiknutě?
Do dneška si tu první třetinu nějak nedokážu vysvětlit. Nevím, jestli to plynulo z toho, že jsme předešlá dvě utkání vyhráli a mysleli jsme si, že to půjde samo. Ale nemyslím si, že to tak bylo. Prostějov se dal na pátý zápas dohromady a doma je velmi nebezpečný. Dobře bruslili, stříleli, chodili do brány a my jim pomáhali naším vylučováním, což našemu týmu nepřidalo. Ve třetím zápase měl Prostějov také výborný nástup a my se nemohli dostat z pásma. Lukáš pochytal, co se dalo, oni trefili dvě tyčky, měli jsme štěstí. Pátý zápas se nám podobný scénář nepodařil, spadly nám tam dvě branky a už se to otáčelo velmi těžko.

Co říkáš na podporu fanoušků během play-off a závěrečnou invazi na led, nevadilo vám to?
Od fanoušků jsme pociťovali podporu celý rok, což bylo příjemné. S těmi co přijeli do Prostějova, jsme měli možnost rozloučit se na ledě a myslím, že to nikomu nevadilo. I když to loučení je nepříjemné, protože když člověk prohraje a za pár minut se má radovat, tak to moc nejde. Vůči těm lidem to rozloučení bylo správné a myslím si, že je to tak správně, i když to třeba pořadatelé nevidí rádi. Já proti tomu nic nemám. Když je to v nějakých mezích, tak je to úplně v pohodě.

Máš ze sezóny nějakou vzpomínku, zážitek, na kterou nezapomeneš?
Největší zážitek byl čtvrtý zápas čtvrtfinálové série s Prostějovem doma, kdy se nám podařilo zvítězit a srovnat sérii na 2:2. Vyhráli jsme 5:2, stadion byl plný, lidi se bavili. To pro mě byl asi největší zážitek.

Jak to vidíš se svou budoucností?
V této chvíli je velice těžko říct, kde budu, jak budu. Něco málo už jsme se s trenérem Hlobilem bavili, ale uvidíme, co bude. Záleží, jak na tom Vsetín bude a jestli vedení o mě projeví zájem. Myslím si, že jednání určitě nějakým způsobem budou probíhat. Já jsem byl na Vsetíně spokojený, a kdybych to měl říct dnes, tak nemám důvod, aby se na tom něco měnilo.

Závěrem něco na odlehčenou. Sleduješ pokračující dění play-off?
(Pozn. - Rozhovor byl pořízen před skončením finále) Abych řekl pravdu, tak Havířov a Karviná jsou týmy, ve kterých jsem dříve působil. V Havířově jsem hrál první ligu a znám tam skoro všechny kluky. V zápasech proti nim, jsem tak měl vždy speciální motivaci. Co se týče Karviné, tak tam sem hrával, když byli ještě Orlová, takže tam znám taky snad polovinu týmu. Sleduji jejich zápasy pořád a utkání proti nim jsem si užíval. Jinak dění v jiných soutěžích moc sledovat nestíhám, jelikož mám nabitý program. Ale vím, že Třinec vypadl, tak dále nejblíž jsou Vítkovice, kde znám taky pár kluků, proti kterým jsem hrával za Třinec nebo s nimi v reprezentaci. V play-off tedy nyní palce držím jim.

Děkuji za rozhovor!

David Hoďa měl v play-off před brankou s hráči Prostějova plné „záda“ práce.