Jak se vaří kotel adrenalinu?

Smícháte plamének naděje, velké odhodlání, špetku štěstí a věrné fanoušky. Přidáte los, který v posledním kole svede dohromady dva aspiranty na jedno postupové místo do play-off a kotel adrenalinu je na světě. V sobotu večer pak nastala chvíle CH. Kotel adrenalinu byl uvařen a Vsetínští a Třebíčští si ho dopřávali plnými doušky. Chutnalo však jen jednomu z týmů...

Je středa.

Na Lapači probíhá druhá třetina utkání WSM ligy, mnoho přítomných však místo dění na ledové ploše sleduje displej svého telefonu. Ne, zápas Vsetína s Benátkami není tak nudný, byť favorizovaný Vsetín jasně dominuje. To jen fanoušci ROBE Vsetín vyhlížení naději. Naději na play-off, kterou může přinést jen výhra jindy nenáviděného Frýdku-Místku nad Třebíčí.

Lapač několikrát vzrušeně zahučí. Tribunami se nese radostná zpráva. Frýdek se do toho pustil zhurta a v první třetině vede nečekaně 4:0. Zavládne optimismus.

„Pojedem do Třebíče, jo?“ domlouvají se skupinky fanoušků vůkol.
„Hlavně bacha, ještě ve Frýdku není konec," hasí optimismus skeptik odvedle.

A má pravdu. Přesně ve chvíli, kdy se na Lapači slaví jasné vítězství Vsetína a euforicky se skanduje „Celý Vsetín do Třebíče,“ vyjeknou pozorovatelé druhého utkání vyděšeně. Už je to jen 4:3 a do konce zbývá ještě skoro celá třetí třetina. Třebíč bleskově snížila, cestou z Lapače tak davem rezonuje jediná otázka: „Udrží to Frýdek?"

Ve 20:15 je jasno! Třebíč prohrává. V sobotu čeká Vsetín na jejím ledě přímý souboj o play-off. To, čemu na Lapači věřil jen málo kdo, se stalo skutečností. Valaši mají postupové šance znovu ve svých rukou.

Zdá se, jakoby se sami hokejoví bohové postavili na stranu vsetínského vedení. To se před sezónou snažilo prosadit předkolo play-off. Neuspělo. Přesto teď bude po jeho. Díky náhodě – losu, který svedl Třebíč se Vsetínem proti sobě v posledním kole. Předkolo bude! Sice neoficiální a jen na jeden zápas, ale bude. Vítěz bere vše.

Pozoruhodnou situaci umocňuje fakt, že jde právě o Třebíč. Jaká paralela. Před třemi desítkami let se Vsetín s Třebíčí pravidelně utkával v klíčových bitvách sezóny. Sváděl s ní souboje o postup z krajského přeboru. O pár let později i o první ligu.

Následně se cesty obou celků rozdělily. Vsetín vládl extralize, poté byl svržen do druhé ligy. Třebíč mezitím pravidelně hrála první ligu. Letos se cesty obou celků znovu protnuly. A znovu to vyvrcholí klíčovou bitvou, byť tentokrát „jen“ o play-off. A znovu se očekává i velký fanouškovský výjezd do Třebíče.

„Karel Čáslavský¨" vsetínského hokeje přezdívaný „Rst“, vzpomíná na výjezd do Třebíče z roku 1987 jako na jeden z nejlegendárnějších ve vsetínské historii. Po jedenatřiceti letech na něj Valaši mohou navázat. I kulisy jsou podobné. Tehdy Vsetín potřeboval vyhrát o dvě branky. Tentokrát musí vyhrát taky, byť stačí o jednu. Tehdy uspěl, vyhrál 5:2. A letos…?

Na Lapači jsou odhodlaní. Moc dobře si uvědomují, na jak tenkém ledě se v poslední době pohybovali. Ve zdánlivě beznadějné situaci dostali ještě jednu šanci. A ví, že ji nemohou pustit.

„Už prostě nesmíme ustoupit. Musíme vyhrát,“ burcuje Protasenja.

Najde se však i čas na odlehčení. Jeden z činovníků VHK ve srandě poznamenává: „Na náměstí ve Varech teď obětují ovci, aby se nám vyhnuli."
Upozorňuje tím na fakt, že s Karlovými Vary má letos Vsetín pozitivní bilanci 3:1 na zápasy.

Přichází den D. Sobota, 24. 2. 2018.

Hokejisté odjíždějí v dobré náladě. Tým se snaží nepřipouštět tlak. Nerozhodí ho ani fakt, že musí vyrazit jiným autobusem, než obykle. Ten původní totiž zamířil na STK a už odsud nevyjel. Náhradní bus, kterým Valaši vyrážejí pro play-off, mají k dispozici teprve podruhé. Poprvné s ním jeli v létě. Paradoxně právě do Třebíče, k přípravnému zápasu, který vyhráli 1:0.

Když hráči na Vysočinu dorazí, nejsou zde zdaleka jedinými zástupci Vsetína. Kolem stadiónu už proudí davy vsetínských fanoušků. Jiné než zelenožluté barvy se v ulicích promrzlého města takřka nevyskytují. Prognózy se naplňují – dnes to bude velké.

Je 16:30. Třebíčský zimní stadion je ještě prázdný. Vyjma sektoru hostů. V něm už je bezmála 150 fandů a postupně přicházejí další a další.

Hokejisti nastupují na rozbruslení.

„Pavelka je tu,“ pronese radostně vedle stojící fanoušek. Jako mnozí jiní, i on věří tomu, že se gólman v zářivě červených betonech stane důležitým jazýčkem na vahách. Nemýlí se.

Oba celky vypadají už na rozbruslení maximálně soustředěně. Je na nich znát, jak moc chtějí vyhrát. Nejdéle se rozbrusluje Frolo. Všichni ostatní zelenožlutí zmizeli, jen on ještě brázdí ledovou plochu. Moc mu záleží na dnešní úspěchu. Po mnoha letech se vrátil „domů“ a tolik by si přál dovézt svůj tým do play-off.

Hostující sektor se mezitím zaplnil. Řada Vsetínských ale nebere konce. „Vždyť už se tam ani nevejdete,“ pronese u vchodu do sektoru pořadatelka, která kontroluje lístky. Naštěstí, hostující sektor je v Třebíči obrovský a Vsetínští jsou na mačkání se zvyklí. Plní se však i domácí sektory. Bude plno, jak se sluší a patří v nejdůležitějším zápasu sezóny.

Do zápasu zbývá ještě deset minut. Speakři vsetínského kotle však už obsazují svá vůdcovská místa a začínají organizovat fandění. Když začnou nastupovat první vsetínští hráči, fandění přejde automaticky v hymnu. Tak, jak se stalo na Valašsku tradicí. Tradicí, z níž mrazí. Sborový zpěv v tu chvíli nepřehluší nic, ani hlasitá hudba z reproduktorů.

Je vhozeno. Obraz hry je od úvodních minut přesně takový, jak se čekalo. Vsetínští se snaží tvořit hru, domácí sázejí na vyčkávací hokej. Styl, pro který jsou mezi ostatními soupeři tolik neoblíbení… ale se kterým slaví úspěchy.

Ani Vsetínští to však s ofenzívou nepřehánějí. Jiří Dopita dobře ví, že v předchozích vzájemných zápasech VHK doplatili na nedostatek trpělivosti. 

„Hrajte trpělivě, žádné bezhlavé riskování," ordinuje Dopita medicínu, která má přinést úspěch. 

Vzrušení přináší až přesilovka v polovině třetiny. Třebíč ji hraje dobře. Výborně. V jednu chvíli se Pavelka jen bezmocně převaluje na zádech a bez hokejky se snaží zastavit puk motající se kolem jeho brány. Valaši před ním ale obětavě skáčou do střel. Kapitán Markovič jde příkladem. Není pochyb, vsetínští hráči dnes táhnou za jeden provaz. A pro výhru udělají maximum.

V úvodu druhé třetiny trefují domácí tyč. Hosté si pořádně oddechnou. Dobře ví, že inkasovat první gól by se rovnalo cestě do pekel. Pár centimetrů ale Vsetín zahraňuje. A o minutu později…

Jiří Karafiát dostane puk v útočném pásmu. Všimne si clony před brankou. Záměrně za ni schovává puk, Dostál v bráně nevidí vůbec nic. Prudká střela švihem.

„Góóól!“ 

Tribuna za Dostálovými zády zaburácí nadšením, šály jdou nad hlavy.

Jiří Karafiát, zlínský junior, udělal během sezóny obrovský progres. Zlé jazyky v úvodu ročníku tvrdily, že hraje jen proto, aby byla splněna povinná kvóta nasazování juniorů. Karafiát se ale v průběhu sezóny zlepšoval a ve druhé polovině základní části už nemohl nikdo tvrdit, že hraje jen díky svému věku. Získal si důvěru trenérů. Jako čtvrtý útočník často chodil na přesilovky. A dal několik důležitých gólů. A ten nejdůležitější vsítil právě teď.

Tímto ale jeho role v zápase nekončí. O pár minut později chrání na brankovišti svého gólmana. Odstrčí dojíždějícího hráče a dostává trest. Ke vsetínské nevoli navíc není pískána hrubost, jak tomu v těchto situacích obvykle bývá, ale rovnou úder do oblasti hlavy a krku, tedy trest na 2+10 minut. Domácí mají druhou přesilovku. Znovu Valachy točí v pásmu. A najednou dostává křižnou přihrávkou Horký. Je sám, úplně sám. Před ním odkrytá brána. Je zle. Horký pálí…

… není to gól.

„To byla tyčka, nebo to Pavelka dokázal zastavit?“ ptá se nevěřícně jeden z fanoušků. Až záznam potvrdí, že to byl skutečně zázračný zákrok vsetínského gólmana, který se bleskově přemístil a puk vyrazil. Zákrok večera. A nejspíš i kola. A možná i celé sezóny – alespoň té Vsetínské.

„Tohle měl být gól, to nás může mrzet,“ uleví si zklamaně třebíčský trenér Sobotka v předtuše neúspěchu.

Záhy nabývá předtucha reálné obrysy. Vsetín navyšuje náskok. Dostál rozehrává svou širokou brankářskou holí puk, který se pomalu kutálí do brankoviště. Důsledná vosa Podešva ho sleduje. Najednou puk poskočí a nebohý brankář ho tak místo do křídla pošťouchne jen metr před sebe. A tady číhá Podešva. Vsetínský odchovanec neváhá a rychle uklízí puk do poloodkryté brány.

Třebíčský gólman zpytuje svědomí. Tahle chyba ho bude dlouho mrzet.

To Valaši se radují. Z čista jasna vedou 2:0… a za další tři minuty už je to o tři branky. Protasenja se v přečíslení protahuje před gólmana. Svou nekonečně dlouhou holí se ho pokusí obhodit. Zdá se, že se to nepovede, puk míří těsně vedle. Jenže se lehce otře o brusli obránce Třebíče a upraví svůj směr tak, jak Valaši potřebují.

„Góól." Tribuna za třebíčskou brankou je v extázi.
„Góól," vybuchuje i střídačka VHK ROBE. 3:0 už je nadějný náskok.

Domácí pijí kalich hořkosti do dna. Dnes jim štěstí nepřeje. Vsetínští ale lítost nepociťují. Vždyť předchozí vzájemné zápasy byly přesně opačně. V nich to byla Třebíč, kdo dokázal dát gól doslova z ničeho, přestože byla v zápasech výrazně horší. Zdá se, že dnes to osud Vsetínu vrací.

„Jedeme do Varů,“ vykřikují nezávisle na sobě jednotliví fanoušci VHK. Ti skeptičtější se snaží optimismus krotit. Ještě není konec, vzpomeňte na Slávii. Na totéž myslí o přestávce i vsetínští hráči. „Slavia je minulost. Podruhé se to nestane,“ je ale přesvědčen Tomáš Vávra.

Přesto i on v úvodu třetiny znejistí. Kopta vyhodí puk na tribunu a Třebíč tentokrát přesilovku využije. Už je to jen o dva góly. Domácí jsou nabuzení, výborně hrající Roman Erat skoro nesleze z ledu. Valaši ale vzdorují s maximální obětavostí.

A pak Třebíč chybuje. Ve chvíli, kdy se hraje čtyři na čtyři, má na ledě pět hráčů. Rozhodčí to vidí a posílají ji do oslabení. Domácí znervózní a v dalších minutách se dopustí dvou jednoznačných faulů. Nepřehlédnutelných. Však ani nemají snahu protestovat.

Ne nikdo nemá iluze, že Vsetín v přesilovce navýší náskok. To se ke Vsetínu nehodí. Je to však šest cenných minut. Šest minut, které VHK může kontrolovat, ideálně ve svém útočném pásmu. Přesto Třebíč i v oslabení dvakrát nebezpečně zahrozí. Jakub Teper se po hlavě vrhá do střely. Tak jak je mu vlastní. I proto ho mají vsetínští fanoušci tolik rádi.

Konečně je Třebíč zase v pěti, do konce však chybí už jen pět minut.

„To už udržíme, musíme,“ notují si hráči i fanoušci. Přesto jsou všichni nervózní. Defenzíva VHK ale dnes pracuje bezchybně. Žádné hloupé minely, žádné systémové chyby. Marně se domácí snaží dostat do střeleckých pozic. Marně dobývají útočné pásmo. 

Tři minuty před koncem si Třebíč bere oddechový čas a odvolává brankáře.

Při zoufalé domácí snaze obsadit prostor před Pavelkou se puk dostane k Dundáčkovi. Má dvě možnosti. Buď jen lehce poslat puk ven z pásma, nebo zariskovat zakázané uvolnění a pokusit se trefit prázdnou bránu. Ve zlomku vteřiny se rozhoduje: „jdu do rizika!" 

Jeho oblouček je naprosto přesný. 4:1!

Valašské oslavy se rozjíždějí naplno. Hráči i fanoušci se objímají. Všichni ví, že tříbrankový náskok dvě a půl minuty před koncem už prostě nepustí.

To se i potvrzuje, naopak, Radim Kucharczyk ještě dorážkou zvyšuje na 5:1. To už třebíčským stadiónem naplno zní Vysoký Jalovec.

Na ledě se ještě přiostřuje.

„Dino klid,“ uklidňuje Dopita David Vítka. Dobře ví, že jakákoliv rozmíška by Vsetínu mohla jen uškodit.

Nic takového se naštěstí nestane. Poslední sekundy uplynou.

Ruce vsetínských jdou nahoru, hráči startují k Jaroslavu Pavelkovi. Jestli by měl být jmenován klíčový hráč rozhodujících zápasů, je to právě on. V závěru zápasu s Frýdkem zneškodnil dobře provedený blafák, který mohl být pro vsetínské ambice smrtící. A dnes zamkl branku a v klíčových okamžicích předvedl famózní zákroky. Nyní se se vsetínským dresem loučí o to víc si děkovačku užívá. 

Však ho taky fanoušci nadšeně vyvolávají. Tleská se ale všem. Valaši se v pravou chvíli ukázali jako tým, semknutý a obětavě bojující za svůj cíl. A za to jsou teď odměněni dlouhotrvajícím aplausem hrubým odhadem sedmi stovek vsetínských fanoušků.

Po dlouhých minutách hráči opouštějí led, zůstávají jen brankáři, kteří nadšeným fandům předvádějí přeskok Šurého přes Pavelku. Poté i oni odjíždějí, aby se o pár minut později celý tým ještě jednou vrátil. Hráči se chtějí ještě jednou rozloučit s těmi, kteří jim dnes vytvořili absolutně domácí prostředí. Nyní už poloprázdným třebíčských stadiónem se nese všeříkající pokřik: „Vary uděláme.“

Valašsko je v euforii.

Vsetínští dobře vědí, že Karlovy Vary budou obrovským favoritem. I to, že vzájemná bilance ze základní části nic neznamená. Přesto budou chtít svému soupeři cestu za návratem do extraligy co nejvíce znepříjemnit. Valaši totiž vědí ještě jednu věc – i nováček může vyhrát titul.