Jihlava? Zatím nejslabší soupeř, tvrdí Haschka

V s e t í n - Dvacátého října mu bude devatenáct let, váží 87 kilogramů, na svět se dívá z výšky 186 centimetrů a dres mu zdobí číslo #63. Seznamte se - Libor Haschka. Bek vsetínské juniorky, na jehož kontě se po třinácti střetech sluní šest tref do černého a stejný počet gólových asistencí. „Zatím jsem spokojený, ale určitě by to tam mohlo padat víc,“ usmívá se houževnatý obránce, k němuž jsme zavítali na kus řeči především na téma střet s Jihlavou. Mimo to se ale Libor rozpovídal i co se týče hodnocení vlastních výkonů, vyhlídky na střety proti Pražanům a svého se dočkáte i tehdy, pokud očekáváte něco málo ze soukromí obránce, jehož vzorem bývalo trio Tesařík - Zubíček - Srdínko.

„Jistě. Myslím si, že je to zatím dobré. Výsledky na domácím kluzišti nám vychází skvěle, ale hororem jsou pro nás venkovní utkání. Tam to není nijak slavné, takže na otázku: Co by jsme měli zlepšit, už odpověď máte.“

Říkáš, že doma je to dobré, ale venku to pokulhává. Kde však vidíš hlavní rozdíly v utkání Na Lapači a někde například v Praze nebo v Ostravě?

„Těžko posoudit, ale doma se nám hraje o poznání lépe, Na Lapači se cítíme uvolněně a pomáhá nám také domácí obecenstvo. Hrajeme tudíž zodpovědně. Oproti tomu, venku se prezentujeme hodně špatnými začátky, což se nám vždy vymstí. Začínáme hrát ve druhé nebo až třetí třetině a pak už prostě vyrovnat nestihneme.“

„No, v první části jsme si na ledě dělali de facto co jsme chtěli, ale přesto padly jenom tři branky. Do druhé dvacetiminutovky bylo naším cílem nastoupit s nadhledem a hlavně jsme nechtěli soupeře podcenit. Bylo to ale čím dál tím horší, špatně jsme bránili a hosté začali využívat vysunutých forvardů. My jsme všichni chtěli dát branku a hrnuli se do branky. Naštěstí máme vynikajícího gólmana, který toho hodně zažehnal v náš prospěch. Poslední třetina už byla jenom o udržení náskoku, což se nám nakonec povedlo perfektně. Zastávám názor, že Jihlava byla určitě nejslabším celkem, s kterým jsme zkřížili hole. I tak nás ale v některých částech potrápila.“

Výborně, zhodnotil jsi tedy práci svého týmu. Zkus se teď ale zamyslet nad svým výkonem. Jaké z něho máš pocity?

„První třetinu jsem odehrál dobře, ale potom to se mnou nabralo špatný spád. Začal jsem hodně vymýšlet a nepředvedl jsem skoro nic.“

I přes to tvé konto zdobí dvanáct bodů, což je slušná vizitka, souhlasíš?

„Ano, je to celkem dobré. Spokojený samozřejmě jsem, ale mohlo by mi to tam padat víc.“

„Oba pražské souboje nebudou ničím lehkým, přes to ale doufám, že si domů dovezeme šest bodů. Ze začátku je třeba to zabetonovat a potom tvrdě udeřit.“

Zkusme trochu poodkrýt i něco ze soukromí. Například zda máš nějaký hokejový vzor, nebo jak by jsi okomentoval fakt, že Vsetín přišel o mužskou extraligu?

„No já si myslím, že Čecháčci si dělají, co chtějí. To, co udělali s hokejem ve Vsetíně byla každopádně podpásovka. Když jsme nemohli hrát extraligu, tak jsme přece měli spadnout o soutěž níže a né úplně skončit. Jistojistě se to podepíše zejména na mládeži. Jediná záchrana bude příští rok koupit první ligu, jinak to nebude dobré! Co se hokejových vzorů týče, vždy jsem obdivoval trio Tesařík - Zubíček - Srdínko a ještě něco ze soukromí? Snad to, že 20. října slavím devatenáct let. Na oslavy se těším moc.“

Tato sezóna je tvou poslední v dresu juniora. Už víš, co bude po ní?

„To se ještě uvidí. Hlavně se musím poradit s agentem.“

Na závěr bych se tě zeptal, s kterým ze svých spoluhráčů si rozumíš nejvíce na ledě a mimo něj?

„Rozhodně je to Erik Hrňa. Už se známe od dětství, Erik je dobrý kamarád jak na ledě, tak mimo šatnu. Jsme spolu skoro pořád!“

Za projevenou ochotu přejeme Liborovi hezké prožití narozenin a s tím i mnoho životních úspěchů