Josef Turek: Kluci předčili mé očekávání. Do sezóny máme svůj cíl, ale nebudeme ho prozrazovat

Letošní sezóna je ve znamení návratů. Po angažování Radima Hrušky, Tomáše Frola, Ondřeje Slováčka, Ondřeje Holomka a Martina Podešvy je tady i jeden návrat trenérský. Vrací se tam, kde svou kariéru kouče začal. Josef Turek má za sebou osm let v extralize mužů jak na Slovensku, tak i v České republice. Nyní si přichází na Lapač, jak sám říká, vyčistit vzduch. Výsledky staršího dorostu z přípravy něco málo značí, že tato sezóna bude stát za to. Josef Turek se však drží při zemi a za cíl si klade udržet extraligu staršího dorostu.

Trenére, jak probíhala letní příprava?
Byl jsem spokojený už v létě. Sešlo se nás sice jen dvanáct ze dvou ročníků, ale nestěžuji si. Musím říct, že těch pár hráčů, co se scházeli + ročníky 1999, které už u nás nemohly hrát a měli nasměrováno jinam, jako např. Pařízek, Hrňa a Nadymáček, tak jsem s nimi byl moc spokojen, protože opravdu makali. Kluci vytvářeli dobrou partu. Poté jsme jezdili na led do Poruby a tam to bylo takové všelijaké, neurovnané. Ty tréninky nám však pomohly a udělali jsme si obrázek s Petrem Fojtů. Přinesl jsem mezi kluky něco nového a poté se to opět rozjelo. Snažíme se, aby v trénincích byla obrovská intenzita. Nerozlišujeme předzápasový, pozápasový trénink nebo rozbruslení. Mělo by se pracovat pořád stejně, aby si hráči na tempo navykli. Myslím si, že to je hlavní věc. Někdy se zaostává v pohybu a bruslení, můžete prohrát, ale nemůže být tým pomalý a vláčný. Tím, že je nás méně, tak dostanou kluci hodně prostoru a mohou svůj talent rozvíjet. Kdyby byli v klubech, kde je zase naopak moc hráčů, tak se nedostanou tolik na led.

Čtyři přípravné zápasy, čtyři vítězství. Jste spokojen?
Díval jsem se do historie, a to na Vsetíně nebylo snad deset let. Pořád je to ale příprava. Nechci, aby si někdo myslel, že takto pojedeme i nadále. Určitě nás někdo nachytá a porazí a nebude to jednou, ale i víckrát, což je logické. Celkově bych však přípravné zápasy shrnul velmi dobře. Výborně se ukazoval náš brankář Viktor Chrástecký. Hráči ukázali, že mají obrovskou sílu, i když je nás méně. Měli jsme mít ještě jeden zápas v přípravě, ale Trenčín ho bohužel zrušil, protože jim začíná soutěž nakonec o týden dříve. Budeme tedy do začátku soutěže bez zápasu, ale uděláme si nějaký modelovaný zápas.

Není možno už nyní nikoho oslovit pro přípravný zápas?
Nikdo s námi už nechce hrát. Obvolával jsem extraligové kluby poblíž, ale nikdo do toho už nechce jít před soutěží. Myslím si, že je to škoda.

V posledním přípravném zápase nastoupila i posila ze Slovenska.
Přišel k nám z Trnavy Ján Petriska, který už u nás před měsícem trénoval. Je to kluk, co vyhrál kanadské bodování kadetů na Slovensku. To je něco, jako u nás mladší dorost. Byl o něj zájem i v dalších českých klubech. Věřím, že podmínky, které nárokuje budeme moct splnit, aby u nás hrál. Je to pravák, ročník 2001 a do budoucna určitě dobrý střelec. Líbí se mu u nás, chce u nás hrát, takže věřím, že u nás zůstane.

Soupiska je kompletní nebo hledáte ještě další hráče?
Hledáme k brankáři Viktorovi Chrásteckému dalšího brankáře, a ještě jednoho na tréninky, který by měl u nás střídavý start. Ještě to nemáme úplně urovnané. V hráčském poli už nenastane nic. Máme tři pětky, co se už objevovaly v přípravných zápasech. Nedávno se k nám přidal Martin Baďura, kterého vyřadili z týmu ve Zlíně. Nastupoval u nás už minulou sezónu za mladší dorost. Musí si však o sestavu říct, protože přišel v době, kdy se pětky už vytvořily. Musí být tedy lepší než oni, aby se do tří formací dostal.

Co předcházelo tomu, že jste se stal trenérem staršího dorostu?
Už vloni, když jsem skončil jako trenér mužů v Dukle Trenčín, tak mě oslovil Radim Tesařík s Danem Tobolou. Bylo to v závěru soutěže, kdy Vsetín zachraňoval extraligu staršího dorostu, tak abych jim s tím pomohl společně s trenéry, co tady byli. Měl jsem však stále platnou smlouvu v Trenčíně, takže jsem nemohl. Tam se zrodily první signály. Měl jsem i nabídku z Kazachstánu, ale nakonec to nevyšlo. Vzali jako trenéra bývalého hráče toho klubu. Extraliga byla trenérsky obsazena, ale měl jsem nabídku z jednoho moravského týmu z první ligy. Pro tu jsem se však nerozhodl, protože tam byla neurovnaná situace s hráči. Byly i další nabídky ze zahraničí, ale v angličtině nejsem příliš silný. Když nedokážete týmu říct pokyny přesně od srdce, tak si myslím, že to není vhodné. Od září tedy budu zase chodit se jazykově zdokonalovat. Už se rozběhla letní příprava a Vsetín jsem viděl jako východisko. Chodím tady už deset let se svým synem. Navíc na Vsetíně jsem začínal svou trenérskou kariéru. Říkal jsem si, že tím nic nepokazím a vyčistím si trochu vzduch. Každý má ambice trénovat tým mužů, ale mě vždycky bavila i mládež. Tak jsem do toho šel, jsem tady a chci Vsetínu pomoci. Jen bych chtěl zdůraznit, že jsem nepřišel Vsetínu hledat hráče, ale trénovat je a posunout je dál, třeba rovnou do mužů. Tím, že není u nás juniorka, tak to je problém a mezera čtyři roky. Pokud ti kluci se nedostanou do týmu mužů, tak jako další cestu budou volit extraligu juniorů.

Překvapili vás něčím hráči staršího dorostu?
Překvapili. Předčili mé očekávání, jak v suché přípravě, tak i v partě uvnitř kabiny. Makají, nerozlišují příprava-mistrovský zápas, jedou pořád naplno. Hra je čistá, tréninky mě s nimi baví a rád mezi ně chodím. Pomohlo i to, že chodili trénovat s muži. Starší dorostenci v republice moc takové šance nedostávají. Uvidíme v sezóně, jestli si Jirka Dopita s Lubošem Jenáčkem někoho vytáhnout. To musí rozhodnout oni. Vždycky trenér z vyšší kategorie rozhoduje o tom, jestli si někoho vytáhne nebo je posune zpátky.

S jakými cíli vstoupíte do extraligové sezony?
Trenéři a hráči máme své cíle v kabině a nebudeme je prozrazovat. Nebudeme vyhlašovat, že budeme v play-off nebo první, což je nesmysl po loňské sezoně. Cíl je zachránit starší i mladší dorost v extralize. Tak, aby naši nejlepší hráči ze sedmé, osmé třídy měli kde hrát nejvyšší soutěž. Aby nám neřekli v osmé třídě, že jdou třeba do Vítkovic, Třince nebo Komety Brna. Máme s klukama v kabině ještě jiný cíl, ale nebudeme ho říkat.

Zmínil jste, že si chcete na Lapači vyčistit vzduch. Jak tomu rozumět?
Po osmi letech, po pětisetech zápasech v extralize mužů v Česku a na Slovensku. Každý má ambice do extraligy jít, ale vůbec neví, jaké faktory rozhodují o vašem setrvání nebo o výsledcích týmu. Samozřejmě na to musíte trenérsky mít. Rozhodují trenérské levely. Trenéři nejsou stejní, stejně tak jako hráči nejsou výkoností stejní. Není to o štěstí, jak si každý možná myslí. Není to o tom jen tým trénovat, musíte být i psycholog, umět dávat tým dohromady. Je důležité abyste jako trenér sedl lídrům týmu, nesmíte nic pokazit. Musíte si to zažít zkrátka. Mládež je v tomto jiná. Děti hrají zadarmo, chtějí se někam dostat a mít dobré kariéry. Je důležité, aby to vždycky chtěli ti kluci a ne rodiče.

A platí tedy to, že na Vsetíně dýcháte čistší vzduch?
Ano. Je tady velký prostor pro trénování. Trochu i z důvodu, že nemáme juniorku. Budeme se s Lubošem Konečným a Mirou Barusem snažit nějak propojit mladší a starší dorost. Pro ty talentované, chceme dělat individuální tréninky, abychom je posunuli ještě dál. Nestačí jenom talent, musíte tomu obětovat tvrdou dřinu. Dřina vás musí bavit. Někteří hráči žijí jen z talentu, ale jednoho dne to „klekne“, když tomu nedáte vše. Příkladem budiž nejlepší hráči světa. Z našich třeba Jaromír Jágr. U něj bylo i důležité, že mu vydrželo zdraví. Trénoval jsem strašně moc hráčů, kteří nedokázali umocnit svůj talent poctivou dřinou. Ale jak jsem říkal, je tady perfektní vzduch na trénování. Hráči mají velký ice-time na ledě, mohou se rozvíjet a jsou „ukojení“. Nejhorší je to, když hráč je talent, není vytěžovaný a nemůže se rozvíjet. Někde se to děje, protože mají třeba přetlak hráčů.

Jste i šéftrenérem mládeže, co to pro vás znamená?
Jsem zodpovědný dle mé smlouvy i za mladší dorost. Trenéři samozřejmě mají plnou důvěru při trénincích, skládání soupisky atd., ale jsem za to také zodpovědný. Kdyby byla ještě juniorka, byl bych zodpovědný i za ně. Zajímá mě však i osmá až šestá třída. Kolik je tam dětí, jak se trénuje atd. Nepřišel jsem se zde s někým porovnávat nebo si něco dokazovat. Když bude někdo z trenérů něco chtít vědět, jak to fungovalo v extralize, nebo v národním mládežnickém týmu, tak můžu říct, jakou cestou jsem se vydal. Ta cesta byla vždy minimálně do play-off. Dávali jsme spousty gólů. Hru jsem vždy hrnul více dopředu. Takže rád poradím, když někdo bude chtít. Zatím za mnou nikdo nepřišel, takže si trenéři jedou svoje cesty. Takže starám se hlavně o starší dorost a trochu i o ten mladší.

Určitě sledujete i muže. Máte nějaký tip, jak by si mohli v soutěži stát?
Viděl jsem jeden zápas doma s Přerovem. Tempo bylo tedy parádní. Vůbec nevím, jakou představu mají trenéři o skladbě týmu. Je to jejich věc samozřejmě, já jsem jen divák. Zápas to byl rychlý a bez prostoru tvořit hru. Všichni ještě mají plno sil, takže se to bude lámat až se všichni rozehrají a někdo malinko povolí. Někdo má v týmech hráče z extraligy, někdo z druhé ligy, takže poté už budou rozhodovat jen detaily. Bruslit dneska umí už skoro všichni stejně. Rozhodují většinou maličkosti na malých prostorech, jestli se rozhodujíc situace dva na jednoho apod. Co sleduji tréninky, tak chlapi makají jako blázen, ale to určitě všechny týmy. Kádr je podle jmen silný. Jsou tu i hráči, co jsem trénoval v mládeži, Tomáš Vávra, Martin Podešva, Radim Ostrčil, Ondřej Slováček, René Kajaba a další. Martina Podešvu jsem měl i v Třinci. To je velmi šikovný centr, tvořivý a pomůže. Když ukáže svou hru, co umí, kličkama, přehledem, tak bude lidi zvedat ze sedadel. Tomáš Frolo další vynikající důrazný hráč, Radim Hruška výborný tvořivý hráč nebo Radim Kucharczyk, který hrál dlouho extraligu, takže všechno výborní hráči na první ligu.