Vstupenky online

Michal Šurý: „Cítím se výborně.“ Přitom vzdává hold obraně

Dominik Tobola • 23.11.2016

Narodil se v Uherském Hradišti, kde také mimo jiné s hokejem začal. Řeč je o novém objevu mezi třemi tyčemi valašského celku. Michal Šurý se nyní může pyšnit nejlepším průměrem obdržené branky na zápas v rámci celé druhé ligy, který činí pouze 1,28. Muž s třiatřicítkou na zádech od utkání s Hodonínem odchytal šňůru sedmi střetnutí v řadě, přičemž inkasoval pouze šestkrát. Vynikající statistiky a celkový styl tak v šatně řečeného „Šurdu“ řadí mezi jedno z nepříjemnějších překvapení v nové sestavě Valachů. „Nemůžu si na nic stěžovat, naopak zažívám fantastické období. Snad to vydrží co nejdéle,“ pochvaluje si ještě před čtyřmi lety brankář Uherského Ostrohu v krajské lize.

Michal začal s hokejem ve čtyřech letech, ovšem díky svému otci rozvíjel sportovní talent i na vodě. Šurý starší je totiž dlouholetým trenérem veslařského klubu Morávia ve slovácké metropoli, kde vychoval ne jednoho mládežnického reprezentanta. Naposledy třeba Michala Plocka, držitele titulů juniorského mistra světa a také v kategorii do 23 let, který při své premiéře v mužském světovém poháru skončil na čtvrtém místě. Toho času šestadvacetiletý brankář tak od útlého mládí bojoval na dvou frontách. „Bylo to perfektní, že nebyl jen hokej. Veslování mě udržovalo v pohybu pořád. Je to velice náročný sport, takže hlavně na fyzičku perfektní. Věnuju se mu dodnes, protože perfektní zázemí v Hradišti využívám na letní přípravu. Jak se zdá, tak je to zatím dobrá volba,“ usmívá se hbitý brankář.

Rodáka z Mařatic to ale přece jen více táhlo do branky. A zvolil správně, ač začátky v dorosteneckém, juniorské a potažmo mužském hokeji nebyly ty z nejraketovějších. „V osmé třídě jsem šel na Vsetín s tím, že bych se chtěl dostat do dorostu. Jenže to nevyšlo a musel jsem do Hodonína,“ vzpomíná. „Nebral jsem to ale nijak zle. Zkrátka a dobře jsem to vzal jako podnět k tomu, abych ještě více pracoval.“ Důkazem, že se rozhodnutí bylo správné, budiž angažmá v druholigové Břeclavi, kam se šikovný gólman přesunul po vydařeném ročníku v barvách Uherského Ostrohu. „Chtěl jsem to zkrátka někde zkusit a vzhledem k poloze a kvalitě kádru byla Břeclav tou nejlepší volbou. Tímto bych chtěl i poděkovat trenérovi Konečnému, že mi dal šanci a pak i na dlouhou dobu důvěru. A byla asi velká, protože jeden čas, a nebyl krátký, jsem musel chytat i s poraněnými třísly. Je to tak, hokej bolí,“ směje se sympatický strážce valašské svatyně.

Břeclav po přesunu do východní skupiny i přes těžký první rok následně zaznamenala pokrok a jedním z hlavních strůjců byl právě někdejší brankář Hodonína. „Dva roky zpět jsme vytvořili na začátku v podstatě bezejmenný a nejmladší tým soutěže, který překvapoval jedno mužstvo za druhým. Pak ale přišla nějaká ta krize. Bohužel musím říct, že se nám ji nějak nepodařilo zastavit ani v následující sezoně, byť jsme postoupili s pořádnou dávkou štěstí do play-off. A pak už ten příběh o konci znáte,“ shrnul v krátkosti Šurý své působení na jihu Moravy.

Jenomže to byl právě on, jenž si dokázal v jinak paběrkujícím týmu na hraně play-off udržet konstantní výkonnost. A především díky ní se dostal až zpět tam, odkud ho dorosteneckém věku poslali pryč. „Moc jsem si té nabídky vážil. Byla pro mě jasná volba a zároveň výzva do dalšího působení v hokeji. Vždycky jsem chtěl v mužské kategorii něco vyhrát, postoupit. No a Vsetín i díky vynikajícím fanouškům dá se říct, přeplnil moje očekávání,“ libuje si „Šurda“.

Budu se opakovat, ale další správný krok v kariéře tvrdě pracujícího brankáře. S Petrem Hromadou vytvořil smrtící dvojici těžko překonatelných brankářů. Ve dvaceti odehraných kolech obdržel zelenožlutý celek pouze 34 branek a obrovskou zásluhu má na tom právě objev z jihomoravských plání. „Je to neuvěřitelné, že se tak daří. Ale musím na druhou stranu pochválit obranu, protože ta komunikace je naprosto ideální, navíc je těžko prostupná, tudíž se chytá daleko lépe,“ chválí se spoluhráče z defenzívy 181 centimetrů vysoký gólman, jehož jednou z hlavních předností je čtení hráčova pohybu při samostatných nájezdech.

I přestože se podle zatím dostupných statistik potkali dvě velice silné osobnosti v brankovišti, tak obavy o žárlivost, kdo že chytá víc a podobně, jsou zbytečné. „S Petrem máme profesionální vztah a tvoříme perfektně se doplňující dvojici. Navíc je to dobře, že v sobě máme soupeře. Samozřejmě v tom dobrém slova smyslu. Vytváříme na sebe zdravou konkurenci, která prospívá celému týmu. A to je důležité,“ uvědomuje si Šurý.

A i když je forma ještě stále mladého brankáře ve snových výšinách, on sám zůstává nohama pevně na zemi. „Nikam do vesmíru se nechystám,“ směje se. „Přesně v této chvíli se cítím fantasticky, a to nejen na ledě. Mám perfektní zázemí v rodině, přítelkyni Šárce, kteří mě plně podporují. Zkrátka, když to vydrží až do konce sezony, tak by to bylo takové splnění hokejového snu,“ rozplývá se hráč, který se snaží i o chod vlastní menší firmy.

A fanoušci? „Fantazie, samozřejmě. Celé město žije hokejem. Každý člověk ví, že fanoušky Vsetína může závidět celá republika. Atmosféra je, řekl bych rodinná a zároveň ohromující. Už v Břeclavi, když pominu derby s Hodonínem, tak jsem jezdil nejraději na Lapač. Navíc když se to vždycky domluvilo přes Vánoce a bylo tady narváno. Nevím, jestli si hokejista ve druhé lize přeje lepší klub z tohoto pohledu než Vsetín,“ uzavírá chválou k fans Michal své hokejové povídání.

banner pod článkem