Vstupenky online

Na Cestě 60 – Body v prachu, Chuckie ve vodě

Zuzana Marcalíková • 26.09.2002

Sudičky stojící u bubnu, ze kterého se tahalo rozlosování extraligy 2002-03, nám byly nakloněny. Přes léto totiž spontánně vykrystalizovalo uskupení složené z fandů Vsetína a Plzně. Nevýslovná tudíž byla naše radost z toho, že v 1. kole se v atmosféře Valašských hor v babím létě odehraje duel mezi místním HC a Keramikou Plzeň. Výlet jsme zorganizovali cca 2 hodiny poté, co bylo nalosování zveřejněno. Následující čtyřměsíční čekání na zápas bylo horší než čekání vojáků základní služby na civil. 13.9. nastal den „D“.


Vsetín ten zápas prohrál, paradoxně naši spolufanoušci na nás byli nepříjemní a jeden z hráčů protějšího týmu zkažený večer napravoval, ale byla to parádní akce, kterou jsme si užili až do dna.

V poledne dorazilo do Brna pražské křídlo účastníků akce: řidič Jerguš, navigátor Chuckie a duo poradkyň Ivany a Evy jsem doplnila já. Prohlídli jsme si všecky dary, bez kterých na Vsetín nejezdíme. V obchodě s věcma na malé děti mi prodavačka doporučila něco, co nejvíc připomíná malinké modrobílé ribano. Ivana říkala, že to má oficiální název, a to „dupačky“. Kluci vlekli z Prahy hromadu pivních půllitrů se znaky Sparty a Slavie. To vše byly rekvizity na večerní oslavu zahájení extraligy a narození Peavyho prvorozeného syna. Přípravy na poslední díl cesty byly veselé. Původně jsme chtěli zjistit polohu busu plzeňských hokejistů, přilepit se na něj a sledovat ho až do Vsetína, mávaje přitom z oken střídavě dresem žlutým a modrobílým. Z důvodu dětinskosti jsme od plánu upustili. A tak jsem aspoň dětinsky pípala na Radka Dudu, že mu přeju úspěch, ale dneska ještě ne a on slíbil, že teda dneska se nebude moc snažit, což pak opravdu splnil, ale nevykládám si to jako dodržení slibu.

Sjezdy z olomoucké dálnice jsou důmyslně značeny tak, že nikdy nedojedete do města, jehož název nese směrovka. Díky tomu jsme neviděli Vyškov, ale mohli jsme ve Slavkově bádat, v kterých místech proběhla památná bitva tří císařů. Chuckie říkal: „Určitě tady všude kolem.“ V kopci za Vizovicemi nás humor přešel. Sledovali jsme auto, které se vyřítilo z protější zatáčky, řidič dupnul na brzdy a v „hodinách“ se to řítilo na nás. Když monstrum zastavilo metr od našich levých dveří, Chuckie to shrnul do hesla: „Čert vem hokej, hlavně že žijem…“

Ivana byla v těchto končinách naší vlasti poprvé a byla Vsetínem naprosto unesená. Na náměstí vykřikovala: „Tyjo živí Vsetíňáci! A kolik jich je! Určitě tady přišli jen kvůli mně!“ a domlouvala si rande s „mimi Štachem“, hvězdou vsetínských juniorů. Vlastně tam jela jen kvůli svým kamarádům mladým hokejistům a kvůli podpisu Radka Dudy a Ondry Němce na flašku na pití. 90 minut před první bully sezony jsme se doštrachali k Lapači a našli Kaina a Peavyho. V nestřeženém okamžiku mi Dopidres kdosi vyškubl z ruky a chtěl ho nacpat do odpadkového koše. Byl to dětinský Radek Duda v předzápasovém oblečku. Novo s Alecem se nacházeli na opačné straně stadionu. Novo se připravoval na svůj první životní internetový on-line přenos.

Chuckie se nasoukal do plzeňského Salfodresu, Eva přehodila žlutozelenou plachtu přes tyč v hlediště a extraliga mohla začít. Nezačala nic moc, Martin Výborný trefil místo nad Bieglovým ramenem a Chuckie křičel: „To je on! Sváteční střelec!“ Vsetínští ale srovnali. Pak se nechal vyloučit Radek Duda a domácí přesilovku proměnili ve vedoucí branku. Ten gól byl ale zvláštní. Puk se po svezl po Bartovi na led, hráči přestali hrát v očekávání, že se bude pískat nastřelení masky, sudí ale píšťalku neaktivoval, a tak hráči ve žlutém nezbylo než volný puk postrčit do branky hostů. Chuckie z toho byl na mrtvici, protože jako široko daleko nejvyšší člověk prý zřetelně slyšel, jak puk ťukl do Bartovy masky. Třetí gól Vsetína byl už regulérní a dvoubrankové vedení jsme pokládali za dostatečné k zisku bodu. Naivně.

Měli jsme samozřejmě několik favoritů, které jsme sledovali více než ostatní, pochopitelně naše kamarády z řad hráčů. Jirka Hudler a Ondra Němec hráli výborně. Radka Dudu nebylo extra vidět, s jeho nedávnou reprezentací se to nedalo srovnat. Hrál jako každý jiný. V jednu chvíli se srazili se Streitem na modré čáře a Radek se dlouho nezvedal z ledu. Od té doby jsme ho na ledě neviděli. Měli jsme strach, co se mu stalo. Později se ukázalo, nebylo to zranění, kvůli čemu byl mezi náhradníky.

Lepivá sprcha snášející se na naše hlavy z plného kelímku piva připomenula, že společnost, ve které se nacházíme, není zrovna akademická. Potvzení přišlo ve druhé přestávce zápasu. Chuckie jako zpravodaj hcplzen.cz telefonoval na druhý konec republiky aktuality ze zápasu a nějaký dobrý jedinec z řad fandů Vsetína ho při této činnosti z titulu jiné klubové příslušnosti strčil do ledové vody potoka, do kterého za stadionem rolba vyklápí sníh. Chuckie lovil z potoka mobil a doklady a z bot vyléval ledovou vodu. Okamžitě jsme s Novem nasadili všecky páky, abychom skoro po pás mokrého druha zachránili před úplným nastuzením. Novo oblítnul zimák a od brankáře naší juniorky Štefana Žigárdyho sehnal suché ponožky. I oblečení jsme nakonec dali dohromady. Pak jsme si z toho ještě dělali černou srandu, že teď už je Chuckie pokřtěn svatou vsetínskou vodou a Alec mu „záviděl“, že on si ještě v plzeňském dresu v 8 stupňů teplé vodě na Vsetíně venku nezaplaval:). Já jsem nadávala jako hokejista a uzrálo ve mně rozhodnutí do prostor k stání na Lapači pěkně dlouho, nejlépe už vůbec, nevkročit. Celou dobu se zpívalo a fandilo a bylo to fajn, bohužel nad tím zůstal mrak nepříjemností.

Vsetín tedy vedl 3:1 a my už viděli ty tři body v tabulce, jak se tam budou krásně vyjímat. Stejnou představou trpěli asi i hráči ve žlutozeleném.Z bojovnosti polevili na minimum a dovolili hostům málo vídaný kousek. Bylo srovnáno, potom hosté vedli a pak si to ještě posichrovali. 5 min před koncem Eva řekla: „Tak to dneska už asi prohrajem,“ a měla pravdu. Chuckie s Jergušem se mohli zbláznit radostí. Nebyl ale čas jásat ani smutnit, muselo se reportovat, ohlasovat - začal další ročník novinářské soutěže „kdo bude mít dřív udělanou kompletní reportáž, vyhrál a ostatní to od něho můžou opsat“. Ve vsetínském prostoru úřadovali Alec s Novem, Chuckie běžel za plzeňskými.

Všichni, co nesli do busu bagáž, mu říkali Ahoj a Čau. Chuckie ale toužil jen po střelci prvního gólu sezony Martinu Výborném a autorovi dvou branek večera Josefu Strakovi. My s babama jsme si z toho udělaly fanouškovský pobyt a chtěly hlavně podpis ještěra Dudy. Ocenily jsme, že Radek pobyt v šatně nijak neprodlužoval a taky to, že se nám dostatečně věnoval, což nás baví. Jeho to očividně bavilo taky:). K veselé diskutující skupince se pak přidali i kluci navrátivší se z domácích kabin a dozvěděli jsme se hromadu zajímavostí. Novo pak prohlásil, že „ten ošklivý a zlý Duda“ je vlastně „normální fajné ukecané a vysmáté ucho“.

Neloučili jsme se na dlouho. Věděli jsme, že plzeňští se jdou před dlouhou cestou domů posilnit do salónku hotelu Britannia, shodou okolností stejného podniku, kde my jsme měli sraz před oslavným tahem nočním Vsetínem. Radek slíbil, že se nají a přijde nám to všecko dopovědět. Těch 200 m od zimáku k hotelu jeli keramici busem, my po svých. Kluci dodělávali všechno okolo článků a zpráv pro redakce nejrůznějších novin, a tak jsme s Ivanou měly Radka jen pro sebe. Ostatní hosté hotelu Britannia si možná ještě teď pamatují halasné sdělování názorů na kdejakou pitomost od porovnávání vzhledu Radka Matějovského a Vaška Krále přes aktuální formu ženského týmu fotbalové Sparty až po hodnocení kanadských nákupních center. K našemu nelíčenému údivu si hráči platili večeři sami. Když tak učinil poslední z nich, pán v teplákách vyhlásil odjezd. Radek nás opustil s tím, že ráno má trénink a nedal ani na to, že tady taky máme zimák a taky je tam ráno trénink, takže nikam nemusí.

Noc to byla bujná, jak se na oslavu narození mrněte sluší. Pro Ivanu je nezapomenutelná Alecova noční okružní jízda s Noveho komentářem o kruhových objezdech, historickém centru i místním zámku. Noc ve Vsetíně zasazeném do rámce potemnělých hor, ze kterých táhne chlad počínajícího podzimu, neopakovatelný přízvuk v řeči místních lidí, srdečnost našich hostitelů, to všechno má pro návštěvníky Valašska osobité kouzlo. Na úvod ligy naši prohráli a nás to mrzelo. Jenže kdo má rád hokej, ten jim odpustí a nechá si spravit náladu klidně i soupeřem, když je to kamarád. Důvod k radosti se vždycky najde. Čert vem body, hlavně že žijem.

banner pod článkem