Vstupenky online

Na Vsetíně jsem dostal novou chuť do hokeje, usmívá se David Březina

Kristýna Zigmundová • 16.03.2018

„Ještě teď si vzpomínám, jak mi zavolal pan Tesařík, jestli nechci zkusit přijet do Vsetína na zkoušku a zabojovat tady o místo,“ začíná David Březina hodnocení sezóny strávené na Valašsku. „Od angažmá tady jsem určitě očekával změnu oproti Jihlavě. Samozřejmě také bujaré fanoušky, což se potvrdilo, protože jsou právem nejlepší v republice. A víceméně také jinou formu hokeje. Prostě něco, co jsem ještě nezažil. Nejvíc mi totiž sedí tady ten útočný styl hokeje,“ dodává k otázce, co od Vsetína očekával.

Březina začal u týmu hned zkraje sezóny a odehrál už přípravný zápas v Púchově či RONA CUP v Trenčíně. „S odstupem času si to už ani moc nevybavuji. V turnaji na Slovensku byli ještě jiní kluci, bojovalo se tam o místo v sestavě, takže to bylo takové rozházené. Já jsem myslím ani první zápas nehrál. Hrál jsem až proti Trenčínu a závěrečný zápas proti Žilině.  Bylo to takové přípravné období,“ vzpomíná na své začátky v zelenožlutém dresu.

„První dva zápasy jsme vyhráli, takže jsme byli rádi. Poté šly naše výkonu dolů. Možná to bylo nováčkovskou daní, co jsme tady měli. Fanoušci nás ale celou dobu podporovali, byli výborní, nejlepší, co jsem v republice zažil,“ říká k úvodu sezóny, kde se Valachům podařilo porazit Ústí či favorita soutěže Vary. Pak ale přišla chladná sprcha v podobě proher. Kladno, Přerov, Litoměřice či Slavia. 

Nebylo pro hráče demotivující okupovat spodní příčky tabulky? „Nemyslím si. Snažili jsme se stále dostat co nejvýš. Ze začátku jsme ani nebyli poslední. Minimálně po prvních dvou kolech. (Smích) Porazili jsme tam i silné Karlovy Vary. A mě osobně to nedemotivovalo. Dostal jsem tady novou chuť do hokeje a za mě to byla parádní sezóna,“ usmívá se nad vzpomínkou prvních kol. „Kde nastal zlom? Popravdě ani nevím,“ říká zamyšleně, „už od začátku jsme hráli vyrovnaně, jen nám tam utekly závěry zápasů. Byly to prostě zápasy, kdy jsme nebyli horší, ale prohráli jsme. Výsledek nám prostě nepřál. Pak se to ale převrhlo, začali jsme vyhrávat a ty body jsme udělali.“

„Nedávali jsme góly…“

Co bylo pro tým v závěru sezóny zlomové? „Odehráli jsme dobré zápasy s Vary, předtím jsme porazili i Budějovice, Prostějov. To pro nás byly cenné výhry a ty nás jistě nakoply,“ pokyvuje, „na druhou stranu se nám nepodařily zápasy s tabulkově vyrovnanými soupeři. Byly ale i vysoké výhry proti Kadani, Benátkám. Naopak proti ostatním soupeřům si myslím, že jsme ale také výrazně nezaostávali. S každým jsme zvládli hrát minimálně důstojnou partii a možná jsme byli i v mnoha zápasech lepší, jen jsme nedosáhli na body,“ říká a hned druhým dechem poukazuje na asi největší slabinu týmu, což byly branky. „Nedávali jsme góly…, v některých zápasech se nám třeba podařilo dát 10-11 branek, ale potom byly zápasy, kde jsme nedali nic. Ale to tak prostě bývá. Některý zápas se povede proměnit všechno, na co sáhnete, a ve druhém zápase potřebujete dát jen jeden jediný gól, který by vám pomohl a nedáte ho. Možná kdybychom si nějaké branky schovali a rozdělili je do dalších zápasů, tak by to bylo lepší,“ zpytuje zpětně svědomí.

Závěr sezóny si tímto Valaši hodně znepříjemnili. Nemrzelo to? „Určitě. My už jsme těch posledních pět šest zápasů museli hrát na vítězství za tři body, abychom vůbec měli šanci. A navíc jsme se museli spoléhat na to, že Třebíč ztratí s Frýdkem, což se nakonec podařilo. Ono se to na začátku sezóny nezdá, ale kdybychom porazili týmy jako Prostějov, kde jsme byli i lepší, jen jsme to prostě nedotáhli, tak by to bylo něco jiného. Těch zápasů bylo víc a kdybychom je všechny udrželi, tak jsme vůbec nemuseli řešit to, jak hrála Třebíč. Měli jsme to prostě urvat už na začátku a ne se takto stresovat až do samotného konce,“ kroutí hlavou pětadvacetiletý útočník.

„Tahouni týmu? Určitě to byli ti zkušení hráči jako Tomáš Frolo, Radim Kucharczyk…“

„Tahouni týmu? Určitě to byli ti zkušení hráči jako Tomáš Frolo, Radim Kucharczyk, Jaroslav Markovič. Sezónu tu začal i Radim Hruška, ale pak se to začalo různě obměňovat a nám možná trvalo chvíli si nějak sednout. Myslím si, že jsme si nakonec ale sedli dobře a udělali jsme play-off,“ říká na adresu týmu. Nejvypjatější okamžik ale v týmu nastal v posledním zápase základní části. Valaši svedli boj o vše na ledě Třebíče. „Nálada byla pozitivní, chtěli jsme to play-off urvat, což se nám podařilo a i výsledek 5:1 hovoří celkem jednoznačně. I když je pravda, že nás celkem hodně podržel Jarda Pavelka, takže možná by to bylo jiné, kdyby dala Třebíč první branku. To je ale jen kdyby. My jsme ten zápas prostě urvali 5:1 a to je hlavní,“ usmívá se nad posledním zápasem základní části. 

Nutno podotknout, že kdyby se Davidovi v tomto zápase podařilo vstřelit branku. Stal by se nejlepším střelcem WSM ligy, nezamrzelo to trochu? „Kluci se mě na to také ptali. Já ani nevím, jak to bylo. Divíšek měl stejně branek jako já, takže ani nevím proč to vyhrál. Možná proto, že měl menší počet odehraných zápasů. Měli jsme ale stejně gólů, takže já to nějak neřeším,“ říká skromně nejlepší střelec týmu. „Jako jo, je to pěkný pocit. Jsem ale hlavně rád, že ty branky pomohly týmu. Naposledy jsem měl tak úspěšnou sezónu snad v juniorce, za chlapy se mi to asi ještě nepodařilo,“ přemýšlí nad tím, kdy měl naposledy takto brankově bohatou sezónu.

„Na play-off jsme se těšili moc. Bylo to to, co jsme celou sezónu chtěli.“

Hned po skončení základní části si hokejisté sbalili věci a vydali se přes celou republiku do Karlových Varů. „No ono to bylo opravdu rychlé. V sobotu jsme skončili a v úterý jsme už hráli. V pondělí jsme tedy odjížděli a už de facto nebyla žádná pauza na nějakou regeneraci po základní části. Pro mě by třeba bylo lepší, kdyby bylo více času na odpočinek. I když je pravda, že to měli všichni stejně. Navíc u nás byla i nějaká zranění, ale mě osobně naštěstí nic netrápilo. Pouze nějaké maličkosti jako naražení a tak. Je to ale play-off a tam se už hraje na riziko, musí se jít prostě na krev. Vím, že kluci měli nějaká zranění, ale všechny týmy to měly stejné.“

Play-off bylo něco, na co se těšil snad každý správný fanoušek. Jak to ale bylo v kabině? „Těšili jsme se moc. Bylo to to, co jsme celou sezónu chtěli. Je jen škoda, že se nám proti nim nepodařilo nějaký zápas urvat,“ smutní Březina, ale na druhou stranu dodává: „Asi nevyhráli tu základní část nadarmo, že? Je to zkušený tým a my jsme věděli, že to nebude žádná sranda. Minimálně jsme je ale mohli daleko víc potrápit. Vůbec jsem si třeba nemyslel, že nás hned vyřadí. Doufal jsem, že to bude vyrovnané. Skóre série hovoří celkem jednoznačně, ale herně jsme jim podle mě stačili,“ říká. „Po play-off? Smutek, zklamání, ale nakonec to pominulo. Chtěli jsme aspoň ten čtvrtý zápas urvat, abychom ještě měli šanci jet do Varů a třeba by se ta série mohla ještě vrátit zpátky na Vsetín. Už jen pro ty fanoušky. Nepodařilo se, takže tam ani nic jiného než smutek a zklamání být nemohlo…“

„Fanoušci? To prostě nejde popsat!“

„K tomu se prostě ani nejde vyjádřit. Fanoušci byli celou sezonu úžasní. Od prvního přípravného zápasu, co jsem tady nastoupil. Už když jsme hráli někde v Púchově první přípravný zápas, tak už i tam přijelo strašně moc fanoušků. I když to byl jen nějaký přípravný zápas. Fanoušci byli celou sezónu úžasní a chci jim za to moc poděkovat. Nikdy jsem nic takového nezažil a to, jak to pojali na konci bylo jen třešnička na dortu,“ říká s úžasem v hlase jeden z hrdinů Vsetína. Fanoušci ho také po konci posledního zápasu za dobře odvedenou práci vyvolávali. „Já jsem z toho byl tak trochu mimo. Nikdy jsme to nezažil, bylo to od nich vážně moc pěkné a moc si toho vážím. I díky tomu jsem moc rád, že jsem tady mohl tuto sezónu hrát,“ říká s nebývalým respektem k fanouškům.

S kým si David nejvíc rozuměl? „Je jich hodně, ale tak namátkou: Michal Žák, Radim Kucharczyk, Filip Dundáček, Jaroslav Markovič, Anatolij Protasenja… Abych na nikoho hlavně nezapomněl. Třeba jsem si rozuměl i s Dominikem Pokorným i Ondrou Holomkem. Víceméně jsem si ale rozuměl se všemi. Takto jsem jen nějaké vytyčil, ale rozuměl jsme si opravdu se všemi,“ usmívá se. „Na Vsetíně se mi ale stejně asi nejvíc líbili fanoušci. To je TOP, každopádně. Ale také zázemí i všechno kolem, co se týká hokeje bylo suprové. Na nic si nemůžu stěžovat.“

U všech se řeší další setrvání na Lapači. Jak je na tom David? „Popravdě ještě nevím, kde budu příští sezonu, ale určitě bych si chtěl ještě za Vsetín zahrát,“ pokyvuje hlavou. Na otázku, zda přemýšlel nad tím, jak by se cítil, kdyby musel jezdit na Lapač jako soupeř odpověděl celkem jasně. „O tom jsem moc nepřemýšlel a doufám, že se to nestane. A i kdyby to z nějakého důvodu nastalo, tak si to teď ani nedovedu představit,“ prohlásil na závěr.

banner pod článkem
×
Dnes v 17:30 | Muži
VHK ROBE Vsetín
HC Dukla Jihlava