Návrat do Vsetína byl tím nejlepším, co mě mohlo potkat, tvrdí Jindřich Abdul

Spolu s Janem Ščotkou a Dominikem Pokorným patří Jindřich Abdul k největším hvězdám vsetínské mládeže. Jak hodnotí sezónu druhý nejmladší člen vsetínské juniorky a pravidelný český reprezentant? „Je to velký neúspěch, protože mančaft na udržení extraligy tady byl,“ hlásí zklamaně vsetínský šikula a jedním dechem dodává „Nikdo už se nebude ptát, jak jsme hráli a kolik bodů posbírali,“ uvědomuje si český talent, který baví diváky oku lahodící technickou hrou.

Jindřichu, extraligová sezóna juniorů VHK je za námi. Jak byste ji zhodnotil?
Nebyla to vůbec jednoduchá sezóna, protože jsme byli nováčci v soutěži, což se v konečném součtu ukázalo jako naše velká nevýhoda. Pokud bychom měli více zkušeností s extraligovým hokejem, zřejmě bychom nespadli. Asi jsme si vybrali pověstnou nováčkovskou daň, což nás stále strašně mrzí. I přesto si však myslím, že jsme uhráli více bodů než od nás bylo očekáváno.

Kde se podle vás sezóna lámala?
Po vánocích, když jsme prohráli v Třinci 3:2, i přestože jsme vedli po dvou třetinách o dvě branky. Další zlom vidím v domácím utkání s Plzní, kde jsme měli vedení dokonce tříbrankové. Nešťastným duelem byl určitě i zápas s Pardubicemi. Nakonec z toho sice bylo vítězství, ale výkon nebyl ideální a od tohoto okamžiku měla naše hra klesající tendenci. K tomu všemu jsem utrpěl zranění ramene, které mě vyřadilo ze hry.

V čem si myslíte, že byla hlavní příčina neúspěchu?
V herní vyspělosti. Hodně kluků nikdy nehrálo extraligu juniorů a v momentech, kdy šlo do tuhého se tato absence projevovala. Odehráli jsme několik mačů, kde jsme byli 55. minut lepším týmem, pak přišel pětiminutový výpadek a skvěle rozehraný zápas byl v trapu. Když se to opakovalo několikrát v sezóně, nikomu z nás to nepomohlo v psychické pohodě, ba právě naopak. A právě tyto zmařené zápasy nás potom stály účast v extralize, jelikož jsme to měli někde v hlavách a v záchranářských bojích se to jen potvrdilo.

A co venkovní zápasy?
Nevím co k tomu říct. Nedokážu popsat proč jsme z venku nevozili body. Přitom v téměř v žádném zápase, pokud pomineme úvodní tři kola, která pro nás byla velkým vystřízlivěním, jsme vyloženě nevyhořeli, mnohdy byli i lepší, ale zkrátka nedávali jsme góly. S tak nízkou produktivitou, jakou jsme měli, se venku vyhrát prostě nedá.

Pojďme k play-out a následné baráži. Téměř celou dobu jste měli vše ve svých rukou, ale ani jeden z klíčových zápasů jste nezvládli...
Bohužel, pověstné pětiminutovky, které nás pronásledovaly po celou sezónu nás neopustily ani v těchto náročných bojích. Dokonce v souboji s Pardubicemi, kde jsme hráli o všechno, to bylo po minutě 0:2. Do takového zápasu se pak velmi těžce vrací, když víte, že musíte vyhrát za tři body. Nekoncentrovanost v první minutě nás následně poslala do baráže.

V domácím prostředí jste naopak odehráli spoustu skvělých bitev. Soupeři mnohdy nevěděli, kam dřív skočit a srdce diváka jásalo. O to horší je, že se nepodařilo extraligu zachránit, viď?
Přesně tak. Na Lapači jsme byli téměř k neporažení, ale tím, že jsme spadli, všechny vydařené utkání a skvělé vzpomínky zanikají. Nikdo už se nebude ptát, jak jsme hráli a kolik bodů posbírali. Je to velký neúspěch, protože mančaft na udržení extraligy tady byl.

Ty jsi přesto u jedné úspěšné záchrany byl. Společně s Honzou Ščotkou jste chodili pomáhat staršímu dorostu, aby se podařilo uchovat nejvyšší soutěž pro další ročníky. Jak bylo náročné skloubit působení v obou týmech?
Bylo to hodně náročné, protože jsme mnohdy měli několik zápasů týdně a mnohokrát se to zkřížilo se zápasy juniorky. Samozřejmě jsme chtěli hrát co nejvíce zápasů v ní, ale v určitých chvílích jsme s Honzou věděli, že musíme jít pomoci dorostu, i když se nám to třeba vnitřně moc nelíbilo. Vždy jsme se k tomu však snažili postavit čelem a hrát co nejlépe i se svými mladšími spoluhráči. Moc nás těší, že se nám podařilo uchovat alespoň jejich extraligu.

Jak jsi tedy z osobního hlediska spokojen s uplynulou sezónou? Prosazoval ses v juniorech, starším dorostu, k tomu reprezentace...
Spokojeny jsem. Sezóna mě posunula dál. Bohužel mi to však kazila zranění. Vím, že jsem měl ve svých výkonech obrovské rezervy. Jenže zdraví mi letos moc nepřálo a několikrát jsem hrál i přes nedoléčená zranění. Člověku se pak hraje úplně jinak, když jdeš do zápasu a po skončení jsi rád, že jsi zdravý a v pořádku. Bohužel s tím jde jako ruku v ruce to, že výkon nemůže být nikdy stoprocentní.

Po skončení sezóny jste odcestovali společně se Ščotkou na přípravný kemp před MS. Na rozdíl od svého spoluhráče ses tam neprobojoval. Můžeš přiblížit proč?
Sešlo se více faktorů, avšak hlavní příčinou byl fakt, že jsem se nacházel na pokraji sil. Sezóna byla strašně náročná a cestu na mistrovství světa mi hodně zkomplikovala zranění. Po nich už jsem se do toho nedokázal dostat tak, abych byl sám se sebou spokojený. Nejprve jsem si zlomil ruku a v momentě, kdy už jsem se cítil dobře, začal chodit i do posilovny, tak přišlo zranění ramene v utkání s Pardubicemi, po kterém mi vážně hrozila operace. V závěru sezóny mi chyběly síly a už jsem se nedostal do optimální formy, kterou bych potřeboval na posledním kempu před mistrovstvím. Navíc musím přiznat, že jsem se o vánoční reprezentační přestávce neukázal v dobrém světle. Trenér se mnou počítal jako se střelcem, dostal jsem hodně prostoru, ale nevyužil jsem to. Nacházel jsem se v hluchém období, což šlo vidět i na mých výkonech v juniorech i starším dorostu. Přestože mě to štvalo, tak s tím nešlo nic dělat. Byl jsem na pokraji formy a v tu dobu bych netrefil ani vrata od stodoly.

Takže už ses asi hodně těšil na konec ročníků a zaslouženého volna..
Už jsem konec opravdu potřeboval. Vím, že mistrovství bylo důležité, ale důležitější je pro mne to, abych měl vydařenou příští sezónu a dostal se na dvacítky. Je to velký, těžký cíl, ovšem musím se dát do pořádku a tvrdě makat. Šance na úspěšné zvládnutí je a já za ní budu maximálně bojovat.

V těchto dnech probíhá MS U18 kde hraje i Honza Ščotka. Sleduješ jeho výkony?
S Honzou jsme denně v kontaktu a strašně mu držím palce, aby mu vše vyšlo. Účast na MS si rozhodně zaslouží, protože pokud je zdravý, převyšuje téměř všechny obránce, ať už v juniorech či starším dorostu. Nebýt jeho dvou letošních zranění, tak by rozhodně byl mezi nejlepšími deseti mládežnickými beky v Česku.

Jak se ti při tomto vytížení podařilo skloubit školu s hokejem?
To není moc dobrá otázka (smích). Rozhodně to není ideální. Zatím nevím jak dokončím třetí ročník. Je těžké skloubit oboje dohromady vzhledem k počtu tréninků a zápasů. Samozřejmě ti nejlepší to zvládnou, ale mě se to bohužel moc nedaří. Měl jsme v plánu teď vše dohnat, ale nevím jak to půjde, když za týden začínám letní přípravu. Nejspíš se budu muset domluvit s učiteli zda bych mohl dojíždět na individuální dozkoušení, abych třeťák dokončil.

Vraťme se zpět k hokeji. Nějakou dobu jsi působil v týmu HC Sparta Praha. Jak se zrodil tvůj návrat zpět "domů"?
Bylo to někdy v půlce loňské sezóny. Po výměně trenérů v dorostu na Spartě jsem si nesedl s novým trenérem a od začátku jsme měli spory. Ani nevím proč to tak bylo. Prvních osm zápasů jsem vůbec nehrál, jen občas ve čtvrté lajně. Byl jsem nešťastný, že nehraji, navíc když celý tým byl v krizi. Celých osm kol se nevyhrálo. Situace se změnila až poté, co se zranil hráč první lajny. Šel jsem do utkání, kde se mi zadařilo a slavily se tři body. Od té doby jsem stabilně nastupoval ve druhé lajně, ovšem posléze věci nabraly opět špatný směr a znovu to nebylo ideální.

Můžeš být konkrétnější?
V jednom utkání se mi hodně dařilo a cítil jsem se na ledě skvěle. Na kontě jsem měl dvě branky a asistenci. Z ničeho nic přišel příkaz od trenéra, abych šel odsedět trest, což se mi nelíbilo a konflikt byl na světě. Následoval trest od klubu a najednou jsem nemohl ani hrát. Ve výsledku jsme se s trenérem shodli, že pro mě bude nejlepší, když se vrátím do Vsetína. Avšak zpětně to beru, jako nejlepší co mě mohlo potkat, protože kdybych zůstal ve Spartě určitě bych nedostával takový prostor jako tady a možná bych se neprobojoval ani do reprezentace.