Vstupenky online

Trenér Jenáček hodnotí sezónu staršího dorostu: V play off jsme byli vyrovnaným soupeřem, říká

Václav Trávníček • 26.04.2010

Starší dorostenci VHK mají za sebou pestrou sezónu. Vstoupili do ní mizerně, šest utkání z osmi prohráli. Pak ovládli nadstavbovou část a jako uragán vlétli do play off. V prvním osmifinálovém duelu doma porazili Pardubice 3:1 a byli krůček od čtvrtfinále. Na ledě Východočechů však dvakrát prohráli a sezóna pro ně skončila. „Potěšilo mne, že za mnou na konci série přijeli tři hráči Pardubic, to se v této kategorii málo vidí. Měli s námi hodně práce a šlo o skvělou sérii. Stejně se vyjadřovali i trenéři soupeře,“ říká vsetínský kouč Luboš Jenáček.

Hodnocení sezóny 2009/2010:

Klub: Stanislav Pavelec
A-tým: Juraj Jurík
Junioři: Jaroslav Plachtovič
Starší dorost: Luboš Jenáček (právě čtete)
Mladší dorost: Miroslav Kubo
Ženy: Miroslav Svoboda a Karel Kutěj

Začněme u letních přátelských zápasů. Připravily vás na sezónu dostatečně?
Zvolili jsme tentokrát jiný model, než v předchozí sezóně. Hráli jsme s méně slovenskými mančafty. A když už, tak například s Trenčínem, který je kvalitní. Jinak jsme měřili síly s Třincem, Havířovem a soupeři, kteří nás prověřili dostatečně. Kluci ročníku 1992 strávili srpen v juniorce, aby je to táhlo nahoru a myslím, že jim to prospělo. Vstup do sezóny jsme ale neměli dobrý. Měli jsme totiž dva až tři týdny skluz v přípravě, šli jsme pozdě na led. Prvních čtrnáct dní jsme na něm byli dvakrát týdně, zatímco ostatní mančafty dvoufázově dvakrát denně! Ten skluz, který čítal patnáct nebo dvacet tréninkových jednotek, nejde jen tak smazat. To nás do začátku poznamenalo. Jinak kluci makali, nějaké objemy a herní věci jsme do sebe dostali. Kdyby nebylo toho opožděného začátku, jsem s přípravou spokojen. Proto už mne teď děsí myšlenka, že by se letos situace vzhledem k plánované rekonstrukci zimáku opakovala. Myslel jsem si, asi naivně, že se rozpustí led a hned se začne něco dělat. Já jenom věřím a doufám, že se to nakonec stihne, protože pro nás je každý den na ledě důležitý

Měl tedy opožděný nástup na led vliv na špatný začátek sezóny?
Jsem o tom přesvědčený, protože letní příprava má svůj vývoj. Šestadvacátého dubna začneme trénovat, mělo by jít o osm až devět týdnů. Příprava se nedá ošidit nebo zkrátit, nemůžeme si myslet, že to přijde samo. Kluci jsou ve věku šestnáct až sedmnáct let, tedy v období, kdy musí hodně trénovat. Jejich organismus je na to připraven a měl by jít nahoru po všech stránkách. Pokud má někdo čtrnáct dní dvoufázové tréninky, tak my můžeme běhat po lese a snažit se jak chceme, ale ta ztráta je tam jasná. Z osmi prvních utkání sezóny jsme šestkrát prohráli.

„V klucích se musí usadit to, co po nich trenér chce. Většina kluků to letos věděla,“ tvrdí Jenáček.

Stejně jako loni, ani letos jste se nevyhnuli problému s brankářskou jedničkou. Čím si to vysvětlujete?
Když se podíváme do nižších kategorií našeho klubu, zase tolik gólmanů nemáme, respektive jejich kvalita není taková. My jsme sháněli brankáře ročníku 1992 a to není snadné. Začal u nás Jirka Novák, na kterého jsem měl dobré reference. Bohužel to dopadlo tak, jak to dopadlo. Vyskytly se problémy se školou a on byl nucen se vrátit domů do Opavy. Navíc v srpnu dva týdny promarodil, takže jeho výkony nebyly až na ten závěr takové, jaké bychom si představovali. Začínali jsme tedy zase od začátku. V brance se točil Ríša Dohnálek s mladším dorostencem Maxmiliánem Bačou.

Aby následně i Dohnálek klub opustil.
Ano, měl nějaké problémy v kolektivu, ale nechtěl bych to moc rozvádět. Myslím, že to neklapalo z obou stran. Kluci ho moc neuznávali jako gólmana – jednou mu zápas vyšel víc, jindy míň. Ríša je určitě povahově dobrý kluk, ale na dravé hokejové prostředí je asi příliš citlivý. Mrzelo mě to, myslel jsem, že by se brankářské jedničky mohl zhostit. Vybral si cestu, že nebude tolik bojovat a vrátil se zpátky do Rožnova. Jsem rád, že se nám jako náhradu podařilo přivést Tomáše Kohna, který nám odvedl velký kus práce. Odchytal výborné zápasy a tým díky tomu dostal impuls a to, co potřeboval – jistotu v zádech. Tomáš to zvládal perfektně a navíc s týmem žil, dokázal si to vzadu zorganizovat. Tomáš Kohn byl dobrá volba.

Bude ve Vsetíně pokračovat?
V této kategorii se žádné smlouvy nepodepisují, ale jsme předběžně domluveni. Nechtěl bych mluvit za něj, ale když jsme se spolu bavili, byl u nás spokojený. Já mám o Tomáše velký zájem a chtěl bych, aby tady pokračoval. Věřím, že se s jeho Novým Jičínem domluvíme a že u nás bude Tomáš hostovat. Doufám, že to dopadne dobře.

I díky výkonům brankáře Kohna jste ovládli nadstavbovou část. Ustálila se hráčům forma?
Většina kluků pode mnou byla už druhým rokem. Některé věci si už zažili a začali fungovat mnohem lépe než v předcházející sezóně. To už kdysi říkal Pepa Turek: Představa, že přijde trenér a naučí něco kluky za týden, za měsíc, za čtvrt sezóny, je nesmyslná. V klucích se musí usadit to, co po nich trenér chce. Většina kluků to letos věděla, snažili se to plnit. Viděli, že to přináší ovoce v podobě dobrých výsledků, takže si myslím, že za tím šli. Hráči ročníku 1992 byli také více vyhranější než v sezóně, kdy hráli jako prvoročáci. Uvedu to na příkladu Honzy Podešvy. Ten jako prvoročák dal tři branky a měl asi dvě nahrávky. V loňské sezóně udělal nějakých pětačtyřicet bodů a letos skoro sedmdesát a do posledního kola se rval o vedení v produktivitě celé soutěže. U drtivé většiny kluků zkrátka byl velký výkonnostní posun. To je podle mne hlavní cíl trenérské práce v této kategorii. Aby kluci rostli, aby se jejich kvalita se zvyšovala a ti nejlepší pak měli šanci se uplatnit v seniorském hokeji.

Do toho letos nahlédli Podešva, Kozák a Kajaba už letos, když nastoupili do několika utkání za A-tým…
Pro každého kluka je každé střídání v mužské kategorii perfektní. Myslím, že za to byli kluci rádi a že se jim to do budoucna vrátí. Vážili si šance nastoupit za A-tým a já jsem přesvědčený, že jim ty zkušenosti pomohou v dalším hokejovém vývoji.

Po skvělé nadstavbové části jste vstoupili dobře i do play off. V prvním osmifinále jste doma porazili 3:1 Pardubice, ale v odvetě na východě Čech jste prohráli, stejně jako v rozhodujícím třetím zápase. Co se stalo?
Hrát na dva vítězné zápasy, to je hrozně ošidné. Domácí utkání jsme zvládli, nicméně Pardubice mají velkou kvalitu, což potvrdily i tím, že o skóre nevyhrály titul mistra republiky a skončily třetí. V Pardubicích jsme prohráli 2:5, ale dlouho to bylo 1:1. Pak jsme dostali dva góly, Jirka Kozák však vstřelil kontaktní branku na 2:3 a mohli jsme zápas zvrátit, byl vyrovnaný. Honza Podešva ale dostal desetiminutový trest, místo něj naskočil Šeba Kitsberger. Udělala se chyba ve středním pásmu, Pardubice odskočily na 2:4 a to byl zlomový gól. Zkoušeli jsme pak štěstí v power play a v tom inkasovali popáté. Bylo to ale vyrovnané utkání, kdybychom za stavu 1:1 proměnili některou z šancí, vypadalo by to zase jinak. Rozhodující utkání jsme pak prohráli 0:7.

„Hráči ročníku 1992 byli také více vyhranější než v sezóně, kdy hráli jako prvoročáci,“ říká Jenáček.

Ten výsledek vypadá docela hrozivě…
Ten výsledek vypadá hrozivě, ale do poloviny zápasu to bylo 0:0 a my byli lepší, aktivnější. Několikrát jsme Pardubice vybrejkovali, jeli v situacích dva na jednoho, ale chyběl nám klid v zakončení. Kluci asi až moc chtěli, vidina postupu byla strašně lákavá. Ale i výborný gólman soupeře nám to neumožnil, branku jsme nedali. Ve vlastní přesilovce jsme nastřelili jejich hráče a pardubický Nosek ujel a dal na 0:1. Za dvě minuty využily Pardubice přesilovku a bylo to 0:2. Pak se Východočeši uklidnili. Bylo strašně těžké otáčet venku stav 0:2. Z frustrace jsme vyrobili další fauly a po třetí brance Pardubic bylo po zápase. Výsledek vypadá hrozivě, ale z těch šesti třetin venku jsme byli čtyři nebo pět třetin naprosto vyrovnaným soupeřem. Chybělo nám štěstíčko a klid v koncovce a potom jsme měli před sebou velice kvalitního protivníka. Potěšilo mne, že za mnou na konci série přijeli tři hráči Pardubic, to se v této kategorii málo vidí. Podali mi ruku a říkali, že nečekali, že budeme hrát tak dobře. Měli s námi hodně práce a šlo o skvělou sérii. Stejně se vyjadřovali i trenéři soupeře.

Druhým utkáním v Pardubicích vám skončila sezóna. Nakolik se vám změní kádr na tu příští?
Odejdou hráči ročníku 1992. V obraně bylo letos pět kluků ročníku 1993, takže tam by to mělo být v pohodě, i kdyby někdo odešel. Štěstí v Americe možná zkusí Pavel Hurtík. Jinak by měla obrana zůstat pohromadě. Doplníme ji o ročník 1994 nebo i 1995, který hrál letos za mladší dorost. Když bude v bráně Tomáš Kohn, měla by být obranná činnost dobrá. V útoku by také měla jeho kostra zůstat, to znamená Ondra Slováček, Pepík Daněk, Martin Ptáčník nebo David Jurík. Měli bychom mít k dispozici dvě kvalitní lajny a tu třetí naplnit mladými hráči. Ti by se měli zase učit od starších a bojovat o své místo. Myslím si, že když dobře potrénujeme a nebudeme mít problémy s ledem, měli bychom hrát tak, abychom neměli starosti se záchranou a tajným cílem bude dostat se do play off.

Plánujete už přípravné zápasy?
Začneme je domlouvat se startem letní přípravy, tedy od 26. dubna. Model by měl zůstat stejný, to znamená nějakých deset přátelských zápasů s co nejlepšími mančafty. Cílem bude opět připravit se dobře na soutěž.

banner pod článkem
×
Dnes v 16:00 | Jun.
VHK ROBE Vsetín
Piráti Chomutov