Viktor Hlobil: Do semifinále nás dotlačili skvělí fanoušci

Sezóna 2013/2014 definitivně skončila a tým se od 28. dubna začal připravovat na tu nadcházející. Trenér Viktor Hlobil se naposledy ohlíží za již ukončenou sezónu, která se vydařila. Fanoušci si přišli na své hlavně při play-off s Opavou, které bylo dramatické od začátku až do konce. Hokejisty Vsetína tak stálo mnoho sil, které v semifinále chyběly proti Prostějovu. Dnes už vyřazení tolik mrzet nemusí a fanoušci se už mohou těšit na nový ročník druhé ligy, východní skupiny.

Trenére, u áčka jste několik měsíců působil jako asistent, můžete tedy hodnotit z více úhlů. Jaká byla sezóna?
Letní přípravu jsme dělali s Lubošem Jenáčkem, od přípravy na ledě už tým vedl nový trenér. Začátek byl takový střídavě oblačný, chvíli se dařilo, chvíli zase ne. Měli jsme venku vítěznou sérii, ale na domácím stadionu, který v dřívějších sezónách byl naším hradem, se nám nedařilo. Poté přišla na mužstvo krize a došlo k výměně trenéra.

S trenérem Weintrittem se vám velmi dařilo. V čem tkvěl váš úspěch?
S Jirkou jsme trochu něco pozměnili a kluci začali věřit tomu, co jsme trénovali. Mužstvo se strašně zvedlo a znovu nabylo sebevědomí. Před změnou jsme byli na hraně play-off, poté se nám podařila série deseti vítězství, která se nastartovala v Břeclavi, po těsném ubojovaném vítězství. Škoda, že se nám nakonec nepodařilo vybojovat kýženou první čtverku.

S Opavou jste však sérii zvládli, i když jste začínali na ledě soupeře.
Ano, sice jsme prohrávali 2:0 na zápasy, ale byly to krásné zápasy. Strašně důležité bylo utkání doma, kdy jsme srovnali stav série. Mužstvo se znovu nastartovalo a hráli jsme výborné zápasy. Strašně nám pomohli fanoušci, jak v zápasech domácích, tak i venkovních. Hlavně v posledním rozhodujícím klání, kdy jich dorazilo několik stovek. S Jiřím Weintrittem jim ještě zpětně chceme moc poděkovat, že nás hnali dopředu a dotlačili k celkovému vítězství v sérii.

Připomeňte si čtvrtý nervy drásající zápas s Opavou

V sérii s Prostějovem však už ani hlasivky fanoušků nestačily, souhlasíte?
Čtvrtfinále s Opavou nás stálo strašně moc sil. Z pěti zápasů se třikrát prodlužovalo a dvakrát šlo utkání až do nájezdů. Bylo to hodně náročné. Hráči Prostějova mají profesionální podmínky, a když dopoledne byli na tréninku, naši kluci pracovali ve svých zaměstnáních. Navíc zápasy byly obden, tudíž o to víc to bylo náročnější. Nechci však odbíhat od toho, že v prvním zápase jsme to nezvládli a Prostějov byl jasně lepší. Škoda domácího utkání, kdy jsme si zápas sami prohráli zbytečnými vyloučeními. Musím říct, že to mě nejvíc mrzí. Moc jsme chtěli sérii ještě jednou vrátit před naše skvělé fanoušky. Ve třetím utkání jsme se snažili něco uhrát, ale vždy, když jsme se dostali do kontaktu, tak Prostějov odpověděl další brankou a zápas si už pohlídal. Dostali jsme lekci z produktivity, ale cením, že to kluci nevzdali a snažili se do poslední minuty.

Můžete vypíchnout nějaká pozitiva vs. negativa sezóny?
Pozitivum byl příchod Martina Ambruze. V průběhu sezóny se navíc přidal Fero Zúbek, od kterého možná fanoušci čekali znovu hodně branek, ale než se po angažmá v Británii s týmem znovu sžil, chvíli trvalo. V útoku nám však i tak velmi pomohl. Petr Hromada šel hodně nahoru, jen škoda, že mu nevyšlo play-off podle našich i jeho představ, ale Je to však stále mladý gólman. Na druhé straně nám Lukáš Plšek velmi v play-off pomohl, takže se mužstvo zase nastartovalo. Chtěli jsme týmu dát nějaký impuls a změna gólmana tomu pomohla. Co se týče negativ, tak vidím strašnou spoustu zbytečných vyloučení a to v celé sezóně. Hlavně v rozhodujících fázích jsme nezvládli nebýt vylučováni. Ty oslabení nás stály strašně moc sil a někdy i zápasy. Dělali to jedni a ti samí hráči. Někteří si to uvědomili, někteří ne.

S muži nastoupili do sezóny i mladí hráči, kteří už nemohli kvůli novým pravidlům nastupovat za juniory. Sezónu však zvládli dobře, souhlasíte?
Bylo dobře, že mladí hráči přišli do mužstva, protože v něm udělali znovu nějakou konkurenci. Největší posun udělal René Kajaba, který byl zařazen do první formace. Svou bojovností, zarputilostí a nasazením leckdy strhával nebo i rozhodoval zápasy - to bylo velké pozitivum. Pepa Daněk odvedl obrovský kus práce, když se hrálo na čtyři lajny nebo v oslabení. Michal Žák postupem sezóny také nebyl sebevědomí a začal tak hrát stabilně. Všichni odvedli dobrý kus práce.

Závěrem chci jen říct, že jsem nebyl trenér sám, s Jirkou Weintrittem jsme si tým rozdělili na půl a byla to naše společná práce.