Vsetínská stopa na MS 2014 v Bělorusku: Ondřej Němec

Patnáctého května, jeden ze dvou českých volných dní na mistrovství před utkáním s Dánskem. Něco kolem druhé odpolední hodiny sedí Ondřej Němec v hotelu Renassaince na místní recepci a odpovídá čtenářům deníku Sport na jejich dotazy. Poté se dostává i na vsetínské fanoušky. Odchovanec s třiadvacítkou na zádech dělá svému mateřskému klubu jen dobré jméno. Patří mezi nejlepší obránce celého šampionátu, i když ho nyní trápí drobné zdravotní potíže. „Naštěstí jsem nastolil valašskou medicínu, tak doufám, že zabere,“ odpověděl s úsměvem sympaťák hrající nyní za Lev Praha.

Ondro, jak se vám tady v Minsku líbí?
Minsk je hrozně hezké město, organizace celého mistrovství světa zatím probíhá na jedničku. Ještě trochu musíme vylepšit naše výsledky a bude to úplně nejlepší. Věřím, že to tak bude.

Co se týče ubytování, asi spokojenost, že?
Určitě. Bydlí tady čtyři nebo pět reprezentací. Máme velké a hezké pokoje, jídlo je tu perfektní. V tomto problém není, cítíme se tady dobře. Po této stránce je všechno v naprostém pořádku. Podmínky jsou zkrátka skvělé.

Další „staronová“ věc jsou diváci na šampionátu. Jaký je to rozdíl hrát v plné Čižovce namísto prázdném Globenu?
Je to obrovský rozdíl, samozřejmě. Ti diváci jsou velmi znát, především na kvalitě toho utkání. Plná hala vás vtáhne do zápasu úplně jinak. Ve Švédsku to bylo fakt špatné, když jste se podíval do té prázdnoty. V Globenu na ty méně atraktivní zápasy bylo přes pět set lidí. Čižovka je sice menší, ale vždycky je tam mnoho lidí, i více českých fanoušků. Navíc hlavní hala, Minsk Arena, pojme přes 15 tisíc diváků. Další stránka šampionátu, která je absolutně skvělé zvládnutá.

Ano, Minsk Arenu navíc navštěvuje každé utkání minimálně 10 000 diváků...
Jasně, tam je to perfektní. Když tam hrajeme s Dinamem Minsk v KHL, tak je to něco neuvěřitelného, ti lidi. Přijde plná hala a patnáct tisíc běloruských fanoušků zpívá chorály a fandí. Sleduju to i teď, když je čas. No, co bych k tomu řekl. Asi že se tam těším na semifinále a finále (usmívá se).

Když se vrátíme zpět do klubové sezony. Máte za sebou se Lvem Praha snové, ale zároveň velmi náročné play-off. Kolik máte sil?
Když jsme dohráli sedmý zápas na ledě Magnitogorsku, tak moje síly byly úplně na nule. Nemohl jsem. Pak jsme měli týden na to, abychom se dali do kupy, zregenerovali. Teď už je to lepší. Chtěli jsme se jet všichni (Ševc, Novotný, Sekáč a Kovář - Magnitogorsk). Věříme, že tu nejsme a nebudeme zbytečně a týmu pomůžeme k co nejlepšímu výsledku.

Ondra se raduje z branky, kterou právě vstřelil našim jihovýchodním sousedům

Co bude příští rok? Ve Lvu vám končí angažmá. Nabídl vám pražský tým novou smlouvu?
Mám jí v mailu. Chybí už jen můj podpis. Vzájemně jsme si vyhověli, nebyl v tom problém. Takže moje budoucnost je nyní nadále ve Lvu. Jsem moc rád, protože je to tam super. Navíc mám rodinu. Mám manželku a malého synka, takže bych nechtěl trávit celé dny v Rusku, aniž bych je nemohl vidět. Je super přijít po tréninku domů a být s nimi, navíc se nám v Praze líbí, takže není co řešit. Rodina hrála velkou roli. Lev splnil všechny mé požadavky, já to pak musím vyplnit na ledě.

Vraťme se k vašemu postupu do finále a skvělé sérii s Magnitogorskem. Dokázali jste jako první tým, který leží mimo Rusko, dojít nejdál. Přesto, bolí prohra v posledním zápase stále?
Finále, sedmý zápas. To víš, že to mrzí, ale když se na to podívám dnes už zpětně, dokázali jsme fakt hodně. Jak jsi říkal. Je to prostě velký úspěch jak pro Lva, tak pro český hokej, že jsme se jako první mimoruský klub dostali až do finále. Bylo to krůček od Gagarina (Gagarinův pohár), ale nedá se nic dělat. Je to příslib do dalších let.

Byl jste rozhodnutý ihned, že pojedete reprezentovat?
Takhle. Kdyby tu byl jiný trenér, tak bych nejel.

Přejděme plynule k současnému dění. Včerejší zápas s Itálií nebyl sice pohledný, důležité jsou však body, že?
Ano, včerejší zápas s Itálií byl o tři body, které máme. Někomu se to sice nemuselo líbit, ale my jsme rádi, že ty body máme. Byl to náročný zápas, lidi si musí uvědomit, že polovina týmu tady má zdravotní problémy, takže sil rychle ubývalo. Body jsou skutečně důležité.

Osvětlete, prosím, ty zdravotní potíže konkrétněji...
Máme všichni nějakou střevní virózu. Vedle hráčů i trenéři a maséři, takže se pomalu dáváme do kupy. Ty příznaky máme všichni podobné

I vy?
Jo, i já, ale já naštěstí nastolil valašskou medicínu, takže by to snad mělo být brzo v pohodě. (usmívá se).

Obránce s třiadvacítkou na drese patří do první obrany a zároveň mezi největší opory národního týmu

Když jste nakousl to Valašsko. Trenéři A-týmu vás chválí, podle slov trenéra Hlobila byste dostal i smlouvu. Co Vsetín?
Fakt? To mě těší, tento zájem. Mám tady spoustu kamarádů, s trenéry se znám velmi dobře. Určitě bych si chtěl za Vsetín ještě zahrát, to bezpochyby, ale teď ještě pár let snad zůstanu na trošku vyšší úrovní. Jinak jsem tam doma, mám tam zázemí, všechno, ale prostě myslím, že tento čas ještě nepřišel. Jednou bych si to ale přál a věřím v to.

V letošní sezoně postoupilo vsetínské áčko do semifinále, junioři bohužel po roce sestoupili opět do Ligy juniorů. Sledoval jste dění?
Ovšem, v pauzách jsem tam i někdy trénoval. Škoda možná, že áčko nepostoupilo ještě výše, myslím, že i přes kvalitu Prostějova, na to mělo. Diváci by to umocnili. Co se týče juniorky, tak ta měla několikrát ve svých rukou záchranu, ovšem ani jednou nedokázali dotáhnout ten klíčový zápas. To se bohužel stává, někdo musí spadnout. Ale extraliga juniorů snad nikdy nebyla tak vyrovnaná. Co se dá dělat, kluci se musí semknout a zkusit postoupit znova, ač to bude těžké.

Máte ještě vize na delší dobu? Co po Lvu?
Takhle dopředu to já neřeším, teď jsem ve Lvu. Co bude za dva za tři roky, to se uvidí. Dívám se na to, co je, teď jsem hráč Lva. A těším se na novou sezonu.

Ve Lvu musíte být hodně spokojený...
Jo, je to hodně tím, že jsme hráli dobrý hokej a měli dobrou partu. Všechny to bavilo. To, co potom předvedli lidi ve finále, to bylo něco úžasného. Takže ano, z letošní sezony skoro samá pozitiva, to se hodnotí pak velmi dobře. Byl to velmi vydařený ročník.

Zpět na turnaj. Trenér Růžička řekl, že chcete medaili. Co vy na to?
Já si myslím, že jakýkoli český hokejový výběr, když jede na takovou akci, tak musí mít za cíl medaili. To jednoznačně. Když nepřivezeme placku, bude to neúspěch. Před turnajem jsme si jasně řekli, co tu chceme dokázat. Chtěli bychom nejvýš. Ač tady má Rusko či Kanada velmi silný tým. Stejně tak to bylo i v Německu v roce 2010, a taky jsme to zvládli.

Zatím jste odehráli na turnaji čtyři zápasy. Který tým vám přišel nejsilnější?
Já nevím, kdo byl nejtěžší. Všechny zápasy byly těžké, i s Itálií to byl velmi obtížný zápas. Se Slovenskem to bylo v prodloužení, myslím si zasloužená remíza po základní hrací době. Se Švédskem jsme neudrželi vedení a s Kanadou rozhodlo to sporné vyloučení Honzy Kováře a ty dva následné góly. My jsme rádi, že jsme vyhráli včera. To bylo zapotřebí. Teď budeme hrát s ještě tři zápasy ve skupině. Potom v play-off, věříme, že ještě jednou stejný počet a budeme ve finále.

Ondřej Němec zdraví vsetínské diváky přímo z dějiště šampionátu: