10 okamžiků, které hýbaly vsetínskou sezónou

První druholigová sezóna VHK Vsetín je úspěšně za námi, ovšem dříve, než začne sezóna 2009/2010, rozhodli jsme se zavzpomínat na zajímavé momenty právě skončeného ročníku. V následujícím článku jsme se pokusili vypíchnout desítku okamžiků, které dle našeho názoru patřily k tomu nejzajímavějšímu, co se letos v seniorském vsetínském hokeji odehrálo. Trefili jsme se i do vašeho názoru?

1. Letní „příprava“

Máme-li začít souhrn nejdůležitějších okamžiků sezóny, musíme začít již od úplného začátku. Letní příprava VHK Vsetín se totiž diametrálně lišila od přípravy ostatních hokejových mužstev. Ona totiž ani žádná nebyla. Vsetínský kádr se po odkupu druholigové licence od Blanska začal skládat až v průběhu června, čili v době, kdy ostatní mužstva již měla suchou část přípravy za sebou. K prvnímu tréninku se Vsetínští sešli až koncem července na ledě. Valaši tak nejen že byli ochuzeni o významnou část společné přípravy na sezónu, navíc vše se muselo dávat dohromady až na poslední chvíli, což se dozajista promítlo i na nepříliš povedeném úvodu sezóny. Nakonec se však dobrá věc podařila, kádr se postupně sehrál, kvalitně doplnil, tréninkové manko se aspoň částečně zacelilo a díky domu se nakonec Vsetínu podařilo dokráčet až do semifinále 2. ligy.

2. První tříbodová výhra

Přesně 17 dnů od začátku druholigové soutěže se znovuzrozený Valašský hokejový klub dočkal své první tříbodové výhry. Do té doby získali Vsetínští nejvýše dva body (za domácí výhru v prodloužení nad Uničovem). V zápase 6. kola v derby zápase s Novým Jičínem se zelenožlutí konečně radovali z plného bodového zisku, když svého hostitele porazili po velmi zodpovědném výkonu 6:3. Za výhrou Valaši rázně vykročili již v první třetině, kterou po brankách Klabačky, Gajdošíka a Tesaříka vyhráli 3:1. Domácím se sice dvakrát podařilo dotáhnout na rozdíl jediné branky, Vsetín však góly Matuly, Fabiána a Staši vždy dokázal odpovědět a výhru si tak k velké radosti početné skupiny svých fanoušků nenechal vzít. První vítězství v sezóně pozvolna nastartovalo vsetínskou cestu vzhůru, na které se sice Valaši nevyhnuli jistým zaškobrtnutím, bez nich však takto dlouhou soutěž ani odehrát nelze.

3. Série porážek

Pokud jsme v předchozím bodě zmínili „jistá zaškobrtnutí“, tím největším z nich byla bezesporu dlouhá série porážek, čítající v konečném součtu hrozivých sedm utkání. V tomto takřka měsíc trvajícím krizovém období, od 26. října do 19. listopadu, si Vsetín připsal pouhé 2 body za prohry s Valašským Meziříčím a Hodonínem po samostatných nájezdech. V této nevydařené pasáži zaznamenali také nejvyšší porážku v základní části, po domácím výprasku 1:8 od Techniky Brno. Mezi hráči, vedením klubu i fanoušky začala s přibývajícími neúspěchy stále více vzrůstat nervozita a na ledě byla v podání vsetínských hokejistů k vidění vzrůstající křeč, jež se projevovala jak v koncovce, tak při chybách v obranné činnosti. 23. 11., na ledě Opavy, se Vsetínu konečně podařilo černou šňůru přetrhnout. V průběhu střetnutí se oba týmy neustále přetahovaly o vedení a zápas nakonec dospěl až do prodloužení. V něm vystřelil Vsetínu dva body, mající v té chvíli cenu zlata, Erik Hrňa a když Valaši v následném domácím utkání dokázali porazit Nový Jičín 4:2, byla krize definitivně zažehnána.

4. Návrat vsetínských dvojčat a dalších hráčů zlaté juniorské generace

Ještě předtím, než na vsetínské hráče padla deka zmiňovaných neúspěchů, zaznamenal kádr VHK několik významných přírůstků. Cestu zpět do své domoviny totiž našlo hned několik vsetínských odchovanců, pyšnících se juniorským titulem Mistra České republiky. Jako první posílil kádr VHK v 9. kole kanonýr Marek Knebl, jako poslední pak přišel ve 23. kole obránce a „Sparťan“ Libor Haschka. Vůbec nejvíce však vsetínská hokejová veřejnost uvítala návrat nyní již třineckých dvojčat Erika Hrni a Martina Podešvy. Ti poprvé nastoupili do utkání 12. kola proti Orlové a hned se svými brankami a dobrým výkonem zasloužili o vysoké vítězství Vsetína v poměru 7:2. V průběhu sezóny se nikdo ze zlatých vsetínských navrátilců nevyhnul výkonnostní výpadkům, přesto patřili, zejména díky Hrňovi s Podešvou, k největším tahounům vsetínského celku v základní a nadstavbové části, což se mimo jiné promítlo i v kanadském bodování. V play-off pak svou pozici jenom potvrdili a byli to právě Hrňa s Podešvou, kdo se rozhodující měrou zasloužil o překvapivé vyřazení favorizovaného Hodonína. Mimo důležitých branek a asistencí byli tito navrátilci velkým zpestřením i co se atraktivity týče, vždyť hráčů s Podešvovou technikou, ani střelců kvalit Erika Hrni se ve druhé lize zase tolik nenachází. Návrat zlaté vsetínské juniorské generace lze tak rozhodně označit za jeden z nejvýznamnějších milníků právě skončené vsetínské sezóny.

5. Derby s Valašským Meziříčím

Po dlouhých dvaatřiceti letech se diváci ve Vsetíně dočkali nefalšovaných valašských hokejových derby. V obou zápasech se sice z vítězství radovali Bobři z Valašského Meziříčí, přesto ani jeden z těchto „mačů“ rozhodně nezklamal. V prvním derby se Na Lapači tísnilo 4695 diváků, kteří oběma týmům vytvořili elektrizující atmosféru. Hráči na ledě se jim za to odvděčili strhujícím výkonem a velkým nasazením. Vsetínští celý zápas vedli, Bobrům se však podařilo domácí vedení smazat a utkání nakonec dospělo až k samostatným nájezdům. Ty přinesly nervy drásající podívanou, kterou ukončil svou brankou v deváté penaltové sérii zkušený Dalibor Sochorek a zařídil tak Bobrům výhru 5:4.

Odveta ve Valašském Meziříčí již bohužel postrádala přátelskou náladu mezi oběma tábory a vzrůstající napětí nakonec vyvrcholilo pozápasovou rozmíškou na ledové ploše. Jinak byl však na prostranství určeném pro hraní nejrychlejší kolektivní hry k vidění další vyrovnaný zápas plný vzrušení a zajímavých situací. I tentokrát se Vsetín ujal vedení, ve třetí třetině však svůj náskok proti zkušenému týmu domácích neudržel a svému regionálnímu rivalovi nakonec podlehl 2:4.

6. VHK Vsetín – nejlepší tým nadstavbové části

Zatím co v základní části byly výkony hokejistů VHK často jako den a noc, v nadstavbové části se Valaši rozjeli k nebývalé jízdě. Ze 16 zápasů prohráli jen třikrát, navíc minimálně ve dvou těchto utkáních body svému soupeři doslova darovali. V ostatních 13 zápasech přemožitele nenašli, dvakrát si dokonce poradili i s celkovým vítězem východní skupiny druhé ligy Šumperkem, díky čemuž nejenže se stali nejúspěšnějším týmem tohoto období, ale navíc se dokázali z příček na přelomu první a druhé desítky dostat až na 6. místo, výhodné pro předkolo play-off. Nadstavbová část tak poprvé zřetelně ukázala, že se Vsetínem se musí počítat, což v následném play-off Valaši bezezbytku potvrdili.

7. Oslavy 40. let od prvního postupu Vsetína do 2. ligy

18. února vyvrcholily utkáním se Šumperkem oslavy 40. let od prvního postupu vsetínských hokejistů do 2. ligy. Utkání, jemuž přihlížela padesátka legend vsetínského hokeje, dodaly punc výjimečnosti repliky historických dresů, v nichž hokejisté VHK nastoupili. Kromě netradiční barvy dresů pak mohli přítomní pozorovat ještě jednu zajímavost – na zádech totiž hokejisté nevozili obvyklé štítky se svým jménem, nýbrž jména, která jim vybrali úspěšní dražitelé a budoucí majitelé těchto dresů. A tak se stalo, že po ledě se místo Libora Haschky proháněl Pepe Týfa, místo Pepy Mikeše Boixosnois, branku Valachů pak nezvykle hájil Petr Nejez. Zápas samotný pak jen korunoval úspěšný průběh oslav. Po výborném výkonu dokázali Vsetínští ve třetí třetině zvrátit nepříznivě se vyvíjející skóre na svou stranu a velkého favorita soutěže tak překvapivě porazili 4:3. Zcela symbolické pak bylo, že vítěznou branku vstřelil, po krásné akci, Daniel Tesařík, čili zástupce rodu, jenž je se vsetínským zimním stadiónem neodmyslitelně spjatý již desítky let. Oslavy se zkrátka vydařily a zařadily se tudíž k nejpamátnějším okamžikům právě skončené sezóny.

8. Spanilá jízda Vsetína play-off

Před vyřazovacími boji pasovali mnozí vsetínské hráče do role černého koně play-off. Zápasy předkola s Novým Jičínem však tuto myšlenku příliš nepodpořily. Vsetín sice zvítězil v sérii 2:0, konečný výsledek však nic nevypovídá o tom, jak těžkým soupeřem pro Vsacany tým ze severu Moravy byl. Vždyť první zápas rozhodla až branka ze závěru prodloužení a i utkání číslo dvě, v němž byli Novojičínští po většinu zápasu lepším mužstvem, rozhodli Vsetínští až šťastnou brankou ze závěru utkání. Zlom nastal až v průběhu druhého utkání čtvrtfinále s Hodonínem. Valaši v té chvíli prohrávali 1:3 a byť byl jejich projev lepší než v sérii s Novým Jičínem, zdálo se, že proti kvalitnímu celku z Hodonína nemají moc šancí na zvrat. O druhé přestávce ovšem trenér Hlobil proházel formace a na led přišli Valaši jako vyměnění. Zcela konsternovaným hostům nasázeli během jediné třetiny 6 branek a z kluziště je doslova smetli.

Rozhodující zápas na ledě Hodonína by se možná dal označit za vrcholnou bitvu sezóny. Vsetín od úvodu prohrával, poté se dostal do vedení, o nějž ovšem brzy přišel, a když 10 minut před koncem prohrával 2:4, zdálo se, že je definitivně hotovo. Valaši však do závěru utkání vložili poslední zbytky sil a zodpovědnost na sebe vzali ti, na něž vsetínští fanoušci nejvíce spoléhali. Dvojčata Hrňa - Podešva nejprve vyrovnala, a poté, co bez regulérních branek skončilo i následné prodloužení, pokořili vsetínští mladíci dvěma učebnicovými blafáky gólmana Holeše a o senzačním postupu bylo rozhodnuto. V semifinále se Vsetínu postavil favorit z největších – Šumperk. Na vítězné vlně se řítící Valaši, tažení výborně hrajícím matadorem Štraubem, ovšem šokovali hokejový svět a po dvou zápasech vedli nad profesionálním klubem 2:0. Pak se ale přeci jen dostala ke slovu únava z extrémně nabitého programu, spolu s několika zraněními, trestem pro Martina Podešvu a vyřazením ostrostřelce Knebla z kádru. K tomu se přidala individuální kvalita a šíře kádru i taktická vyspělost na straně Draků a se Vsetínem bylo zle. V dalších třech zápasech totiž zdecimovaní Valaši nevstřelili ani branku a nakonec byli, snad až příliš krutým způsobem, vyřazeni. I přesto je konečné čtvrté místo úspěchem, v nějž před sezónou věřili asi jen ti největší optimisté.

9. Fazóna Lukáše Plška

Jestli měl VHK na některém z postů jistotu po celou sezónu, pak to byla branka. V té si našel své pevné místo Lukáš Plšek a až na tři výjimky do ní nikoho jiného nepustil. Ke změně ostatně ani nebyl důvod, neboť Lukáš byl ve většině zápasů velkou oporou vsetínského celku a jistotou za zády místy chybující obrany. Obzvlášť některé týmy byly se zákroky brankáře, který ve vsetínském dresu nakoukl i do extraligy, naprosto zoufalé, například střelcům z Prostějova se dost možná o Plškovi zdálo v hodně temných snech. Vždyť jen v utkáních ve Vsetíně na něj vyslali dohromady 60 střel, nesčetněkrát na něj najížděli úplně sami a výsledek? Pouhopouhé dva góly třepetající se v jeho síti. Taktéž Šumperským vstávali při vyslovení Plškova jména vlasy hrůzou na hlavě již v základní části, po prvním utkání semifinále, kdy vsetínský šaman polapal bezmála šedesát střel Draků, začali někteří podezírat Plška s používání temné magie. Bohužel se Šumperku nakonec podařilo ve třetím zápase kouzlo vsetínského muže s maskou prolomit a tím i zlomit sérii ve svůj prospěch. Přesto se stal Lukáš Plšek, mnohými označovaný za nejlepšího brankáře 2. ligy, bezesporu základním stavebním kamenem úspěšné vsetínské sezóny.

10. Fanouškovská podpora

Jak přijme extraligou zhýčkaný fanoušek Vsetína druhou ligu? Kolik lidí bude navštěvovat zápasy Na Lapači? A jaká bude atmosféra? Tyto a podobné otázky se před sezónou jistě honily hlavami lidem zainteresovaným ve vsetínském hokeji. Již přípravné střetnutí naznačily, že by to se zájmem o znovuzrozený vsetínský hokej nemuselo být zas až tak špatné a po několika úvodních zápasech sezóny bylo nad slunce jasné, že vsetínský fanoušek zůstal svým barvám a svému sportu věrný i v těchto méně slavných časech.

Návštěvnost na domácích zápasech se usídlila mezi 1500-2000 platícími diváky, první derby s Valašským Meziříčím pak navštívilo na druhou ligu nevídaných 4600 diváků. S průměrem téměř 1900 platících diváků na zápas se tak stal Lapač jednoznačně nejnavštěvovanějším stadiónem druhé ligy a velký zájem o zápasy Valachů byl i na stadiónech soupeřů, Vsetín byl venku třetím nejnavštěvovanějším mužstvem. Nemalý podíl na číslech venkovní návštěvnosti měli i fanoušci VHK, kteří své miláčky jezdili podpořit a vytvářet jim domácí atmosféru i na většinu venkovních stadiónů. Návštěvnost v play-off se pak stala kapitolou samou pro sebe, vždyť průměrná návštěvna Na Lapači se vyšplhala na téměř 3500 diváků a poslednímu domácímu zápasu se Šumperkem přihlíželo 4879 platících diváků, což je číslo, které Vsetín nepamatuje od baráže s Ústím nad Labem. Vsetínští fanoušci tak letos, přes několik excesů, rozhodně nezklamali, naopak se stali pro hráče i funkcionáře VHK příjemným překvapením a potvrdili, že Vsetín bezesporu patří k nejhokejovějším městům v České republice.