Byly to hrozně dojemné chvíle, říká Lukáš Vilém o premiéře mezi dorostenci

Před čtyřmi lety začal s hokejem ve Valašském Meziříčí, dnes si dvanáctiletý Lukáš Vilém odbyl premiéru v ELIOD Extralize dorostu. „Byl jsem nervózní, a to dost,“ přiznal s úsměvem na rtech, „ale nějak jsem se s tou nervozitou popasoval.“ Na prvním vítězství vsetínských dorostenců v této sezóně se Vilém podílel 31 úspěšnými zákroky a po zásluze si mohl užít děkovačky. „Ty oslavy byly neskutečné. Kluci mě hrozně pochválili, stejně tak trenér,“ komentoval s nadšením vsetínský gólman .

Lukáši, jak se ti dneska hrálo?
Hrálo se mi výborně, nebo bych možná spíše řekl, že se mi chytalo výborně. Myslím si, že i zbytek týmu hrál dobře. Dávali jsme góly, i když je pravda, že jsme toho mohli proměnit daleko víc. Já měl smůlu, když jsem dostal třetí gól. Jinak to bylo v pohodě, takže za mě spokojenost.

Byla to pro tebe premiéra v dorostu, byl jsi nervózní?
Byl jsem nervózní, a to dost. Ale nějak jsem se s tou nervozitou popasoval.

Jak si vlastně začínal s hokejem?
Bylo to ve Valašském Meziříčí, kde jsem před čtyřmi lety měl své první kroky na ledě. Postupně jsem začínal chytávat, protože taťka měl doma výstroj a já se do ní začal oblékat. A pak, když mě pozvali na Vsetín, jsem přešel sem.

Za čtyři roky jsi tedy ušel velký kus cesty, co ti v tom nejvíce pomohlo?
Mám taťku, který chytával a udělal si áčkovou licenci, takže ten mi určitě hodně poradil a taky díky němu tady teď chytám.

Jaké pro tebe tedy byly první minuty zápasu v dorostenecké extralize?
Tak byly to pro mě hlavně hrozně dojemné chvíle. Měl jsem strašnou radost, že mě trenér Luboš Konečný nechal chytat. Celkově jsem byl spokojený a po první třetině jsem byl rád, že vedeme 2:0.

Nejen vy, ale také Třinec měl velké gólové šance, které se ti podařilo pokrýt. Co bys ty sám řekl ke svému výkonu?
Podle mě to bylo všechno hlavně o tom, že jsem se dobře rozcvičil a udělal vše pro to, aby to vyšlo.

Vnímal jsi nějaký rozdíl mezi extraligou dorostu a ligou starších žáků, kterou normálně hraješ?
Určitě tam byly velké rozdíly. Ten největší asi v rychlosti, ale taky na mě šly daleko silnější rány. Ve starších žácích je to samozřejmě všechno pomalejší a tak dále a občas to tady bylo až neskutečné, ale užil jsem si to.

V zápasu byly pasáže, kdy se Třinec hodně tlačil do brány a měl spoustu dorážek. Bylo to pro tebe nějak náročné?
Ne, nebylo. Řekl bych, že při tomhle jsem zachoval chladnou hlavu a v klidu to zvládl. Stejně tak, když to v závěru zdramatizovali a vytvořili si větší tlak, tam jsem si to taky nepřipouštěl a dával jsem to v klidu.

A co ta smolná branka?
No, tak po té jsem se cítil trošku hůř. Musel jsem se s tím nějak popasovat a prostě chytat dál.

Co se v ten okamžik vlastně stalo?
Já jsem tu střelu podcenil. Chtěl jsem zasáhnout vyrážečkou a nějak divně jsem ji nastavil, takže mi to nakonec proletělo okolo hlavy a tu vyrážečku to přeskočilo. Dá se říct, že to byla moje chyba.

Byla to pro dorost první výhra. Jak sis užil děkovačku?
Ty oslavy byly neskutečné. Kluci mě hrozně pochválili, stejně tak trenér. Děkovačka byla samozřejmě taky úplně super.

Bavil se s tebou trenér o tvých dalších případných zápasech za dorost?
Zatím mi nic neříkal, ale já doufám, že se aspoň do jednoho zápasu ještě dostanu a zachytám si.