Čuřík: Chtěl bych v hokeji ještě něčeho dosáhnout, věřím, že se Vsetínem se to povede

Zvažoval konec kariéry, ale i díky manželce, která je velkou fanynkou hokeje se rozhodl pokračovat a má hlad po úspěchu. Jednatřicetiletý forvard, mistr světa i republiky v inline hokeji přichází na Lapač po angažmá v Prostějově, Třebíči nebo v Olomouci, aby se pokusil společně se svými spoluhráči dostat Vsetín do vyšší soutěže. Po úspěších na kolečkových bruslích touží i po větším úspěchu na bruslích a věří, že právě na Lapači se to může povést.

Jakube, jak probíhala jednání o vašem přesunu na Lapač?
V Prostějově mi bylo oznámeno, že semnou nepočítají, takže jsem se přes Michala Nedbálka zkontaktoval s panem Tobolou. Nastínil jsem mu, že bych měl zájem na Vsetíně hrát. Sešli jsme se a spolupráci domluvili.

Měl jste i jiné nabídky? Co rozhodovalo pro Vsetín?
Jsem hráč Třebíče, ale odtamtud se mi nikdo neozval, že by měli zájem, abych se vrátil. V Prostějově na mě opci neuplatnili. Trochu jsem přemýšlel o konci kariéry v hokeji, věnoval bych se jen své práci, protože v tom prvoligovém hokeji nás to čeká všechny. Možný konec kariéry ale nesla těžce manželka, jelikož ona hokej miluje. Uplynulou sezonu si jej moc neužila skrze naši malou dceru. Nebyla téměř na žádném zápase a chtěla by si hokeje ještě trochu užít (směje se). Takže chtěla, abych pokračoval. Přemýšlel jsem nad různými variantami a jedna z nich byla Vsetín. Proběhla i jiná jednání s některými prvoligovými kluby, ale i skrze práci a rodinu jsem se rozhodl pro Vsetín. Nechce se mi už dojíždět někam daleko nebo bydlet mimo rodinu. Jsem rád, že to takto dopadlo.

Sledoval jste dění ve druhé lize poslední sezony?
Rozhodně, před pár lety když Prostějov postupoval nebo vloni Vsetín když dlouho bojoval s Frýdkem-Místkem, tak jsem výsledky sledoval. Já všeobecně hokej hodně sleduji.

Zaznamenal jste nějaké změny v této soutěži od vašeho posledního působení?
Těžko takto na dálku soudit. Říká se, že se soutěž zkvalitnila příchodem bývalých extraligových hráčů nebo těch mladých, kteří se musí v soutěži vyhrát. Když jsem soutěž před čtyřmi roky hrál tak měla také určitě svou kvalitu. Vzpomínám na zápasy se Vsetínem nebo Havířovem, což byly skvělé zápasy. Těžko soudit takto před sezonou, ale cíl je jasný a já věřím, že se nám postup povede.

Jak jste řekl, hlásí se útok na první ligu, jste připraven na možný tlak spojený s ambicemi?
Bylo to už několikrát řečeno i během rozhovorů s panem Tobolou nebo trenérem panem Jenáčkem co a jak je v plánu. Já jsem na tlak určitě připravený a beru to jako svou osobní výzvu, protože v ledním hokeji se mi mimo postup s juniory do extraligy velký úspěch ještě nepovedl. Proto doufám, že se Vsetínem se mi podaří postoupit a dostat jej do první ligy.

Co vás jako první napadne, když se řekne Vsetín?
Vsetínská dynastie. Každý, kdo hokej sleduje nebo hraje a vyzná se v něm, tak určitě Vsetín zná. Pak také rozhodně fanoušci. Pamatuji si zápasy za Prostějov ve druhé lize a jak na Vsetíně, tak i doma v Prostějově byla kulisa fantastická. Tyto věci mám se Vsetínem nejvýrazněji spojené.

Máte nějaké kamarády v kabině Valachů nebo se budete zatím hlavně seznamovat?
S Michalem Nedbálkem, Danielem Vaňkem, Radimem Tesaříkem, pár kluků znám od vidění ze zápasů, kdy jsme proti sobě nastupovali. Výborně se znám s Pavlem Mojžíšem, se kterým jsme vloni hráli společně za Prostějov. S Radimem Kucharczykem jsme spolu hráli v Olomouci, Jiří Dopita nám v klubu dělal majitele, takže se také známe. Hodně lidí kolem vsetínského hokeje jsou v mém podvědomí, takže úplně do neznáma se nechystám.

Jste čerstvým mistrem republiky v in-line hokeji. Užil jste si oslavy?
Užili jsme si to (směje se). My jsme na titul čekali hodně dlouho. Letos se nám sešlo všechno, dá se říct. Vyšly nám dobré mančafty v play-off. Paradoxně pro nás bylo nejtěžší čtvrtfinále, kdy jsme nebyli v kompletní sestavě, protože kluci hrající profesionálně in-line byli odjeti ve svých klubech. Ty další výsledky už napovídaly tomu, že nám to klape ať už u gólmana nebo v útoku, kde jsme dávali spousty gólů. Každý si oslavu užil, myslím si, že jsme vyhráli zaslouženě a jsem rád, že jsme pro Olomouc titul získali.

V roce 2011 jste byl u historického prvního titulu České reprezentace v in-line hokeji, navíc před domácími fanoušky. Který titul stavíte výše?
Když se řekne titul mistra světa, tak jej asi každý doma nemá, i když je to na kolečkových bruslích. Nechtěl bych to moc srovnávat. Bylo to super, protože jsme hráli doma. Prožil jsem to s velmi dobrým kamarádem Daliborem Sedlářem jako benjamínci v reprezentaci. Jeli jsme spíš čerpat a nasávat atmosféru turnaje, ale mně se podařilo naskočit do pár zápasů, takže to bylo krásné. Na druhou stranu na domácím titulu máme oba velkou zásluhu samozřejmě včetně celého týmu, přispěli jsme k němu vlastními výkony. Opakuji, nechtěl bych to srovnávat. Titul mistra světa je krásný, ale i ten republikový stál za to. Nikdo nám to už neodpáře, je to krásné.

Mimo in-line hokej, jak jste se přes léto udržoval v kondici?
Po dlouhé době jsem absolvoval individuální letní přípravu, jinak jsem vždy trénoval s týmem, se kterým jsem měl smlouvu. Trochu jsem změnil formát letní přípravy, snažil jsem se více chodit cvičit, trénovat nohy, výbušnost a odraz nohou. Uvidíme, jak se to projeví na ledě. Je to teď takový trend nastavený Libercem. Získali titul a každý se teď snaží jimi řídit. Já jsem se snažil také si z toho něco vzít a jsem zvědav, jaké to bude na ledě.

Je v soutěži nějaký tým, na který se těšíte? Třeba v něm hraje nějaký váš kamarád, se kterým se těšíte na vzájemnou konfrontaci?
V Brně mám několik kamarádů nebo v Hodoníně, kde hraje Petr Pokorný, i když nevím, jestli bude ještě pokračovat. S ním jsem hrával jako mladý kluk in-line i lední hokej. V Porubě hraje od mého kamaráda bratr, ale také Radek Tihlář s kterým se znám, takže rozhodně těch lidí známých bude dost. S nějakým týmem to asi úplně specifické nebude, ale minimálně s Ostravou to bude těžké, protože ta také hlásí útok na postup. Nebude to pro nás nikde jednoduché, ale věřím tomu, že se nám to povede.

Tréninkový dril začíná na ledě už za pár dní, těšíte se?
Každého už svrbí ruce, volna bylo dost a všichni se těšíme na led. Já už si trochu led osahávám v Třinci, kde jsem na kempu s dětmi. Srpen bude ještě dlouhý, tréninkový s přátelákama, kde budeme ladit různé věci, takže během toho už určitě budeme všichni vyhlížet září, kdy soutěž vypukne.