Další legenda se vrací na Lapač. Hokejisty Vsetína povede Roman Stantien

Novým šéfem trenérského štábu VHK ROBE Vsetín se stal Roman Stantien. Zkušený kouč, jenž naposledy vedl Slovan Bratislava, se vrací do známého prostředí. Vždyť coby někdejší vynikající útočník strávil Stantien na Valašsku s přestávkami téměř dvanáct sezon a pomohl klubu vybojovat šest extraligových titulů. Silné vazby na Vsetín mají rovněž Jan Srdínko s Lubošem Jenáčkem, kteří pokračují v rámci trenérského štábu společně se Stantienem.

„Stejně, jak jsme v přestupním termínu řešili posílení týmu, tak jsme se nějakou dobu zabývali otázkou změny či posílení trenérského štábu. Roman nečekaně skončil ve Slovanu Bratislava a stal se volným trenérem. Vsetín dobře zná, nemusíme se bavit o tom, kolik tady toho odehrál. Zároveň je to dnes již zkušený trenér, který má týmu co dát. Věříme, že s jeho příchodem se tým podaří nastartovat k lepším výkonům i výsledkům,“ sdělil Daniel Tobola, jednatel VHK ROBE Vsetín.

„Nejprve se musím trochu zorientovat a poznat jednotlivé hráče. Kádr je relativně mladý, chci klukům hlavně pomoci. Chceme dát týmu nový impuls, dostat se do play-off a v něm dojít co nejdál,“ uvedl po svém nástupu do funkce Roman Stantien, kterého čeká zápasová premiéra na střídačce Vsetína už ve středu, kdy Valaši na domácím ledě přivítají ostravskou Porubu.

Rozhovor s Romanem Stantienem si můžete přečíst zde.

Vizitka Romana Stantiena

Hokejový příběh někdejšího skvělého slovenského křídelníka (16. října 1964) začal nezvykle pozdě, až ve dvanácti letech. Do té doby hrál Roman Stantien spíš fotbal nebo stolní tenis. Pak ho jednou kamarádi pozvali na hokej… a o jeho dalším osudu bylo rozhodnuto. V devatenácti už byl v áčku mateřské Dubnice, která hrála I. SNHL (Slovenskou národní hokejovou ligu), tedy druhou nejvyšší soutěž. Na vojnu byl povolán do prvoligové Dukly Trenčín, ale v každé z obou sezon dostal důvěru pouze ve třech utkáních. Zbytek roku strávil vždy v Topoľčanech.

Po dvou letech se tedy vrátil zpět do Dubnice a pokračoval v I. SNHL. V sezoně 1988/1989 se stal nejlepším nahrávačem soutěže a všimli si jej činovníci Popradu, kteří se netajili ambicemi postoupit do nejvyšší soutěže. Napoprvé se jim to nepovedlo, druhý pokus už byl úspěšný, když vyhráli I. SNHL s desetibodovým náskokem.

Roman Stantien tedy ve svých sedmadvaceti letech okusil poprvé nejvyšší československou soutěž. Na ledě byl nepřehlédnutelný, a to nejen kvůli opravdu dlouhým vlasům, které překrývaly jmenovku na zádech, ale zejména pro svoje hokejové umění. Byl totiž nejproduktivnějším hráčem týmu, který v prolínací sérii s Nitrou nakonec ligu zachránil.

O rok později se Popradu vedlo lépe. Probojoval se do kvalifikace play-off, kde však vypadl s Kladnem. Série tehdy měla ostudný průběh. Pátý zápas se neodehrál vůbec (Poprad do Kladna nepřijel), čtvrtý se nedohrál pro hromadnou bitku. Té se ovšem už Roman nemohl zúčastnit. V závěru první části hry si zašermovali hokejkami s kladenským Černým a oba opustili led s pětatřiceti trestnými minutami. Roman měl v tomto směru dobrou průpravu. Jeho otec Vojtech byl mnohonásobný československý šampion v boxerské lehké střední váze a reprezentoval dokonce naši republiku na olympiádě 1968 v Mexiku.

V další sezoně se už hrála samostatná slovenská extraliga, kterou vlasatý křídelník absolvoval v dresu Trenčína. Původně měl namířeno do prvoligového Vsetína, ale nebyl uvolněn. Smutný však být nemusel, s Duklou totiž získal svůj premiérový mistrovský titul.

Do Vsetína tedy dorazil před sezonou 1994/1995 jako čerstvý slovenský šampion. Na Lapači ale dostal poněkud jinou úlohu než v Trenčíně. V útočné lajně Tomek–Vlach–Stantien to byl právě on, kdo musel hlídat zadní vrátka a hrát spíše do obrany. Nutno říci, že tuto roli zvládal bravurně a ještě stihl nasázet dvanáct branek. Odměnou pak byl překvapivý, ale zasloužený mistrovský titul.

V následujících letech české tituly přibývaly a trenéři na Romanově roli nic neměnili. Byl to zase on, kdo musel jistit útočné choutky svých spoluhráčů, ale nikdy neshromáždil za sezonu méně než dvacet kanadských bodů. Takový hokejista je pro každého trenéra mimořádně cenný.

V poslední mistrovské sezoně 2000/2001 nastřílel rodák z Kyjova sedmnáct gólů; lepší byl pouze Jiří Dopita. Pak se ale finanční problémy klubu začaly prohlubovat a nastal masový exodus hráčů. Stantien byl jedním z nich. A vybral si tak, jak je pro něho příznačné – exotický Chabarovsk. Místo, odkud je do Ameriky blíž než do Evropy. „Však tam také bylo možné sledovat nějaké americké televizní kanály,“ usmíval se při vzpomínce na asijskou anabázi. „A když našemu kanadskému brankáři Plouffeovi klub nedodržel nějaký bod smlouvy, jeho agent tady byl z Aljašky snad do dvou hodin.“

Ve druhé polovině sezony se šestinásobný mistr se Vsetínem vrátil zpět do Česka, ovšem nikoli na Valašsko – zatím. Oblékl dres Vítkovic, ale v létě 2002 se opět hlásil na Lapači. Dva roky nosil na dresu kapitánské céčko, na začátku ročníku 2004/2005 však po neshodách s některými lidmi v klubu ze Vsetína odešel podruhé. Jeho kroky vedly do bratislavského Slovanu a rozhodnutí to bylo nejlepší, jaké mohl udělat. Na konci ligy totiž mohl znovu slavit – se Slovanem získal svůj druhý slovenský titul.

Co myslíte, že se stalo v létě roku 2005? Ano, Roman byl opět, a to už potřetí, ve Vsetíně. Sezona 2005/2006 ovšem nebyla pro slabší nátury. Na jejím konci totiž čekala Valachy baráž o bytí a nebytí v extralize. Vsetínští se ovšem neuvěřitelným způsobem semkli a extraligu udrželi. Bobo, jak zní jeho druhá přezdívka (první prý byla Žermén, ale to si ve Vsetíně nikdo nepamatuje), vydržel na Valašsku skoro celou další sezonu. Po dohodě pak na jejím sklonku odešel do Českých Budějovic. V létě 2007 se hlásil zpátky na Valašsku, ale po vyloučení klubu z extraligy se stěhoval domů na Slovensko. Upsal se Žilině a kariéru zakončil ve čtyřiceti čtyřech letech v Popradu. Kruh se uzavřel.

Stantien se následně vrhl na trénování. Po dvou štacích asistenta ve slovenské extralize tuto funkci vykonával čtyři roky ve Slovanu Bratislava, hrajícím Kontinentální hokejovou ligu. To bylo předpokladem pro další postup. Pozici hlavního kouče si následně vyzkoušel nejprve v prvoligové Dubnici, na kterou navázaly extraligové týmy Popradu, a od roku 2019 znovu u bratislavského Slovanu, tentokrát ve slovenské nejvyšší soutěži. Od února 2021 se Roman Stantien vrátil zpět do klubu, se kterým slavil největší úspěchy své hráčské kariéry - na Vsetín.