Dva body z Edenu? Určitě převládá spokojenost, hodnotí Radim Ostrčil

Když v polovině zápasu tečoval Radim Ostrčil nastřelený kotouč pod horní tyč, vypukla v táboru vsetínských fanoušků velká euforie. Hráč, kterému nikdo neřekne jinak než "Goša", tak poslal Valachy poprvé v utkání do vedení. Vsetín si v Praze vytvořil doslova domácí prostředí a po výborném výkonu směřoval za tříbodovým ziskem. Sešívaným se sice podařilo v samotném závěru šťastně vyrovnat, radostnější pondělní večer však nakonec prožili hokejisté v zelenožlutých dresech. Jak utkání hodnotil střelec druhé vsetínské branky?

Dva body ze zápasu z Edenu proti pražské Slavii. Kdyby Vám to řekli před utkáním, tak byste asi byli spokojeni, že ano?
S tímto bychom určitě spokojeni byli, ale na druhou stranu není nikdy příjemné dostat gól 9 sekund před koncem. Pak jsme byli trochu i trochu zklamaní, ale vše se zase zlepšilo v nájezdech. Úplně stejně jsme se o tom bavili i po utkání s Kubou Teperem – před odjezdem do Prahy bychom to brali všemi deseti. Na naší straně jednoznačně převládá spokojenost, dva body z Prahy jsou super. 

Vsetín se v Praze představil téměř po deseti letech. Je tento duel pro vás speciální?
Hrál jsem tady s Havířovem, takže to pro mě není po deseti letech, ale pouze po třech. Na Eden mám samozřejmě dobré vzpomínky už z dorostu a juniorky, kdy jsme sem jezdili s trenéry Hudlerem a Kopřivou. 

V úvodu zápasu byl aktivnější soupeř. Dařilo se mu zakládat útoky a držet vás v obranném pásmu. Jak jste vyvíjela první třetina?
Nemyslím si, že by nás soupeř vyloženě přehrával. Slavie má samozřejmě v týmu hodně kvalitních a zkušených hráčů, takže to nebylo nic jednoduchého, ale po taktické stránce jsme to zvládli velmi dobře, ikdyž jsme inkasovali jako první. Brzy jsme se z toho dostali. Puky nám občas odskakovaly, ale to se prostě stává, takový je hokej. 

Od druhé třetiny už jste byli na ledě vyrovnaným, ba dokonce lepším týmem. Co jste si o přestávce řekli, že se hra změnila?
Trenér nám dal pár rad, ale vyloženě nic nového. Nabádali nás, ať hrajeme pořád aktivně, napadáme rozehrávku soupeře, neodpalujeme puky. To je prostě náš styl hokeje, a tak se chceme prezentovat. 

Byl pro vás varováním první vzájemný zápas, ve kterém Slavie na Lapači jasně vyhrála?
Už jsme věděli, do čeho jdeme. V kabině jsme řešili, že naši soupeři často na Lapači předvádí svůj nejlepší hokej. Asi to bude tím, že se jim před zaplněným stadionem hraje lépe a jsou namotivovaní, vydají ze sebe vše. Dnes mi přišlo, že slávisté nepřišli na zápas úplně nejlépe připraveni. Nehráli zdaleka tak dobře, jako u nás. Dokázali jsme toho využít a máme dva body. 

V polovině zápasu jste poslal Valachy do vedení po pohledné kombinaci s Ondřejem Slováčkem. Jak byste tuto branku popsal?
Už chvíli předtím jsem byl trochu naštvaný, že se mi nepodařilo proměnit šanci, kdy jsme ujížděli dva na jednoho. O několik vteřin později jsme si vyměnili pozice s Ondrou Slováčkem, on přejel na modrou, zatímco já jsem zamířil na pozici levého křídla a nastavil hokejku. Chvilku jsme se na sebe podívali, tím vznikla mezi námi nějaké komunikace a on už přesně věděl, že mi to musí vystřelit na hokejku a já jenom puk tečoval pod horní tyčku. 

Ještě pět minut před koncem třetí třetiny jste hráli přesilovou hru. Kdyby se vám v té chvíli podařilo skórovat, asi by bylo rozhodnuto…
To jednoznačně. Z naší strany jsme vyvinuli na soupeře velký tlak, několikrát už jsme tlačili puk přes brankovou čarou, ale chybělo i trochu štěstí. Slavie nás pak bohužel potrestala. 

Už počtvrté se během venkovních zápasů stalo, že soupeř vyrovnal, případně rozhodl utkání až v samotném závěru…
Jsme si toho vědomi. Už před zápasem jsme se v kabině bavili o tom, že bychom konečně chtěli vyhrát venku za tři body, nakonec jsou z toho v uvozovkách jen dva, ale přesto to bereme, protože jsme hráli s týmem z čela tabulky. Sice jsme pár zápasů zbytečně ztratili v závěru, ale třeba s Litoměřicemi jsme na druhou stranu vyrovnali těsně před koncem. 

S čím jste šli do prodloužení? Dostat gól těsně před koncem, to určitě nabourá psychiku…
Prodloužení už je vabank, když se hraje 3 na 3, tak je velký prostor pro individuální akce. Hráč udělá chybu na modré a soupeř může ujíždět do velkého přečíslení, a pak se to třeba zase obrátí na opačnou stranu kluziště. Chtěli jsme hrát aktivně, něco vymyslet a vstřelit první branku. 

V mnoha chvílích vás podržel i gólman Pavelka. Jak citelný je jeho příchod?
Je to výborný gólman, takže pro obránce je vždy skvělé, když má za sebou někoho takového, kdo dokáže zamezit velkým šancím. Nejvíce se mi líbí jeho hra s pukem, často nám pomáhá i za bránou a má v tom velký přehled. Na celkový výkon obrany to má velký vliv. 

Během nájezdů většina fanoušků očekávala představení Martina Podešvy, ten se však od konce první třetiny na ledě neobjevil. Co ho trápí?
Už od začátku mu nebylo vůbec dobře, měl problémy, tak se s trenéry domluvili, že si radějii odpočine. Musí to vyležet. 

Vy sám jste si jako ofenzivní obránce nevěřil na nájezd?
Ptal se mě pan trenér a řekl jsem, že spíše ne. Jsou tam daleko šikovnější kluci. Kdyby se jela dvanáctá série, tak bych to asi zkusil (smích). 

Po dlouhé době jste se dokázali odpoutat z předposlední příčky tabulky. Je to vás psychická podpora do dalšího průběhu sezony?
Já osobně tabulku nesleduju, snažím se vyhrát každý zápas, takže u mě nějaké uvolnění nenastane. Budu hrát pořád svou hru. Třeba to však některým klukům pomůže a budeme stoupat tabulkou tam, kde bychom chtěli být, tedy kolem toho osmého postupového místa.