Je důležité, aby dítě na ledě dělalo věci s úsměvem a ani nevědělo, že se při tom učí, říká Libor Forch

Hraj hokej za Vsetín! Tak se jmenuje náborová akce VHK ROBE Vsetín, která se uskuteční v pondělí 21. září na Zimním stadionu Na Lapači od 17 hodin. Je určená dětem od 4 do 8 let a jejich rodičům, kterým se naskytne unikátní příležitost seznámit se s hokejovým prostředím. „Pokud máte chuť si to vyzkoušet, přijďte za námi. Rádi vás uvidíme a rádi s vámi budeme po celou dobu fungovat. A budeme nápomocni dětem v tom, aby dělaly, co je baví,“ říká předseda VHK ROBE Vsetín Libor Forch.

Na co se mohou těšit děti a rodiče, kteří v pondělí 21. září přijdou na Lapač na náborovou akci Hraj hokej za Vsetín?
Pondělní akce je volným pokračováním náborových aktivit, které pořádáme již několik let. Je určena klukům od čtyř do osmi let. Hokej je relativně náročná hra, při které musíte skloubit pohyb nohou, střed těla i myšlenku. Navíc se hraje na bruslích. Jeho náročnost pro děti je podstatně větší, proto s nimi pracujeme už v takto nízkém věku. Chceme, aby děti měly rády led, chodily na zimní stadion rády a užívaly si to tady. Jsme připraveni je naučit úplné základy od stání na ledě, vstávání z ledu, hraní si na ledě, a následně bruslení. A když to jenom trochu půjde, tak i hraní hokeje

Hlavní tedy je, aby to děti v hokejovém prostředí bavilo…
Hra samozřejmě převažuje. Aby se dítě naučilo základy, vyžaduje to i drillové věci, ale všechno je schované právě ve formě hry. Je důležité, aby dítě na ledě dělalo věci s úsměvem a ani nevědělo, že se při tom učí.

Jak poznat, že to dítě baví? Existuje řada slavných hokejistů, kteří se na své první návštěvě zimního stadionu třeba i rozbrečeli…
Myslím, že tohle je celkem běžná věc. Dítě přichází z určité jistoty domácího prostředí do kolektivu, kde je najednou více dětí. Není to školka, je to něco nového. Dítě může spadnout na led, navíc jsou mezi nimi různé rozdíly. Někdo je živější, průbojnější, tak mu sebere puk nebo míček. Naučenou obranou dítěte pak logicky je, že se rozbrečí. Je to o tom, vydržet. Každému rodiči říkám, že jestli tady dítě vydrží pět nebo padesát minut, je úplně jedno. Musí tady být spokojené. A případně to zkoušet. A pokud se to dítěti ani tak nezalíbí, tak se nic neděje, jsou i jiné sporty.

Ve sportu jako hokej se ale dítě mimo jiné naučí fungovat v kolektivu, že?
Myslím si, že každá individualita musí umět fungovat v kolektivu. I individuální sportovci mají kolem sebe tým, který se o ně stará. Soužití v kolektivu je super. Můžu se obrátit na kamaráda, pomůže mi, zastoupí mne. To je cílem kolektivního sportu. A naučit se to pak přenést do budoucna do svých zaměstnání. Prostě být spokojený v tom, co dělám.

Můžete prozradit, jak v kostce vypadá vaše filosofie výchovy hráčů?
Držíme se metodiky, jejíž kostru máme už několik let danou. Samozřejmě absorbujeme vnější vlivy, protože hokej se neustále vyvíjí a my víme, na čem chceme více pracovat nebo co je možné zlepšovat. Víme, co chceme dokázat. Podle toho naši metodiku lehce upravujeme. Je to většinou dlouhodobý proces, takže výsledek se objeví až za mnoho let. Proto je složité něco v tuhle chvíli vyhodnocovat. Do tréninkového a výchovného procesu se snažíme zapojit takové prvky, aby děti byly co nejvíce samostatné, aby si na spoustu věcí přišly samy, a my je při tom formovali a usměrňovali. Říkáme tomu, že chceme rušit dálkové ovladače. Vyhýbáme se povelům: tohle udělej, tohle nedělej. Snažíme se dětem nabídnout takové možnosti, aby hokejově rostly a vyvíjely se.

Dětem se na Lapači věnují trenéři, kteří mají za sebou často úspěšné hráčské kariéry…
Trenérem se člověk nerodí, schopnost předat to, co se naučil sám, i když hrál vrcholový sport, v sobě musí najít. Stejně jako vztah k dětem v konkrétní kategorii, se kterou je schopen komunikovat, a tím pádem znalosti předat. Trenér musí umět získat si dítě, mít přirozenou autoritu a nevynucovat si ji. S tím souvisí i odborné vzdělávání trenérů a s tím spojená schopnost trénovat děti a chuť se neustále vzdělávat. Když se to sejde, je člověk schopen být dobrým trenérem.

Nakolik důležité je vzdělávání trenérů?
Podle mě je to celoživotní náplň. Stejně jako jsou všestranně nadaní sportovci, kterým jde, na co sáhnou, tak i někteří trenéři mohou jít k jakékoliv kategorii a mají to zvládnuté, protože pro to mají absolutní cit. Ale většina trenérů se to musí naučit, projít si vzdělávacím procesem. V jednotlivých kategoriích jsou specifické zvláštnosti. Pak také děti jinak vnímají určité situace. Jinak to bylo před deseti lety a jinak je to dnes. I tomu se trenér musí přizpůsobit a učit se.

Uvidí se děti na nějakých trénincích také s hráči A-týmu?
V každém případě. Stává se pravidlem, že hráči, kteří něco dokázali a prosazují se v dospělém hokeji, mají zájem jít zpátky a vrátit klubu to, co někdo naučil je samotné. Tento koloběh je krásná věc, když se hráč do budoucna chce věnovat trénování a předávat své zkušenosti dětem. Například Davida Vítka nebo Lubomíra Štacha potkají děti často i na svých trénincích.

Ne z každého dítěte vyroste profesionální hokejista, ale sport dá každému do života velkou přidanou hodnotu, souhlasíte?
Jednoznačně. V rámci vedení klubu i trenérského kolektivu máme pravidelné porady, na kterých o tom debatujeme. Hokej je pro nás všechny srdcová záležitost, ale co se týče výchovy dětí, na prvním místě je cílem vychovat z dítěte slušného člověka, který je samostatný, je schopný se začlenit do kolektivu, a je úspěšný v tom, co dělá. A když to klapne a bude z něj i hokejista, je to pro nás krásný bonus. Důležité je dostat do dětí chuť sportovat. Navíc hokejový tým je taková větší rodina. Když všechno funguje, kamarádské vazby přetrvávají až do dospělosti. Jsem přesvědčený, že člověku se pak lépe žije, protože když se nedej bože dostane do problémů, má se na koho obrátit.

O hokeji se někdy říká, že je to finančně náročný sport. Je tomu tak ve skutečnosti?
Samozřejmě nějaké náklady tam jsou, jako u každého sportu. Co se týče hráčských příspěvků, jsme na úrovni jakýchkoliv jiných kroužků s tím, co všechno jsme dětem schopni včetně ledu nabídnout. Přestože nejsme klub s akademií, máme své zázemí, v rámci kterého jsme schopni u malých kategorií dětem půjčovat celou výstroj. V tomto nám pomáhá hokejový svaz, něco si dokupujeme sami díky pomoci města a partnerů. S mládeží pracujeme systematicky, máme stanovenou metodiku. Každý trenér ví, co všechno za danou sezonu má děti naučit, aby mohl svoji kategorii předat o rok výš, kde se rozvíjí zase jiné dovednosti.

Vsetínský klub se dlouhodobě snaží zkvalitňovat zázemí a podmínky pro sportování dětí. Kterou věc za poslední dobu považujete za největší přínos?
Za mě osobně je největším přínosem tělocvična, kterou jsme vytvořili před dvěma lety vedle zimního stadionu. Je plně vytěžována hráči od přípravky až po muže. Souvisí to s rozvojem dovedností, o kterých jsem mluvil na začátku. Aby dítě mohlo dělat pohybově náročný sport jako je hokej, musí mít předpoklady dělat jednotlivá cvičení takzvaně na suchu, mimo led. Pak totiž přijdou brusle a ty to ztěžují. Byť jsou děti hodně šikovné a z našich zkušeností víme, že jsou schopny se naučit pohybovat na bruslích během čtyř tréninků. Myslím tím od chození na bruslích až po první sklouznutí se. Hodně se zlepšilo také všeobecné zázemí klubu, zimní stadion má za sebou několik fází rekonstrukce.

Co byte vzkázal dětem a jejich rodičům, kteří zvažují, že v pondělí zamíří na Lapač?
Pokud máte chuť si to vyzkoušet, přijďte za námi. Rádi vás uvidíme a rádi s vámi budeme po celou dobu fungovat. A budeme nápomocni dětem v tom, aby dělaly, co je baví.