Lapač? Nostalgie i srdcovka, říká Vilém. Teď si žije svou pohádku

Nad nabídkou ze Vsetína Lukáš Vilém neváhal. A tak se po třech letech opět postavil do branky VHK. Tentokrát v dresu juniorky, se zkušenostmi z reprezentace, ale také po zdravotních komplikacích, které mu překazily minulou sezonu. Teď už je ovšem připraven podávat co nejlepší výkony a věří, že pro něj bude hostování dobrou zkušeností.

Ve víkendových zápasech juniorky oblékl šestnáctiletý brankář Lukáš Vilém po více než třech letech opět vsetínský dres. Do brankoviště Valachů tak přibyla posila z čerstvě nabitými reprezentačními zkušenostmi. Talentovaného brankáře si fanoušci můžou pamatovat také proto, že už ve dvanácti letech nahlédl mezi dorostence. Od začátku roku 2020 nastupuje za Vítkovice, a i když mu minulou sezonu překazila nepříjmená borelióza, dokázal se vrátit a drží se mezi nejlepšími 10 brankáři dorostenecké extraligy.

Lukáši, jak hodnotíte dva víkendové zápasy proti Porubě a Slavii?
Oba víkendové zápasy hodnotím určitě pozitivně, máme pět bodů, navíc je to pro mě po třech letech návrat na Lapač a myslím, že lepší start jsem si nemohl přát.

V utkání proti Porubě jste měli střeleckou převahu, ale skóre bylo nakonec velmi vyrovnané, jak to vypadalo z vašeho pohledu?
Poruba byla nepříjemný soupeř, střel sice nebylo mnoho, jak jsem zvyklý z vítkovického dorostu, ale o to to byl těžší zápas na koncentrovanost. Měli výborné přesilovky, a když už zakončili, byly to víceméně samé nebezpečné šance.

Utkání se Slavií bylo následně velmi vyrovnané, jaká byla vaše očekávání od tohoto zápasu?
Počítal jsem s tím, že si zachytám určitě více než s Porubou, jelikož je Slavia velký favorit pro návrat do nejvyšší soutěže. Věděl jsem, že budu muset být více v pozoru. To se potvrdilo, kluci navíc odehráli perfektní zápas a nám se nakonec v nájezdech podařilo urvat dva body, což je paráda.

V sestavě Slavie bylo několik dorostenců, které znáte jako soupeře z extraligy dorostu, vnímal jste to?
Jo, jo, proti těm klukům jsem už letos jednou v Edenu chytal, někteří hrají střídavě za dorost i juniorku a věděl jsem, že jsou hodně nebezpeční a mají perfektní zakončení. Přesto jsem to však bral jako každý jiný zápas a nepřemýšlel jsem nad tím. Snažil jsem se chytat, jak nejlépe umím.

Který ze zápasů byl náročnější?
Asi Slavia. Byli rychlí, měli více střel a díky tomu jsem musel být pořád v pozoru. Také ale nemůžu říct, že by zápas s Porubou byl nějak výrazně jednodušší.

Pro vás to byly první dva zápasy za juniorku, jak rychle jste si na juniorský hokej zvykl? Nebyl jste nervózní?
Na juniorský hokej jsem si zvykl hned. Ve Vítkovicích jsem pravidelně trénoval s juniory a někdy mě trenér vzal i na áčko. Dokonce bych řekl, že se mi juniorka chytá lépe než dorost. Rozdíl oproti dorosteneckému hokeji je velký, kluci jsou tu silovější, přesnější a rychlejší. Nervozita trochu byla, stejně jako před každým jiným zápasem, ale pro mě je každý zápas stejně důležitý a chci vždy vyhrát, nedělám v tom rozdíl.

Také to pro vás byly po dlouhé době zápasy ve vsetínském dresu. Jak jste se do týmu dostal?
Ano je to tak a moc jsem se tady na to všechno těšil. Vše proběhlo tak, že mi zavolal hlavní trenér juniorky pan Rob, jestli bych neměl zájem jít na měsíční hostování s tím, že by to pro mě mohla být super zkušenost, mohl bych pomoci týmu a tým naopak mně. Neváhal jsem a řekl ano. Pak jsem přišel před tréninkem na sraz do kabiny, tam mě trenér představil, i když jsem se tam v podstatě se všema znal, a poté už se šlo do tréninkového procesu.

Jaké to pro vás bylo, postavit se na Lapači opět do branky?
Hrát na Lapači je srdcovka, mám to tady rád, cítím se tu jako doma. Je to taková pěkná nostalgie.

Jinak hrajete v už zmiňovaných Vítkovcích. Jak jste spokojený se sezonou, kterou aktuálně prožíváte?
Ve vítkovickém dorostu jsme měli před sezonou cíl dostat se do první čtyřky Extraligy dorostu, což se nám povedlo. Teď hrajeme o pořadí v play-off, ale chtěl jsem se posunout výše a ve vítkovické juniorce je bohužel hodně gólmanů, a když přišla nabídka ze Vsetína, tak jsem neváhal a řekl jsem si, že by to mohla být cesta.

Jak to tedy hodnotíte ze svého pohledu?
Když si vzpomenu, že jsem celou minulou sezónu strávil se zdravotními komplikacemi doma v posteli a už jsem ani nedoufal, že se k hokeji vrátím, tak je to pro mě jedna velká pohádka. Z mého pohledu je to zatím pěkná sezona, ale ještě není konec. Bylo by super, kdyby se povedl nějaký větší úspěch.

Už jste stihl také zápasy za reprezentaci U17. Jaké jsou vaše dojmy?
Dostat se do reprezentace je pro každého sportovce asi to nejvíc, co může v hokeji dokázat. Bohužel mi právě zdravotní komplikace v minulé sezoně překazily dvě nominace do U16. A letos jsem dostal nominaci do sedmnáctky, což jsem po tom všem už ani neočekával. Určitě to pro mě byla super zkušenost, ukázala mi, jak vypadá hokej na mezinárodní úrovni a vše s tím spojené. Bylo o nás perfektně postaráno, regenerace, servis, video, moc se mi líbil přístup všech hráčů, takže dojmy jsou jen pozitivní.

Jste spokojený s tím, jak jste se v reprezentaci uvedl?
Ve finském Vierumäki jsme odehráli mezi 25. až 30. prosincem celkem tři přípravná utkání s výběrem Finska U17. První dva jsme vyhráli, třetí prohráli. Já nastoupil na druhé a třetí utkání. Premiérový zápas se mi dokonce povedlo vyhrát 3:2, v dalším jsme bohužel prohráli 2:5. Se svým výkonem jsem byl relativně spokojen, i když to může být vždy lepší. Poznal jsem však hokej na nejvyšší úrovni a je to pro mě obrovská motivace dále na sobě pracovat. Doufám, že ještě nějakou šanci dostanu.

Už to možná bylo trochu naznačeno, ale jaké jsou vaše cíle do letošní sezony?
Hlavně dochytat tuto sezonu ve zdraví, pomoci co nejlepším výkonem týmu, za který nastoupím, a vyhrát nejlépe každý zápas. Moc rád bych se ještě podíval do národního týmu a dostal příležitost. Musím být trpělivý, pracovat na sobě a věřím, že to nejlepší mě ještě čeká.