Lidé nám přáli, těší Matějovou po turnaji v Teplicích. Vyzkoušela si i novou roli

Vsetínská útočnice Petra Matějová se v minulém týdnu s ženskou reprezentací do 18 let zúčastnila turnaje v Teplicích. Češky v konkurenci Finska a Japonska zvítězily, Matějová si připsala čtyři kanadské body (3+1) a stala se tak nejproduktivnější hráčkou týmu. Za své výkony byla v posledním duelu zvolena také hráčkou utkání.

Petro, máte za sebou reprezentační turnaj v Teplicích. Jaký byl?
Pro mě to byla zase nová zkušenost. Byl to super turnaj, akorát se sešel víceméně nový tým. Polovinu týmu tvořily holky z šestnáctek, a tak nikdo úplně nevěděl, jak to bude fungovat. Náš playbook, tedy to, co v reprezentaci hrajeme, jsme znaly jen my starší. Mladší holky měly nějaké náznaky, ale nebyly si úplně jisté, takže se to trenéři snažili nakombinovat. Měly jsme jen jeden trénink na to se sehrát a hned jsme hrály zápas. Bylo to všechno hodně narychlo a upřímně jsem měla obavy z toho, jak to bude probíhat. Nakonec jsme se sehrály dobře, naše lajna si sedla a na turnaji jsme vyhrály, což nás všechny potěšilo.

Šlo na sehranosti nějak poznat, že máte z poloviny obměněný tým?
Spíš se tam neobjevovaly prvky naší reprezentační hry a hrály jsme spíš to, co známe z klubů. Postupem času se to tam ale začalo objevovat a ve druhém zápasu s Finskem jsme hrály opravdu dobře. Také trenéři nás pochválili, i když jsme prohrály. Bylo tam všechno, co po nás chtěli. Něco málo bylo i v tom prvním zápase, ale asi jsme všechny věděly, že to tam nemůže být hned od začátku.

„Byl tam i pán s trubkou a bubnem, takže jsme měly i menší kotel.“

Tentokrát se turnaj konal v Česku. Bylo to lepší, než když jezdíte do zahraničí?
Bylo to méně časově náročné. Když se letělo do Finska, tak únava byla veliká a musely jsme se chvilku rozkoukat. Také na nás přišlo hodně fanoušků a na zápasech byla dobrá atmosféra. Teplice to úplně pohltilo. I když jsme měly jedno dopoledne společnou procházku, tak nás lidé zdravili, fandili nám, přáli, říkali, že hrajeme dobře a že se na nás přijdou zase podívat. To bylo naprosto super, ještě nikdy jsem nezažila, že bychom měly s reprezentací takovou podporu. Určitě nám to hodně pomohlo, protože v zahraničí na nás chodí pár lidí. Většinou se přijdou podívat rodiče, ale to bych možná někdy spočítala i na prstech jedné ruky.

Takže atmosféra byla v porovnání s jinými zeměmi lepší?
Ano, přišli nejen rodiče, ale i lidi, kteří nás nikdy v životě neviděli. Chodili na naše zápasy a na konci přišli pogratulovat. Z atmosféry jsem byla opravdu nadšená a kolem dvou tří set diváků tam bylo určitě. Byl tam i pán s trubkou a bubnem, takže jsme měly i menší kotel.

Hrály jste s Finskem a Japonskem. Co říkáte na tyto soupeře?
Finky už známe a víme, co od nich plus mínus čekat. Je to hlavně dobrá hra a dobré bruslení. S Japonkami jsem ještě nikdy nehrála, takže to pro mě byla zase nová zkušenost. Věděly jsme ale, že jsou malé, takové motorové myši, a jdou po hokejkách. Na to jsme si musely dát největší pozor. Hlídat si puky a dodržovat svůj systém. Ze začátku se nám to dařilo, i když tam samozřejmě byly nějaké výpadky, kdy nás Finky nebo i Japonky dokázaly zatlačit. Celkově se mi ale asi hrálo lépe proti Finkám, protože je známe. Na Japonky jsme nakonec také našly recept. Navíc jich hrálo o něco méně než nás, takže už jsme je potom i dokázaly ubruslit.

S každým týmem jste hrály dvakrát. Bylo to v něčem specifické?
Myslím si, že ani ne. Možná jen v tom, že první třetina prvního zápasu byla spíše o rozkoukání. Druhý zápas už jsme byli vyloženě připravení a pracovali jsme na tom, aby se zlepšilo to, co nám v prvním zápase nešlo.

Na druhou stranu se ale mohly připravit i soupeřky. Bylo to v tomto ohledu těžší?
Vždycky je to o něco těžší. Soupeřky už třeba věděly, co hrajeme na přesilovkách, a tak nám do toho bohužel vstupovaly. Musely pak přijít i nějaké změny, abychom pořád nehrály jeden a ten samý signál, protože už na to byly připravené.

Na turnaji jste prohrály jen jednou. Co říkáte na výkony svého týmu?
Tři výhry se počítají, vítězství na turnaji taky. Určitě ale máme ještě hodně na čem pracovat. Měly jsme mladý tým, několik hráček naší kategorie bylo na turnaji s A-týmem a měly by nás doplnit až na dalším turnaji ve Finsku. Za mě to byl ale dobrý turnaj, všechny zápasy jsme odehrály slušně. Mohlo tam být jen více naší hry, protože jsme občas hrály jako v klubu, a ne na mezinárodní úrovni. Taky se objevovala nervozita, protože některé mladší holky hrály poprvé za osmnáctku a přece už je to i o něco rychlejší než šestnáctka. Někdy by tedy měla lépe pracovat hlava, ale jinak to za mě bylo super. Navíc jsme mezi zápasy neměly volno a měly jsme klasickou suchou přípravu. Zjistily jsme, jak jsme na tom fyzicky, a i tento aspekt se oproti minulým sezonám zlepšil.

„Konečně mi tam něco napadalo, ale určitě to není jen moje zásluha.“

Vypadají podobně všechny vaše reprezentační akce?
Program tohoto typu míváme na všech akcích. Trenéři si totiž vybírají hráčky, u kterých vidí, že jsou dobře fyzicky připravené a herně jim to šlape. Takové mají šanci se v reprezentaci posunout dál. Pokud sem přijede někdo bez fyzičky, tak už takovou šanci nemá. Až na akcích typů mistrovství světa nebo olympijský festival mládeže se suchá nejede na krev, tam už je důležitější udržet se v tempu. Teď jsme ale měly v programu například běžecké intervaly a snažily jsme se s fyzičkou dostat ještě do vyššího levelu.

Vám se na turnaji dařilo i individuálně. Jak jste byla spokojená?
Konečně mi tam něco napadalo, ale určitě to není jen moje zásluha. Je to zásluha celého týmu a celé formace. Holky mi to dobře daly a já už to jen trefila. Někdy to byla i náhoda, ale počítá se to. Díky tomu jsme dokázaly hrát lepší hokej, naší lajně se lépe dýchalo, když jsme měly nějaké body. Za mě je to super, ale musíme makat jako tým, není to o jednotlivcích. Mně je jedno, kdo ten gól dá, hlavně, že vyhrajeme. Na individuální výkony úplně nehledím.

Takže jste si sedla i se spoluhráčkami v lajně?
Ano, a to jsem byla v podstatě celou dobu s novými holkami, jen na beku jsem měla Terezu Vališovou, kterou znám z minulých let. Jinak jsem hrála s Klaudií Pietraszovou, Magdou Felcmanovou a Madlen Chladovou, což jsou úplně nové holky z šestnáctek. Tím pádem jsem dostala i roli mentora, abych je trochu potahala a nebyly na všechno samy. Chvíli jsem hrála i s Luckou Štěpánovou, která přijela, protože se nám jedna hráčka zranila. Trenéři nám řekli, ať mladším holkám pomůžeme, takže jsem se je snažila uklidňovat. Třeba po inkasovaném gólu, kdy bylo znát, že z toho nejsou nadšené. Je to přece jenom hokej. Trenéři nás za to i pochválili, že jsme dokázaly mladší spoluhráčky podpořit a týmu se potom i lépe hrálo.

Jak jste se v takové roli cítila?
Byla to pro mě nová role, ale myslím si, že jsem to celkem obstojně zvládla. Holky k nám mají doufám určitý respekt a nedělají si z nás starších jen srandu. Nejsem úplně vyčnívající typ, ale když je v kabině potřeba něco říct, tak to řeknu, holky podpořím. Případně něco vytknu. Moje role v týmu je ale spíš takový ten dříč na ledě, vybojovat puky, než rozhodovat zápasy a být vidět.

Zvedlo vám cokoliv z toho sebevědomí do dalšího průběhu sezony?
Určitě mi to zvedlo sebevědomí, protože na Vsetíně je to s kluky těžké. Teď se mi navíc úplně nedařilo, body moc nejsou, některé zápasy hraju, některé ne. Zase mi to ale určitě může pomoct v dalším rozvoji. Vidím, že se mi zlepšila fyzička a herní myšlení. Doufám, že mi to v tomto ohledu pomůže.

„Můžeme mít sebelepší fyzičku, ale když to flákáme na ledě, tak trenéři to moc dobře vidí.“

Je to i motivace do další práce?
Určitě ano. Teď jsem například byla v posledním zápase na turnaji vyhlášena nejlepší hráčkou, ale pro mě je to vlastně jen další motivace, protože vidím, že to jde a můžu na sobě dál pracovat. Potom můžu dosáhnout i mnohem větších úspěchů, než je vítězství na turnaji. Věřím, že se můžeme dostat dál a třeba i na mistrovství urvat medaili.

Jsou pro vás motivací i spoluhráčky?
Vždycky je tam nějaké srovnání, ale my se spíš snažíme navzájem motivovat. Ať každá maká na sto procent. Potom je to zase úplně jiný trénink. Když naši kondiční trenérka vidí, že hráčka maká na sto procent, tak ji pochválí, i když třeba nemá úplně nejlepší fyzičku. Vidí, že se snaží, a to je nejdůležitější. Můžeme mít sebelepší fyzičku, ale když to flákáme na ledě, tak trenéři to moc dobře vidí. Jestli si někdo myslí, že pak budou takové hráčky i na dalších akcích, tak to není pravda. Trenéři se opravdu dívají na takové detaily, jako je to, jestli někdo maká na suché nebo někoho pochválí, zaklepe, když se dá pěkný gól. Všechno jsou to aspekty pro to, aby se hráčka dostala do dalších nominací.

Jak jste si celý týden užila?
Bylo to dobré vytržení z reality. Po nějaké době jsem se sešla s holkami, které jsem dlouho neviděla, protože samozřejmě nás tam bylo pár, které se známe. Já jsem si to užila. Taky jsem neměla školu a mohla jsem trošku vypnout. Ve srovnání s klučičím hokejem je to taky jiné. Přece jen jsem holka a v některých místech mi ženský hokej sedí víc než mužský. Určitě si tento týden pochvaluju, vezmu si z něj ty dobré věci, ze špatných se poučím a doufám, že dostanu pozvánku i na další kempy, abych se mohla zlepšovat dál.