Matějová má zlato z EYOF. Takovou radost jsem nikdy neměla, líčí. Kdo vařil večeře?

Na evropském olympijském festivalu mládeže (EYOF) vybojovaly české reprezentantky zlatou medaili. V týmu byla také Petra Matějová, která hraje za 9. třídu VHK. Ani zlatým úspěchem pro ni však sezona nekončí. V sobotu odehraje Matějová ještě jeden barážový zápas za Valašské Meziříčí a pak bude následovat příprava na přeložené mistrovství světa, kam by se ráda nominovala.

Od 20. do 25. března se ve finském Vuokatti konal Evropský olympijský festival mládeže (EYOF). Dívčího hokejového turnaje se účastnila i hráčka vsetínské 9. třídy Petra Matějová, která spolu se svým týmem vybojovala zlatou medaili. Češky nejprve v základní skupině porazily Švýcarsko 4:1 a Maďarsko 4:0. První místo ve skupině jim zajistilo postup do finále, kde se Švédkami vyhráli po nájezdech.

Petro, jaké je vyhrát zlato?
Je to neskutečný pocit a slovy se to ani nedá popsat. Všechny máme ohromnou radost a hodně si toho vážíme. Opravdu, takovou radost, jako mám teď, jsem snad nikdy neměla. Jsem hrozně ráda za celý tým, protože jsme to společně ubojovaly, nestálo to na žádné individualitě a opravdu jsme bojovaly srdcem a celou svou duší. Ani jsme si před zápasem nic neříkaly, ale chtěly jsme zlato. Do zápasu jsme vstoupily dobře, na Švédky jsme vletěly a dopadlo to skvěle.

Vyhrály jste ale až po nájezdech…
Byly to strašné nervy (směje se). Chytily jsme se kolem ramen a věděly jsme, že máme opravdu dobré hráčky na nájezdy. Každá dokáže dát hezký nájezd, každá dokáže rozhodnout. Doufaly jsme, věřily jsme. Vítězný nájezd dala Ziki Mazancová a přišla neskutečná radost. I trenéři, všichni byli v laufu a opravdu jsme se radovali. Myslím, že to slyšel celý zimák.

Převládala ve finále nervozita, nebo jste si to chtěly užít?
Taková zdravá nervozita. Samozřejmě jsme si řekly, že si to chceme užít, ale zároveň musíme makat na sto procent, nevypustit žádný souboj, dělat jim hru nepříjemnou a řídit se svým playbookem, který nás trenéři naučili. Dodržovaly jsme to, škoda jen toho jednoho vyrovnávacího gólu. Nervozita byla hlavně v prodloužení a v nájezdech, protože jsme nečekaly, že se bude hrát čtyři na čtyři dvacet minut. To nás celkem překvapilo. Zvládly jsme to ale skvěle, dokázaly jsme si vytvořit šance a Švédky k tomu naopak moc nepustily.

„Na jednu stranu to byla taky smůla, opravdu jsme v tom zápase moc štěstí neměly.“

V základní skupině vašeho turnaje se hrálo ve dvou tříčlenných skupinách. Co je v takovém případě nejdůležitější?
Většinou je nejdůležitější vstoupit do zápasu správnou nohou, začít rychle bruslit a kombinovat. Hrát svou hru a hlavně nezaváhat, vyhrát první zápas, protože hrajete jen dvakrát a k postupu do finále potřebujete skončit ve skupině první. Důležité taky bylo si po prvním utkání říct, že to nepůjde samo a zase do toho musíme dát sto procent, protože potřebujeme nejlépe vyhrát oba dva zápasy.

Hned první zápas se Švýcarskem jste musely otáčet. Šlo právě o nevydařený vstup?
Se vstupy do zápasů máme většinou problém, ale už jsme to dokázaly zlepšit. Hra se nám moc nedařila v tom smyslu, že jsme neproměňovaly šance. Pan trenér potom na třetí třetinu něco změnil a už nám to tam napadalo. Na jednu stranu to byla taky smůla, opravdu jsme v tom zápase moc štěstí neměly, ale potom jsme to zlomily a od té doby zápasy kontrolovaly.

Zvedlo vám obrat sebevědomí?
Určitě. Hodně nám zvedlo sebevědomí, že jsme dokázaly Švýcarkám nasypat čtyři góly a pak už se soupeřky nedokázaly zvednout. Řekly jsme si, že příště už budeme od začátku makat a dáme třeba dva tři góly, uklidníme to a budeme hrát svoji hru.

A bylo o tak?
Já si myslím, že ano. Bylo to mnohem lepší. Pak jsme možná polevily na třetí třetinu, když jsme viděly výsledek, ale samozřejmě jsme pořád chtěly hrát svoji a hru a dávat góly. Myslím si, že druhý zápas se nám povedl. Švýcarky byly sice o něco kvalitnější, ale Maďarky nám taky dokázaly znepříjemnit hru v obranném pásmu. Dokázaly jsme je přehrát, předváděly jsme pěkné kombinace, byly jsme sehrané.

Jak jste zlato oslavily?
Oslavy probíhaly na ledě a hlavně v kabině. Pak nějaká malá oslava proběhla samozřejmě ještě na hotelu v olympijské vesnici, protože zlato se musí oslavit. Trenéry jsme zlily vodou, byla to opravdu velká sranda. Vedoucí výpravy, pan Doktor, nám poděkoval, že je to díky nám nejúspěšnější ročník, protože jsme dovezli nejvíc medailí. Taky jsme byly rády, že nás podporovaly Slovenky, které byly na tribuně a slyšely jsme jejich povzbuzování.

Byly jste v olympijské vesnici v kontaktu i s jinými sportovci než jen se spoluhráčkami z týmu?
Sdílely jsme hotel se Švédy. O budovu dál byli zase další Češi a Slováci. Měly jsme dost času se potkat i ostatními, jen jsme moc nevěděly, kdo je kdo (směje se). Poznávali jsme se podle akreditací nebo s dalšími Čechy podle raškovky a olympijské bundy.

„Trenéři nám uvařili dvě večeře a myslím si, že stejně tak, jak jsou skvělí trenéři, tak jsou i výborní kuchaři.“

Jak jste si celkově EYOF užila?
Jela jsem tam s cílem urvat medaili a taky si to užít. Moc času tam ale nebylo, takže jsme se nemohly jít podívat na ostatní sporty. Nicméně kdo chtěl, mohl se jít ve Vuokatti podívat třeba na krasobruslení. Celkově jsem si to ale moc užila. Byli tam skvělí lidi, popovídali jsme si i s lidmi ostatních zemí, když jsme se potkávali u jídla. Všichni tam byli příjemní, každý se usmíval a bylo to fajn.

A po organizační stránce?
Moc dobré to tam nebylo. Nejen my, ale i ostatní země si stěžovaly na jídlo. Proto nám trenéři uvařili dvě večeře a myslím si, že stejně tak, jak jsou skvělí trenéři, tak jsou i výborní kuchaři. Udělali nám výborné maso a možná i to nám přineslo trošku štěstí. Kdyby nám udělali nějakou večeři třeba i na mistrovství světa, tak se určitě bránit nebudeme (směje se). Ale tam, pokud nějaká nominace přijde, už to snad bude lepší.

Odložené mistrovství světa vás čeká v červnu. Může být zlato z EYOF motivace k úspěchu i na dalším turnaji?
Samozřejmě. Na mistrovství budou navíc ještě nejstarší hráčky ročníku 2004, které určitě hodně pomůžou. Je to velké povzbuzení a doufám, že tam urveme nějakou medaili, protože si myslím, že máme dost dobrý a silný tým. Dokážeme hrát skvělý hokej, pokud hrajeme podle našeho playbooku. Pokud budeme všechno dodržovat, tak by se nějaká medaile klidně urvat mohla.

Na EYOF se sice představily ročníkově trochu jiné týmy, ale můžou vzájemné zápasy z tohoto turnaje ukázat vaši konkurenceschopnost na mistrovství světa?
Ročníkově to bylo sice trošku jiné, ale Švédky i Švýcarky máme ve skupině na mistrovství světa. Ukázalo nám to, co hrají, a díky tomu se na ně můžeme připravit ještě lépe. Už víme, jak hrají. Proti Německu už jsme také hrály a také jsme je porazily. Já doufám, že budeme skvěle připravené a díky tomuto turnaji na tom budeme ještě o něco lépe a třeba porazíme Švédky už v základní hrací době.

Červen je poněkud netradiční měsíc pro pořádání mistrovství světa. Jaký je váš další program?
Můj další program je takový, že teď budu s ženským týmem Valašského Meziříčí hrát ještě jeden zápas baráže o extraligu proti Karlovým Varům a od příštího týdne mi trenéři ze Vsetína domluvili ledy ve Zlíně, abych mohla trénovat, kdybych se dostala do nominace na mistrovství světa. Je to teď můj hlavní cíl a hrozně ráda bych se tam dostala, takže na sobě musím zamakat. Bez ledu to ale bohužel nejde a do června zbývají ještě dva měsíce. Nejdůležitější bude co nejvíc ledu a samozřejmě také fyzická příprava na suchu. Už teď, když devítce skončila sezona a ani dorost neměl tréninky a já jsem potřebovala mít trénink před barážovým zápasem v Litvínově, jsem se domluvila s panem trenérem a šla jsem na led s juniorkou.

Jaké to bylo?
Samozřejmě rychlejší (směje se). Zahráli jsme si bago, junioři měli hned po zápase a druhý den měli další, takže to nebylo nic kondičního. Potrénovali nějaké kombinace, založení, něco na rozchytání gólmanů. Na konci dorážky, nájezdy, podle toho, kdo co potřeboval.

Může být shánění ledu komplikace?
Nevím, jak to mají holky, ale většinově se u nás vypouští ledy, jakmile muži dohrají své soutěže. Pak už záleží na domluvě, jestli se najde stadion, na který se může jezdit. Holky z Ameriky nebo různě ze zahraničí to mají jednodušší, protože tam ty ledy mají celoročně. Myslím si ale, že i my všechny, které hrajeme v Česku, jsme si ledy nějak zařídily. Já osobně doufám, že bud mít možnost na ledy jezdit co nejdéle a pak se třeba potkáme i na nějakých kempech.

„Povedlo se nám vyhrát a postoupit do baráže, teď je před námi ještě jedno utkání, v kterém se pokusíme zvítězit, abychom měly teoretickou šanci na postup do extraligy.“

Už jste zmínila, že s týmem Valašského Meziříčí hrajete baráž. Jak to prožíváte?
Já hraju teprve druhou baráž, některé holky už jsou zkušenější. První zápas v Litvínově se nám bohužel moc nepovedl. Ztratily jsme ho ve třetí třetině, což je škoda. Rozhodla asi zkušenost Litvínova, který hraje baráž skoro každou sezonu, takže holky už asi ví, do čeho jdou. My máme docela mladý tým, takže jsme ten zápas bohužel ztratily. Jinak to bylo dobré utkání a myslím si, že jsme po většinu času byly lepší a taky jsme držely skóre na svojí straně.

Zajímavostí je, že tohle je teprve první sezona týmu a hned se dostal takhle daleko…
Ano, je to tak a baráž je náš úspěch i cíl zároveň, protože jsme si řekly proč to nezkusit. V týmu je i většina holek ze Vsetína, ke kterým přibyly nějaké hráčky z Valmezu. Snažily jsme se a snažíme se hrát co nejlépe. Pokud by to nevyšlo, tak nevadí, pokud by to vyšlo, tak tím lépe. Povedlo se nám vyhrát a postoupit do baráže, teď je před námi ještě jedno utkání, v kterém se pokusíme zvítězit, abychom měly teoretickou šanci na postup do extraligy.

Jaký je systém baráže?
Hrajeme dva zápasy. Jeden proti poslední celku z extraligy a druhý proti prvnímu celku z Ligy žen A (1. ligu žen – A hrají týmy z Čech a 1. ligu žen – B hrají týmy z Moravy a Slezska, jedná se o stejnou výkonnostní úroveň – pozn. red.). Pokud bychom oba zápasy vyhrály, tak postupujeme rovnou, pokud bychom jeden vyhrály a jeden prohrály, tak rozhoduje vzájemné skóre a bilance. Podle toho se rozhoduje dál. Víc zápasů není, vždy jen jeden s každým soupeřem.

V sobotu budete hrát zápas na Lapači. Jak se na něj těšíte?
Těším se na něj moc vzhledem k tomu, že je to na Vsetíně a nemusím nikam jezdit. Doufám, že to urveme. Podle mě se na nás přijde podívat i pár lidí, možná i spoluhráčů. Já doufám, že se předvedeme ve skvělém světle a tu výhru uděláme.