Na návštěvě u Daniela Vaňka

Daniel Vaněk patřil ke klíčovým hráčům VHK Vsetín. Jak se mu dařilo na ledě, tak se mu nedařilo jako sázkaři. Obě své letošní sázky prohrál. V jeho bydlišti nás tak čekal nejen teplý a chutný oběd, ale při této příležitosti jsme vsetínskou devítku i vyzpovídali. „Diváky jsme určitě pobavili,“ říká v rozhovoru specialista na oslabení.

Dane, prozraď čtenářům, co u tebe doma dělám?
(směje se) Musím fanouškům prozradit, že jsem s tebou prohrál sázku, která zněla, že když my, hokejisté Vsetína postoupíme do finále, tak ty půjdeš na finálový zápas pěšky z Vizovic. Když se postup nepovede, tak já ti musím osobně uvařit oběd. Já nejsem zrovna dobrý kuchař, tak jsme s přítelkyní připravili zeleninovou polévku a jako hlavní jídlo byl kuřecí steak se šunkou a sýrem, jako příloha se podávaly šťouchané brambory. Doufám, že jsem se prohrané sázky zhostil dobře. Já jsem měl na starosti hlavně brambory, oškrábal jsem je a uvařil. Zapojil jsem se i do přípravy polévky a vybral jsem i suroviny. Nakonec jsem dělal i číšníka a jídlo jsem i roznášel. Bylo tam pár trefných poznámek na mou osobu, příští sázku musím vyhrát, abych byl na druhé straně barikády.

To ale nebyla tvá jediná prohraná sázka v letošní sezóně …
No už v domácím zápase s Přerovem jsem prohrál jednu sázku. Vsadil jsem se, že dám určitě gól. Měl jsem spoustu šancí, tutovek. Samozřejmě, že jsem branku nedal. Opět jsem prohrál a na závěrečnou děkovačku jsem musel nastoupit v retro dresu, ve kterém hrál Martin Podešva.

Utkání s Přerovem, o kterém si mluvil, se hrálo takřka bez obran …
(Opět se směje) Zápas skončil 6:5, znovu opakuji, že jsem měl spoustu tutovek. Nebylo mi souzeno, všichni dali branku, jen já nic.

Trenér Hlobil tě nazval pilnou včelkou, která může nastoupit kdekoliv v útoku. Myslíš, že je to pro tebe výhoda?
Bere se to jako výhoda, jsem univerzál, můžu nastoupit kdekoliv v útoku. Moje největší síla je určitě na centru.

Sezóna mužského hokeje je hodnocena jako úspěšná, jaký je tvůj pohled?
Byla začáteční, povedla se. Diváci chodili na Lapač, určitě jsme je pobavili. Odehráli jsme spoustu pěkných utkání, některé zápasy nám nevyšly, ale takový už je sport. Vedení bylo spokojeno, i když jsme byli krůček k velkému úspěchu. Nejraději vzpomínám na zápas v retro dresech proti Šumperku a na první valašké derby, kdy přišlo 5000 lidí. Výborná byla i čtvrtfinálová i semifinálová série. Nejraději bych naopak zapomněl na poslední tři zápasy, ve kterých jsme nedali ani jednu branku.

Jak jsi spokojený se svými výkony?
Od začátku sezóny jsem se cítil velice dobře. Před sezónou jsem tři měsíce sám trénoval letní přípravu. Na ledě jsem se cítil výborně, až do Vánoc jsem neměl skoro výpadek formy. Kolem Vánoc jsem měl trošku krizovou, potrénoval jsem a bylo to pak dobré. Nevyšel mi konec sezóny, kdy jsem nebodoval a nepomohl svými góly mužstvu. Trenér mi hodně věřil, dával mě hodně na oslabení, vím, kde se mám postavit.

Fanoušci si nejvíce užili sérii s Hodonínem, měli jste to vy podobné?
Určitě ano. Bylo to i tím, že jsme tu sérii otáčeli. Ukázali jsme tam vsetínské srdce. I přes nenávist hodonínských fanoušků, kteří na nás pokřikovali už při rozvičce, jsme to dokázali. Ukázali jsme, že jsme soudržní a dokázali vyhrát jak pro vsetínské fanoušky, tak pro celý Vsetín. Ten třetí zápas byl hodně těžký, deset minut před koncem jsme prohrávali 4:2 a seděli na střídačce trošku skleslí. Pak přišel takový moment play off, řekli jsme si, že to nebalíme. Na led šli Erik s Poděsem a ti si řekli, že ten gól zkrátka dají a dali ho. Nastartovali mužstvo a dokázali jsme vyrovnat. V prodloužení dal Hodonín neregulérní branku, kdyby se to stalo nám, taky bychom protestovali. Poklona patří panu rozhodčímu, který tu situaci ustál a dovolil si písknout jasný faul na Lukáše Plška.

Jak se líbilo odchovanci zlínského hokeje na Vsetíně?
Vsetín mi přirostl k srdci, je tu skvělá parta, diváci, lidi. Cítil jsem se tady skvěle, opravdu jsem se tady cítil velice přirozeně.

Co děláš ve volném čase?
Studuji vysokou školu, dokážu si to tak rozvrhnout, že nešidím ani jedno. Před třemi týdny už jsem začal letní přípravu, trénuji s Romanem Stašou. Máme individuální program z Ameriky, podle kterého děláme speciální cviky. Trénujeme dvoufázově, chodíme do posilovny, běháme, bruslíme. Kromě hokeje hraji i tenis, závodně fotbal za SK Mladcová, je to I A třída. Hraji na ofenzivním postu. Momentálně sleduji v televizi mistrovství světa, kde hraje i můj jmenovec Thomas Vanek. Ale mojí největší láskou je fotbalový AS Řím, kterým se letos nedaří, z čehož jsem hodně hořký.

Už víš, kde budeš hrát příští sezónu?
To nevím. Trenér mi ale naznačil, že mě chtějí zase na Vsetíně. Určitě tady chci zůstat, jakmile dostanu nabídku od vedení, nebudu váhat.

Autorem fotografií je Radek Světlík