Nečekaná premiéra pro Sachra. Zahrát si za áčko byl vždy můj sen, říká

"Pojď, oblíkej se, jdeš na led," uslyšel po polovině utkání vsetínský odchovanec David Sachr, když jeho mladší kolega, teprve šestnáctiletý Jakub Málek, počtvrté inkasoval po nádherné přesilovkové kombinaci hostů. Setřepal ze sebe nervozitu, dočkal se povzbuzujícího poklepání od svých spoluhráčů a vydal se na pouť, jakou dosud ve své kariéře nezažil - postavil se do branky v zápase druhé nejvyšší české soutěže. 2500 diváků na tribunách, divoké utkání plné zvratů a vzplanutých emocí. Zkrátka premiéra jako hrom. A David Sachr se rozhodně nezalekl... Porážce sice nezabránil, ale předvedl 12 zákroků a za svá záda pustil jediný gól. Na konci se dočkal ocenění pro nejlepšího hráče utkání.

Kvůli zranění týmové jedničky a dvojky na tebe s Jakubem Málkem vykoukla šance zahrát si za vsetínské áčko. Co jste si spolu před zápasem říkali?
Říkali jsme si, že když se situace vyvinula tak, že jsou oba stálí brankáři zranění, nemáme co ztratit a musíme se snažit odvést maximum. Ukázat, co v nás je. Věděli jsme, že to bude náročné, ale taky jsme se těšili na životní zážitek. Kdo bude chytat, to jsme se dozvěděli den před zápasem. Padlo na tu Kabu, já jsem mu držel palce, že to vychytá a vyhrajeme za tři body. Bohužel to nedopadlo tak, jak bychom si všichni přáli. 

Vnímali jste zvýšené napětí? Určitě je to něco jiného, hrát v soutěži mezi vrstevníky a poté rovnou skočit do soutěžního utkání druhé nejvyšší soutěže mužů…
Všichni hráči v naší kategorii to vidí podobně. Mezi juniorským a seniorským hokejem je obrovský rozdíl, hlavně v rychlosti a celkové vyspělosti hráčů. Navíc hraje roli i atmosféra. Když přijde na zápas 2500 diváků, tak je to pro nás něco nepředstavitelného. Je to velká pocta, zahrát si na vsetínském Lapači a slyšet, jak fanoušci skandují vaše jméno. 

Byl to pro tebe dosavadní vrchol, splněný sen?
Start mezi muži na Vsetíně je určitě to nejvíc, co jsem zatím měl možnost zažít. Hrozně jsem si to užil. Odmala to byl můj sen. Už když jsem dělal první krůčky v přípravce, tak jsem doufal, že se dočkám té chvíle, kdy si zachytám v áčku. Jsem nesmírně vděčný trenérům, že mě věřili a ta chvíle nakonec skutečně mohla přijít. 

Dával vám před utkáním pokyny i trenér gólmanů?
Byli jsme se podívat na video se spoluhráči z áčka. Chtěli jsme pochytit klasické herní situace - jak hrají přesilovky a oslabení. Bavili jsme se i s obránci a řešili, jak rozehrávat, kam posílat puky a tak. Trenér gólmanů nám říkal, ať si to užijeme, protože jsme mladí a je to pro nás dobrá zkušenost, jak se seznámit s dospěláckým hokejem. 

Co rozhodlo o tom, kdo bude chytat od začátku?
To se musíte jít zeptat do kabiny trenérů. My jsme se to dozvěděli den před zápasem, padlo to na Malkiče a já že bych měl dostat v sobotu šanci ve Frýdku, pokud by se do té doby neuzdravil Gába nebo Janko Šelepněv. 

Co říkáš na výkon svého šestnáctiletého kolegy a kamaráda Málka? Dostat se už v šestnácti letech do branky k utkání Chance ligy, to je opravdu něco…
Já myslím, že na to, že je mu 16 let, tak se s tím popasoval výborně. Je to pro nás opravdu složité, skok je obrovský. Málokomu se naskytne taková příležitost. 

Když ses se po čtvrtém gólu dostal do brány, jak ses cítil?
Musím se přiznat, že jsem byl trochu nervózní a i překvapený, protože Kuba chytal dobře. Kluci mi pomohli. Přijeli za mnou a řekli mi, že nemám co ztratit. Bylo to za stavu 2:4, tak jsem do toho šel s čistou hlavou. Snažil jsem se chytat co nejlépe, odvedl jsem maximum. Navíc to byla moje premiéra za muže, takže opravdu speciální moment. 

Co jste si říkali při tom střídání – padla nějaká slova útěchy?
Snažil jsem se Kubu hlavně podpořit. Říkal jsem, že to nebyla jeho chyba… Ale neměli jsme moc času, viděli jsme se jenom na tři vteřiny, pak už jsem se musel soustředit sám na sebe. 

Jak jsi vnímal gólové situace tvého kolegy, tak i svoje?
Kuba to měl hrozně těžké. U prvního gólu byl metrový icing, diváci začali pískat, všichni přestali hrát, rozhodčí ale nepřerušoval a nešťastná střela skončila až v síti. Bylo to i trošku atmosférou, nervozitou, ale góly bych mu nedával za vinu. 

Co do budoucna? Jak na sobě dál makat, aby těch šancí přišlo více?
Budu určitě dělat maximum, naplno pracovat na tréninku a snad trenéry zaujmu. Bylo by to krásné. Jsem rozený Vsetíňák a mám to tady rád.