Obránce Mečiar: Druhá třetina? Hráli jsme profesorsky

Vsetínští hokejisté si pořádně oddechli. V neděli odpoledne zvládli vstup do sezóny, když na domácím ledě přetlačili nevyzpytatelného soupeře z Frýdku – Místku. Cestu za cennými třemi body načali Valaši v prvním dějství, kdy si vypracovali dvoubrankový náskok. Během druhé třetiny však vedení prohospodařili a měli namále. O vítězství 4:2 museli rozhodnout až v závěrečné dvacetiminutovce, kdy se už nad ledem válela hustá mlha. „Hráli jsme profesorsky a takhle to ve 2.lize nepůjde,“ vrátil se ke slabší druhé třetině obránce Tomáš Mečiar, jenž byl stejně jako zbytek týmu rád za důležité vítězství.

Tomáši, jak se vlastně zrodilo tvé působení ve Vsetíně?
Poslední dva roky jsem strávil v druholigovém Trutnově, který hrál skupinu Střed. Nebylo to tam ideální. Nelíbilo se mi, jak vedení jednalo s hráči. Přišlo mi neférové. Můj otec studuje trenérskou licenci „A“ společně se vsetínským šéftrenérem mládeže Miroslavem Kubo. Ten věděl, že Vsetín potřebuje beky, tak se táty zeptal, jestli bych si nechtěl jít zkusit vybojovat na Valašsku místo v sestavě.

Jak na tebe prostředí na Lapači působilo?
Byl jsem nadšený. Od prvního okamžiku v kabině jsem cítil místní atmosféru. To zázemí je tady neskutečné. Myslím, že jsou tu podmínky pro extraligu, tohle nikde jinde ve 2.lize nemají. Tréninkové možnosti jsou tu obrovské. Využívám toho každou vteřinu. Po zápase, po tréninku… To je nádherné.

Řešil jsi ještě nějaké jiné možnosti, nebo byla Vsetín od začátku jediná varianta?
Ještě byla ve hře 1.liga. Mohl jsem jít do Chrudimi, ale ta bohužel licenci prodala. Pak jsme byli v kontaktu s Vrchlabím, jenže tam prvoligový hokej taky skončil. Měl jsme trošku smůlu, ale jsem zároveň rád, že to dopadlo tak, jak to dopadlo. A že můžu být tady.

Tomáš Mečiar očima trenéra Luboše Jenáčka:

„Tomáš je ve svých dvaceti letech pořád ještě mladý kluk. Má určitě velkou chuť do hokeje a je velmi pracovitý, což se mi líbí. Je slušný ve hře dozadu. Neprohrává moc soubojů a v situacích jeden na jednoho se snaží být důrazný. Zároveň má rád puk a spoustu kotoučů předržuje. My chceme hrát rychlý hokej, aby útočníci dostali puk co nejrychleji, než je soupeř pokryje. Útočník musí mít čas na to, aby zpracoval puk, zvedl hlavu a buď šel do spolupráce, nebo kotouč dál potáhnul sám. Potřebujeme beky, kteří budou ochotní to dát co nejrychleji nejbližšímu volnému útočníkovi a podpořit ofenzivu. A nemít takříkajíc vyděláno tím, že to dají dopředu. V tomhle má Tomáš trochu rezervy. Tím, že je u nás konkurence osmi devíti obránců, se musí snažit na tom pracovat a puky nepředržovat.“

Asi máš stále ambice prosadit se ve vyšší soutěži, viď?
Určitě bych se chtěl dostat výš. Přece jen je mi dvacet let a myslím si, že bych se mohl dostat i do vyšší soutěže. Zatím chci být ale tady ve Vsetíně a dotáhnout to s tímhle týmem tam, kam si to Vsetín zaslouží.

To znamená?
Chtělo by to minimálně play-off. A potom se uvidí. Vyřazovací boje jsou vyrovnané, každý může vypadnout s každým. Myslím, že parta je tu výborná a že máme na to, abychom to letos dotáhli daleko.

Cítil jsi před nedělním zápasem proti Frýdku-Místku nervozitu?
Určitě. Ve skupině Střed moc diváků na hokej nechodí. Když přijde pět set lidí, koukáme, co se děje. Když jsem dneska viděl fanoušky, trošku jsem měl husí kůži. Ale po prvním střídání to ze mě spadlo a soustředil jsem se na hru.

Tomáš Mečiar » Hokejový obránce » Narodil se 10. října 1990 » Je odchovancem Havlíčkova Brodu, prošel i mládežnickými kategoriemi Jihlavy, Třebíče, Pardubic a Olomouce » Dvě sezóny strávil v druholigovém Trutnově, hrajícím skupinu Střed » Od 1. srpna se přidal ke vsetínskému týmu a během přípravy se prosadil do základního kádru » V neděli 11. září sehrál proti Frýdku – Místku první mistrovský zápas za Vsetín » Jeho otec je legendární pardubický obránce Stanislav Mečiar » Profil Tomáše Mečiara na eurohockey.com

První třetina vám vyšla dobře, ale ve druhé dvacetiminutovce jste ztratili dvoubrankové vedení. Co se s vámi stalo?
V první třetině jsme všichni od obránců po útočníky poslouchali pokyny trenérů a fungovalo to, jak mělo. Ve druhé části jsme si asi začali myslet, že to už půjde samo. Moment, od kterého jsme začali hrát špatně, byla nepovedená přesilovka pět na tři. Vůbec nic jsme v ní nevymysleli, navíc nám odskakovaly kotouče. Od té doby to šlo dolů. Začali jsme hrát profesorsky a přestali bruslit a dohrávat souboje. A to takhle ve 2.lize nepůjde.

Máš o týmech východní skupiny nějaké povědomí?
Jenom o těch, s nimiž jsme hráli přátelské zápasy. Vím zhruba, kteří hráči ty týmy táhnou. Musíme se na ně soustředit. Třeba dnešní zápas proti Frýdku, to jsem vůbec nevěděl, do čeho jdu. Ale určitě kluci vědí, kdo je u soupeřů klíčový hráč, jak na něj a jak na gólmana. Ale možná že je lepší, že já tohle vůbec nevím.

V příštím kole vás čeká Přerov a s tím jste v létě odehráli dvě docela vyrovnaná utkání…
Přerov v prvním zápase nenastoupil v kompletní sestavě, chyběly jim první dvě lajny. Ale určitě ukázali, že mají kvality. Dvě třetiny jsme u nich hráli krásný hokej a určitě na ně nepůjdeme s cílem remizovat, ale získat tři body.

V jednom starším rozhovoru jsi zmínil, že bys chtěl být jako tvůj táta. Platí to pořád?
Platí. To, co dokázal táta v hokeji, je něco neuvěřitelného. Pokud si dobře vzpomínám, v tom rozhovoru jsem řekl i to, že táta byl ve své době mezi nejlepšími deseti beky. Pro mě je to neskutečný vzor. Kdybych dokázal to, co on, tak jsem spokojený.

Stalo se ti už, že by tě s ním lidé srovnávali?
Spíše trenéři, kteří s tátou hráli, mi říkali abych přidal. Že táta dělal tamto a tamto… Určitě to neříkali proto, aby mě shodili, ale proto, aby mě vyhecovali. Táta je pro mě fakt vzor a chci být jako on. Když mi radí, snažím se to vzít k srdci. Vím, že tomu rozumí a že hrál hokej profesionálně dvacet let.

U trenérů jsi vlastně „mladý Mečiar“, že?
Ve skupině Střed to tak bylo určitě. Tady už taky vědí, že jsem jeho syn. Tak snad půjdu v jeho šlépějích.

Působení ve Vsetíně ti táta posvětil?
Ještě ne! (směje se) Nic takového proběhlo, alespoň o tom nevím. Byl tady, když jsme hráli přípravu s Valašským Meziříčím. To se mi podařilo dát gól. Myslím, že se mu zápas líbil.