Po stopách mistrovské jízdy: Valáškovo angažmá na Lapači přineslo postup a dva tituly

Horst Valášek, kterému hokejisté VHK ROBE Vsetín v rámci středečního domácího utkání se Slavií popřejí k 80. narozeninám, zanechal na Lapači výraznou stopu. V roli hlavního trenéra dokázal s týmem v průběhu tří let postoupit do nejvyšší soutěže a v té dovedl Valachy ke dvěma mistrovským titulům. Jak vypadaly nezapomenutelné sezony letošního jubilanta?

Začátek celého příběhu leží v první polovině 90. let. Před sezonu 1993/1994 vstoupil do klubu vsetínský podnikatel Roman Zubík a nastaly velké změny.

Nechtění hráči mají novou motivaci

K asistentovi Zdislavu Tabarovi angažoval Vsetín nového hlavního trenéra Horsta Valáška a také celou řadu posil, zejména z řad hráčů nechtěných v extraligovém Zlíně. Z vojny v Táboře přišli Libor Forch s Lubošem Jenáčkem, z Litvínova přesídlil na Valašsko obránce Ondřej Zetek, z Brna Marek Tichý. Dvojici Stanislav Pavelec – Ivan Dornič zlákal Vsetín ze Slovanu Bratislava. Prozíravým krokem se ukázalo angažování brankáře Romana Čechmánka, jenž naposledy působil v Hodoníně, a dalšího z lídrů Rostislava Vlacha, jenž už v následující sezoně po Dorničovi převzal kapitánské céčko. „Většina z nás byla v mateřských klubech nechtěná a my chtěli dokázat, že nás odložili neprávem,“ pravil Roman Čechmánek. „Také proto každý odevzdal pro tým maximum, jakého byl schopen“.

Z krajského přeboru do extraligy za sedm let

I tak málokdo čekal, že nově poskládaný tým bude v soutěži natolik dominantní, jak se hned ze začátku sezony projevilo. Vždyť hořkost porážky poznal až ve 21. kole na ledě Sokolova. V průběhu ročníku navíc mužstvo posílil ruský obránce Alexej Jaškin a v baráži vypomohl bratr Miroslava Stavjani obránce Antonín, mistr světa z roku 1985. Hráči se tradičně mohli opřít o hlasitou podporu fanoušků. „Už na rozcvičce před zápasem jich byla plná tribuna, to bylo neskutečné. A s narůstajícími úspěchy jich ještě přibývalo,“ popisoval Luboš Jenáček.

V play-off si Zbrojovka poradila nejkratším možným způsobem s Havlíčkovým Brodem i Ústím nad Labem a skvělou formu si přenesla též do prolínací soutěže. Tu rovněž bez jediné porážky vyhrála a noviny mohly tisknout vpravdě senzační titulky: Vsetín je extraligový! Od doby, kdy Valaši hráli až ve třetí nejvyšší soutěž, přitom uběhlo jen sedm let.

Hymnu klubu nazpívali hráči

Klubové barvy, hráči, ambice. Ledacos prošlo ve Vsetíně před sezonou 1993/1994 proměnou. Další novinkou byla hymna klubu. Dostala název „Stávajte ogaři“ a složil ji tehdejší kytarista skupiny Fleret Pavel „Kačes“ Husár s přispěním houslisty Stanislava Bartošíka. Píseň nahrála kapela ve svém studiu v Otrokovicích a s Fleretem ji nazpívali samotní hráči v čele s Rostislavem Vlachem či Romanem Čechmánkem. Jeden ze symbolů úspěchů valašského celku je mezi fanoušky populární dodnes. Za tónů hymny vyjíždějí vsetínští hokejisté na led, protože – jak se v ní zpívá – bitva začíná!

Nováček na extraligovém trůnu

Velkolepé oslavy postupu mezi extraligovou elitu posunuly hokej na výsluní zájmu města, do té doby známého spíše jen automobilovými soutěžemi typu Barum Rallye či Valašská Rally. V první extraligové sezoně nebylo Vsetínu jako nováčkovi dáváno mnoho šancí na dobré umístění. Mnozí představitelé českého hokeje také shlíželi na vsetínský klub poněkud spatra a nebylo těžké tu a tam zaslechnout jízlivou poznámku o „pastevcích ovcí“ nebo projev prosté geografické neznalosti: málokdo z hokejových činovníků tehdy věděl, kdeže Vsetín vlastně leží.

Samotné ambice týmu vedeného trenéry Horstem Valáškem a Zdislavem Tabarou byly zpočátku zaměřeny na jediný cíl: záchrana. Velkým úspěchem se jevil postup do play-off. První čtvrtina soutěže dávala za pravdu spíše skeptikům. Mužstvo, jehož jádro tvořili hráči z předchozí postupové sezony, poprvé okusilo tvrdost extraligového chleba a kráčelo od porážky k porážce. Jedenácté místo bylo odrazem nováčkovské daně, hůř už na tom byla překvapivě jen pražská Sparta.

Odraz od nepovedeného derby

Impulsem k radikálnímu obratu bylo nepovedené domácí derby se Zlínem. Po porážce 2:6 došlo na osobní pohovory a v dalším průběhu soutěže jakoby nastupovalo úplně jiné mužstvo. Už ne tým vyplašených zelenáčů, ale zčistajasna dravých, sebevědomých hráčů s vyrůstající brankářskou hvězdou Romanem Čechmánkem v zádech. „Museli jsme si ale fůru věcí vyříkat. Ujasnili jsme si, co vlastně chceme. Došli jsme k závěru, že nemůžeme začít mančaft nahodile posilovat, nebo z něj hráče vyhazovat. Někteří kluci ale nakonec odejít museli,“ vykládal Horst Valášek. Následujících dvanáct zápasů v řadě nepoznal Vsetín porážku a po druhé čtvrtině soutěže znenadání okupoval 3. místo v tabulce.

Vítěz základní části

Díky výluce v NHL oblékl žlutozelený dres útočník Josef Beránek, po jeho odchodu zamířili do Vsetína Tomáš Sršeň a Martin Smeták. K úžasu celé extraligy vítězné tažení pokračovalo a po čtyřiačtyřiceti kolech základní části opanovalo první místo to nejméně očekávané mužstvo: nováček ze Vsetína. Výsledek, o jakém se ani v nejdivočejších snech nezdálo sebevětšímu vsetínskému patriotovi.

Play-off očekávali nejen na Valašsku s velkým napětím. Vsetínským se však začala bohatě vyplácet sázka na ostřílené harcovníky typu Sršně, Vlacha, Stavjani či Smetáka. Ve čtvrtfinále čekal na Valachy Litvínov. První křest ohněm a rovnou úspěšný. Po výsledcích 3:0, 4:2, 3:6 a 5:1 slavili zelenožlutí postup mezi nejlepší čtverku soutěže.

Čtyřhodinové fronty na vstupenky

Soupeř z Českých Budějovic budil oprávněný respekt: v brance reprezentační jednička Roman Turek, v útoku esa typu Radka Dvořáka, Radka Bělohlava či Romana Horáka. Jenomže vsetínské sebevědomí bylo o kousek větší a série o jedno místo v boji o titul skončila v nejkratším možném termínu. Domácí výhry 3:1 a 3:2, kdy v prodloužení rozhodl Antonín Stavjaňa, položily základ postupu, a po třetím triumfu na jihu Čech 4:2 dosvištěl vsetínský expres až do finále.

Příběh jak z pera hollywoodského scenáristy však ještě nenapsal poslední řádku. Proti Vsetínu se ve finálové bitvě postavil rival ze Zlína, tedy klub, pro který byl vsetínský hokej dlouhou dobu farmou a ve kterém působila spousta zlínských hráčů či trenérů. V té době žila obě města jen a jen hokejem. Na vstupenky se stály čtyřhodinové fronty a dostalo se sotva na každého čtvrtého zájemce.

Obrat finálové série

Našlapaný Lapač s napětím přihlížel prvnímu finálovému klání, které však znamenalo pro domácí naprostou katastrofu. Ševci opanovali pole a v půli utkání vedli již 6:0. Až závěrečná část poněkud povznesla otřesené vsetínské sebevědomí, konečný výsledek 3:6 však znamenal vedení pro Zlín. Trenér Valašek do druhého dne zcela pozměnil taktiku a na smrtící eskadru soupeře Štraub – Janků - Meluzín nasadil speciální formaci s Jenáčkem a Barusem.

Vyplatilo se. Vsetín zvítězil 2:1 a série se přesunula na zlínský stadion, který se těšil na první výhru nad rivalem: v základní části se to Beranům ani jednou nepodařilo. Nevyšlo to ani napotřetí. Díky taktickému výkonu a dvěma trefám Tomáše Sršně strhli Vsetínští vývoj série na svou stranu. Čtvrtý zápas již mohl definitivně rozhodnout o majiteli mistrovského poháru.

„Jako vyhrát mistrovství světa“

Zlínští museli pro přetrvání zlatého snu bezpodmínečně zvítězit a svého soka sevřeli v drtivém náporu. Marně však bušili do ukázněné vsetínské obrany a bezchybného Čechmánka. Dlouho bezbrankový stav zlomili naopak první hráči Vsetína. V úvodu třetí části hry šli do vedení zásluhou Smetáka. Zlínu nepomohl k vyrovnání ani tak vlastní um, jako fatální chyba zkušeného čárového sudího Furmánka, jenž přehlédl bezmála půlmetrový ofsajd. Pětice Vsetínských přestala hrát, a Štraub pohodlně skóroval. Schylovalo se k prodloužení, sotva minutu před koncem málem rozhodl Barus, který se trefil mezi Kamešovy betony. Puk zastavila tyčka.

O vítězi musela rozhodnout náhlá smrt či nájezdy. Anebo třetí element: nezamrzlá kaluž vody za zlínskou brankou. Právě v ní utopil domácí obránce Kowalczyk puk a i tento zlomek sekundy stačil vsetínskému kapitánovi Rostislavu Vlachovi k tomu, aby zpoza branky zasunul puk za Kamešova záda. Běžela 18. vteřina prodloužení a vsetínská mistrovská éra právě začala. „Ve Zlíně jsme mohli jen překvapit. A taky že jsme překvapili. Bylo to jako vyhrát mistrovství světa,“ rozplýval se Rostislav Vlach.

Kaluž vody, co rozhodla finále

Říká se, že v play-off rozhodují maličkosti. A tohle byla jedna z nich, i když tedy hodně netradiční. V 18. sekundě prodloužení čtvrtého finálového duelu mezi Vsetínem a Zlínem ztratil v nezamrzlé kaluži za brankou obránce Kowalczyk puk, kterého se bleskově zmocnil napadající vsetínský kapitán Rostislav Vlach. Ve zlomku vteřiny jej zezadu poslal mezi betony brankáře Kameše a rozhodl o premiérovém titulu pro Vsetín. „Bylo čerstvě po úpravě ledu. Nešlo vyloženě o kaluž, ale o led, který ještě nebyl zamrzlý. Navíc bylo jaro, takže bylo docela teplo. Samotný gól byl o štěstí, když jsem tu situaci viděl zpětně na videu, opravdu rozhodovaly milimetry,“ komentoval Vlach zlomový okamžik, který vstoupil do historie. Na jeho památku pak vsetínský kapitán oblékl dres právě s číslem 18.

Počátek Dopitovy éry

Mistrovský tým prošel před začátkem druhé extraligové sezony řadou změn, z nichž nejvýznamnější byl příchod Jiřího Dopity z německého angažmá. Rodák z Šumperku měl za sebou vydařený ročník, o rok dříve na sebe výrazně upozornil v extraligovém play-off, kdy pomohl Olomouci k zisku mistrovského titulu. Obranný val vyztužil Jiří Veber, z Německa přišel též útočník Aleš Polcar. Vsetín se naopak rozloučil s Radkem Měsíčkem, Martinem Smetákem, Markem Tichým, Miroslavem Stavjaňou a Pavlem Rohlíkem. Mužstvo čekala náročná sezona i díky účasti v Evropském hokejovém poháru. 

Tahanice o první místo

Valaši měli v domácí soutěži těžkou úlohu, skalp úřadujícího mistra byl pro všechny soupeře pochopitelně lákavý i v podobě výhry v základní části. I přesto se šampion bez větších komplikací pohyboval na čelních místech tabulky a od poloviny základní části ji i vedl. Z tahanic o první místo a tím pádem nejlepší výchozí pozici pro play-off vyšla nakonec vítězně pražská Sparta.

Jedno utkání za Vsetín tehdy odehrál Martin Ručinský, jenž se zrovna dohadoval o smlouvě v NHL a mateřský Litvínov o něj neměl zájem. A tak se hvězdnému útočníkovi ozvali z Lapače. „Pobyl u nás dva dny a my jeli do Frýdku-Místku hrát utkání s Vítkovicemi. Těsně před zápasem se Martin dozvěděl, že má startovat letadlem zpátky do Montrealu. Nemusel do toho utkání nastoupit, ale přišel za mnou a řekl mi, že bude hrát. Zaznamenal gól a přihrávku a hrál perfektně. Od té doby si jej vážím,“ vracel se k situaci trenér Valášek.

Evropská konfrontace

V listopadu na Lapači pořádali semifinálovou skupinu Evropského poháru, kdy na vsetínský led přijely bojovat o finálovou účast celky Rouenu (Francie), Lubľaně (Slovinsko) a Noweho Targu (Polsko). Domácí mužstvo ve skupině bez větších komplikací zvítězilo a postoupilo do finále hraném na sklonku roku v Kolíně na Rýnem. V silné konkurenci narazil Vsetín na reprezentanty severského hokeje. Finského mistra Jokerit Helsinky předcházela pověst nejlepšího evropského klubu, totéž se dalo říci i o švédském HV 71 Jönköping. Z konfrontace odlišného pojetí hry vyšli lépe Skandinávci. Jokerit zvítězil 5:2 a HV 71 5:3. Vsetínské místo vysněného finále čekala cesta domů. I přes tento relativní neúspěch se Valaši zapsali do povědomí evropského hokeje, zvláště výbornou organizací semifinálového turnaje.

K finále se Spartou nedošlo

Doma však čekala extraliga a s tím spojená obhajoba mistrovského titulu. Nadstavbová část přinesla větší porci zápasů, po vzoru NHL se hrálo na čtyři vítězství. Ve čtvrtfinále si Vsetínští na oko hladce poradili s Kladnem 3:0, 4:3 v prodloužení, 4:2 a 2:1. Semifinále jim přivedlo do cesty opět hokejisty z Českých Budějovic. A i v tomto případě se historie opakovala, Vsetín nepustil soupeři jediný zápas (4:0, 5:2. 3:2 a 4:1) a bez ztráty podruhé v řadě postoupil do závěrečných bojů o mistrovský titul. K očekávanému finále se Spartou však nedošlo, v dech beroucím druhém semifinále ji vyřadil v poměru 4:2 na zápasy ambiciózní tým Litvínova.

Mistrovský double

Až v prvním finálovém duelu vzala za své dosavadní vsetínská neporazitelnost. Díky výbornému taktickému výkonu Litvínova prohráli Valaši brankou 21 vteřin před koncem zápasu 1:2. Tímto však Litvínov řekl své poslední slovo. V dalších kláních už dominovali hráči Vsetína. V následujících třech kláních zvítězili 8:1, 6:1, 4:1 a k obhajobě titulu se chytali před svými fanoušky na Lapači. Poslední krok nebyl vůbec jednoduchý, ale dvě trefy Jaškina znamenaly výhru 2:1, a daly tak závdavek k mohutným oslavám, při kterých se stadion otřásal v základech. Poprvé v české historii play-off tak úřadující šampion dokázal obhájit mistrovský titul. „Podle mě byl tohle nejjasnější vsetínský triumf ze všech. Najednou vůbec nebylo pochyb o tom, že první titul nebyla náhoda. V tomhle roce vznikla legenda o neporazitelném Vsetínu,“ vzpomínal televizní komentátor Robert Záruba.

Vsetínští mistři světa

Oslavami mistrovského titulu pro ně sezona ještě nekončila. Brankář Roman Čechmánek, obránci Jiří Veber s Antonínem Stavjaňou a útočník Jiří Dopita v dubnu odcestovali s národním týmem na mistrovství světa 1996 do Vídně. Tam si výběr trenéra Luďka Bukače vedl náramně a poprvé v historii samostatné České republiky dobyl hokejový Everest. Pro zkušeného beka Stavjaňu šlo o druhý světový primát, ten první získal s československou reprezentací už v roce 1985. Dějiště šampionátu musel po čtvrtfinále s Kanadou opustit Jiří Dopita, kterému se ozvalo slepé střevo. Závěrečnou fázi turnaje sledoval z nemocničního lůžka, kam mu spoluhráči dovezli zlatou medaili.

Základy vsetínské dynastie

Druhý mistrovský titul byl labutí písní Horsta Valáška na Lapači. Zkušený trenér se rozhodl vrátit do domovského Zlína. Později působil v Německu, trenérskou kariéru uzavřel ve svých 63 letech ve Freiburgu. Postup se Vsetínem do extraligy a dva mistrovské tituly představují největší úspěchy jeho trenérské kariéry, které zároveň položily základy celé zlaté vsetínské dynastii. Valaši v dalších letech nadále vládli nejvyšší soutěži a získali celkem šest zlatých medailí. Stali se poslední ligovou dynastií, jež má své nezastupitelné místo v historii i samotné Síni slávy českého hokeje.