Roman Stantien o návratu na Lapač, plánech s týmem i vzpomínkách na zlatou éru

Coby vynikající útočník prožil ve Vsetíně dvanáct sezon a pomohl klubu vybojovat šest extraligových prvenství. V úterý se Roman Stantien vrátil na Lapač v roli hlavního trenéra. Spolu s Janem Srdínkem a Lubošem Jenáčkem chce dodat týmu v závěru základní části potřebný impuls. „Kluci na sobě chtějí pracovat a to je velmi pozitivní. Podmínky na to vytvořené mají a věřím, že všechno dobře dopadne,“ říká zkušený kouč, který naposledy vedl Slovan Bratislava ve slovenské extralize.

Jak se odehrál váš návrat do Vsetína?
Všechno se seběhlo velmi rychle. Před necelým týdnem jsem skončil ve Slovanu Bratislava. Oslovil mě Vsetín, jestli bych chtěl přijít pomoct. Setkali jsme se a rychle to upekli, byla to otázka jednoho večera a rána. Takže jsem tady a pomalu se rozkoukávám.

Jaká máte od staronového angažmá na Lapači očekávání?
Nejprve se musím trochu zorientovat a poznat kluky. Potom budu více vědět, co v nich je a co je možné z nich ještě vymáčknout. Kádr je relativně mladý, s ohledem na to Honza Srdínko s Lubošem Jenáčkem neměli špatné výsledky. Byť postavení v tabulce asi není takové, jaké by si všichni v klubu přáli. Chceme dát týmu nový impuls, dostat se do play-off a v něm dojít co nejdál.

Jak budete s Janem Srdínkem a Lubošem Jenáčkem spolupracovat?
Hrávali jsme spolu, nevidím v tom žádný problém. Role si podělíme a já za to budu zodpovídat.

Nakolik máte dosavadní zápasy Vsetína nasledované?
Čtyři zápasy jsem vidět přes internet, další dva osobně. To je samozřejmě málo. Všechno se událo velmi rychle, skončil jsem v Bratislavě a naskočil do velkého rychlíku. Je dobré, že jsou před námi dva zápasy a pak reprezentační přestávka. V té bude prostor mužstvo více poznat a zaměřit se na určité věci.

V úterý jste s týmem absolvoval první trénink. Jaké dojmy jste si z něj odnesl?
Byl to úplně normální trénink, takový, jak se patří. Nedá se na něm nic vytknout. Ale jak říkám, některé kluky ještě moc neznám, zvláště v tréninkovém dresu bez jmenovky. Myslím, že něco v tom mužstvu rozhodně je, jen to kluci spíš neumí dostatečně prodat. Jejich energie a nasazení v tréninku byly výborné. A jestli jim chybí nějaké dovednosti, to je u některých možná otázka tréninku a věku. Jasně, někdo je nemá do konce života. (úsměv) Narovinu, kdyby kluci měli úplně všechno, asi hrají jinou soutěž. Ale určitý potenciál v nich vidím. Kluci na sobě chtějí pracovat a to je velmi pozitivní. Podmínky na to vytvořené mají a věřím, že všechno dobře dopadne.

Jaká bude vaše filozofie?
Každý trenér má svůj náhled na mužstvo, které vede. Má své praktiky a zažité věci. Hokej se ale vyvíjí enormně rychle. Neustále se vymýšlejí nové a nové taktické varianty. Dnes máme k dispozici takovou techniku, že hned po vašem zápase se můžete podívat na všechny ostatní. Díky tomu se můžete hodně věcí naučit a zároveň spoustu věcí dokážete odstranit, ukázat hráčům a sám si vytvořit nové taktické záměry. Každé mužstvo má svoje specifika a vy jako trenér je musíte umět buď eliminovat, nebo je naopak využít. Ze dne na den nelze mužstvo dokonale poznat. K tomu přijde vhod právě blížící se reprezentační přestávka, s kluky si sednu. Hráče nestačí vidět pouze na ledě, musíte je poznat i mimo něj. Pak víte, na koho je lepší zakřičet a koho pohladit. Každý hráč má svoji osobnost a s každým musíte pracovat trochu jinak.

Je to z vašeho pohledu i o psychologii?
Ano. Někdo může být šikovný na tréninku a v zápase je poloviční. Hodně hokejistů nedokáže prodat, co v nich skutečně je. Velkou roli v tom hraje právě hlava. Samozřejmě pokud nemáte dostatečně natrénováno fyzicky, pak nemá význam dělat další věci. O základních atributech jako je fyzická kondice nebo bruslení se ani nemusíme bavit. V dnešní době potřebujete mít celý komplex těchto vlastností, abyste mohl hrát dobře hokej.

Jaké je pro vás angažmá ve Vsetíně z osobního pohledu?
Je to zase něco jiného oproti tomu, kde jsem byl. Jiná země, jiná soutěž. Chance liga má dobrou úroveň, navzdory tomu, jak hokejová sezona letos na celém světě probíhá. V tom je ještě další specifikum. Změna prostředí ovlivňuje každého, stejně tak mne. Sám jsem překvapený, jak rychle se to upeklo. Chci klukům pomoct, po fyzické stránce vypadají dobře.

Jak si ve vašich očích stojí Chance liga v porovnání se slovenskou extraligou, ve které jste působil naposledy?
Myslím, že prvních šest nebo osm mužstev je opravdu solidních, ve slovenské extralize by se určitě neztratila. Chance liga má slušnou kvalitu. Samozřejmě každému hráči v této soutěži něco chybí, buď věk, vyzrálost nebo nějaké technické dovednosti. Kdyby měli úplně všechno, tak tu nejsou. Ale v porovnání s druhou nejvyšší soutěží na Slovensku je Chance liga o hodně dál.

A jak na vás po letech působí Lapač? V úterý jste zamířil do dobře známé kabiny…
(úsměv) Kabinu jsem málem nepoznal, je po rekonstrukci a vylepšená jako celý stadion. Pokrok nezastavíš a je dobře, že se zázemí klubů přizpůsobuje době. Všechno se vyvíjí a hokej také. Jestliže jsme si před iks lety o něčem mysleli, že to je vrchol, tak teď zjišťujeme, že jde pořád všechno kupředu. V průběhu úterka jsem měl hodně povinností, na Lapači jsem potkal spoustu nových a staronových tváří. Vzpomínky se mi samozřejmě vynořují, ale já nežiju z minulosti. Chci se neustále někam posouvat.