Sezóna 2004/05 pohledem trenérů Stavjani a Neliby

V s e t í n – „Končím.“ Jan Neliba, nyní již bývalý trenér Vsetína, měl dopředu jasno. „Prožil jsem zde nádherná léta, rozhodl jsem se však, že změním prostředí. Musím si od Vsetína odpočinout,“ vysvětloval důvody odchodu fanoušky oblíbený kouč. Spolu se svým defacto „nadřízeným“ trenérem Antonínem Stavjaňou rozebrali letošní vystoupení týmu Vsetína v hokejové extralize. Ze slov obou zkušených koučů lze vyčíst, že si občas připadali jako kapitáni potápějící se lodi, kteří na můstku postrádají kormidlo.

Zatímco Neliba se v průběhu ročníku protočil hned na třech trenérských postech, Antonín Stavjaňa stanul na střídačce od počátku jako hlavní kouč. „První kontakt učinil Roman Čechmánek asi po patnáctém kole extraligy. Rozhodl jsem se nabídku akceptovat jednak proto, že to mám ze Zlína blízko a také jsem chtěl po dvou letech opět trénovat extraligový tým. Když jste navíc ochotni akceptovat poněkud lidovější podmínky, za kterých se na Vsetíně hokej provozuje, pracuje se vám zde dobře. Když jsem zde přišel, bylo mužstvo zdecimované zraněními. Základ týmu byl však zdravý a kvalitní,“ vzpomněl Stavjaňa začátky na střídačce Vsetína, který se v té době potácel na chvostu tabulky.

Ještě za působení startovací trojice koučů se poprvé zvedly emoce, a to po vynuceném odchodu Romana Stantiena. „Bobo byl zkušený hráč. Měl ale názory, kterými nabourával morálku mužstva. Navíc došlo i k několika střetům s Romanem Čechmánkem. Bylo mi jasné, že takhle to dál nemůže fungovat. Proto jsme s kolegy Tabarou a Režnarem usoudili, že Stantien musí odejít,“ vrátil se k této lapálii ve vsetínské kabině Jan Neliba.

Z původní trenérské trojice Tabara, Režnar, Neliba zůstal pouze kladenský rodák, jehož si Stavjaňa zvolil za asistenta. „Tuto volbu jsem učinil proto, že se jako lidé povahově lišíme. Honza je typický hecíř, já jsem píše klidnější typ. On navíc mužstvo znal do posledního detailu. Myslím si, že naše spolupráce se osvědčila,“ hodnotil Stavjaňa. „Věděl jsem, že Tonda má vsetínskému mužstvu co přinést a to se také splnilo. Mužstvo zpozornělo, na hráčích byla patrná větší koncentrace na zápasy nebo tréninky. Přinesl na Vsetín věci, ve kterých jsme byli trošku pozadu nebo které jsme nedělali až tak důsledně,“ připomněl Neliba.

Hokej je týmová hra, přesto Neliba našel odpověď na otázku, koho by letos vyzdvihl z jednotlivců. „Z těch, co zde strávili celou sezónu, vzpomenu především Tomáše Demela, Pavla Selingra a Tomáše Frola. To byli hráči, kteří si dokázali udržet vysoký standard a morálku až do konce.“ A co když tento dotaz převrátíme? Trenér Stavjaňa nenašel nikoho, kdo by jej zklamal na celé čáře. „Nemám radost pouze z hráče, které do hry nedá veškeré nasazení a vůli. Například Tomáš Vak je hráč, který má daleko na víc a stále z něj může být špičkový hokejista. Zatím má však výkyvy, stejně jako třeba Ondra Němec. Nechápejte to však, že jsem zklamaný. Naopak, oba dva představují pro Vsetín velký příslib, ale jsou to lidé a mají své rezervy. Nikdo není dokonalý,“ zachoval nadhled Stavjaňa. „K tomu bych chtěl jenom dodat že u zmíněných dvou hráčů byly jejich výkony dané i atmosférou v klubu. V některých fázích sezóny jsme nebyli zcela ve všem profesionální. Je to o tom umět se motivovat a chovat se jako profesionál. Mít úplnou odpovědnost za svůj výkon,“ doplnil jej Neliba.

Poměrně spletitá situace nastala okolo brankářů. Zranění rychle zruinovala plány na rovnocenné nasazování zkušených gólmanů Biegla a Čechmánka. „Biegl měl po operaci, Čechmánek se zkraje sezóny zranil v Plzni. Bohužel, v tomto ohledu při nás nestálo sportovní štěstí. Sáhli jsme tedy po vlastních mladých gólmanech. Ač jsou všichni příslibem do budoucna, neměli na to plnohodnotně nahradit Čechmánka nebo Biegla. I proto se Vsetín tak rychle propadl až na konec tabulky,“ viděl Jan Neliba jednu z příčin vsetínských herních problémů.

Po několika zahřívacích kolech nastalo pod vedením nové trenérské dvojice oživení, které tým vystřelilo z posledního místa zpět do boje o play-off. Zapracovaly se nové posily, zejména Radovan Somík se rozehrál k vynikajícím výkonům, hodným lídra týmu. Přínos posil ze zámoří kvitoval i Antonín Stavjaňa. „Když tady byli hráči z NHL, byli pro nás nosnými kvádry mužstva. Byli to hráči, kteří svým uměním byli nad průměrem týmu.“

Výkony vsetínského mužstva opět táhly davy fanoušků do ochozů. „Listopad, prosinec a leden byl pro nás z herního hlediska velmi úspěšný. To byly žně. Bohužel, po výprodeji týmu se nastolená úroveň nedala udržet. Zbytek sezóny byl jak pro zbylé hráče tak pro nás velmi tristní,“ povzdechl si Antonín Stavjaňa. „Pokud něčemu výprodej pomohl, tak to akceptujeme. Pokud to ale šlo jen o prázdné gesto, tak toho litujeme i vůči divákům,“ dodal hořce Stavjaňa. S tvrzením souhlasil i Jan Neliba. „S Tondou jsme prožili dobré časy a nakonec i ty horší. Nyní je pro Vsetín nejdůležitější, aby se zde hokej udržel i nadále.

Jaké procitnutí ze začátku sezóny, kdy Vsetín deklaroval vůli postoupit do play-off „Musíme brát situaci reálně. Samozřejmě, cíl to byl a bylo by to určitě velmi krásné. Ale vzhledem k tomu, do jakých nesnází jsme se dostali, tak by byl postup skoro zázrak. Po výprodeji kvality jsme měli úplně nejslabší kádr v extralize,“ zněl střízlivý odhad Jana Neliba „Když bylo mužstvo nabité zvučnými jmény, dokázali jsme hrát rovnocenné s každým mužstvem. Porazili jsme Zlín, Spartu i Slavii. Musíme ale akceptovat i to, že extraliga je strašně vyrovnaná,“ soudil Stavjaňa. „O play off bojovalo třináct týmů, ale pouze osm se tam mohlo dostat. Stačilo se podívat na vyšperkované sestavy jiných klubů. Jsme tam, kde nynější možnosti Vsetínu předurčily skončit.“

„Rozhodující byla domácí prohra doma s Jihlavou a následně i venku ve Varech. Tím pádem bylo play-off teoreticky k dosažení, ale reálně už ne. Vedení klubu pak rozhodlo o prodeji hráčů. Na náš vkus bylo odchodů příliš,“ konstatoval Neliba. „Museli jsme se však s nastalou situací vyrovnat a zbytek mužstva dovést do konce sezóny.“

Zápasy z kategorie „nutné zlo“ jsou testem odolnosti hráčů, trenérů i přízně fanoušků. „Bylo to nesmírně těžké,“ přiznal Stavjaňa. „Chápu starší hráče jakými jsou Vlach a Jaškin, od kterých to byla ve zbytku ročníku už jenom údržba. Motivace byla minimální. Na druhou stranu jsme čekali, že se víc prosadí hráči, kteří do té doby nedostávali takový prostor. Ale problémy klubu zmítaly i kabinou. O to bylo vše těžší, hráči totiž v hlavě nenosili jenom hokej. Bylo potom těžké je k něčemu tlačit, natož je honit. K tomu by mělo zaujmout stanovisko i vedení klubu. My jsme se snažili kluky udržet při určité morálce. Myslím si, že se nám to vcelku povedlo.“

Odchody prakticky dvou kompletních pětek často znamenaly starosti, jak dohromady poskládat alespoň tři formace. „Hostování nebylo příliš vyřešené,“ ucedil Stavjaňa. „Proto se na Lapači objevovali hráči, které nikdo v té chvíli nečekal. Přišli zde hokejisté, kteří k nám byli odesláni příkazem shora –především šlo o hráče Budějovic– a o hru za Vsetín neměli zájem. Nebylo to zorganizované z naší strany. My jsme neměli žádné páky jak hráče v danou chvíli, kdy je budeme potřebovat, na Vsetín dostat. Ve finále jsme si s Honzou řekli že zbývající utkání pokryjeme z vlastních juniorských zdrojů.“

Proč k tomuto kroku trenéři nepřistoupili rovnou? Antonín Stavjaňa nabídl následující argument: „Za každou cenu jsme se snažili udržet mužstvo na určité úrovni. Do konce sezóny zbývalo osm kol a nebylo možné poskládat mužstvo jen z nezkušených mladíků. Možná si ani někteří fanoušci nedokáží představit, jak by takový zápas vypadal. Každým utkáním, ve kterém bychom inkasovali po desíti gólech, by se mužstvo propadalo do stále většího marastu a to jsme nechtěli připustit.“

Pro Vsetín už je ročník 2004/05 minulostí. Výhled na další prozatím nenabyl pevných obrysů. Jistý je zatím jen odchod trenéra Jana Neliba. Antonín Stavjaňa tak jednoznačný nebyl. „Kdyby zde hokej pokračoval, rád bych se toho účastnil. Je ale pravdou, že na toto téma se se mnou doposud nikdo z vedení klubu nehovořil. Když vidím ostatní mužstva, jak dávají pomalu dohromady týmy na další sezónu, tak je mi to líto. Toto však mají na starosti jiní lidé. Já se musím postarat sám o sebe. Pokud dostanu někde nabídku, tak přece neřeknu počkejte, já ještě na něco čekám na Vsetíně. Když dostanu nabídku – budu vyjednávat. Je to práce, která mne živí. Baví mne to, ale dělám to za peníze.“

Oba mistři trenérského řemesla věří, že i po letošní sezóně plné zvratů a zjitřených emocí si zachovají fanoušci Vsetínu podporu. „Věřím, že i když bude na zápasy chodit méně lidí, tak zde vydrž dobrá atmosféra. Už to však asi nebude takový chrám, jako když jsem na Vsetín přijel s Kladnem a na střídačce hostů nebylo slyšet vlastního slova,“ vzpomněl nostalgicky Neliba. „Nejlepší je, když diváci prožívají zápas společně s hráči. Já jen doufám, že se hokej na Vsetíně na nějaké úrovni nadále udrží.“