V sezóně se zde bude soupeřům vyhrávat velmi těžko, myslí si David Jurík

Kvůli vleklým zdravotním problémům vloni málem skončil s hokejem. Syn slavnějšího otce Juraje však nakonec zahnal černé myšlenky a nyní se prohání po legendárním Lapači. „Vloni před vánocemi jsem skončil a myslel, že už hokej hrát nikdy nebudu,“ potvrzuje útočník David Jurík. Nyní však dostal do hokeje znovu chuť a udělá vše proto, aby přesvědčil trenéry o svých kvalitách. „S panem Jenáčkem jsme domluveni, že to ještě zkusím a uvidíme, jak to bude vypadat. Mé ambice se nyní upínají ke Vsetínu. Chci zde hrát,“ dodává zlínský odchovanec.

Davide, jak byste zhodnotil dnešní utkání?
Zápas byl určitě jiný než první, který jsme odehráli v Šumperku. Hosté přijeli v kvalitnější sestavě. Měli hráče, kteří dnes hodně vynikali. I přesto jsme s nimi hráli vyrovnaný hokej. Jediné v čem byl velký rozdíl, tak v klidu na hokejkách. Oni dokázali vždy zachovat klid a potrestat všechny naše chyby. Takže ten zápas vypadal podobně jako u nich, jen s tím rozdílem, že tehdy jsme chyby trestali my. I tak jsme ale měli dost šancí, bohužel se nám je nepodařilo přetavit v góly.

Dnes jste odehráli třetí přípravný zápas z toho druhý proti prvoligovému soupeři, což je dost ostrý start do přípravy, souhlasíte?
Určitě je to náročné. A to i z pohledu, že chodíme na led po večerech, kdežto Šumperk jako profi klub trénuje neustále. Obdivuju některé kluky tady, kteří chodí na sedm do práce a večer si jdou ještě zatrénovat. Zvládat takovou zátěž není vůbec jednoduché a samozřejmě, když hrajeme dvakrát s prvoligovým klubem, tak to jde znát.

Pro znalé fanoušky vsetínského hokeje nejste úplně neznámá postava. Hrával jste tady již před šesti lety ve starším dorostu. Můžete popsat, jak jste tehdy objevil ze Zlína ve vsetínském týmu?
Přišel jsem tady do staršího dorostu, kdy mančaft trénoval pan Jenáček. Shodou okolností zde začal trénovat i můj otec. Tuším, že tehdy měl na povel juniorku. Ve Zlíně proběhly nějaké změny a já se rozhodl odejít na Vsetín. Odehrál jsem zde jednu sezónu a na další se vrátil zpět do Zlína. Když se na to dívám zpětně, tak to nebyl asi úplně nejlepší krok v kariéře. I když jsem tam prožil asi nejvydařenější sezónu a vyhráli jsme titul, tak od té doby šla má kariéra z kopce. Začaly se kupit zranění a i ostatní věci nabraly špatný směr. Člověk však dělá v životě různá rozhodnutí a ne vždy jsou správná.

Jak v dalších letech pokračovala vaše kariéra? Údajně jste byl téměř rozhodnutý skončit s hokejem...
V další sezóně jsem byl v Hodoníně, jak v juniorce, tak i v mužích, kde se mnou ale příliš nepočítali, tak jsem šel zpět do juniorky Zlína. Následovalo angažmá ve druhé lize v Prostějově. Loni jsem byl chvíli ve slovenské Senici, kde mi zase začaly zdravotní problémy a už toho bylo tolik, že jsem před Vánocemi skončil a myslel, že už hokej hrát nikdy nebudu. Nakonec to dopadlo tak, že jsem se objevil tady. Ale hokej už beru spíše jako zábavu než prioritu číslo jedna.

Pořiďte si permanentku na sezónu 2015/16

Působil jste nějaký čas i v Prostějově, který nastupoval a později i vyřadil Vsetín v semifinále play-off a postoupil do první ligy. Jak na toto období vzpomínáte?
V Prostějově jsem začal nastupovat, když tam můj otec trénoval juniory. Pravidelně jsem hrál až v další postupové sezóně. Proti Vsetínu jsem si zahrál v základní části, bohužel před play-off jsem se zranil a sezóna tím pro mě skončila. Na toto angažmá rád vzpomínám. Byla tam skvělá parta. Herně to bylo však dost náročné. Byl obrovský tlak z vedení, hrálo se hodně na starší hráče, každý zápas se musel vyhrávat, takže občas se to podepsalo i na mém vytížení. Z tohoto pohledu to nebylo úplně ideální, ale co se týká zázemí a servisu, tak to bylo opravdu super.

Jak se zrodila vaše cesta zpět na Vsetín? Absolvoval jste zde už i suchou přípravu?
Na suchou jsem zde párkrát zajel, ale jinak jsem trénoval individuálně, protože již pracuji. Musím však poděkovat svým šéfům, kteří jsou opravdu skvělí a umožnili mi trénovat i dopoledne. Svoji práci jsem si tak vždy mohl odpracovat, jak mi to vyhovovalo. Na Vsetín jsem se dostal díky svému agentovi Miloši Hladkému, který se spojil se vsetínským kapitánem Danem Vaňkem a následně i trenérem panem Jenáčkem. Domluvili jsme se, že to ještě zkusím a uvidíme, jak to bude vypadat.

Jaké jsou tedy vaše ambice pro nadcházející sezónu?
Mé nejbližší ambice se teď upínají ke Vsetínu. Chtěl bych zde hrát a pomýšlet na ty nejvyšší cíle. Je jedno jestli sport člověk dělá pro zábavu, z donucení nebo za peníze. Vždy chce vyhrávat ať je to jakkoliv. Ambice mám nejvyšší, ale pokud to nevyjde, nebude se dařit, tak už hokej nebudu brát tak, jako když jsem jej měl na prvním místě.

Váš otec (Juraj Jurík - asistent trenéra v PSG Zlín pozn. aut.) zde působil jako trenér. Konzultoval jste s ním svůj záměr jít do Vsetína?
My už spolu hokej raději příliš neřešíme (usmívá se).

Co říkáte na dnešní návštěvu? Na první přípravu přišlo tisíc lidí, což tady za druholigové éry ještě nebylo...
Návštěva i atmosféra byla super, na to, že jde jen o přípravu. Ke konci bylo skvělé, jak nás lidé hnali za výsledkem, i když jsme prohrávali tak povzbuzovali. Jestli tohle bylo jen na přípravu, tak v sezóně to bude ještě hodně růst a soupeřům se zde bude vyhrávat jen velmi těžko.

Máte týden bez zápasu. Jaký bude váš program?
Budeme pokračovat dál v trénincích, které budou určitě intenzivnější a náročnější, když se nehraje žádný zápas. Myslím si, že dostaneme pořádně do těla.

Poté vás čeká odveta s Opavou. Jak na ní, aby se vám podařilo oplatit jí porážku z prvního duelu?
S Opavou se nikdy nehraje lehce. Mají zkušený a velmi sehraný tým, proti kterému se špatně hraje. Budeme se snažit ten zápas nějak přetrpět a vyhrát (usmívá se).