Severstalský zápisník Josefa Hrabala II.

V s e t í n - Týden uplynul a je tu pokračování severstalského zápisníku Josefa Hrabala. Období to bylo určitě zajímavé co do hokejových událostí - například Vsetín způsobil nelehké spaní trenéru Růžičkovi, do extraligy se bleskově vrátil Roman Čechmánek, Čerepovec porazil suveréna ruské soutěže Kazaň a v nominaci české reprezentace na únorový turnaj EHT nechybí ani jméno vsetínského zadáka Hrabala, který si ve Švédsku vyzkouší, nakolik drží uzdravené rameno. V druhém díle zápisníku se však vrátíme o pár týdnů zpět.

První trénink: Sestřelil jsem Kovalenka

⇒ Josef Hrabal Narozen: 17.8.1985 Post: Obránce Stat.: 21 zápasů 3+7 1 zápas za reprezentaci České republiky

Minule to bylo hlavně o cestování, dnes se dostaneme i na led. Přivítání v novém týmu proběhlo bez problémů. Člověk si zvykne rychle a když se trochu snaží obě strany, tak do týmu zapadne dobře. Ze začátku mi pomohli i Radovan Somík, se kterým se znám ze Vsetína, a taky Marc Lamothe, kanadský brankář Čerepovce.

Hned na prvním tréninku se mi povedlo pobavit střídačku. Nacvičovali jsme rozjetí útoku v přesilovce a můj spoluhráč z obrany nechal puk za brankou. Myslel jsem si, že je to pro mě a rozjel jsem se pro něj – najednou ale vidím, jak se z druhé strany přivalil Andrej Kovalenko, kapitán Čerepovce a útočník z mé formace.

Už jsem to nestihl ubrzdit a slušně jsme do sebe vlétli. Já jsem to ustál, ale on si pěkně sedl na zadek. Docela se divil, střídačka se smála a já navíc místo „prastitě!“ (promiňte) řekl „sprasitě!“ (zeptat se). To byl opravdu pěkný začátek, sestřelit kapitána na tréninku...:-)).

Ruština však není velký problém v komunikaci. Češi a Slováci si zvyknou rychle, jazyky jsou si hodně podobné a já už se domluvím tak, jak potřebuji.

Jinak přístup k tréninkům je tady jiný. V Česku se hodně zaměřujeme na drobnosti a to mi tu chybí. Vůbec se tu nevymýšlí nějaké speciality, třeba v přesilovkách, nacvičuje se tu donekonečna pořád to samé. Celou dobu se také hraje na čtyři pětky, ale na to se dá lehce zvyknout. I když...

Jak se všechny formace strojově střídají, tak i kdyby byla minuta do konce, přesilovka 5 na 3 a na řadě bude čtvrtá pětka, tak na led prostě půjde. A nejlepší hráči sedí na střídačce a dívají se, jak se ta lajna ani nemůže dostat do třetiny.

Sedmičkové dresy už nebyly...

⇒ Desítku jsem oblékl v repre, takže jsem si ji vybral i v Čerepovci

První zápas za Čerepovec proti Lokomotivu Jaroslavl pár dní před Vánoci byl zároveň můj první po dvou měsících od zranění z utkání se Švédskem. Takže docela hrůza...:-) Poslední třetinu jsem zůstal sedět. Jelikož nebyly volné dresy s čísly 7 ani 77, vybral jsem si desítku, se kterou jsem hrál v reprezentaci.

Rozhodně si nemůžu stěžovat, že bych hrál málo – dokonce se mi zdá, že jsem z obránců nejvíc na ledě, ale není to o moc víc jak ostatní (a určitě ne tolik, jako na Vsetíně..:-). Obranná hra jako taková se tu ale moc do detailů nepiluje, prostě se řekne „hrajeme dozadu“ a všichni jednou zpátky.

Rusové ale ví, kam si najet a kam se postavit, takže to většinou vždycky nějak vyplyne ze hry. Jak jsem zvyklý na pevná pravidla z Česka, tak se někdy na ledě trochu toulám. Zvládnout se to ale dá.

I v Rusku stejně jako jinde platí, že cizinci v týmu musí patřit k nejlepším. Kluby tu navíc svazu platí za hráče ze zahraničí velké peníze, a tak se jim ta investice musí vyplácet.

Josef Hrabal, Čerepovec

Souvisejíci články

Severstalský zápisník I.