Doma jsem ve Vsetíně, říká ve velkém zářijovém rozhovoru Jiří Hudler

V s e t í n – Nejznámější vsetínský odchovanec Jiří Hudler opět trénuje s valašským týmem. Tedy alespoň do desátého září, než odjede zpět do Ameriky. Podle všeho jej letos konečně čeká místo v sestavě tradičního hokejového mužstva Detroit Red Wings, které jej v roce 2002 draftovalo ve druhém kole jako osmapadesátého v pořadí. „Chtěl bych se samozřejmě prosadit. Může se stát cokoliv, Detroit mě může klidně vyměnit, když se mi nebude dařit. Ale na to teď ani náhodou nemyslím. Mám před sebou velkou výzvu a jsem za ni moc rád,“ říká třiadvacetiletý centr, který letos zažil svoji nejdelší hokejovou sezónu vůbec.

S farmářským klubem Grand Rapids Griffins vyhrál základní část AHL, byl první v kanadském bodování klubu a v celkově skončil na bronzovém stupínku produktivity soutěže. Kvůli play off, kam jeho tým nastupoval jako favorit, jej organizace Detroitu neuvolnila trenéru Hadamczikovi na mistrovství světa. Hudlerovi řekli, že jej chtějí vidět hrát pod tlakem. A český forvard dovedl svůj tým až do semifinále. V létě pak přiletěl do Česka a nedávno podstoupil nepříjemnou operaci. Když totiž před dvěma lety pomáhal Vsetínu z mizérie, zlomil si kotník. „Doktor Ingr mi tam pak ve Zlíně voperoval šrouby, které se teď musely vytáhnout,“ dodává sám hráč. „Ještě mě trochu bolí jizvy, ale už normálně trénuji.“

V průběhu léta proběhla v novinách dvakrát zpráva o tom, že Jiří Hudler podepsal jednocestnou smlouvu s Detroitem. Nejprve byla dementována a tento týden se objevila podruhé. Přestože podpis smlouvy potvrzuje na www.hokej.cz i hráčův agent pavel Maršoun, smlouvu ještě vsetínský mladík nepodepsal. „Ale je hotová na 99 procent," dodává. Hudler by se měl letos konečně dostat do A-týmu Rudých křídel. V první sezoně v Americe za ně sehrál dvanáct utkání, v následujících dvou ročnících se v rudém dresu objevoval sporadicky. Prosadí se nyní?

Naháněl jsem ho asi týden. Nejprve ho skolila viróza („Chytil jsem něco v kabině,“ vysvětloval později s úsměvem), pak hrál exhibici proti Jágr Teamu v Olomouci a pak se ještě v hanáckém městě věnoval svojí babičce. „Musím s ní chvíli být, v září zase odlétám do Ameriky,“ říkal do telefonu.
Konečně jsme se setkali po čtvrtečním tréninku na stadionu. Seděli jsme v bývalé místnosti pro novináře. Poslední srpnový den, zima jako v ruském filmu a proti mně sedí největší talent českého hokeje za poslední léta. Pořád je stejně veselý, pořád vtipkuje, ale je o poznání vyzrálejší než v době, kdy ze Vsetína odcházel.

Jirko, jaký máte ke Vsetínu vztah?
„Vsetín mám rád a považuji ho za svůj domov. Společně s Olomoucí, kde jsem žil do třinácti let. Rád se vracím třeba do Liberce nebo Havířova, kde jsem hrával, ale Vsetín je jenom jeden. Když jedu domů, mířím do Vsetína.“

Nevadí vám, že už tu nepotkáváte své bývalé spoluhráče Kucharczyka, Vampolu, Kuboše?
„Jednou jsme se rozejít museli, každý jsme šli za svým štěstím jinam. Jsem třeba v kontaktu s Radimem Kucharczykem, ale ten si teďka koupil psa, takže tráví většinu času s ním.“ (úsměv)

Sledoval jste jarní barážová utkání, ve kterých Vsetín bojoval o setrvání v extralize?
„Byl jsem v neustálém kontaktu s tátou. Volal mi po každé třetině a já ty zápasy hodně prožíval. Abych se přiznal, měl jsem z baráže strach, protože vím jak to ve Vsetíně chodí. A i jinými okolnostmi se mohlo stát, že by Vsetín zmizel z extraligy. Určitě všichni ví, že Vsetín je v nejvyšší soutěži jen trpěný.“

Kým?
„Nechci jmenovat. Začalo to v éře šesti titulů, kdy se politika klubu orientovala na nákup největších hvězd. Takže nejlepší čeští hokejisté hráli v maličkém městě na kraji republiky. To se samozřejmě hodně lidem nelíbilo, stejně jako finanční problémy klubu, o kterých se začalo psát v posledních šesti letech. Ale jsem moc rád, že se Vsetín v extralize udržel. Škoda že si letos nemůžu zahrát ani jeden zápas.“

Uvažoval jste o tom?
„Do Ameriky odlétám desátého nebo jedenáctého září, takže bych stihnul první dvě kola – utkání proti Pardubicím a Spartě. Ale bohužel to podle stávající smlouvy s Detroitem nejde.“

„…V kempu před letošní sezonou Hudler vedení klubu přesvědčil, že i přes svou drobnou postavu může v NHL hrát. "Nezalekl se žádné situace a prokázal, že už nyní zde může hrát," podotkl trenér Dave Lewis. Zámořská média připomínají jeho neohrožený střet s ruským obráncem ve službách New York Rangers Dariusem Kasparaitisem. Kvality jen 177 cm vysokého a téměř 80 kg vážícího hráče ocenil i jeho nový spoluhráč Brendan Shanahan. "Nevypadá jako devatenáctiletý, fyzicky ani psychicky, ale má před sebou velkou budoucnost," ocenil výkony nové české akvizice renomovaný kanadský útočník, jeden z mála hráčů, kteří mají ve své sbírce titul v NHL, z mistrovství světa i z olympijských her. Dokonce Hudlera přirovnal k legendárnímu Waynovi Gretzkému. "Stále je to však ještě dítě. Je malý a podsaditý. Říkal jsem mu, že musí nabrat svalovou hmotu a dozrát psychicky," doplnil Shanahan…“ Deník Sport, 7.10. 2003

Médii v létě proletěla zpráva, že jste podepsal jednocestnou smlouvu s Detroitem, poté jste informaci dementoval. Jak vypadá situace nyní?
„Ano, dozvěděl jsem se to telefonem, když mi volal táta a ptal se mě, proč jsem mu nic neřekl. Já jsem samozřejmě vůbec nevěděl o čem mluví. Netuším, odkud to vzešlo. Pak jsme tu zprávu museli samozřejmě dementovat. Jednání už mám ale za sebou a mám nachystanou smlouvu, zbývá ji jen podepsat. Přijde mi z Ameriky faxem.“

Zaručí vám smlouva působení v Red Wings?
„Je to jednocestná smlouva a snažil jsem se o ni tři roky. V Detroitu se nyní řídí myšlenkou výchovy svých mladých hráčů. Ale může se stát cokoliv. Když se mi dařit nebude, trejdy se v NHL dějí v podstatě každý den. Ale vím, že mě Detroit nechtěl v minulosti vyměnit, ani když se o to snažil můj agent. Jsem tedy hráčem Detroitu a uvidíme, jak mi to půjde. Když se něco nepovede, můžu skončit kdekoliv jinde, ale na to teď nemyslím. Mám před sebou jednu velkou výzvu a těším se.“

Co vám do Rudých křídel pomohlo víc – podařená loňská sezóna, nebo odchod zkušených hráčů Shanahana a Yzermana?
„Loňskou sezónu jsem protrpěl. Hráče z ostatních mančaftů povolávali do NHL, i když neměli tolik bodů co my v Grand Rapids a ani výkonnostně nebyli v takové formě jako my. Kromě mne měl v klubu povedený rok třeba Valtteri Filppula nebo můj spolunocležník Tomáš Kopecký. Jsem rád, že jsme tu šanci teďka dostali, protože my tři bychom se v Detroitu mohli prosadit. Mně osobně určitě pomohlo play off, které se mi docela povedlo.“

V Grand Rapids ale jinak asi kamarádství příliš nekvete, když se chce každý prosadit do Red Wings…
„To není pravda. Letos jsme měli výbornou partu. Kromě asi tří hráčů jsme byli v mančaftu všichni mladí a všechno bylo super. Základní část jsme vyhráli s přehledem a v play off nám chyběl ten kousek štěstí. Nemůžu si absolutně na nic stěžovat.“

Tím kouskem štěstí myslíte asi semifinále AHL. Zatímco sérii proti Manitobě jste dokázali senzačně vyhrát, proti Milwaukee jste se neprosadili.
„Znovu se ukázalo, jak je play off ošidné. Základní část jsme vyhráli, šli jsme do play off jako favorité. Nejprve jsme měli ve čtvrtfinále potíže s Manitobou. Vedli jsme na zápasy 3:2, poté jsme prohráli a stav byl 3:3. V rozhodujícím sedmém utkání jsme po dvou třetinách prohrávali 1:4. Ale dali jsme se v kabině dohromady a otočili to. Byl to jeden z mých největších hokejových zážitků. Na tým Milwaukee jsme pak ale v semifinále recept nenalezli.“

Těšíte se, až si v nové sezóně opět zahrajete s Dominikem Haškem?
„V mé první sezóně v Grand Rapids jsem za Detroit odehrál dvanáct utkání a s Dominikem bylo všechno v pohodě. Hodně mi se vším pomohl, stejně jako Jirka Fischer, který je mi věkově trošku blíž. Na Dominika se samozřejmě těším, snad se v kempu slituje a něco mi tam pustí!“ (smích)

Může být opět oporou mužstva? Přece jen už má svá léta.
„U něho se nedá mluvit o létech. Spíš je to o tom, jestli má formu, nebo nemá. Kdyby chytal jenom z poloviny tak dobře jak chytával, bude zase patřit mezi nejlepší gólmany. A jestli se dostane do své formy, bude v NHL bez konkurence. Má kondici, jakou mu mohou závidět dvacetiletí kluci. Opravdu poctivě trénuje a má pevnou vůli. Podle mě nebude mít problém.“

„…Tak se dočkal! Hokejový útočník Jiří Hudler si včera odbyl zámořskou premiéru v dresu Detroitu, objevil se ve vítězném domácím zápase proti Vancouveru. Místo v sestavě mu zajistilo zranění zad devětatřicetiletého veterána Bretta Hulla, který poprvé v týmu Red Wings vynechal zápas. Celkem se tak jeho šňůra nevynechaných utkání v řadě zastavila na čísle 211. Kouč Dave Lewis tak zašel za Hudlerem a zeptal se: "Jsi připravený hrát?" Byla to zbytečná otázka. Český devatenáctiletý mladík byl na premiéru natěšený a jen vyhrkl: "Jasně!" Představil se v útoku s Devereauxem a Williamses, na led naskočil šestkrát, celkem odehrál téměř šest minut. Ani jednou nevystřelil, byl navíc na ledě v momentě, kdy obránce Malík poslal Vancouver do vedení 2:1. Ve statistice tak má jeden minusový bod. "Bylo to pro něj velmi náročné utkání. Soupeř má vysoké a tvrdé hráče, nebylo jednoduché se proti nim prosadit," řekl trenér Lewis….“ Deník Sport, 18. 10. 2003

V Americe jste letos zakončil třetí sezónu. Začátky v novém prostředí ale asi nebyly snadné.
„To ano. Ve Vsetíně jsem měl skvělou pozici. Od trenéra Neliby jsem měl velkou důvěru a odehrál v utkání třeba třicet minut. Také jsem byl na mistrovství světa. V Americe jsem si musel vše budovat od znova a také se přizpůsobit tamnímu stylu - naučil jsem se tam bránit. To, co jsem tady na vrub útočení v obranné činnosti šidil, jsem si tam nemohl a nemůžu dovolit.“

Když jste v Grand Rapids začínal, v klubu už působil Slovák Tomáš Kopecký. Spřátelili jste se?
„Když jsem do Grand Rapids přišel, on už tam měl jednu sezónu za sebou a už věděl, o co jde. Takže mi se vším pomohl. Nějaký čas jsem u nich bydlel, byl jsem dokonce u toho, když jeho manželka Maria porodila syna Jakuba. Teď bydlím kousek od nich ve vlastním bytě.“

Anglicky už se domluvíte bez potíži?
„Ano, rozumím už skoro všemu. Nějaká speciální slovíčka ještě neznám, ale domluvím se už bez problémů.“

Je Detroit opravdu hokejové město, jak se o něm říká? Dokonce i na internetových stránkách klubu mají velký nápis „Vítejte v hokejovém městě“.
„Určitě. Každý zápas navštíví dvaadvacet tisíc lidí a je vyprodáno. Na americké město je to něco nevídaného, s tím se ani mnohde v Kanadě nesetkáte. Je to tím, že v Detrotu má hokej dlouhou tradici. Ale lidi tam zajímá hodně sportů. Basketbalisté byli teď dvakrát za sebou ve finále NBA, hraje se tam basseball, americký fotbal…“

Jakmile tedy začne play off, lidé se na ulicích a v restauracích baví hlavně o hokeji…
„Něco jako ve Vsetíně (úsměv). Ale tady žije třicet tisíc lidí, takže v Detroitu je ta situace v mnohonásobně větším poměru. Lidé tam sportem a hlavně tedy hokejem žijí. Jména jako Chelios, Hašek, Yzerman, Lidström, to jsou pro ně modly.“

O vás se hovoří jako o „novém Jágrovi“. Jak taková srovnání přijímáte?
„To jsou jenom lichotky, nad kterými se nemá cenu zamýšlet. Protože Jarda Jágr je jenom jeden. A to není fráze. On je vůdčí osobností NHL, všude na něj nasazují osobní obranu a on přesto diriguje hru a střílí nejvíc gólů. Jsem rád, že se nedávno změnila pravidla, protože hokej v NHL už teď nebude jenom o tom, kdo má dva metry, ale o tom, kdo umí hrát hokej. A já do toho dám všechno, my Češi hokej hrát umíme. Vždyť kolik máme v Kanadě hráčů - Jágra, Haška, Eliáše, Straku a z mladých třeba Aleše Hemského nebo Petra Průchu…“

V posledních týdnech hokejovým světem hýbal případ ruského hokejisty Malkina. Jak se na něj díváte vy?
„Malkin je mladý kluk, který chce hrát NHL. Asi udělal pro sebe to nejlepší co mohl, přestože měl podepsanou smlouvu s Magnitogorskem. Má nesmírný talent a jednou bude v NHL nejlepší. Těším se, až si proti němu zahraji.“

„…Krátký rozběh, přesné zamíření a barevná koule klátí jednu kuželku za druhou. Mezi hokejovými celebritami z Jágr Teamu je bowlingovým králem Jiří Hudler. Během včerejší turnajové bitvy v olomouckém Bowlandu byl z hokejistů nejlepší. Členové Jágrovy prázdninové družiny po včerejší odpolední cyklistické šichtě vysvlékli propocené dresy a vyrazili do hanácké metropole vstříc příjemné relaxaci. Fanoušky doslova obležený klub v centru města trpělivě vyčkával, než se hokejisté posilní večeří. A pak začala nefalšovaná bowlingová show. Nejvíc si dával záležet olomoucký rodák Jiří Hudler, který se brzy ocitl pod palbou žádostí lovců autogramů. Sotva stíhal odbíhat ke hře. Kácení kuželek má v oblibě, bowling ho baví. "Však jsem taky svoji první holku pozval na bowling. Bylo mi šestnáct a moje první rande se odehrávalo na kuželkách," vyprávěl Hudler. Svůj osobní rekord 165 bodů včera neatakoval. Hodil o dvacet méně, přesto vyhrál. "Nebylo to nejlepší, ale já pořád žiju z předloňského roku, kdy jsem tady vyhrál," smál se…“ Deník Sport, 29. 6. 2005

Když se vrátíme ke Vsetínu, jaké jsou podle Jiřího Hudlera ambice mužstva v nadcházející sezóně?
„Důležité je, že se Vsetín zachránil a že je extraliga uzavřená. V kádru jsou teď samí mladí kluci a uvidíme, jak se s tím poperou, protože se jim naskýtá obrovská šance. Měli by se držet starších zkušených hráčů jako jsou Roman Stantien nebo Luboš Rob. Když jsem tu začínal já, také jsme se všichni hodně přiučili od dnešního trenéra Rosti Vlacha. Budu jim fandit. Jsou to výborní kluci, jsem s nimi v kabině a myslím, že to bude úplně v pohodě. A taky doufám, že bude na derby zase plno!“

Před novou sezónou se klub vrátil k tradičním žlutozeleným dresům. Vnímáte to nějak? Někteří fanoušci totiž hodně těžce nesli, když jejich hráči nastupovali v modrém.
„V éře šesti titulů hrál Vsetín ve žlutozelených dresech a chápu, že to lidem přirostlo k srdci. Já mám také Vsetín spojený s těmito barvami. Ale zase platí koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Kdyby se tehdy barvy nezměnily na dva odstíny modré, mohli lidé vidět své oblíbené dresy maximálně někde ve výprodeji. Návrat k původním barvám mě ale letos potěšil. Myslím, že ty dva roky v modrém se daly vydržet, nebo ne?“ (úsměv)

Jak strávíte poslední letní dny? Byl jste už na dovolené?
„Na dovolené jsem nebyl už hodně dlouho. Poslední tři roky vždycky přijedu v létě z Ameriky a jsem rád, že jsem doma ve Vsetíně. První týdny jsem trávil s kamarády a pak začal trénovat. Teď budu trénovat ještě do poloviny září a potom odletím do Detroitu. Určitě se ale ještě s kamarády rozloučím. Jak to tak vidím, zřejmě si opečeme sele.“

Na ranním pátečním tréninku se proháněl v černém dresu a se svojí typickou „zebrou“ na čepeli hole. Když mě zpozoroval, přibruslil ke střídačce.
„Máš to tu?“
„Mám.“
Pak jsme seděli na dřevěné lavici střídačky a Jiří Hudler autorizoval rozhovor. Ve výstroji. Třímal v rukou pět vytištěných stránek, na které občas skápl pot nebo vysrážená voda, a se zaujetím četl. Kluziště zatím postupně opustili skoro všichni hráči. „Bakula, to podepisuješ tu smlouvu do Detroitu?“ smál se na něj Radim Tesařík, který ten den trénoval se Vsetínem a jako jediný si po skončení tréninku přidával. Hudler nereagoval, četl si dál.
„Jo, je to fajn,“ prohodil, až došel k opékanému seleti. Vrátil mi papíry, nasadil si helmu a naskočil na led - Přidat si po tréninku.

Nový Jágr.