První čtvrtina: Nade všechna očekávání

Na výbornou. Přesně tak se povedl hokejistům vsetínského VHK vstup do letošní druholigové soutěže. Snad ani ti nejzarytější optimisté před sezónou neočekávali, že po deseti odehraných utkáních budou Valaši sídlit na druhé příčce tabulky, jen s těsnou ztrátou na vedoucí celek. Začíná to tedy vypadat, že vsetínští fanoušci po dvou letech trápení budou moci letos znovu navštěvovat Lapač s radostnými pocity. Na následujících řádcích si ve stručnosti připomeneme právě skončenou první čtvrtinu soutěže.

Napjatě očekáván byl start letošní druholigové sezóny ze strany fanoušků i funkcionářů Valašského hokejového klubu. Vsetínská veřejnost doufala, že po zpackané sezóně 2010/11 nastane obrat k lepšímu a valašský klub se bude pohybovat v klidném středu tabulky. Přípravné zápasy přinesly nadějné výsledky a všichni byli zvědaví, zda se na ně Vsetínu podaří navázat i v ostrém startu sezóny. Na úvod soutěže hostili Valaši nepříjemný Frýdek – Místek. Velká očekávání společně s rolí papírového favorita sice poznamenaly domácí výkon, v závěrečné třetině ale Vsetínští dokázali setřást nervozitu a po výhře 4:2 si připsali první tři body do tabulky. Velký podíl na výhře měl Ondřej Slováček, vsetínský odchovanec, který od letošní sezóny působí v juniorce Vítkovic a Vsetínu by měl vypomáhat v rámci střídavých startů.

Následoval další domácí mač, tentokrát proti jednomu z favoritů soutěže, Přerovu. Úvodní dějství tohoto duelu bylo pravděpodobně nejméně povedenou domácí třetinou Valachů v první čtvrtině soutěže. Zubři ji sice vyhráli jen 2:1, nikdo by se však nemohl divit, kdyby byl jejich náskok kupříkladu tříbrankový. V dalších fázích hry se Vsetínští zlepšovali a v poslední desetiminutovce si vynutili takřka drtivý tlak, hostující náskok ale vymazat nedokázali a po výsledku 3:4 si připsali první porážku v sezóně. Málo kdo v tu chvíli tušil, že to byla na delší dobu ztráta poslední.

Bajtek, Rufer a spol.

Vsetínští sice pokořili přerovského gólmana třemi brankami, vesměs se o ně ale postarali hráči, kteří na Valašsku působí formou střídavých startů. Jmenovitě se jednalo o třinecké juniory Filipa Bajtka a Adama Rufera. Ti si druhou ligu v zelenožlutých barvách úspěšně vyzkoušeli už vloni a spolupráce s nimi, potažmo s Třincem, byla navázaná i letos. Oba hráči dokonce stáli o celosezónní hostování, to ale nakonec nevyšlo: „Ano, chtěli jsme zde hrát celou sezónu, ale třinecké vedení to nakonec nedovolilo a tak jsme tady alespoň formou střídavých startů,“ sdělil v jednom z rozhovorů Filip Bajtek. Ten odehrál z deseti zápasů čtyři, Rufer o jeden míň a jejich přítomnost na ledě byla pokaždé výrazně cítit. Kupříkladu opavský Šafránek musí při vzpomínce na to, jak si jej Rufer mazáckou kličkou vychutnal, kroutit hlavou ještě dnes. Ostatně za vše mluví jejich produktivita, pohybující se kolem 1,5 bodu na zápas.

Krom populárního dua RB, které vsetínští fanoušci přijali de facto za své, se v dresu juniorů představil i jiný z třineckých mladíků, Dominik Hegegy. Další střídavé starty za VHK si pak připsali hráči Vsetínem odkojení. Slováček (Vítkovice) zazářil v utkání s Frýdkem – Místkem, pět odehraných střetnutí má na svém kontě René Kajaba (Třinec). Další ex-vsetínští hráči, jako například Jan Podešva (Znojmo) nebo Vítězslav Pelc (Zlín), zatím na svou příležitost čekají. Každopádně, ať už v zelenožlutém dresu nastoupila kterákoliv z mladých pušek, jejich přítomnost na ledě byla znát a jejich podíl na vydařeném startu Vsetína do sezóny je tudíž nezanedbatelný.

Filip Bajtek i jeho třinecký kolega Adam Rufer, odvádějí vsetínským cenné služby. Jejich produktivita se pohybuje v okolí 1,5 bodu na zápas.

K utkání třetího kola jeli Vsetínští poprvé v sezóně ven, dlouhá cesta je ale nečekala. Vyzyvatelem VHK byli totiž Bobři z Valašského Meziříčí. Zelenožlutí nastupovali do utkání s jediným cílem: protrhnout nelichotivou bilanci ze vzájemných soubojů a poprvé v novodobé historii Bobry v mistrovském zápase porazit. To se Vsetínským po výborném výkonu povedlo! Přestože prohrávali již o dvě branky, dokázali manko vymazat a v závěru utkání strhli zaslouženou výhru na svou stranu. Autor vítězné branky, Martin Kubo popsal svou trefu takto: „Přihrál jsem o mantinel Mekymu (Mečiar), ten vystřelil, puk se dostal před bránu, někdo to tam dorážel… Nakonec se puk dostal až ke mně, já zavřel oči, plácl do toho a kotouč skončil v brance… Takže velká spokojenost.“

Na vítězství ve „velkém“ derby navázali Vsetínští následně i v derby „malém“ - proti Uherskému Hradišti. Po herní stránce se sice nejednalo o nejpovedenější zápas Valachů, skvělá produktivita, zejména v úvodní dvacetiminutovce, ale zapříčinila, že hosté odjížděli z Lapače s výpraskem 8:1. První utkání ve vsetínském dresu si odbyla posila z Přerova Antonín Sprušil. Hattrickem se pak blýskl kanonýr František Zúbek.

Našel se střelec

Jeden z hráčů, který Vsetínu v loňské sezóně citelně chyběl, byl čistokrevný střelec, hráč s gólovým instinktem. Toto významné okénko v sestavě zaplnil příchod Františka Zúbka. S trochou nadsázky se dá říct, že tento hráč vloni, v dresu Uničova, sám Vsetín porazil (na výhře 7:4 ve 13. kole se podílel čtyřmi body) a snad i to zapříčinilo, že si jej na Valašsku všimli a pro letošní ročník jej angažovali do svých služeb. Po čtvrtině soutěže si za tento „kauf“ mohou jen gratulovat. Mimo hattricku proti Uherskému Hradišti nasázel Zúbek do soupeřových sítí další čtyři góly a se sedmi zásahy je zatím třetím nejlepším střelcem východní skupiny druhé ligy.

Rozhodně se přitom nedá říct, že by Zúbkova střelecká forma byla dílem náhody. Z křídelního útočníka VHK přímo vyzařuje hlad po gólech, je schopen zakončovat takřka z každé pozice a tvrdost jeho rány je na třetí nejvyšší soutěž až překvapující. Důležité navíc je, že už v přípravě našel Zúbek společnou řeč s další novou tváří ve vsetínském dresu – Ondřejem Hruškou. Tvořivý centr se stal jeho dvorním nahrávačem, oba hráči si na ledě velmi dobře rozumí. Ostatně již v přípravě si harmonii mezi oběma největšími posilami týmu pochvalovat trenér Viktor Hlobil: „Ondra je strašně silný na puku a je výborný kluk i do kabiny. Fero Zúbek je zase hračička, tryskomyš. Ti dva mezi sebou hodně komunikují a začali si na ledě vyhovovat. Tahle dvojice nám sedla.“ Tito hráči, doplnění třetím hráčem do party (Bajter, Rufer či Petr Hruška) tedy od počátku sezóny plní velmi dobře úlohu elitní vsetínské formace a mají významný podíl na tom, že vloni jeden z nejhůře střílejících celků soutěže je letos, po jedenácti kolech, třetím nejproduktivnějším.

František Zúbek plní v dresu VHK roli kanonýra. Se sedmi trefami do černého je po úvodní čtvrtině základní části třetím nejlepším střelcem soutěže.

V pátém kole zamířili Vsetínští na led nováčka z Poruby. Domácí se záhy ujali vedení a dlouho diktovali tempo hry. Třetí třetina ale přinesla zvrat, když nejprve Sprušil a poté Vítek, zajistili Vsetínu vedení 2:1. To Valaši v závěru utkání udrželi. „Začali hodně vlažně, první třetina nebyla ideální. Potom jsme se do toho dostali a byli lepším týmem, jen tomu chyběl gól. Ve třetí třetině jsme dali takového „tchořa“ a druhý gól kluci krásně vykombinovali až do prázdné. Závěr jsme nesehráli moc dobře, ale Plšák náš parádně podržel. Jsou to vybojované body,“ zhodnotil střetnutí, po kterém se Vsetínští poprvé v sezóně dostali do čela, Antonín Sprušil.

Další utkání přivedlo na Lapač celek Nového Jičína. Ten začal dobře a po třinácti minutách vedl 3:1. Valaši se ale smolným úvodem nenechali otrávit, v tlaku ve druhé třetině dokázali manko smazat a čtyři minuty před koncem normální hrací doby se šikovná teč Sprušilova postarala o to, že tři body zůstanou na Lapači.

Třetí třetiny

Věřte – nevěřte, v první čtvrtině soutěže prohráli hokejisté VHK Vsetín jedinou třetí třetinu (1:2 s Přerovem). Dalších sedm třetích třetin vyhráli, jednu remizovali. V pěti z oněch sedmi úspěchů pak třetí třetina přímo rozhodovala o osudu utkání. Asi netřeba dodávat, jak klíčový vliv tedy mají na prozatímní umístění vsetínského mužstva. Kde hledat příčiny skvělých finišů? Jednou z nich je bezesporu podařená předsezónní příprava. Vsetínští hráči vůbec poprvé během druholigového působení absolvovali společnou suchou přípravu, na níž následně navázali na ledě: „Letní příprava probíhala denně od začátku května až do posledního červnového týdne. Byli jsme maximálně spokojení s přístupem i docházkou kluků. Následoval měsíc dovolené a pak jsme nastoupili na led. Kluci dostávali extraligové dávky. Od pondělí do pátku a v srpnu dvoufázově. Nejvíc jsme trénovali my a Havířov,“ pochvaloval si trenér Hlobil. Že se dřina vyplatila, potvrdil již úvod ročníku. Vsetínští, přestože hráli drtivou většinu zápasů na tři formace, dokázali v závěrech své soupeře přehrávat, vytvářet si převahu a z toho následně rezultovaly i důležité branky. Zapomenut budiž loňský ročník, kdy Valachům v posledních dějstvích často docházel dech a trenéři si nejednou stěžovali na nedostatečnou kondici svých svěřenců.

Dalším významným aspektem je vliv sebevědomí. Povedený vstup do sezóny se viditelně promítl do myslí hráčů. Ti si na ledě počínají mnohem jistěji než v loňském ročníku, více si dovolí a do všech utkání, včetně těch proti papírovým favoritům, nastupují s vírou v úspěch. Znovu se ukazuje, jak důležité může být rozlosování soutěže. Zatímco vloni Vsetínské čekaly na úvod téměř výhradně celky ze špice tabulky, letos tomu bylo přesně naopak. Hráči se na slabších celcích chytli, dostali se do pohody a na její vlně se vezli po celou první čtvrtinu základní části

Vsetínu se ve třetích třetinách daří rozhodovat zápasy. Platilo to i v utkání s Prostějovem, v němž takto vsítil vítěznou branku Jiří Korčák.

Po zápase s Jičínem čekala Valachy série zápasů s předpokládanými top družstvy soutěže. Na ledě Havířova se to projevilo. Celek AZ byl po většinu zápasu lepší a nakonec připravil VHK druhou prohru v sezóně. Přesto Vsetínští absolvovali zápas se ctí, domácímu týmu ani na okamžik nedovolili polevit a až do závěrečné sirény se natahovali po vyrovnání. Nakonec na něj nedosáhli a znovu podlehli poměrem 3:4.

Následovalo utkání s Prostějovem. Tomu se sice vstup do sezóny nepovedl, o to více chtěl ale uspět na vsetínském ledě. Přesto byli v úvodních pasážích zápasu lepším mužstvem Valaši a po první třetině se ujali vedení 2:1. Jestřábi s přibývajícími minutami zlepšovali svůj výkon, a když se jim navíc ve druhé třetině podařilo vsítit dvě šťastné branky, odcházeli náhle do kabin s jednobrankovým náskokem. Závěrečná třetina ale byla znovu doménou VHK. Nejprve šťastně vyrovnal Spitzer a v padesáté minutě zvrátil utkání Jiří Korčák. Ten se prosadil ve vlastním oslabení a jen potvrdil, že hra v početní nevýhodě letos patří mezi silné stránky vsetínské hry. Dramatický závěr Valaši zvládli a po výhře 4:3 se udrželi na druhé příčce tabulky. Připomeňme ještě, že v tomto utkání se poprvé v zelenožlutých barvách představila ruská posila Vladimír Semjonov.

Pohoda v týmu, dobrá forma

Hrdinou zápasu s Prostějovem se stal Jiří Korčák, který tak potvrdil nejen formu svou, ale i formu celé formace. Rozhodně se totiž nedá tvrdit, že Vsetín spoléhá jen na svůj elitní útok. Naopak, k velmi dobrým výkonům se postupně rozehrála i druhá formace, hrající nejčastěji ve složení Korčák – Vaněk – Vítek. Sám Korčák je asi nejpříjemnějším překvapením mezi hráči, kteří na Vsetíně působí již delší dobu. Z velké části je to tím, že šikovného útočníka letos konečně nelimitují zranění. Korčák tudíž může naplno předvést své umění v praxi. Nutno dodat, že se mu to zatím daří na výbornou a s devíti asistencemi je zatím nejlepším nahrávačem celé soutěže. Velmi dobře funguje i spolupráce s Danielem Vaňkem, se dvanácti body (4+8) vůbec nejproduktivnějším hráčem mužstva a jedním z nejproduktivnějších hráčů soutěže. I Vaněk zatím prožívá vydařenou sezónu a mimo své produktivní stránky odvádí i velké penzum práce směrem dozadu. Důrazný David Vítek pak tvrdí muziku, ale i střílí důležité branky. Zmíněnou dvojici tak dobře doplňuje.

Zapomenout ale nemůžeme ani na hráče třetí formace. Ta totiž v týmu rozhodně není do počtu, na ledě odvádí hodně práce, a byť se neprosazuje tak často, jako útoky jedna a dva, dokáže se postarat o důležité branky. Slováček proti Frýdku, Kubo proti Valmezu, Sprušil proti Novému Jičínu, to všechno byly góly hráčů ze třetí formace, které jsou ve statistikách uvedeny v kolonce vítězné čili rozhodující.

V týmu panuje pohoda a dobrá nálada. Hráči drží při sobě a zápasy si opravdu užívají.

K duelu 9. kola na led Karviné rozhodně neodjížděli Valaši v roli favorita, domů se však vraceli ověnčeni tříbodovým ziskem. Karviná byla sice lepším celkem, Valachy přestřílela 41:15, při Vsetínských ovšem i tentokrát stálo štěstí a především skvělý Hromada v brance. Ten odchytal jeden ze svých nejlepších zápasů v kariéře a inkasoval jen po ráně Studeného z minuty 23. To Valaši byli v koncovce mnohem produktivnější, trefami Korčáka a Bajtka orámovali druhou třetinu a díky tomu nakonec slavili vítězství v poměru 2:1.

Poslední zápas úvodní čtvrtiny pak na Lapač svedl dvě překvapení soutěže - druhý Vsetín a první Opavu. Valaši zvládli tento zápas na výbornou. Především v první polovině střetnutí předváděli skvělý hokej, Slezany jasně přehrávali a jen výborný Šafránek držel opavské akcie nad vodou. Od poloviny zápasu se sice hosté zvedli, dokázali snížit na rozdíl dvou branek, více jim ale pozorní Vsetínští, v čele s bezchybným Hromadou, nepovolili a po zásluze si připsali vítězství 5:2

Brankáři chytají, obrana funguje

Mnoho lidí z fanouškovské obce spekulovalo před sezónou o tom, že největší slabinou VHK bude post brankáře. Faktem je, že loňský ročník se nepovedl celému týmu a gólmani nebyli výjimkou. Ani příprava nebyla od mužů s maskou nejpřesvědčivější, o to příjemnější překvapení ale přichystala sezóna. Lukáš Plšek i Petr Hromada, kteří se v brance zatím poměrně pravidelně střídají, předvedli ve většině zápasů spolehlivé výkony a v důležitých chvílích dokázali tým podržet. Plšek zazářil především na ledě Poruby, kde byl hlavním strůjcem vsetínské výhry a neméně důležitá byla i jeho role proti nebezpečnému Novému Jičínu. Petr Hromada se předvedl především v závěru první čtvrtiny. Úspěšnost zákroků 97,6% z ledu Karviné asi nepotřebuje komentáře. Velmi dobrými zákroky přibrzdil v rozletu i hráče Opavy. Brankáři jsou tak zatím bezesporu oporami mužstva a na Valašsku doufají, že jim forma vydrží i do dalších zápasů.

Když jsme u defenzivní složky hry, rozhodně nelze opomenout ani obránce. Vedení týmu se podařil dobrý tah, když před sezónou angažovalo Davida Hoďu a Michala Hrčku. Oba beci si kvalitně plní obranné úkoly a navíc jsou velmi konstruktivní s dobrou rozehrávkou. Právě takový typ obránců Vsetínu vloni chyběl, o to pozitivněji je proto jejich příchod vnímán. Důrazný Hoďa odvádí dobrou práci i v přesilových hrách a s pěti asistencemi je zatím nejproduktivnějším bekem mužstva. Pozitivně působí též posunutí Dana Tesaříka do obrany, kvalitními výkony se zatím prezentuje ostřílený Zbyněk Spitzer. Hodně příležitostí dostávají i odchovanci Žabčík s Fardou a za důvěru se trenérům odvděčují dobrou hrou. Týmu se zatím zkrátka na všech postech daří a na výsledcích i předváděné hře je to znát.

Obrana VHK letos pracuje pozorně, jistotu jí navíc dávají brankáři. Petr Hromada i Lukáš Plšek se v úvodu sezóny dostali do velmi dobré formy.

Po čtvrtině základní části tak na Valašsku panuje velká spokojenost. „Chtěli jsme ze začátku něco vyhrát, ale takový start jsme tady ještě neměli. Užíváme si, klape nám to, v týmu je pohoda,“ shrnul výborné rozpoložení týmu brankář Hromada. Vsetín měl sice v některých zápasech nemalou porci štěstí a výhodou bylo i rozlosování (šest z deseti utkání odehráli Vsetínští doma), důležité ale je, že hráči jdou úspěchu naproti, což potvrzují i slova kouče Hlobila: „Upřímně jsem nečekal, že budeme na špici. Předpokládal jsem, že na čele tabulky budou jiné mančafty. Ale jsem za to rád. Za to, jak na sobě kluci pracují, jak se chovají v kabině a jeden k druhému, si to zaslouží. Nemáme takové individuality jako v Prostějově, Havířově nebo Karviné. Ale kluci svým pojetím a srdíčkem dokážou zápasy otáčet a vyhrát. Proto jsme momentálně tam, kde jsme.“

Uvidíme tedy, jak se Valašskému hokejovému klubu povede ve druhé čtvrtině. Udržení stávajících pozic bude těžkým úkolem, přesto se zdá, že tým v současné formě má na to, bojovat o první čtverku. A to je rozhodně více, než se před zahájením sezóny 2011/12 očekávalo.

Snad jediným zklamáním, které letošek zatím přinesl, jsou návštěvy a celková atmosféra na Lapači. Oboje se sice s přibývajícími koly zlepšuje, přesto se hráčům na domácích zápasech stále nedostává podpory, jakou by si za své výkony zasloužili. Návštěvnost těsně nad tisíc platících diváků je v kraji, kde je hokej stále fenoménem, vcelku nedůstojná. O hokej přitom mezi vsetínskou veřejností i nadále zájem je, lidé však jakoby si v předchozích dvou nepovedených sezónách odvykli na Lapač chodit. Je to přitom škoda, neboť na Lapači se v současnosti hraje pravděpodobně nejkvalitnější hokej od skončení extraligové éry a zápasy jsou opět po čase potěchou pro divákovo oko. Nezbývá než věřit, že lidé na Vsetínsku se nechají zlákat kvalitními výsledky VHK a znovu začnou ve větších počtech nalézat cestičku na legendární zimní stadión. Letošní výkony za to rozhodně stojí.