Ice Breakers #3: Změny v domácí sestavě předznamenaly smršť

Obrat jaký se jen tak nevidí, předvedli ve 3. třetině druhého čtvrtfinále play-off proti Hodonínu hokejisté VHK Vsetín. Šesti brankami obrátili stav utkání z 1:3 na 7:3 a vynutili si tak rozhodující třetí zápas. Právě nevídaná smršť ze třetího dějství se stala stěžejním tématem dalšího pokračování naší rubriky Ice Breakers, v níž se pravidelně zamýšlíme nad momenty, které dle našeho názoru rozhodovaly letošní vsetínské zápasy ve vyřazovacích bojích.

1. Změny v sestavě před 3. třetinou

Velké změny proběhly o přestávce mezi druhou a třetí třetinou ve vsetínské šatně. Trenér Hlobil se rozhodl stáhnout, v zápase nevýrazné, Marka s Gergelou a na jejich místo poslal čerstvou krev v podání Tesaříka a Klabačky. Trenéři navíc zcela přeházeli útočné řady a do třetí třetiny tak mužstvo Vsetína nastoupilo v tomto složení útoků: první řada Knebl, Vaněk, Klabačka, druhá Tesařík, Štraub, Mikeš a ve třetí formaci znovu spojila síly nerozlučná dvojice Hrňa – Podešva, kterou na levém křídle doplnil Ašer. Tato změna měla na domácí hráče vliv přímo blahodárný. Výkon všech tří útoků šel strmě vzhůru a zlepšenou hru Valachů navíc podtrhli i obránci. Zejména Libor Haschka byl ve třetí třetině k nepoznání a jakoby pokropen živou vodou předvedl v této pasáži hry svůj nejlepší výkon od návratu Na Lapač. Spolupráce s Erikem Hrňou zase výrazně pomohla Martinu Podešvovi, který se doposud v play-off spíše trápil. Velmi dobrý vliv na projev Valachů mělo, stejně jako v utkání v Novém Jičíně, také zařazení Daniela Tesaříka do sestavy a velmi dobře zapadl také uzdravený Klabačka.

Když se navíc Vsetínu podařilo krátce po začátku třetí třetiny srovnat, sebevědomí Valachů to ještě více posílilo a ti tak v posledním dějství svého soupeře doslova smetli z ledu. V souvislosti se změnou formací je ještě nutno zmínit přesilovky, které se do té doby Valachům vůbec nevedly, ve třetí části hry z nich ovšem nově vytvořené formace vytěžily rázem tři góly. Dá se očekávat, že do třetího zápasu nastoupí útoky Valachů ve stejném složení, v jakém utkání Na Lapači dohrávaly, což ostatně naznačil i lodivod domácího celku Viktor Hlobil.

2. Vůle po vítězství

Ne že by Hodonínští nechtěli vyhrát, hokejové srdíčko, chuť bojovat do poslední chvíle a snaha o prodloužení si sezóny, to vše bylo ve čtvrtek jednoznačně na straně Vsetína. Zatímco Drtiči se snažili především v poklidu kontrolovat vývoj zápasu a jejich hra působila mnohdy až příliš profesorsky, Vsetín od úvodu zápasu nastoupil s maximálním nasazením a přes obavy, že v tomto tempu nevydrží hrát celý zápas, své nasazení ve třetím dějství ještě vystupňovali, za což byli bohatě odměněni. Ostatně o tom, jak velký byl vsetínský tlak ve třetím dějství vypovídá nejlépe poměr střel v této třetině - 26:6. Na to, že Vsetínští odehráli utkání mnohem důrazněji a s větším srdcem si ostatně postěžoval po zápase i zklamaný hostující trenér Svatopluk Číhal. Uvidíme tedy, jestli Drtiči před vlastním publikem dokážou vylepšit svou hru právě o onu vůli porvat se ze všech sil o vítězství a zda se naopak Valachům podaří přenést euforie z Lapače i na jih Moravy.

3. Šťastné branky

Dlouho se zdálo, že Vsetínští si své štěstí vybrali v sérii s Novým Jičínem. Přes velkou střeleckou převahu to totiž vypadalo, že Holešova branka je pro domácí střelce zkrátka zakletá, zatímco Drtiči proměňovali své šance takřka se 100% úspěšností. Ve třetím dějství ovšem nastal velký zlom. Už střela Černého, jíž vsetínský obránce snižoval na 2:3, lze označit za šťastnou, neboť nebýt toho, že těsně před hodonínskou brankou změnila směr, by ji Holeš pravděpodobně lapil. Ovšem gól na 3:3 se zřejmě zapíše k těm nejkurióznějším, jaké kdy stařičký Lapač spatřil. Po souboji dvou holí v rohu za Holešovou brankou se puk vznesl vysoko do vzduchu a po chvíli dopadl na horní síťku hodonínské branky. Zde ovšem neukončil svou nevyzpytatelnou pouť, dohopsal až na břevno po němž si několikrát laškovně poskočil, načež dopadl na záda nebohého Holeše a po kontaktu s nimi usedl za brankovou čáru, kde zakončil své pozoruhodné putování. Pro hodonínského gólmana šlo o gól více než nešťastný, nutno ovšem dodat, že vyjma hloučku hostujících fanoušků nebyl na zimním stadiónu asi nikdo, kdo by mu podobnou smůlu, po jeho tragikomicky působících hereckých eskapádách z prvních dvou třetin, nepřál.

Od této chvíle Vsetínští proměnili defacto každou svou příležitost, zatímco zdrcení Drtiči se v podstatě vůbec nedostávali Plškovi na dostřel. Za kuriózní lze označit i branku číslo šest, kdy po Ašerově střele zblízka skončil puk někde pod Holešovou výstrojí. Zda přešel brankovou čáru nebo ne, zůstane asi nezodpovězenou otázkou a jen brankový rozhodčí ví, zda při rozsvícení červeného světla skutečně viděl puk v brance.

4. Atmosféra

Elektrizující atmosféru, jakou snad můžou přinést jen boje play-off si ve čtvrtek užil každý, kdo zavítal Na Lapač. Oficiální počet 2510 platících diváků vyvolal na tvářích pravidelných návštěvníků Lapače pouze shovívavý úsměv, dle neoficiálních odhadů se na vsetínském zimním stadionu mohly tísnit odhadem necelé 4000 fanoušků, kteří od úvodu vytvořili hokejistům atmosféru odpovídající významu utkání. Ta sice s přibývajícím časem a vývojem skóre poněkud uvadla, o to větší peklo však čekalo Hodonínské ve třetí třetině.

Výborný nástup vsetínských hráčů do závěrečného dějství se totiž bleskově odrazil i na náladě v hledišti a obrovská vlna divácké přízně tlačila hráče Vsetína vstříc vítězství. Peklo, které Vsetín pro hodonínské hráče připravil, zapůsobilo velmi brzy a již po pár minutách byl místo sebevědomých hráčů v modrooranžovém na ledě jen nejistý soubor hokejistů, kteří toužili po jediném - mít tento zápas rychle za sebou. Závěrečné minuty zápasu, i chvíle po jeho skončení se již nesly ve znamení všeobecné vsetínské eufórie, zatímco převážná část hodonínských fanoušků již v průběhu poslední třetiny opustila se svěšenými hlavami Lapač. Věřme tedy, že i třetí zápas série, hraný na hodonínském ledě, přinese výbornou atmosféru z obou stran, v níž budeme moci sledovat skvělý hokej a která, doufejme, nepřekročí rámec zdravé rivality.

5. Hodonín bez dvou opor

Při všem chvalozpěvu na výkon Vsetína, je třeba nezapomenout na fakt, že Drtiči neodehráli zápas na Valašsku v nejsilnější možné sestavě. V první řadě postrádali nejlepšího a nejproduktivnějšího hráče svého týmu Zdeňka Juráska, který si ve druhém zápase odpykával jednozápasový trest po svém zkratu z prvního utkání. Hráč, který v úvodním duelu stihl, před svým vyloučením, vstřelit gól a jednou přihrát, citelně chyběl 1. formaci Drtičů, která nejen že se ve Vsetíně brankově neprosadila, ale navíc byla přítomna u více než poloviny branek v síti mužstva z jihu Moravy.

Další oporu ztratili Drtiči hned v úvodu zápasu, kdy musel po otřesu mozku odstoupit ze hry jeden z nejlepších hostujících obránců Tomáš Protivný. I jeho absence citelně zasáhla Hodonínské v dalším průběhu zápasu a pomohla Vsetínu zlomit jejich odpor. Zatímco start Protivného v sobotním utkání zůstává nejistý, Jurásek nastoupí takřka na 100 %, čímž se úderná síla Drtičů zdvojnásobí. Vsetínské tak čeká v Hodoníně hodně tuhý oříšek, stát se však může vše, poslední třetina ze čtvrtečního utkání budiž jasným důkazem.