Měli jsme sice štěstí, ale i více ze hry, tvrdí Jan Podešva

Rozhodující gól padl ve chvíli, kdy na ledě úřadovala dvojice Podešva, Kajaba. Výjev z nedávné historie staršího dorostu? Nikoliv. Sehraný tandem, doplněný o Filipa Bajtka, byl u rozhodují branky v nedělním druholigovém duelu Vsetína s Porubou. Podešva pálil od modré, Kajaba s Bajtkem operovali před hostujícím gólmanem Gleichem a druhý jmenovaný tečoval kotouč za jeho záda. „Takto by měly padat góly,“ řekl vydřeném vítězství 2:1 útočník Jan Podešva. „Možná to bude znít blbě, ale Poruba si tři body nezasloužila,“ dodal.

Po takto vybojovaném vítězství vládne v kabině určitě velká spokojenost. Pletu se?
Byl to těžký zápas a jsme rádi, že jsme ho zvládli. Poruba je sice v tabulce tam, kde je, ale pro nás to jsou cenné body. Hlavní je, že jsme doma vyhráli. To je důležité.

Soupeř s vámi ale dlouhou dobu držel krok.
Kluci v kabině říkali, že Poruba v předchozím kole porazila Přerov, hrála dobře organizovaně a vycházela ze zabezpečené obrany. Jejich hokej asi nevypadá nějak krásně, ale hrají dobře pozičně a účelně. Porubští hokejisté to tam pokryté a těžko se přes ně dostává. Hrají to fakt dobře, takže jsme to měli těžší. Když jsme ale přidali na bruslení, začali jsme se k nim do pásma dostávat častěji a pak už to bylo dobré. Možná jsme mohli ještě víc chodit do brány.

JAN PODEŠVA O BOJOVNOSTI: „Zkusil jsem vystřelit. Byli tam dobře postavení Renda Kajaba a Filip Bajtek, který kotouč z metru dorazil. Myslím, že tak by to mělo být, že padají góly z tlaku před bránou. Víc jsme bojovali, měli štěstí a jsou z toho tři body, takže jsme rádi.“

Co rozhodlo o tom, že tři body zůstaly na Lapači?
Myslím, že rozhodla naše bojovnost. Chtěli jsme vyhrát, byli jsme hladoví po bodech. Samozřejmě jsme měli i trošku štěstíčka, ale jsem přesvědčený, že také více ze hry. Zní to možná blbě, ale Poruba si nezasloužila odvézt tři body. Víc jsme bojovali, měli štěstí a jsou z toho tři body, takže jsme rádi.

Rozhodující okamžik utkání očima Michala Gleicha, gólmana Poruby: „Puk mi lehce vypadl. Pokládal jsem na něj lapačku a nějaký hráč do mě najel, sekl mě do ruky a tím dostal kotouč do branky. Beci nepokryli soupeře, možná, že jsem puk ještě nedržel. Prostě mi to tam propadlo. Byl jsem naštvaný a hodil po střelci branky hokejku. Ještě, že jsem ho netrefil, jinak by byl problém. Zkrátka u mě zapracovaly emoce, takový je hokej.“

Byl jsi u rozhodujícího gólu, kdy jsi vystihl soupeřovu rozehrávku a vyslal na brankáře střelu, jejíž teč skončila za jeho zády. Jak ta situace vypadala z tvého pohledu?
Vytáhl jsem puk z rohu a chtěl ho dát před bránu. Odrazil se mi ale zpátky a mě to zároveň vyvezlo na modrou. Nějaký porubský hráč to měl na bekhend a já jeho rozehrávku zachytil. Ačkoliv bylo před brankou hodně lidí, viděl jsem od modré prostor, tak jsem zkusil vystřelit. Byli tam dobře postavení Renda Kajaba a Filip Bajtek, který kotouč z metru dorazil. Myslím, že tak by to mělo být, že padají góly z tlaku před bránou.

Mimochodem, všiml sis reakce brankáře Gleicha?
Vůbec jsem ho neviděl, jenom vím, že na něj diváci řvali. Udělal nějakou šaškárnu?

Mrštil po Filipu Bajtkovi hokejku. Šlo v dalších minutách vidět, že ztrácí nervy?
No, byl takový. Furt tam něco vyřvával, hulákal na hráče. Ale je každého věc, jak se na ledě chová. Asi byl nervózní nebo vyhecovaný. My jsme rádi, že jsme mu dali gól a zvítězili. To je pro nás důležité.

V útoku jsi vedle Filipa Bajtka nastoupil s René Kajabou, s nímž jsi hrál už ve vsetínském dorostu. Bylo to na vaší spolupráci znát?
S Rendou jsme odehráli dva roky v dorostu, takže myslím, že jsme na sebe asi byli trochu navyklí. Věděli jsme, co od sebe můžeme čekat. Přece jen - když vedle nějakého hokejisty strávíte dvě sezóny, je to znát. Myslím, že to nebylo nejhorší. Snad to nevypadalo zle ani z tribuny.

Jak teď vlastně vypadá tvá situace?
Jsem hráč Znojma, kde jsem také začal také sezónu. Působil jsem měsíc v juniorce a potom mi pan Stloukal (trenér Znojma - pozn. red.) sehnal angažmá v juniorce Kometě Brno. Měl jsem zájem působit ve Vsetíně na hostování do konce sezóny, pan Jaškin s panem Palatým o tom jednali, ale nedopadlo to. Jsem rád, že tady můžu být aspoň formou střídavých startů. Rád si za Vsetín zahraju.

JAN PODEŠVA O SVÉ AKTUÁLNÍ SITUACI: „Samozřejmě by bylo špatné být celý rok jenom v juniorce. To by nejenom mě, ale žádného hráče nikam neposunulo. Hrát za muže je úplně něco jiného. Je to na domluvě mezi kluby. Vždycky rád Vsetínu pomůžu.“

Větší porci zápasů tedy v sezóně odehraješ za juniorku Komety?
Je to na domluvě mezi kluby. Budou reprezentační pauzy, s juniorkou hrajeme nejdříve až 17. listopadu. Pak je zase předvánoční pauza, kdy juniorka stojí, takže můžu tři týdny působit ve Vsetíně. Může se také stát, že v Brně budou chtít vyzkoušet mladé kluky a mne uvolní. Když na tom budu dobře fyzicky a trenéři mě budou chtít, určitě vždycky rád přijdu. Rád Vsetínu pomůžu.

Preferuješ seniorský hokej, nebo chceš ještě na nějakou metu dosáhnout v poslední sezóně v juniorech?
Juniorkou extraligu jsem hrál loni. Pořád je to dobrá soutěž - rychlá, důrazná... Když je ale hráč mladý, potřebuje mít nějaký kontakt se seniorským hokejem. Jestli je to extraliga nebo první či druhá liga, je to pro mladé hráče úplně jedno. Je to o tom zvyknout si na mužský hokej, otrkat se. Samozřejmě by bylo špatné být celý rok jenom v juniorce. To by nejenom mě, ale žádného hráče nikam neposunulo. Hrát za muže je úplně něco jiného. Kdyby to bylo půl na půl, v juniorce a v seniorech, bylo vy to ideální. Navíc - ve Vsetíně je to parádní, protože na zápasy chodí hodně diváků.