Sezóna 1994-95: Nováček na extraligovém vrcholu

Velkolepé oslavy postupu mezi extraligovou elitu posunuly hokej na výsluní zájmu města, do té doby známého spíše jen automobilovými soutěžemi typu Barum Rallye či Valašská Rally. V první extraligové sezóně nebylo Vsetínu jako nováčkovi dáváno mnoho šancí na dobré umístění. Mnozí představitelé českého hokeje také shlíželi na vsetínský klub poněkud spatra a nebylo těžké tu a tam zaslechnout jízlivou poznámku o "pastevcích ovcí" nebo projev prosté geografické neznalosti: málokdo z hokejových činovníků tehdy věděl, kdeže Vsetín vlastně leží...

Samotné ambice týmu, vedeného trenéry Horstem Valáškem a Zdislavem Tabarou, byly zpočátku zaměřeny na jediný cíl - záchrana. Velkým úspěchem se jevil postup do play-off. První čtvrtina soutěže dávala za pravdu spíše skeptikům. Mužstvo poprvé okusilo tvrdost extraligového chleba a kráčelo od porážky k porážce. 11.místo bylo odrazem nováčkovské daně, hůř už na tom byla překvapivě jen pražská Sparta.

Impulsem k radikálnímu obratu bylo nepovedené domácí derby se Zlínem. Po porážce 6:2 došlo na osobní pohovory a v dalším průběhu soutěže jakoby nastupovalo úplně jiné mužstvo. Už ne tým vyplašených zelenáčů, ale zčistajasna dravých, sebevědomých hráčů s vyrůstající brankářskou hvězdou Romanem Čechmánkem v zádech. Dvanáct zápasů v řadě nepoznal Vsetín porážku a po druhé čtvrtině soutěže okupoval 3.místo v tabulce.

Díky výluce v NHL oblékl žlutozelený dres Josef Beránek, po jeho odchodu přišel do Vsetína Tomáš Sršeň a Martin Smeták. K úžasu celé extraligy vítězné tažení pokračoval o a po odehrání 44 kol základní části opanovalo první místo to nejméně očekávané mužstvo: nováček ze Vsetína. Výsledek, o jakém se ani v nejdivočejších snech nezdálo sebevětšímu vsetínskému patriotovi.

Play-off bylo nejen na Vsetíně očekáváno s velkým napětím. Dokáže Vsetín napoprvé zvládnout záludnosti nástavbové soutěže?. Vsetínským se však v play-off začala bohatě vyplácet sázka na ostřílené harcovníky typu Sršně, Vlacha, Stavjani či Smetáka. Ve čtvrtfinále čekal na Valachy Litvínov - první křest ohněm a úspěšný. Po výsledcích 3:0, 4:2, 3:6 a 5:1 se slavil postup mezi nejlepší čtverku ligy.

Soupeř z Českých Budějovic budil oprávněný respekt: v brance reprezentační jednička Roman Turek, v útoku esa typu Radka Dvořáka, Radka Bělohlava či Romana Horáka. Jenomže vsetínské sebevědomí bylo o kousek větší a série o jedno místo v boji o titul skončila v nejkratším možném termínu. Domácí výhry 3:1 a 3:2, kdy v prodloužení rozhodl Antonín Stavjaňa, daly základ a po vítězství v Budějovicích v poměru 4:2 dojel vsetínský expres až do finále.

Příběh jak z pera hollywoodského scénáristy však ještě nenapsal poslední řádku. Proti Vsetínu stál ve finálové bitvě rival ze Zlína. Klub, pro který byl vsetínský hokej dlouhou dobu farmou a ve kterém působila spousta zlínských hráčů či trenérů. V té době žila obě města jen a jen hokejem. Na vstupenky se stály čtyřhodinové fronty a dostalo se sotva na každého čtvrtého zájemce.

Našlapaný Lapač s napětím přihlížel prvnímu finálovému klání, které však znamenalo pro domácí naprostou katastrofu. "Ševci" opanovali pole a v půli utkání vedli již 6:0. Až závěrečná část poněkud povznesla otřesené vsetínské sebevědomí, konečný výsledek 3:6 však znamenal vedení pro Zlín. Trenér Valašek do druhého dne zcela pozměnil taktiku a na smrtící eskadru soupeře, Štrauba, Janků a Meluzína nasadil speciální formaci s Jenáčkem a Barusem.

Vyplatilo se. Vsetín zvítězil 2:1 a série se přesunula do Zlína, který se těšil na první výhru nad rivalem: v základní části se to zlínskému týmu ani jednou nepodařilo. Nevyšlo to ani napotřetí. Díky taktickému výkonu a dvěma trefám Tomáše Sršně strhli vsetínští vývoj série na svou stranu. Čtvrtý zápas již mohl definitivně rozhodnout o majiteli mistrovského poháru.

Zlínští museli pro přetrvání zlatého snu bezpodmínečně zvítězit a svého soka sevřeli v drtivém náporu. Marně však bušili do ukázněné vsetínské obrany a bezchybného Čechmánka. Dlouho bezbrankový stav zlomili naopak první hráči Vsetína. V úvodu třetí části hry šli do vedení zásluhou Smetáka. Zlínu nepomohl k vyrovnání ani tak vlastní um, jako fatální chyba zkušeného čárového sudího Furmánka, jenž přehlédl bezmála půlmetrový ofsajd. Pětice Vsetínských přestala hrát, a Štraub pohodlně skóroval. Schylovalo se k prodloužení, sotva minutu před koncem málem rozhodl Barus, kterýse trefil mezi Kamešovy betony. Puk zastavila tyčka.

O vítězi musela rozhodnout náhlá smrt či nájezdy. Anebo třetí element: nezamrzlá kaluž vody za zlínskou brankou. Právě v ní utopil obránce Kowalczyk puk a i tento zlomek sekundy stačil kapitánu Rostislavu Vlachovi k tomu, aby zpoza branky zasunul puk za Kamešova záda. Psala se 18.vteřina prodloužení a vsetínská mistovská éra právě začala.

Sestava 1994-95: Čechmánek, Pešat - A.Stavjaňa, Jaškin, Pavelec, P.Augusta, Tichý, Měsíček, Vrla, Jakeš, Srdínko - Tomek, Vlach, Stantien, Galkin, Sršeň, Smeták, Barus, L.Jenáček, M.Stavjaňa, I.Padělek, J.Beránek, Forch, Raděvč, Rohlík, Podlaha