Jackovy zápisky 5# - Smolná prohra s Pardubicemi, rvačka a vítězství proti Spartě

Václav Trávníček • 21.10.2008

V s e t í n - Po delší době měl o víkendu trenér vsetínských dorostenců Luboš Jenáček důvod k radosti. Jeho svěřenci sice nejprve v pátek nestačili na Pardubice (7:5), pak si ale spravili chuť. Na Lapač přijela pražská Sparta, která chtěla potvrdit tři body získané z duelu se Zlínem. „Počítali jsme s tím, že Sparta nás trošičku podcení a přijede na Lapač, jak se říká, na kopci," říkal Jenáček. Jeho dorost nakonec zvítězil 6:2, připsal si cenné tři body a ještě stihl hromadnou bitku. Víkendovému dvoukolu na Lapači nescházelo takřka nic.

Proti Pardubicím jsme měli minimálně na bod

„Pardubice měly tři nebo čtyři vynikající individuality, na které jsme se připravovali. Nicméně jsme zaspali začátek a opět inkasovali první, smolný gól. Chytal Honza Sommer z Nového Jičína, kterému se překulil kotouč přes vyrážečku. Šli jsme dolů a soupeř toho využil. Po individuálních chybách v obraně jsme dostali další dva góly. Po první části to bylo 1:3 a především jejich první pětka nás silně přehrávala. Měl jsem obavu, abychom dokázali utkání vůbec zdramatizovat, protože to vypadalo, že nám to tam nasypou. O přestávce mezi první a druhou třetinou jsme si to v kabině vyříkali. Klukům jsme řekli, že nemají co ztratit, protože hrajeme proti výbornému mančaftu. Trochu jsme uvolnili atmosféru - tak, aby si šli kluci zahrát hokej. Aby se nebáli hrát, aby na soupeře vletěli s plným nasazením. Hráli jsme agresivně, měli jsme tah na branku. Během pěti minut se nám podařilo srovnat a dokonce jsme šli do vedení 4:3. Byli jsme na koni, druhou část jsme byli jasně lepší a Pardubice nevěděly, co mají hrát. Za druhou dvacetiminutovku jsme měli dvaadvacet střel na gólmana a soupeř v podstatě nevyjel z pásma.

Bohužel na konci druhé třetiny udělal chybu Peter Trška. Nehrál puk, který hrát mohl. Počkal si na hráče, kterému chtěl dát tělo, ale propadl. Soupeř jel dva na jednoho. Dali si to nádherně, brankář byl proti blafáku do bekhendu bezmocný. To nás srazilo dolů. Ve třetí části jsme chtěli strhnout vedení na naši stranu, ale opět po individuálních chybách v situacích 2 na 2, k čemuž se přidaly i slabší chvilky gólmana, to bylo během pěti minut 4:7. Bylo po zápase, to byla studená sprcha... Kluci to ale nevzdali, snížili jsme na 5:7, ale náskok soupeře už nedohnali. Což je velká škoda, protože minimálně na bod jsme měli. V podstatě nás porazily tři výrazné individuality soupeře a náš kolikrát až naivní výkon v obraně, kdy jsme nedokázali uhrát situace 1:1. Třeba kvůli tomu, že jsme místo hráče sledovali puk. Jejich nejlepší hráče jsme bohužel nebyli schopni zastavit.“

Utkání se Spartou jsme zvládli díky našemu nasazení a plnění úkolů

„Před utkáním jsme byli v těžké situaci. Sparta byla s pětatřiceti body první, my s osmi body dvaadvacátí. Vyhlídky na bodový zisk nebyly po našich posledních výsledcích moc velké. V hokeji jsem ale cosi zažil a vím, že kolikrát je snadnější se chytit na silném soupeři než povinně porazit někoho, kdo je na nižší úrovni. Zmobilizovali jsme mužstvo a měli s kluky sérii individuálních pohovorů. Hráči, od kterých jsme očekávali víc, totiž že budou mančaft táhnout, určitě nebyli se svými výkony moc spokojeni, stejně jako my. Ale dali jsme jim znovu důvěru, řekli jsme jim, co po nich požadujeme a že proti Spartě nemáme už vůbec co ztratit, protože nás čekají jiné zápasy – v Českých Budějovicích, Havlíčkově Brodě atd. Řekli jsme si: Pojďme hrát, pojďme mít z hokeje radost a zkusme soupeře překvapit. Počítali jsme s tím, že Sparta nás trošičku podcení a přijede na Lapač, jak se říká, na kopci. Den předtím navíc vyhrála ve Zlíně. Chtěli jsme toho využít, což se nám podařilo. První třetina byla vyrovnaná a skončila 0:0. Měl jsem z toho dobrý pocit a vnitřní hlas mi říkal, že to dneska vyjde. Viděl jsem, že mužstvo táhne za jeden provaz a že dobře hraje i třetí a čtvrtá pětka.

Podařilo se nám konečně vstřelit branky, což je základ. Je velmi důležté, abychom doma skóroali. Také nás podržel gólman, tentokrát chytal Kuba Belák. Byl jistý, nepadaly mu kotouče. Byl to základní stavební kámen k úspěchu. Konečně se nestalo, že bychom pokračovali v naši specialitě – první laciné brance. Viděli jsme, čeho je naše mužstvo schopno. Hráči byli v euforii a přestože hosté vyrovnali na 1:1, šli jsme znovu do vedení. Valili jsme se jako lavina a šlo nás těžko zastavit. Ve hře bylo velké vsetínské srdce, nasazení. Kluci skákali do střel, hráli na hranici sebeobětování. Klukům, kteří si myslí, že jsou hvězdy, vštěpuju, že hvězdami budou až v extralize nebo v NHL. Zdá se, že to pochopili a doslova žili tím utkáním.

Když jsme odskočili na 5:2, Sparťani situaci neunesli. Začalo to jejich zbytečně zákeřnými fauly u mantinelů. Sparta je tím docela známá. Naši kluci se udrželi a neopláceli, což je možná dráždilo ještě víc. Pak došlo k hromadnější bitce, kdy jsme kluky v podstatě udrželi na střídačce a na ledě jich bylo sedm na patnáct hráčů Sparty. Rozhodčí to posoudil jak to posoudil, ale pro nás bylo důležité utkání – po sérii tří proher – zvládnout. Nakonec se nám podařilo zvítězit 6:2. Věřím, že body z utkání se Spartou kluky nakopnou ke zdravému sebevědomí a že když budeme i nadále hrát s takovýmto nasazením, srdcem a budeme si plnit své věci, pak můžeme v následujících třech venkovních utkáních bodovat.”