Michal Berg: Ztracený „český Stanley Cup“ ležel roky pod starým haraburdím

Objevil a vrátil hokeji dávno ztracený „český Stanley Cup“ – velký putovní pohár pro vítěze extraligy v letech 1994 – 99. Spolu s dalšími šesti menšími poháry jej vystopoval v soudních dokumentech a vyzdvihl ze skladiště plného starého nábytku, lednic, televizorů a dalších předmětů zabavených správci konkurzních podstat likvidovaných společností. Aby všechny tyto vzácné trofeje mohly opět spatřit světlo světa a těšit oko hokejového příznivce, zaplatil za ně z vlastní kapsy deset tisíc korun a následně je předal současnému šéfovi Vsetínského hokejového klubu. Řeč je o Michalu Bergovi, který se významně podílel na vydání nedávno uvedené knihy Fenomén Vsetín mapující vzestup a pád vsetínského hokejového klubu. Vlastně právě této knize vděčí za svůj objev.

Pokud vím, přišel jste na ty poháry náhodou, když jste si s autorem knihy Václavem Trávníčkem ověřovali nějaké informace...
V podstatě je to tak. Procházel jsem dokumenty z insolvenčního rejstříku a v soupisu majetku (pozn. red. jedná se o majetek Vsetínské hokejové, a.s., pod jejíž hlavičkou získali vsetínští hokejisté šest extraligových titulů a která je od roku 2008 v likvidaci) kromě pár kusů techniky a masérských stolů jsem objevil i sedm pohárů. Nebylo úplně jasné, o jaké poháry se jedná, ale podle stručného popisu se dalo vytušit, že mezi nimi budou i extraligové trofeje. Nakonec se ukázalo, že je mezi nimi i nejcennější velký putovní pohár, který můžou fanoušci znát z televizních sestřihů, kdy jej kapitáni Vsetína zvedali nad hlavu během zlaté éry. Pak tam ještě byly tři malé poháry za tituly v jednotlivých letech a tři poháry z jiných hokejových turnajů.

Kde ty poháry ležely?
Přes správce konkursní podstaty jsme se dostali k pražské exekuční kanceláři, která majetek Vsetínské hokejové zabavovala. Zabavené předměty ležely ve skladu jejich ostravské pobočky v Ostravě - Přívoze. Myslím, že to bylo dost příznačné, do jakého konce byl extraligový hokej na Vsetíně odpovědnými lidmi doveden, a určitě nejde jen o to, že extraligové poháry bylo nutné vyhrabat mezi haldami starých televizorů, ledniček a jízdních kol ze všech možných exekucí.

Jak dlouho vám trvalo, než jste „si plácli"?
Dlouho ne, jen ze začátku si musel správce konkurzní podstaty vyžádat souhlas soudu, aby mohl prodat i jednotlivé položky z majetku mimo dražbu. Věřitelé ale proti tomu neměli námitky. Vzhledem k výši dluhů, které po Vsetínské hokejové zůstaly, je to kapka v oceánu.

Smlouvali jste nebo jste bez mrknutí zaplatili „desítku"?
Nabídli jsme trochu míň, ale i deset tisíc pro nás bylo akceptovatelné.

Co vás k tomu vedlo? Jste - nebo byl jste velkým hokejovým fanouškem Vsetína nebo máte v oblibě jiný hokejový klub?
Předně mě k tomu vedl můj zájem o hokej jako takový. Naše společnost eSports.cz spolupracuje například s hokejovým svazem, desítkami hokejových klubů nebo provozujeme vlastní hokejové internetové projekty a pro hokej jako takový děláme hodně věcí a máme ho rádi. Proto bylo pro nás v podstatě samozřejmé, že se musíme pokusit trofeje, které jsou součástí nejen vsetínské hokejové historie, ale vůbec historie českého hokeje, zachránit. Klubová obliba v tom tak úplně nehraje roli, udělali bychom to, i kdyby se jednalo o jakýkoli jiný klub. Když to trochu přeženu, je to, jako kdyby v exekučním skladu ležel český Stanley Cup - putovní extraligový pohár totiž patřil mistrům od roku 1994 do roku 1999. Nejedná se tedy jen o čistě vsetínskou záležitost. Tím ale, že na Vsetíně žiju a naše firma tady má svoji pobočku, tak to bylo víceméně samozřejmé.

Nevíte, zda se už někdo o ty poháry zajímal před vámi? Třeba klub, město, fanoušci, fanklub...
Určitě ne, zřejmě o tom vůbec nikdo nevěděl. Insolvenční rejstřík nebývá nejčtenější, což je škoda, protože se v něm dají objevit zajímavé informace. Každopádně si myslím, že o konci Vsetínské hokejové ještě nepadlo poslední slovo a o případu ještě uslyšíme. Z dostupných dokumentů se totiž dá vyčíst, že po extraligovém hokeji na Vsetíně zůstalo nejméně 34 milionů dluhů a to není úplně zanedbatelná částka.

Deset tisíc - to není úplně málo peněz, proč jste se rozhodl ty poháry věnovat klubu? Nebo jste je už s tím předsevzetím kupoval?
Předně, s jednatelem VHK panem Palatým jsme se domluvili, že je klubu nebudeme věnovat, ale pouze mu je dlouhodobě zapůjčíme pod podmínkou, že je vystaví tak, aby se na ně mohli chodit dívat fanoušci a že budou prezentovány tak, jak se na trofeje šestinásobného mistra sluší. Poháry ale papírově zůstanou nadále ve vlastnictví naší firmy, čistě pro jistotu - hokej je turbulentní prostředí a chtěli bychom zabránit opakování toho, aby se poháry opět někde ztratily. Není to vyjádření nedůvěry současnému vedení klubu, naopak si myslím, že hokej dělají dobře, ale za posledních deset let na Vsetíně provozovaly hokej asi čtyři subjekty a v dnešní době nikdo neví, co bude za rok nebo za dva. Nicméně s úmyslem prezentovat poháry veřejnosti jsme je už kupovali. Nejsem ten, kdo by si něco tak cenného vystavil jen pro sebe někde v kanceláři jako vycpaného jelena. Ty poháry jsem na ledě nevybojoval, proto si jej nemám právo nechat. Ty prostě patří na Lapač.

Článek ze serveru www.ycube.cz zveřejněn s laskavým svolením autorky.