Vsetínský duch je pořád stejný, hokejistům se tu hraje dobře jakákoliv soutěž, shodují se pamětníci postupu

Oba platili za kanonýry, oba byli blízko postupu do první ligy se Vsetínem hned několikrát. V roce 2015 museli Jan Kolařík a František Zúbek sledovat, jak finálovou sérii druhé ligy ovládl soupeř z Přerova. O rok později byl úspěšnější další finálový sok - Frýdek-Místek. Do třetice všeho dobrého to ale vyšlo. Na jaře 2017 se celý Vsetín radoval z návratu do profesionální soutěže. „Jsou to příjemné vzpomínky,“ shodují se oba bývalí hokejisté, kteří se svými někdejšími spoluhráči sledovali středeční utkání Valachů se Sokolovem. Přímo na ledové ploše jim aplaudoval zaplněný Lapač.

Jaké pro vás bylo vrátit se po letech zpátky na Lapač?
Jan Kolařík: Byl to příjemný návrat, po dlouhé době jsme se sešli s bývalými spoluhráči. Všichni máme své životy, své rodiny. Někdo pracuje, jiný hraje stále aktivně hokej. Rozhodně jsme se všichni rádi znovu viděli. Nic se tady nezměnilo, život jde dál, ale vsetínský duch je pořád stejný. Jsme spokojení.
František Zúbek: Můžu jen potvrdit Honzova slova. Moc jsem se na Lapač těšil. Už když vznikla skupina na WhatsAppu, hodně jsem se nasmál nad různými vzpomínkami. Na Vsetín se vždycky rád vracím a každý rok se tady na pár utkání zastavím. Úplně jsem z toho nevypadl, že bych nevěděl, jak to tady funguje a jak Vsetín hraje. Pořád to sleduji. Je to tady stále super.

A co vy, Honzo, také sledujete, jak se daří vaším pokračovatelům ve vsetínském dresu?
Kolařík: Sleduji to tak obecně. Podívám se, jak kluci hrají, jak se jim daří. Jestli je Vsetín v první polovině tabulky, nebo ve druhé. Za posledních několik let jsem byl na hokeji jenom párkrát, času není tolik. Samozřejmě si ale povědomí udržuji. Myslím si, že je snem každého hokejisty hrát za Vsetín. Podle mě jakákoliv liga se tu hraje, tak se vsetínským hráčům hraje dobře.

V rámci první přestávky duelu se Sokolovem jste se oba znovu postavili přímo na vsetínský led, tentokrát bez bruslí. Jaký to byl zážitek?
Zúbek: Dodnes mám v paměti oslavy postupu do první ligy na Svárově. Vsetínský hokej a jeho historie je jedinečná. Stále se to potvrzuje.
Kolařík: Pro mě to byl nostalgický pocit. Na bruslích jsem nestál pět let, ale stoupnout si na led před vsetínské fanoušky je pěkný pocit. Lidé asi nezapomínají, ale pořád si myslím, že jakákoliv soutěž se zde bude hrát, lidé na ni budou chodit. Tak to je, Vsetín je zkrátka hokejová bašta.

Oba jste ve vsetínském dresu strávili více let. Máte kromě postupu do první ligy i další výrazné vzpomínky?
Zúbek: Mně se okamžitě vybaví atmosféra na zápasech. Každému se na Lapači musí hrát velmi dobře. Mám řadu silných zážitků, například kvalifikaci o postup do první ligy proti Havlíčkovu Brodu. Dostali jsme vyrovnávací gól z trestného střílení. V ten moment jsem myslel, že máme po sezoně a že se náš sen rozplynul jako v předchozích dvou letech, kdy jsme prohráli ve finále soutěže. Byl jsem z toho opařený, všichni hned začali počítat, zda by nám stačilo vyhrát alespoň v prodloužení. Naštěstí se to překlopilo v náš prospěch, utkání jsme vyhráli v prodloužení a postupně jsme zvládli i celou kvalifikaci.
Kolařík: S Havlíčkovým Brodem se to opravdu lámalo. Věděli jsme, že jsme favorit, ale tím, že jsme dostali smolný vyrovnávací gól, to bylo opravdu na hraně. Navíc jsme pak šli ještě do oslabení v prodloužení. Byli jsme pod tlakem. Ze svého čtyřletého angažmá, co jsem na Vsetíně působil, mi nejvíc v paměti zůstala finálová série s Přerovem. Byl to rival, chodilo tam hodně fanoušků, měli hodně kvalitní tým. Prohráli jsme 2:3 na zápasy, ale byla to kvalitní série, atmosféra byla neskutečná. Možná, že náš mančaft tehdy ještě nebyl připravený postoupit. Asi to skončilo tak, jak to skončit mělo.

Podobný scénář měla i finálová série v roce 2016 s Frýdkem-Místkem, že?
Zúbek: V této sérii byla zlomová první třetina čtvrtého zápasu, kterou jsme prohráli 0:5. To by těžko rozdýchával jakýkoliv tým. V momentě, kdy jsme to měli rozseknout v náš prospěch, jsme to nezvládli. Myslím si ale, že to pro nás bylo poučení do budoucna, a zvládli jsme to o rok později.
Kolařík: Všechny sezony, které jsem zde odehrál, dopadly asi tak, jak dopadnout měly. Frýdek-Místek po postupu šel, měl zázemí, byl farmou Třince. Podvědomě jsme věděli, že na ně máme. Bylo to vyrovnané, finále dopadlo lépe pro ně. Poslední sezonu jsme na to byli připraveni my a postoupili jsme.

Měli jste ve středu vůbec čas sledovat, jak si vedou vaši následovníci v utkání se Sokolovem?
Zúbek: Přiznám se, že jsem neviděl ani jeden gól. Tedy pouze jeden, ten, který nám pouštěl ze záznamu Lukáš Finsterle. Jinak jsem na sledování hokeje moc času neměl.
Kolařík: Já se byl podívat na trestné střílení Sokolova, kterým soupeř vyrovnal na 1:1. Vsetín vyhrál jedenáct zápasů v řadě a každá série jednou skončí. Je otázka času, kdy dobrá nebo špatná série pomine. Nikdo není schopný vyhrávat donekonečna. Všechny týmy Chance ligy jsou vyrovnané.