Vstupenky online

Do budoucna by to chtělo ještě o soutěž výš. Třeba za rok, směje se Radim Kucharczyk

Helena Hegeďová • 18.03.2018

„Ztratili jsme patnáct dvacet bodů úplně zbytečně v závěrech zápasů, ve kterých jsme vedli. Třeba na Slavii, kde jsme vedli o čtyři góly. Hokejový život je ale takový a tohle se prostě někdy stane. Kdybychom měli všechny tyto body, které nám scházely, tak bychom byli čtvrtí pátí,“ dívá se zpětně Radim Kucharczyk. „Nechci říkat, že jsem spokojený, ale jsem za všechny rád, že tu bylo to play-off, které jsme si všichni tolik přáli. Play-off je vždycky nejvíc a být mezi osmi nejlepšími je super. Já jsem si snad ani jednou za celý rok nepřipustil, že by se to nedalo.“

Radime, jak byste popsal právě uplynulou sezónu? 
Měli jsme dobrý start, ale pak jsme zbytečně ztratili x bodů v zápasech, které jsme měli vyhrát. Začali jsme si k tomu něco víc říkat a okolo Vánoc jsme začali náskok soupeřů stahovat. Odstup tam byl někdy až o patnáct bodů a s námi už to vypadalo všelijak. Přišla ale šňůra zápasů, kterou jsme zvládli a dotáhli jsme se na osmou příčku. Přišlo uspokojení, protože týmy za námi na nás najednou ztrácely pět šest bodů a my už jsme si ale mysleli, že to dáme. Bohužel nás přeskočili a zaplať pánbůh za to, že jsme poslední čtyři zápasy hráli vysloveně na krev a vždycky jsme to domlátili za dva nebo tři body. Hned jsme se dívali, jak dopadl Frýdek. Týmy, které hrály proti nim, naštěstí nic nevypustily a my jsme si potom mohli zahrát o přímý postup v Třebíči. Já ale musím říct, že i když jsme s nimi ty tři zápasy v základní části nezvládli, tak na ten čtvrtý jsme si věřili. Věděli jsme, že jim to přece nemůže furt vycházet. Jeli jsme tam s vědomím toho, že to dáme. Od začátku, kromě jedné šance, kterou měli oni v přesilovce, jsme si ten zápas pohlídali a náš náskok už byl takový, že posledních deset osm minut už tam nebyl ani žádný extra stres. Věděli jsme, že se do toho play-off dokopeme. Jsme rádi za to, že to vyšlo a neskončili jsme devátí, což je celkem na hlavu. Nedostat se tam třeba o jeden bod. 

Jak jste vnímal rozdíl mezi druholigovou a prvoligovou sezónou? 
Tak bylo to hlavně v tom, že ve druhé národní jsme byli v soutěži dominantní od začátku až snad do baráže, kdy jsme v Brodě, a pak tady doma trochu zaváhali. Troufnu si říct, že loni jsme ty týmy válcovali. Vyhlásilo se, že jdeme za postupem a dopadlo to pro nás dobře. Tento rok byl spíše oťukávací. Jak pro nás, tak pro fanoušky. Přeci jen jsme zpátky ve druhé nejvyšší lize. Když se na to dívám zpětně, tak týmy, které v minulosti postupovaly z druhé ligy do první, tak první rok hrály dole nebo Prostějov to dokonce i zachraňoval. Myslím si, že ve finále to osmé místo bylo pěkné. Jak jsem ale říkal, ztratili jsme patnáct dvacet bodů úplně zbytečně v závěrech zápasů, ve kterých jsme vedli. Třeba na Slavii, kde jsme vedli o čtyři góly. Hokejový život je ale takový a tohle se prostě někdy stane. Kdybychom měli všechny tyto body, které nám scházely, tak bychom byli čtvrtí pátí a hráli play-off třeba s Prostějovem, na který nám to šlo, a třeba bychom teď ještě hráli. To jsou samozřejmě jenom takové spekulace a já si myslím, že jsme to zvládli důstojně. Víme, že lidi tady chtěli, abychom šli třeba ještě o kolo dál, ale první rok je pro nováčka vždycky těžší, takže jsme rádi, že to play-off vůbec bylo. 

Bylo to pro vás ze začátku složitější? 
Já si myslím, že ne. První dva zápasy jsme zvládli suprově, akorát jsme si trochu mysleli, že to potom bude lehčí. Přišel těžší los a ona už to přeci jen není soutěž, kdy hráči chodí mimo hokej také do práce, a týmy jsou opravdu dobře připravené. Ztratili jsme spoustu zápasů úplně zbytečně. Vedli jsme nebo nám chyběly dvě minuty, abychom uhráli remízu, a otočilo se to vůči nám zády. Naštěstí v závěru se nám to vrátilo a otočilo se to k nám zpátky čelem. 

Co se tedy stalo po prvních dvou zápasech? 
Paradoxně nám ty první dva zápasy možná trochu uškodily v tom, že jsme tady přehráli Ústí i Vary a věřili jsme si až moc. Každý si tím ale první rok projde. Pro mužstvo je to nová soutěž a jsme zpátky tam, kde ten tým asi má být. I když by to do budoucna třeba chtělo ještě o soutěž výš. Třeba za rok (smích). Ne, je to taková ta daň za nováčkovství, která nás potkala asi od desátého do třicátého kola. To jsme tápali, sem tam byly nějaké záblesky, ale pak jsme zase zbytečně prohráli. Od konce třetí čtvrtiny jsme zapnuli na režim play-off a nakonec jsme to zvládli. 

Jaké jste na začátku měli informace o soupeřích? 
Co se týče tady toho, tak v dnešní době internetu a videí nás na to trenéři takticky připravovali. Všechno bylo super, všechno jsme věděli. Náš kameraman Lexa tady pro nás navíc dělal sestřihy záznamů, ale myslím si, že to je jedna z věcí, kterou už teď mají všechny kluby stejně. 

Který soupeř byl nejvíce nepříjemný? 
Nám neseděl Havířov a Třebíč, možná trochu i Frýdek. Oni hrají účelovou hru, zatáhnou to a nic nevymýšlí. Takzvaně jen betonují a mlátí to ven o prkna. Každého jsme chtěli přejet útočnou hrou, chtěli jsme se prezentovat moderní technickou hrou na góly a oni nás v tomto vytrestali. S nimi se nám to stávalo skoro pokaždé a asi je zapotřebí si z toho něco vzít. Proti těmto betonářům budeme muset asi i my hrát beton a pak to bude za tři nebo dva body. Proti nim nám to tedy moc nešlo, ale naopak se nám dařilo proti týmům, které sem přijely hrát. S Kladnem a Budějovicemi jsme třeba i vyhráli, protože hráli stejný styl jako my. Chtěli hrát útočně, aby se na to dalo dívat. Paradoxně nám tyto týmy z první čtyřky vyhovovaly daleko víc. 

Chodili jste do těchto zápasů s tím, že stoprocentně vyhrajete? 
Proti týmům z horních pater jsme si věřili. Když se hrálo doma, tak jsme věděli, že přijde návštěva a bude skoro vyprodáno. Hnalo nás to, i když jsme podvědomě věděli, že budou také hrát na to, aby dali gól, a nebudou někde zatažení čekat na naše chyby. Myslím si, že tyto zápasy měly náboj a líbily se. V těchto zápasech se nám pak naštěstí opravdu dařilo. Bylo to zvláštní, že s týmy okolo nás, se kterými jsme soupeřili o play-off, jsme ztráceli a s těmi z vrchu jsme body nabírali. 

Tým se v průběhu sezóny měnil. Bylo složitější se sehrát? 
Postupem času se v týmu vytvořily nějaké dvojičky, teď nemluvím za beky, ty jsem moc nesledoval, které se doplňovaly. Někomu seděl víc ten, někomu zase ten. Občas je to o správné chemii. Někdy se to zadaří hned, někdy to trvá tři čtyři kola, než se sehrajete. Myslím si, že tady v tom problém nebyl a každému vyhovoval ten, s kým hrál. 

Takže si myslíte, že se nakonec našlo to nejlepší složení?
Já myslím, že ano. Ve třetí čtvrtině jsem hrál s Berym (Petrem Beránkem) a Toljou (Anatolijem Protasenjou), to nám sedělo. Vávroš (Tomáš Vávra) a Poděs (Martin Podešva) jsou na sebe zvyklí už od léta. Hráli spolu už přáteláky, takže se vytvořila pětka okolo nic a Sloveho (Ondřeje Slováčka), který potom přesedlal na beka a hrál tam výborně. Nám třem to zase sedlo takhle. Břízka (David Březina) s Jardou (Jaroslavem Markovičem) hráli taky prakticky celý rok spolu, akorát potom v závěru to trenéři rozhodili a Břízka šel zpátky k nám. Nevím sice, z jakého to bylo důvodu, ale někdy je to prostě dobře, když se s tím zamíchá. Břízka se potom v posledních čtyřech kolech vystřílel na trůn nejlepšího střelce. Myslím si, že vždycky se trenérům záměr zamíchat s tím tak, aby si to sedlo, vydařil. 

A s kým se vám hrálo nejlépe? 
Mně se hrálo fakt dobře s Berym, s Toljou. S Břízkou taky. S těmito třemi jsem odehrál celou sezónu, ale mně by vyhovoval každý. Nevybírám si. S kým mě dá kouč, s tím jdu hrát. Já už mám nějaký věk a nemůžu za těch x minut v zápase neustále sprintovat tam a zpátky. Když to tak řeknu, jsem spíše dispečer hry. Oni jsou mladší a lítaví, mají taky dobré zakončení. Jsem rád, že spoluhráči okolo mě dávali góly a občas to tam spadlo i mně. 

V průběhu sezóny se změnil i kapitán. Jak probíhala volba? 
Hrouda (Radim Hruška) se z nějakých důvodů rozhodl, že se vrátí zpátky do Žiliny. On byl zvolen manšaftem před sezónou a pak jsme si my starší hráči sedli. Upřímně, já jsem to moc dělat nechtěl. To jsem řekl hned. Já už se tak dost hádám s čárovýma a s hlavníma, tak to bych se tam štěkal ještě víc. Nakonec to padlo na Jardu Markoviče, který to dělal dobře. Jediné, nad čím jsme váhali, bylo, jestli to dát jemu, nebo Froličovi (Tomáši Frolovi). 

Sezóna byla jistě plná emocí, ale po kterém zápase byla v kabině nejlepší atmosféra? 
Samozřejmě to bylo po zápase v Třebíči, kdy jsme to zvládli a dostali se do play-off. Na psychiku byl ale pro nás nejdůležitější zápas v Havířově, kdy jsme vyhráli na nájezdy. Tam se to definitivně otočilo. To už jsme měli i nůž na krku. Kdybychom to nezvládli, tak by nám zpátky odskočili na nějakých osm nebo šest bodů. Takhle jsme je stáhli na tři. Tenhle zápas byl pro nás hodně důležitý a za výhru jsme byli moc rádi. Potom musím ještě zmínit zápas okolo Vánoc, a to ten s Českými Budějovicemi. Doma jsme to zvládli 3:1 a dokázali jsme, že když chceme, tak i s prvním vyhrajeme kdykoliv. Myslím si, že tady ty tři zápasy pro nás byly na psychiku nejlepší. 

Do posledního kola jste bojovali o play-off. Dokážete si představit, jaké by to bylo, kdybyste se tam nedostali? 
Nechci říkat něco za šatnu, ale osobně bych z toho byl hodně špatný. To play-off je vždycky nejvíc a být mezi osmi nejlepšími je super. Já jsem si snad ani jednou za celý rok nepřipustil, že by se to nedalo. Určitě by to bylo špatné jak pro nás, tak pro fanoušky. Myslím si, že sponzoři taky chtěli, ať jsme v play-off. Naštěstí to dopadlo dobře. 

Třebíč byla v pozici, kdy se celou dobu držela na postupové příčce a přišla o ni v posledním kole. Jak bylo tohle rozhodující?
V tomhle je hokej ošidný. Měli před námi náskok a poslední čtyři zápasy ve svých rukou. Někde jsem četl, že v celé poslední čtvrtině ztráceli s týmy, se kterými vůbec neměli ztrácet. Ztratili v Kadani, s Benátkami,… Vymstilo se jim to a my jsme rádi, že jsme to zvládli. Z jejich pohledu je to ale samozřejmě nepříjemné. K nám se štěstí otočilo zády ve druhé čtvrtině a při pár zápasech ve třetí, k nim teď v závěru. To tak prostě někdy je. 

Zápasy čtvrtfinále jste si ale asi představovali trochu jinak… 
No, ano. Vary nás trochu zaskočily svou hrou. V sezóně s námi hrály otevřený hokej nahoru dolů, což se jim vymstilo. Ze čtyř zápasů s námi prohrály tři. Myslím si, že moc dobře věděly, že pokud by s námi hrály tady tu hru na čtyři pět gólů, tak by to pravděpodobně nevyhrály. Nebo by to měly minimálně těžší a bylo by to na šest, ne-li na sedm zápasů. Oni ale zvolili úplně jinou taktiku hry, byli zatažení a hráli de facto to, co na nás hrála Třebíč. Čekali vzadu v pěti na naše chyby a trestali nás. Bohužel nám odjeli dva na jedna nebo tři na dva a otočilo se to proti nám. Ať už tady nebo tam, dali nám gól z většiny šancí. Naopak my jsme měli třeba stejný počet střel, ale to byla věc druhá. Novotný chytal v takové fazóně, že pokud bude chytat stejně a vydrží mu to, tak se do baráže pravděpodobně dostanou. A pokud mu to vydrží i tam, tak ten postup je vždycky o gólmanovi, kterého mají momentálně asi opravdu nejlepšího v soutěži. Potvrdil to v zápasech s námi. Zvládli to. My jsme chtěli doma zvládnout jeden zápas, ne-li dva, ale bohužel nám to prostě nevyšlo. 

Jste vy sám spokojen se sezónou? 
Tak já jsem nějaké zápasy nehrál. To bylo asi osm nebo sedm zápasů. Měsíc mě trošku limitovalo rameno, měl jsem tam nějakou naprasklou kost, takže jsem ta utkání stál. To mě na nějaké zápasy rozhodilo. Byl bych samozřejmě víc spokojený, kdybychom hráli semifinále. Na druhou stranu neměl jsem nějaké vážnější zranění a play-off jsme taky zvládli. Nechci říkat, že jsem spokojený, ale jsem za všechny rád, že tu bylo to play-off, které jsme si všichni tolik přáli. A pokud nevyhrajete, tak to vždycky může být lepší.

banner pod článkem
×
Dnes v 17:30 | Muži
VHK ROBE Vsetín
HC Dukla Jihlava