Mladí a neklidní: Štefan Žigárdy

Michal Kubáň • 13.10.2003

V s e t í n - Svými stabilními výkony v juniorské extralize loni dotáhl vsetínské mužstvo až k bronzovým medailím, vypracoval se do reprezentace dvacetiletých. Kromě výborných čísel v juniorské soutěži zaujímá jeho obrovská pracovitost a píle spojená s nekončící touhou stalé se zlepšovat. Trenér Břetislav Kopřiva o něm prohlásil: “Štefan Žigárdy je nesmírně cílevědomý gólman.“

S hokejem začínal v první třídě v rodném Brně. Pro svoji sportovní vášeň se nadchl zcela sám. „Tehdy za námi přišel do školy jeden pán s tím, jestli by si někdo nechtěl zkusit zahrát hokej. Hned jsem se toho chytil, šel jsem domů a táta mě v tom podpořil. Dva dny nato jsem už poprvé bruslil na ledě. V tom okamžiku jsem věděl, že mě to chytne a vezme na celý život“ začíná vyprávět o svých prvních hokejových krůčcích. „Už od malička jsem byl blázen do sportu, i když musím přiznat, že v té době jsem se zajímal více o fotbal. O hokeji jsem do té doby vlastně vůbec nic nevěděl.“

Brněnské mládežnické týmy však nehrály na vysoké úrovni a nestačily ambicím mladého brankáře. Aby mohl jít výkonnostně nahoru, musel změnit prostředí. „Znal jsem pana Hudlera a zavolali jsme mu s tátou do Vsetína, jestli by nechtěl gólmana. Řekl, že právě někoho potřebuje a já samozřejmě neváhal a chytil příležitost za pačesy.“ A tak tedy v sezóně 2000/2001 odchytal v mateřském Ytongu Brno svůj poslední zápas, sbalil kufry a koncem září se odcestoval na Vsetín. Po zbytek sezóny odchytal v tamním dorostu 28 zápasů s průměrem 3,44 branky na zápas.

Přechod v šestnácti letech do úplně cizího prostředí mohlo jeho hokejový rozlet dost zkomplikovat. U Žigárdyho ale nenastal žádný problém. „Tady jsou skvělí lidé a se změnou velkého města za malé se nic nezměnilo. Hlavně pak o hokejové stránce je to tady určitě lepší než v Brně.“

V sezóně 01/02 dělal poprvé dvojku v juniorce, avšak skvělé výkony brankáře Plška nedávaly trenérům podnět k tomu, aby Štefan dostal více prostoru. Stihl odehrál jen devět zápasů. Zlom přišel až v minulé sezóně. 22 odchytaných zápasů s průměrem 1,75 branky na zápas, v play-off pak vůbec nejlepší průměr 1,53 branky na zápas a úspěšnosti kolem 94,8% jej katapultovaly až do Hadamczikova reprezentačního výběru dvacítek. Konkurenci má ve trojici neméně talentovaných brankářů –Lukáš Mensátor, Tomáš Pöpperle a Marek Schwarz.

„Hlavně Marek je výborný gólman, má formu a chytá parádně. Má toho ještě hodně před sebou…ale mohl by ještě chvilku počkat,“ komentovala s úsměvem výkony svého sedmnáctiletého kolegy vsetínská jednička. „V hledáčku pro MS je kromě mně ještě Jaroslav Jágr z Prostějova, a proto bude strašně těžké někoho z nich vytlačit ze sestavy. Oba gólmani Sparty mají navíc tu výhodu, že jsou neustále na očích panu Hadamczikovi.“

Jak veliká je tedy šance zahrát si na mistrovství světa? „Pro hráče v poli je lepší, když stabilně hrají v juniorce a sem tam někde hostují v první lize. U brankářů je to jinak. Teoreticky nám stačí, když budeme stabilně chytat v juniorce. Kdybych ale mohl chytat v 1.lize, byl bych nominaci o něco blíž,“ poznamenal Žigárdy. Mužskou kategorii již ale Žigárdy okusil, ve 2.lize odchytal dva zápasy za TJ Nový Jičín.

Ne všechno však Štefanovi vychází dle jeho představ. Dalším přívlastkem, kterým by se dal vsetínský brankář označit , je slůvko smolař. Už před prvním zápasem na turnaji „20“, kde se měl pravidelně střídat s Lukášem Mensátorem, dostal nešťastně pukem do kolena a celý zápas odseděl s ledovým obkladem na střídačce. V následujícím utkáním proti Švýcarsku pak vychytal svoji první nulu, jenže před finálovým zápasem proti Finsku se opět při rozbruslení zranil – tentokrát nevydržela záda. Smůla se Žigárdymu lepí na paty i v probíhající sezóně, týden před startem soutěže si na koupališti rozřízl nohu o ostrý kámen a díky tomu propásl i Turnaj čtyř. „Musel jsem se omluvil jsem a nezbývá mi nic jiného než čekat na další šanci.“

Situace se Žigárdymu komplikuje i v jeho vlastním týmu. Žigárdyho nástupce v brance Vsetína Martin Štefl potvrzuje své kvality a příští rok by právě on mohl být jedničkou v juniorce. A Situace v A-týmu záleží na formě Radována Biegla, není pravděpodobné, že by uvolnil místo o generaci mladšímu kolegovi „V případě, že bych dělal u mužů trojku a nehrál v pravidelně juniorech, nemělo by smysl zůstávat. Rozhodně se mi nechce sedět. Už teď proto s mým agentem zařizujeme start v některém prvoligovém týmu. Zatím ještě vůbec nevím, o koho konkrétně půjde, zřejmě ale zůstanu na Moravě,“ naznačuje, že půjde stejném cestou jako jeho předchůdce Lukáš Plšek, který dělá jedničku v Prostějově. „Pokud chci mít nějakou šanci ve dvacítkách musím chytat do 1.ligy,“ dodává bez okolků.

Zatím tedy zůstává ve vsetínské juniorce, která suverénně vede skupinu B. Prohrála jen dvakrát a s Prostějovem (0:1) a Třincem (7:5). Vsetín inkasoval ve 14 zápasech pouhých 25 gólů, nejméně z celé Moravy. „Díky skvělé obraně na nás se Šteflem nejde moc střel a navíc nám pomáhají kluci s áčka,“ vysvětloval. Svěřencům Břetislava Kopřivy do not hraje i nový herní systém. „Je dobře, že budeme hrát více z kluby z Čech, protože v play-off nás vždycky přejeli. Kdybychom například hráli loni více zápasů s Kladnem, možná bychom nevypadli už v semifinále.“ I letos je kádr je velmi silný, doplňovaný hráči s A-mužstva a navíc trenér Kopřiva v týmu neustále zkouší nové hráče. „Před sezónu jsme si klukama říkali, že by bylo hezké postoupit do play-off, protože letos postupují jen první čtyři z moravské skupiny. Bude to hodně náročné. Mezi naše největší rivaly patří Třinec, Zlín, Přerov a Prostějov, ti všichni chtějí postoupit.“

Nejen v hokeji musí člověk rychle jednat, těžká rozhodnutí přináší také běžný život. Před nemalým mezníkem stál i Žigárdy. Hokejově velmi vyzrál, ale něco tomu musel obětovat. Bylo to vzdělání. Před rokem studoval 4.ročník na Masarykově gymnáziu na Vsetíně a pomaloučku kráčel k maturitě, ale s výkony v brance rostl i počet nabídek do národního týmu. Žigárdy se musel rozhodnout, zda si zvolí hokej, nebo dodělá střední školu. Podle žebříčku priorit se tehdy rozhodl pro hokej. „Přišla mi pozvánka na turnaj pěti do Ruska a jak jsme přijeli, tak se mi do školy nechtělo. Kdybych sám chtěl, tak bych mohl zabojovat, ale v té době jsem měl hlavu pouze pro hokej. Teď toho ale lituju,“ kaje se Žigárdy.

V současnosti studuje Střední podnikatelskou školu a čekají ho srovnávací zkoušky za tři ročníky. Pokud je zvládne, tak ho opět čeká čtvrtý ročník a nakonec maturita. A co dál? „Sám ještě nevím, chci se soustředit hlavně na hokej. Bojovat alespoň do prosince o místo ve dvacítce, potom bude rozhodně víc času na přemýšlení.“

Jako většina hráčů by chtěl u hokeje zůstat co nejdéle. Riziko zranění je u hokeje vysoké, přesto se mu tohle tvrdé řemeslo vrylo pod kůži. „Když jsem byl menší kluk, tak jsem nechtěl být ani tak moc hráč jako spíš trenér. Hrozně mě to baví a vím, že by mě to bavilo i v budoucnu. Chtěl bych začít u trénovaná malých prcků a pak to třeba dotáhnout na profesionální úroveň. Co mě na tom nejvíce láká? Psychologie a charakter samotného hráče,“ dodává Žigárdy na závěr rozhovoru.