Ozvěny z Lapače aneb ohlédnutí za sezónou 2/2

Ve druhé části našeho shrnutí nedávno skončené hokejové sezóny se zaměříme na období od prosince do března. Zavzpomínáme na změnu na trenérském postu, rozhodující okamžiky v bitvě o dvanácté místo, Barusovu exhibici a zapomenout nesmíme ani na spanilou jízdu mladších dorostenců rokem 2011. V neposlední řadě si připomeneme i úspěšné extraligové tažení starších dorostenců pod vedením Luboše Jenáčka.

Prosinec - výhra přišla s novým trenérem

První polovina měsíce prosince pohříchu jenom navázala na listopadové trápení. Vsetín doma podlehl Novému Jičínu, pak smolně, v 60. minutě, ztratil body z utkání v Opavě a série neúspěchů vyvrcholila na ledě Prostějova – Vsetín zde prohrál 1:4. V polovině prosince tak bylo nadmíru jasné, že na play-off může Vsetín zapomenout. Naopak, hrozba bojů ve skupině o udržení začínala nabývat reálných kontur.

Ani v úvodu prosince nebylo Valachům souzeno zvednout hlavy

Na celku bylo znát chybějící sebevědomí, na ledě navíc chyběl někdo, kdo by v těžkých chvílích dokázal strhnout tým. Trenéři nadále lamentovali nad špatnou koncovkou, navíc si po zápasech často stěžovali, že hráčům chybí fyzická kondice, což se podle nich citelně projevovalo zejména v závěrech zápasů.

Utkání v Prostějově bylo sedmou vsetínskou porážkou v řadě. Před posledními dvěma zápasy kalendářního roku, které mohly být pro VHK klíčové, se vedení týmu odhodlalo k razantnímu kroku. Odvolalo trenéry Štrauba s Juríkem a na jejich místo povolalo Luboše Jenáčka. Ten si následně za asistenta zvolil Lexu Jaškina. Nový trenér celku popisoval okolnosti svého jmenování takto: „Během pátečního dopoledne jsem byl pozván na schůzku, na které mi vedení sdělilo své představy. Z počátku jsem k tomu byl zdrženlivý. Myslel jsem si, že by Pepa Štraub s Jurajem Juríkem měli dostat šanci ještě na poslední domácí zápasy s Břeclaví a Uničovem. A jestli má vedení k jejich práci nějaké výhrady, ať jim je řekne, aby na ně Pepa s Jurajem mohli nějak reagovat. S tímhle jsme se rozešli. Vedení ještě debatovalo a konzultovalo situaci s Jiřím Hudlerem starším. Po první třetině utkání staršího dorostu s Hradcem Králové mě vytáhli z kabiny a řekli mi, že pokud má k takovéhle změně dojít, že to má být teď. A že ten impulz mužstvo potřebuje. Rozhodování nebylo těžké, protože jsem byl postavený před hotovou věc. Vedení to tak chtělo udělat a já nejsem alibista, abych se zarytě bránil. Řekl jsem ale, že chci zároveň zůstat i u staršího dorostu, protože se mi s kluky dobře pracuje. Prioritu bude mít A-mužstvo, a když pojedeme se starším dorostem na výjezd, pojedu jen na jeden zápas a pak se vrátím. Role s Lexou máme rozdělené tak, že já budu dělat tréninky, celkový koučink a přípravu na utkání. Lexa pracuje hlavně s obránci, protože byl vynikající bek a má velmi dobré postřehy.“

Těžko říct, do jaké míry to bylo způsobeno změnou trenéra a do jaké míry kvalitou soupeřů z Břeclavi a Uničova, následující dva zápasy nicméně přinesly věc takřka nevídanou. Vsetín vyhrál. A ne jednou, nýbrž hned dvakrát. Faktem každopádně je, že Břeclav předvedla na Valašsku mizerný výkon, naopak Vsetínští bojovali na krev a po 60. minutách slavili zaslouženou výhru 4:2. Tři dny poté dorazil na Lapač poslední Uničov a Vsetín znovu bral tři body – tentokrát po výsledku 4:3. Konec roku přečkali Valaši na 12. místě, v těsném sousedství týmů, s nimiž měli o tuto pozici bojovat – Techniky Brna, Frýdku - Místku a Břeclavi.

S novým trenérem se na Lapač vrátily tolik očekávané výhry i úsměv do tváří hráčů a fanoušků

Nový trenér VHK neskrýval po vítězné minisérii spokojenost: „Je to úleva, že jsme si na Vánoce zařídili alespoň trochu klid. Během přestávky budeme trénovat, jelikož se máme pořád v čem zlepšovat. Chceme uhrát dvanáctku a zahrát si např. s Valmezem nebo Hodonínem. Chtěl bych vyzvednout kluky, že poslední dva zápasy měli maximální nasazení. Kluci bojovali, bruslili, tvořili hezké kombinace, byla tam však i spousta chyb. Ve výsledku jsme za ty body rádi a v dalším roce budeme bojovat dál.

Poslední měsíc kalendářního roku celkově nebyl pro vsetínský hokej úspěšný. Ani mládežnické celky totiž povětšinou nedosáhly na výsledky, které by je naplnily spokojeností. Junioři sice vstoupili do prosince výhrou 4:3 na ledě silného Prostějova. V zápětí si ale připsali dvě porážky v řadě, což se jim za celou sezónu stalo poprvé a naposled. Nejprve je zaskočil outsider z Uherského Hradiště, který zvítězil na svém ledě 5:4 a bez bodu skončil i výlet k rivalovi z Třebíče. V důležitém střetnutí přitom Valaši začali výborně a po dvaceti minutách vedli 2:0, domácím se ale ve zbytku utkání podařil obrat a zelenožluté zdolali 3:2. Další bodová ztráta juniorů přišla na ledě Přerova, kde remizovali 3:3. Za celý prosinec se tak junioři dočkali pouze dvou výher. Obě přišly na domácím ledě a obě byly v poměru 5:2. S prázdnou opouštěly Lapač Poruba a úvozká Kometa. Díky vsetínským ztrátám se nicméně podařilo Třebíči bodově odskočit a vytvořit si náskok, který si nakonec celek z Vysočiny udržel až do konce sezóny.

Na ne zcela vydařeném měsíci juniorky se bezesporu podepsalo i velké vytížení týmových opor. Ty i nadále naskakovaly i v mužském dresu a jejich program byl skutečně velice náročný, což potvrdil i juniorský trenér Miroslav Kubo: „Kluci odehrají například třináct utkání během sedmnácti dnů. To je slušná práce. A jejich zdravotní stav by u mnoha jiných smrtelníků byl na třicetidenní neschopenku. Ti kluci hrají za juniory, muže a k tomu samozřejmě denně trénují soboty i neděle, prostě nemají volno. Proto se nikdo nemůže divit, že někdy mají slabší den. To máme všichni, nejsme stroje. Já před nimi smekám. Oni to se mnou nemají lehké, ale my jsme famózní kolektiv. Když si něco řekneme, tak to splníme a pokud to nepůjde jinak, tak se tam doplazíme.“

Aby se to nepletlo, tak ani starší dorost neprožil nejúspěšnější předvánoční období. Pět prosincových utkání SDO skončilo třemi porážkami, z nichž jedna byla po samostatných nájezdech. Mimo jiné Vsetín poprvé v sezóně podlehl Zlínu na jeho ledě. Berani vyhráli 5:2. Bylo znát, že na dorostenecké bojovníky dopadlo uspokojení z postupu mezi dvanáct nejlepších týmů soutěže. Výhry si Valaši připsali pouze doma proti Hradci Králové 4:1 a na ledě nepříjemné Plzně poměrem 3:1. Tato výhra však byla vykoupena zraněním Martina Ptáčníka, který po tvrdém středu s jedním z domácích hráčů skončil s otřesem mozku v nemocnici. Členovi elitní formace pak nějakou dobu trvalo, než se vrátil zpátky na led a do formy. I jeho absence se v následujícím období podepsala na výsledcích týmu.

Během prosince si starší dorost VHK zahrál v modelovém utkání proti České reprezentaci do 16 let

Začátek prosince pak přinesl pro dorostence VHK ještě jednu zajímavou příležitost. 6. 12. si na Lapači v modelovém utkání zahráli proti České Reprezentaci do 16 let. V dresu staršího dorostu dostali příležitost i hráči ze širšího kádru, reprezentační dres navlékl Pokorný a několik mladších dorostenců Vsetína – kupříkladu Forch, Hryciow, Forch či brankář Svoboda. Přátelský zápas vyzněl lépe pro reprezentaci, vyhrála 4:2.

Tři vítězství, jedna porážka po samostatných nájezdech a jedna porážka v normální hrací době. Taková je prosincová bilance mladšího dorostu. Prohra v poměru 1:3 přišla na ledě Třince, na nájezdy pak Valaši prohráli doma – 2:3 v derby se Zlínem. Tento zápas jenom potvrdil skutečnost, že prosinec patřil v derby - zápasech Zlínu. Po starším dorostu mu podlehl i dorost mladší. Byla to však pouze labutí píseň mládežníků z krajského města.

Pěknou výhru v poměru 5:0 přivezli Valaši z ledu Opavy, úspěchem 3:1 pak skončil domácí zápas Vsetína s Havířovem. Na konci kalendářního roku tak mladšímu dorostu i nadále patřilo umístění ve středu extraligové tabulky.

Leden - jenom o záchranu

Nadešel nový rok a s ním i poslední dva zápasy základní části. Zápasy, které měly být pro Vsetín klíčové. K účasti ve skupině 7. – 12. stačilo Valachům z duelů s Technikou a Frýdkem - Místkem získat tři body, popřípadě druhý jmenovaný tým jakkoliv porazit. Leč nepovedlo se. Zápas v Brně přitom Valaši rozehráli dobře, po úvodní třetině vedli 1:0, po druhé 2:1. Třetí třetina ale Vsetínu nevyšla a Brňané, tažení veteránem Petrem Kaňkovským, který v zápase zaznamenal tři body (2+1), zápas otočili a zvítězili 3:2.

V souboji s Technikou sahali Vsetínští dlouho po vítězství. Nakonec ovšem prohráli, což se posléze ukázalo jako osudné…

Valachům tak nezbývalo, než v přímém souboji o dvanácté místo porazit Frýdek - Místek. Týmu rozhodně nechybělo odhodlání, což dokumentují slova Pavla Zavrtálka: „Vyhrát 100% musíme. Já nehraji hokej, abych hrál o záchranu, kór ve Vsetíně.“

Utkání samotné však přineslo podívanou pro otrlé, na níž by všichni zainteresovaní ze vsetínské strany raději rychle zapomněli. Odhodlání Valachů se totiž proměnilo v křeč nevídaných rozměrů. Hráčům nevycházelo vůbec nic, zápasili i s obvykle rutinními činnostmi, tíha zodpovědnosti zkrátka dolehla na tým nevídaným způsobem. Jediným světlým okamžikem tak bylo Ševčíkovo vyrovnání na 1:1 z úvodu druhé třetiny. Hosté ale záhy brankově odskočili a utkání už si celkem s přehledem pohlídali. Vsetínu nepomohlo ani více než dvacet minut strávených v přesilovce.

Po porážce 2:3 tak Valachy čekaly pouze boje o udržení a trenér Jenáček jen těžko hledal slova: „Mladí kluci, kteří si v letošní sezóně poprvé přičichli ke 2. lize, cítili zodpovědnost a trochu se jim rozklepala kolena. Bohužel i starší hráči byli nervózní a v křeči,“ mrzelo Jenáčka. „Já osobně to moc nechápu, protože si myslím, že se nehraje o zlaté trenky, aby z toho museli být tak vylekaní. Pochopil bych, kdyby taková nervozita nebo křeč nastala v zápase, v němž by se vyloženě hrálo o bytí a nebytí. O to, jestli spadneme do krajského přeboru, nebo ne. Tahle možnost pravděpodobně nehrozí, protože na poslední Uničov máme náskok dvanácti bodů. Takže jsem naopak čekal, že kluci si budou chtít zápas užít a dají do něj všechno. Neříkám, že nikdo nehrál naplno, ale je vidět, co s hráčem dělá psychika: určitou věc je na tréninku schopen vyřešit úplně v klidu a pak přijde zápas, na kterém je pod určitou tíhou okamžiku a není schopen to sehrát.“

Trenér i kapitán celku se pak shodli na tom, že postup si Vsetínští prohráli již v dobře rozehraném utkání na Technice: „Chleba se lámal už v Brně. Tam jsme to měli ve vlastních rukou a nezvládli dobře rozehraný zápas. S Frýdkem jsme chtěli vyhrát, možná až moc. Svazovalo nám to ruce. Připadalo mi, že Frýdek hraje úplně v klidu, že jim bylo jedno, jestli půjdou dolů, nebo si prodlouží sezónu kvalitními zápasy. To byl ten rozdíl. Když soupeř vedl, my byli v křeči,“ analyzoval situaci Daniel Vaněk. Následně popsal i rozpoložení v kabině před vypuknutím bojů o záchranu: „Po utkání s Frýdkem to bylo pár dnů hrozné, v kabině bylo ticho a každý si byl vědom velkého zklamání. Tento týden trénujeme hodně a kvalitně, abychom zvládli nejbližší zápasy se ctí a trošku odčinili to, co se stalo. Motivace je cítit. Chceme vyhrávat a ne dohrávat skupinu play-out.“

Čtrnáctidenní pauzu mezi konce základní části a vypuknutí bojů ve skupině o udržení strávili Valaši tréninkem. Do domácího utkání s Uherským Hradištěm pak vstupovali s jasným cílem. Získat minimálně jeden bod, který Vsetínu chyběl k jistotě záchrany. Do zápasu Valaši nastoupili takřka v kompletní sestavě i s třineckými juniory. Přesto nezačali dobře a ve 22. minutě prohrávali již 1:3. Pak ale zavelela k obratu formace Vítek - Valigura - Kajaba a ve 33. minutě najednou vedl Vsetín 5:2. V samém závěru sice hosté duel zdramatizovali, domácí ale vítězství 6:5 udrželi a definitivně si tak zajistili druholigovou příslušnost pro příští sezónu.

Hrdinou utkání se stal vytáhlý mladík David Vítek. Ten vstřelil tři branky a na další dvě přihrál. Nejenže tak v jediném zápase překonal svůj dosavadní bodový zisk ze zápasů v seniorském hokeji, ale předvedl vůbec nejlepší individuální představení vsetínského hokejisty v sezóně. Po výkonu, jímž si zasloužil obdiv vsetínské veřejnosti, přesto zůstával skromný: „Kluci už říkali, že bych měl udělat svačinku, tak nevím. Ještě něco vymyslím. Něco nachystám nebo mi pro kluky něco nachystá maminka. Hattrick oslavovat nebudu, ale jsem za něj moc rád, ještě když se povede v mužích. Za góly ale musím poděkovat klukům, třeba Adam Rufer mi dal přesnou žabku mezi kruhy a já jenom vystřelil a trefil to.“

Valašský celek následně opustil Robin Ševčík, který po zbytek sezóny odešel hostovat do Přerova. Ostatní vsetínští hráči pak v klidu odehráli poslední tři zápasy, které je dělily od konce sezóny. V lednu čekalo Vsetín již jen jediné utkání a to na ledě Uničova. Omlazené vsetínské sestavě se zde nepovedlo odčinit říjnový debakl a Sršňovu celku podlehli zelenožlutí 2:6.

Junioři sice vstoupili do roku 2011 debaklem na ledě Orlové, poté se ovšem rozehráli k velmi dobrým výkonům. Ve zbývajících pěti lednových zápasech neztratili ani bod, navíc svým soupeřům často uštědřili pořádnou nakládačku. V Hodoníně zvítězili 12:2, v Hradišti 7:3, s Prostějovem, čili celkem, který se Vsetínem bojoval o druhou příčku v tabulce, zametli Valaši na vlastním ledě 10:3. Vítek, Kubo, Sochora či Klimek byli hráči, kteří v tomto období nejvíce táhli VHK. Přesto si vedoucí Třebíč nadále udržovala značný náskok a jeho zlikvidování již patřilo pouze do oblasti teorie.

Na Spartu letos starší dorostenci nestačili. Oba vzájemné duely prohráli

Leden byl vůbec nejslabším obdobím staršího dorostu v sezóně. Bylo znát, že se Valaši utkávají s nejlepšími celky v republice a z osmi utkání prvního měsíce roku vytěžili pouhých šest bodů za domácí výhry – 3:2 s Plzní a 6:0 proti Slavii. Naopak Litvínov a Sparta nedovolili Valachům ani v jednom vzájemném utkání v sezóně bodovat. Se Spartou se Valaši během ledna utkali hned dvakrát – v Praze prohráli 5:2 a na Lapači dokonce 6:1. V Litvínově Vsetínští prohráli už v prosinci (4:3) a v lednu Severočeši vyplenili i Lapač – vyhráli zde 5:1.

Trenér Jenáček v tomto období nebyl spokojen s přístupem některých svých svěřenců, s čímž se svěřil v jednom ze svých zápisníků: „V posledním čase se potýkáme s tím, že někteří kluci staršího ročníku nepracují tak, jak pracovali na začátku. Asi si myslí, že to půjde samo, určité situace si řeší hodně po svém a nedají si říct. Nebudu jmenovat, stejně je to všeobecně známo. Nutíme hráče k tomu, aby základní hokejová pravidla ctili a chovali se podle nich. Nikdo si na ledě nemůže dělat, co chce.“

Všechny nejstarší kategorie vsetínského hokeje vstoupily do nového roku porážkou a výjimkou nebyl ani mladší dorost, který prohrál 2:4 na ledě suverénních Vítkovic. Pak se ale svěřenci Žilky a Štrauba rozjeli k pozoruhodné sérii. Ve zbývajících čtrnácti utkáních sezóny již prohráli pouze jedinkrát, ostatních třináct utkání vyhráli a až na jeden případ dokonce vesměs za tři body.

Mladší dorost nastartoval během ledna pozoruhodnou vítěznou sérii

Tím případem bylo poslední lednové utkání na ledě sousedního Zlína. Vyrovnané utkání zde došlo až do prodloužení, ve kterém Vsetínu vystřelil vítězství Ščotka. V dalších lednových utkáních si mladší dorostenci počínali neomylně. Přerov deklasovali 7:0, v Porubě zvítězili 4:3, jedinkrát v sezóně porazili i Olomouc – na Lapači v poměru 5:3, když třetí třetinu vyhráli 4:0. Valaši se tak pozvolna začali posouvat tabulkou směrem vzhůru.

Únor - konec dobrý, všechno dobré!?

Dospělý tým VHK čekaly v únoru poslední dva zápasy sezóny. Navíc zápasy, v nichž už vůbec o nic nešlo. Na ledě Uherského Hradiště byl tudíž k vidění bezstarostný hokej, ve které Vsetínští několikrát vedli, domácím se ale pokaždé podařilo vyrovnat a duel tak dospěl až do prodloužení. V něm rozhodl o vítězství VHK 5:4, z nařízeného trestného střílení, David Klimek.

Valaši zápas v Hradišti odehráli s celou řadou mladíků. S jejichž výkonem byl trenér Jenáček spokojen: „Hrálo devět juniorů a tři starší dorostenci. Kluci nezklamali a určitě to zvládli. Nebyli pod takovým tlakem, je otázka, co by to udělalo v zápase s nějakým kvalitnějším soupeřem. Všichni ti mladí kluci hrají o svou šanci. Nemůžeme hrát na tři pětky mladých, ale vybereme ty nejlepší, s nejlepší kvalitou a charakterem. Je to cesta, kterou chceme jít, dávat šanci mladým. Letos se obouchali, příští rok budou mít porodní bolesti za sebou a budou na soutěž připraveni.“

V posledním zápase sezóny předvedli Valaši sympatický výkon

Rozlučku s mistrovskou sezónou pak obstaral 20.2. duel na Lapači. Valaši se v ní utkali s již jistým účastníkem baráže z Uničova a nutno dodat, že rozloučení se Vsetínu vcelku vydařilo. Svému soupeři dokázal nasázet osm branek a tento sezónní rekord mu stačil k pohodové výhře v poměru 8:3.

Šance juniorského týmu na prvenství v tabulce a tím i postup do baráže na extraligu se již pohybovala v oblasti čiré teorie, což se dozajista promítlo i na týmových výsledcích ve druhém měsíci roku. Únor se totiž juniorům vůbec nepovedl. Z pěti zápasů jen jednou vyhráli, dvakrát remizovali a zbylé tři zápasy skončily jejich neúspěchem. Remízu 2:2 Vsetínští vybojovali v domácím zápase s lídrem z Třebíče, 4:4 pak hrál VHK s Přerovem. Jedinou únorovou výhru zaznamenali junioři proti Orlové, kterou rozstříleli 8:4. Neuspěli naopak s, o záchranu bojujícími, Porubou a Frýdkem - Místkem, jimž shodně podlehli 3:4 a bez bodu opouštěli i led Komety Úvoz, s níž prohráli 3:5. Díky neradostné bilanci měsíce února klesli Valaši na třetí příčku za Prostějov.

Přestože v plánech vedení VHK postup juniorky nefiguroval, mezi hráči i tak zavládl smutek, což potvrdil i brankář Petr Hromada: „Určitě jsme zklamaní. Před sezónou jsme si dali cíl vyhrát první ligu. V létě jsme tvrdě dřeli a dali tomu opravdu hodně. A teď se náš cíl rozplynul. Zklamaní jsou z toho všichni kluci, ale i trenéři, kteří odvedli velký kus práce.“

Vsetínský brankář, který v sezóně vytrvale pendloval mezi muži a juniory se následně pokusil najít i příčiny toho, že se útok na první příčku nepovedl. „Neměli jsme tak široký kádr. Jak jsme se sešli první den na tréninku, tak v takovém složení jsme pořád. Ostatní týmy jako Přerov, Prostějov nebo Třebíč si půjčovaly kluky z extraligy, kteří jim hodně pomohli. U nás nic takového nebylo. Se vším jsme si museli poradit a všechno si odedřít sami, na nikoho jsme spoléhat nemohli. Na začátku sezóny jsme hodně remizovali a to v dvoubodovém systému není moc dobré. Když k tomu připočteme, že hráči z juniorky hráli za muže a měli v nohách čtyři zápasy týdně, tak se není čemu divit. Hrát dvě soutěže najednou je opravdu náročné a zákonitě přijdou i slabší dny.“

Tentokrát junioři na Porubu nestačili. Nutno ovšem dodat že jim, na rozdíl od soupeře, již takřka o nic nešlo

Starší dorostenci naopak po nepovedeném lednu zabrali a v únoru si na své konto připsali dvě výhry v šedesáti minutách, jednu prohru, jedno vítězství po penaltovém rozstřelu a jednu porážku po téže dovednostní činnosti. Ta sice Valachy bolela, neboť přišla v domácím derby se Zlínem, na druhou stranu, Vsetínští v utkání prohrávali již 1:4, získaný bod lze tudíž považovat za úspěch. Navíc právě nepříliš povedené derby nakoplo Vsetín ke zlepšeným výkonům. V dalších zápasech vyhrál v Havlíčkově Brodě a poté přestřílel doma 8:5 Vítkovice. V tomto zápase ale VHK utrpěl nepříjemnou ztrátu, v samém závěru utkání se totiž zranil brankář Kohn a nebylo jisté, zda se s poraněným ramenem stihne dát do pořádku dříve, než sezóně odzvoní konec.

“Vloni s tím marodil dva měsíce, letos by to měl zkusit dřív. Samozřejmě bych mu to hrozně přál, protože tím žije. Třeba se stane nějaký zázrak, nebo doktoři odvedou dobrou práci a Tomáš play-off stihne. A když ne, tak musí chytat další gólmani Bača se Svobodou,“ pronesl zasmušile kouč Jenáček.

Nutno ovšem dodat, že mladíci Svoboda s Bačou zastoupili zraněnou brankářskou jedničku nad očekávání. Na výsledcích týmu tudíž Kohnova absence nebyla znát. V Třinci sice Vsetín prohrál 4:2, v dalším kole ale doma zdolal po nájezdech silné České Budějovice a Valachům se tak znovu otevřela šance na umístění v první osmičce. Ta by Vsetínu zaručovala, že by rozhodující zápas prvního kola vyřazovacích bojů odehrál na vlastním ledě.

Dvanáct získaných bodů ze dvanácti možných. Tak zní famózní únorová bilance mladších dorostenců. Ti po novém roce rozjeli pozoruhodnou stíhací jízdu za druhým místem, přičemž únor byl z tohoto pohledu naprosto excelentní. Na vlastním ledě zdolali Valaši v důležitém zápase 5:4 Třinec, následně porazili i Opavu v poměru 3:1. Pak se vydali na venkovní stadióny, aby svým hostitelům řádně vyprášili kožichy. Draky ze Šumperka Vsetínští deklasovali 12:0, v Havířově zvítězili 8:2. Druhá pozice byla pět kol před koncem rázem na dosah a bylo jasné, že se o ni Vsetín popere s Třincem a především s Olomoucí, jež měla obdobnou fazónu, jako celek z Valašska.

Březen - exhibice a dorostenecký úspěch

Ač by se mohlo zdát, že po skončení sezóny nastoupili členové mužského kádru na několikaměsíční odpočinek, nebyla to tak úplně pravda. Vsetínští v březnu i nadále trénovali a v pátek 25.3 je čekalo ještě jedno utkání. Utkání, na něž se vsetínští hráči i veřejnost dlouho těšili. V exhibičním rozlučkovém utkání Miroslava Baruse se na Lapači utkal současný kádr VHK s týmem složeným z hráčů, kteří pro Vsetín získávali v časech nejslavnějších, mistrovské tituly. Po mnoha letech se tak po Lapači proháněly legendy jako Čechmánek, Srdínko, Stantien, Vlach či Tomek.

Roman Čechmánek předvedl v exhibici výkon jako za mlada. Za laskavého přihlížení Honzy Srdínka si na něj nepřišel ani Pavel Zavrtálek

Solidně zaplněný Lapač prožil večer plný nostalgie, kdy při vzpomínkách na nezapomenutelnou éru vsetínského hokeje i nejedna slza ukápla. Nutno dodat, že mnohé z legend ukázaly, že hokej hrát rozhodně nezapomněly. Rosťa Vlach stále předváděl svůj jedinečný přehled a s hlavou nahoře vysílal své někdejší křídlo Michala Tomka do jednoho brejku za druhým. V defenzívě zase tvrdili muziku Marek Tichý s Honzou Srdínkem, kteří dali svým mladším soupeřům nejednou pocítil, že i když se jedná pouze o exhibici, v rukavičkách s nimi rozhodně zacházet nebudou. Na Romanu Čechmánkovi pak vůbec nebylo patrné, že brankářskou výstroj odložil již před dvěma roky a hráče VHK nejedenkrát přinutil k nevěřícnému kroucení hlavou.

Byl to zkrátka podařený večer. Jedna z posil, která nastoupila v dresu VHK, Tomáš Frolo, zhodnotila exhibici takto: „Bylo to opravdu povedené, hrálo se pro lidi a hlavně pro Miru Baruse. Určitě to byla podařená akce, musíš se zeptat lidí, jestli jich to bavilo. Klobouk dolů i před Mirou Barusem, že to zorganizoval. Přišlo hodně lidí, Vsetín je hokejové město a to se potvrdilo.“

Juniorský tým VHK čekal v březnu již pouze jeden zápas. V něm na svém ledě přivítal sestupující celek Hodonína a roli favorita splnil bezezbytku. Po třetinách 2:0, 3:0 a 1:0 si připsal výhru 6:0. Jelikož i Prostějov v posledním kole uspěl, udržel se v konečném pořadí bod před Vsetínem. Valaši tak v letošní sezóně obsadili třetí místo ve východní skupině juniorské ligy. Se ziskem jedenapadesáti bodů zaostali rovných deset bodů za vítěznou Třebíčí.

Zatímco pro předchozí dvě kategorie byl měsíc březen spíše relaxační, pro starší dorost platil pravý opak. Během tohoto měsíce sehrál rovných deset zápasů. Nejprve bylo potřeba dokončit nadstavbovou část soutěže. Vsetínští si udrželi formu z února a v úvodních třech zápasech března zaznamenali stoprocentní bodový zisk. Dokázali vyhrát 3:0 ve Zlíně, poté doma zdolali 5:2 Havlíčkův Brod a následně zaskočili i Vítkovice, z jejichž arény si přivezli výhru 7:4. V dalším kole tak stačilo rozjetým Valachům zdolat doma Třinec a zajistili by si umístění v první osmičce. Jenže ejhle, zápas s Oceláři VHK nevyšel a po prohře 2:4 potřebovali k jistotě osmičky uspět na ledě silných Českých Budějovic. Vsetínští se v nelehké situaci znovu dokázali semknout a, s uzdraveným Kohnem v brance, úkol splnili. Z Českých Budějovic se vraceli s vítězstvím 3:1.

Staršímu dorostu se pod vedením Luboše Jenáčka konečně povedlo prolomit prokletí vyřazovacích bojů

V základní části tak Vsetínští obsadili krásnou šestou příčku a pro první kolo play-off je čekal soupeř věhlasného jména – Slavia Praha vedená Jiřím Veberem. První osmifinále nedopadlo dle představ zelenožlutých. V zápase, který se stal velkým představením obou brankářů, se sice Valaši brankou Pokorného ze závěru druhé třetiny dostali do vedení, třetí dějství ale patřilo Slavii. Ta dvěma brankami duel otočila, zvítězila 2:1 a v sérii hrané na dvě vítězná utkání se ujala vedení. Můj dům, můj hrad, platilo i ve druhém zápase. Na Lapači byli Vsetínští lepším celkem a po trefách Toboly a Ptáčníka se záhy ujali vedení 2:0. V závěrečné desetiminutovce sice Slavia předvedla strhující finiš a dokázala snížit, Štrbíkova branka při power-play ale definitivně pečetila Vsetínskou výhru 3:1 a tím i srovnání série.

Rozhodující osmifinálový duel se hrál hned o den později, znovu na Lapači. V něm byli skoro až do půlky zápasu lepší Slavisté a dvakrát se také dostali do vedení. Desetiminutová smršť, kterou odstartovala Daňkova branka z 28. minuty ale naprosto zadusila plameny naděje Veberových svěřenců. Mezi 28. a 37. minutou tahali slavističtí brankáři hned šestkrát puk ze své svatyně a náskok 7:2 již Vsetínští bez problémů uhlídali. Po výhře 9:2, na níž se hattrickem podílel Martin Kohout a dvěma brankami Daněk a Slováček, postoupili Vsetínští do druhého kola play-off. Poprvé od sezóny 2004/05.

Podceňovaný celek složený převážně z bojovníků dosáhl nečekaného úspěchu a jeho trenér, Luboš Jenáček, neskrýval po sérii dojetí: „Myslím, že jsme divákům připravili pěkný zážitek. Já, kolega Jirka Weintritt i náš skvělý vedoucí Zdeněk Markytán jsme měli obrovskou radost. Užili jsme si to stejně jako kluci. Jsem strašně rád, že jsme prolomili prokletí dorostu, který šest let nepřešel přes první kolo play-off. Dokázali jsme vyřadit obhájce titulu! Loni jsme měli možná talentovanější mančaft, i charakterově zdravý a byla asi smůla, že jsme na první kolo dostali tak kvalitního soupeře, jakým byly Pardubice. Nicméně z letošního týmu cítím ještě větší bojovnost. Možná nejsme až tak zruční a až tak technicky dokonalí hráči, ale náš týmový duch a vůle po vítězství je perfektní. Jdeme dál a ve čtvrtfinále se pokusíme porazit Vítkovice.“

Čtvrtfinálový soupeř Valachů z Ostravy budil velký respekt. Jeho již tak silný kádr byl ještě doplněn hráči, kteří v sezóně nastupovali za juniorku Vítkovic. Pro tu už ale play-off skončilo a Ostravané tak mohli proti Vsetínu postavit nejsilnější možnou sestavu. Z ní vyčnívali především produktivní obránce a reprezentant Pavelka a Patrik Bartošák, gólman reprezentačního celku.

První zápas se hrál na Lapači a hosté v něm názorně předvedli svou sílu. V úvodních dvou třetinách Ostravané Valachy přehrávali, pozornou obranou je příliš nepouštěli do šancí a po dvou třetinách vedli 2:1. Ve třetí části si Valaši vypracovali převahu, jediný rychlý výpad hostů ale znamenal jejich vedení 3:1. Domácí sice ještě dokázali snížit ve 46. minutě Pokorným, hosté však již těsný náskok uhlídali a brankami v samém závěru zvýraznili svou výhru na konečných 5:2.

Zdolání vítkovické svatyně bylo pro vsetínský starší dorost velkým problémem

Vstup do druhého čtvrtfinálového utkání na ledě Vítkovic se Vsetínu vůbec nepovedl, a ve 26. minutě prohrával již 0:4. Poté si sice Valaši vytvořili velkou převahu, výborný Bartošák ale dovolil skórovat pouze Janebovi a Pokornému. V poslední minutě se při power-play prosadili domácí po páté. Znovu tudíž vyhráli 5:2, celou sérii ovládli 2:0 a slavili postup na finálový turnaj, kde nakonec obsadili druhou příčku.

Sérii s Vítkovicemi shrnul Vsetínský trenér takto: „Domácí zápas jsme nezvládli. Sehráli jsme ho špatně. Pak jsme se i s klukama bavili o tom, proč jsme byli dvě třetiny matní, zakřiknutí a nedůrazní. Proč jsme se ani zdaleka nepřiblížili výkonům z osmifinále proti Slavii. A to byl pražský celek minimálně stejně dobrý soupeř, jako Vítkovice. Šlo o to, že kluci měli hlavy v euforii z postupu přes Slavii. Tím, jak šly zápasy rychle po sobě, nedokázali nechat úspěch za sebou a plně se soustředit na další kolo. Druhá věc je ta, že někteří z nich měli z Vítkovic strach. Bylo cítit, že si toho soupeře nepřáli a báli se gólmana Bartošáka. Byl tam přílišný respekt, který jsme odhodili až ve třetí třetině. Tu jsme odehráli dobře, vytvářeli si i šance. Zápas jsme zdramatizovali a dostali se na dostřel. I když jsme ale dali kontaktní gól a šli do tlaku, stejně nám odjel hráč a my dostali gól na 3:1. Za takovéhoto stavu je psychicky těžké takový zápas zvládnout.

Do druhého utkání jsme bohužel vstoupili tragicky. Po třetině, kterou jsme prohráli 0:3, jsme si v kabině řekli, že to dál takhle nejde. V tuhle chvíli jsme už vůbec neměli co ztratit. Chtěli jsme to zkusit, ale šlo vidět, že kluci měli v hlavách toho Bartošáka. Sice jsme Vítkovice přestříleli 51:30, ale on nás vyčapal. Za stavu 0:4 jsme si vytvořili velký tlak a vstřelili dvě branky, ale bylo už pozdě. Měli jsme spoustu šancí, ale Bartošák ukázal, proč vede statistiky gólmanů v naší soutěži. Pohlídal si to. I když dělaly Vítkovice hloupé fauly a pouštěly nás do přesilovek, Bartošák všechno pochytal.“

Přes čtvrtfinálové vyřazení dopadla sezóna staršího dorostu nad očekávání. Vsetín obsadil v konečném hodnocení soutěže sedmé místo, což je největším úspěchem vsetínského dorostu za posledních šest let. Přišel navíc v sezóně, kdy s ním nikdo nepočítal, o to je letošní úspěch kádru okolo Kohna, Pelce a Slováčka, cennější. Starší dorost se tak nejúspěšnější reprezentantem vsetínského hokeje v ročníku 2010/11.

Mladší dorost v březnu nadále pokračoval v nevídané sérii vítězství. Přitom hned v úvodu měsíce narazili na takřka neporazitelné Vítkovice. Ty za celou sezónu nebodovaly jen v pěti zápasech – a jedním z nich byl i ten, který Ostravané 6.3. odehráli na Lapači. V napínavém duelu zvítězili zelenožlutí Helešicovou brankou z 59. minuty 4:3.

Rozjetý mladší dorost dokázal v březnu zdolat i suveréna z Vítkovic

Po deváté výhře v řadě neskrýval spokojenost ani trenér Libor Žilka: „Já jsem s týmem velice spokojený, dlouho jsem netrénoval takový mančaft. U kluků je pozitivní hlavně to, že oni se nebojí dřiny a trénování, mají v sobě bojovnost, srdce a v tomhle myslím, že dominujeme v celé mládežnické kategorii. Máme v týmu i výborné individuality, pět šest šikovných beků, dva výborné vyrovnané gólmany a v útoku jak ročníky 1995, tak 1996 jsou velmi vysoké kvality. Navíc když se k týmu připojí na výpomoc Kohout, Pokorný, Žabčík nebo Svoboda, kteří nastupují už i za starší dorost, tak samozřejmě je síla toho týmu veliká.“

Desátým vítězným zápasem v řadě pak byl duel na ledě Přerova, kde Vsetín vyhrál 9:3, jedenáctým domácí mač s Porubou - 3:2. Následoval zápas na ledě Olomouce a bylo více než pravděpodobné, že vítěz tohoto duelu pro sebe ukořistí druhou příčku a s ní související postup na finálový turnaj. Duel dvou celků hrajících ve skvělé formě ale Vsetín nezvládl. Olomouc vyhrála první třetinu 2:0, a když se chtěli Valaši v prostředním dějství pokusit o zvrat, dostali další čtyři góly a bylo po nadějích. Po konečné prohře 3:8 skončila jedenácti zápasová série vsetínských výher a s ní se rozplynul i sen o finálovém turnaji.

V posledním kole soutěže si Vsetínští aspoň lehce spravili chuť a vybili frustraci. Neodnesl to nikdo jiný, než zlínský rival. Ten na Lapači utrpěl potupný výprask v poměru 10:2, přičemž po dvou třetinách vedli zelenožlutí již 8:2. V konečné tabulce obsadili mladší dorostenci 3. příčku ve východní skupině extraligy mladšího dorostu.