Čas se vrátí o dvacet let zpět: Vsetín vyzve v repríze finále rivala ze Zlína!

Příznivci valašského hokeje se v neděli vrátí v čase a to o celých dvacet let nazpátek. Sezona 1994/95 byla pro Vsetín výjimečná, klub z malého valašského města vůbec poprvé nakoukl do nejvyšší soutěže. Jako bonus se jeho fanoušci mohli těšit na pravidelná utkání se sousedním Zlínem, která se postupem času staly ozdobou české extraligy. Málokdo asi tehdy tušil, že právě valašský hokej bude mít ve finále nejvyšší soutěže na jaře 1995 své oba zástupce. V neděli 9. listopadu od 16 hodin se aktéři tohoto utkání sejdou ještě jednou, aby společně zavzpomínali na slavné období jak vsetínského tak i zlínského hokeje.

Když se k veřejnosti dostala informace o tom, že se na Lapači uskuteční exhibiční utkání památného finále, každého asi prvotně napadalo něco jiného. Současné spektrum obou fanouškovských táborů už má ve svém středu i generace, které si události z roku 1995 pamatovat nemohli. Pamětníkům však určitě proletěla myslí 18. vteřina prodloužení čtvrtého finálového zápasu, kdy se kotouče v kaluži za brankou chopil Rostislav Vlach a zaskočenému Kamešovi propasíroval kotouč do branky.

Málokdo ale ví, že Vsetín se se Zlínem poprvé setkal mnohem dříve a to mimo extraligovou půdu. Stalo se tak v roce 1940, tehdejší SK Vsetín prožíval první sezonu své existence a v přátelském utkání narazil na celek s názvem SK Baťa Zlín. Tehdejší střetnutí skončilo remízou 5:5. Než oba kluby znovu zkřížily své cesty v prvním mistrovském zápase, uplynulo dlouhých 44 let. V létě 1994 se Vsetín připravoval na vstup mezi českou elitu. Tehdejší kádr tvořilo celkem dvanáct hráčů ze Zlína, s nadsázkou se tedy dá říci, že Vsetín byl něco jako farma klubu z Baťova města. V předvečer extraligové sezony se oba celky potkaly v přípravě na zlínském ledě a výsledek byl jednoznačný. Zlín nováčka ze Vsetína vypráskal v poměru 9:1.

Perné začátky i strmý vzestup

Na perné začátky vzpomíná v knize Fenomén Vsetín brankář Roman Čechmánek: „V přípravě před ligou jsme ve Zlíně dostali devítku. I začátek sezony jsme měli špatný, pohybovali jsme se na třetím místě od konce a měli kolem sedmi bodů. Nakonec jsme ale základní část ještě vyhráli, když jsme získali stejný počet bodů jako Kladno. Že jsme ve finále porazili Zlín, to bylo jakoby už něco navíc. Ale pro nás zlíňáky to byla obrovská satisfakce.“

Vsetín se v extralize zabydloval postupně. Vzestup tehdejšího Dadáku lze vyjádřit i výsledky ve vzájemných duelech proti Zlínu v průběhu základní části. Vůbec první extraligové derby se odehrálo 11. října 1994 na vsetínském Lapači a domácí fanoušci museli skousnout porážku 2:6. Odveta byla na programu 20. listopadu ve Zlíně, zde už byli zelenožlutí mnohem vyrovnanějším soupeřem a konečná remíza 3:3 toho byla důkazem. V lednu 1995 už Vsetín slavil, když na Lapači udolal Zlín 2:1 po prodloužení. A poslední utkání v základní části bylo jednoznačnou záležitostí hráčů v zelenožlutých dresech, kteří dobyli Zlín 5:1.

Následovalo play-off a oběma celkům se dařilo na výbornou. Situace vygradovala valašským finále. Tehdy se dalo říci, že nováček ze Vsetína má splněno a už samotná účast ve finále byla mimořádným úspěchem. I proto byl Zlín pasován do role mírného favorita, což dokázal potvrdit hned v prvním utkání, kdy na Lapači získal první bod za vítězství 6:3. Druhý den však jakoby nastoupil úplně jiný Vsetín. Domácí se velmi rychle oklepali z porážky a po těsném vítězství 2:1 se série stěhovala do Zlína za vyrovnaného stavu.

Ve městě obuvi zpestřil program finále valašský král Bolek Polívka, který před utkáním zdůraznil fakt, že v českém finále jsou valašské celky a ať už vyhraje kdokoliv, titul budou mít právě Valaši. Jeho slova jakoby si více vzali k srdci Vsetínští. V bouřlivé atmosféře Zimního stadionu Luďka Čajky obrátili stav série, když ve třetím finále zvítězili 4:2. Čtvrté finále představovalo pro svěřence trenéra Horsta Valáška možnost dokázat neuvěřitelné, stát se prvním nováčkem v historii, jenž dokráčí až na vrchol.

Památná 18. vteřina prodloužení

Toto utkání přineslo spoustu nevšedních momentů, pamětníci určitě vzpomenou na neodpískaný ofsajd, kdy Vsetínští přestali hrát, a Josef Štraub zavezl kotouč do prázdné branky, čímž zhruba deset minut před koncem vyrovnal na 1:1. Tento moment byl doprovázen protesty vsetínských hráčů a rozhodčí Furmánek, vědom si své chyby, po konci finálové série ukončil aktivní činnost. Utkání tak dospělo do prodloužení, které ovšem nemělo dlouhého trvání. Již v 18. vteřině nastaveného času bylo rozhodnuto. Zlínský obránce Pavel Kowalczyk se za vlastní brankou snažil rozehrát, ale kotouč se mu zasekl v kaluži vody, kde jej sebral Rostislav Vlach a překonal nic netušícího Kameše. V tom okamžiku se Vsetín ponořil do vlny euforie a oslav, které neměly obdoby.

Vsetín se stal vůbec prvním nováčkem, kterému se povedlo dokráčet pro ligový titul. Celá hokejová veřejnost byla v šoku, hráči z malého pohraničního města v zelenožlutých dresech se stali mistry České republiky! „Bylo to něco úžasného. My byli první nováček, kterému se tohle povedlo. A troufnu si říct, že první a na dlouho dobu také poslední. Následovaly několikadenní oslavy a velká euforie. Byly to chvíle, kdy jsme měnili Vsetín na hokejové město,“ vzpomíná tehdejší mecenáš klubu Roman Zubík. „Rozjeli jsme mládež na plné obrátky. Koupila se extraliga dorostu, měli jsme strašně moc dětí. Všechno vypadalo výborně a také šlapalo.“

V neděli nastoupí mužstva Vsetína i Zlína v totožném složení, v jakém sehrály památné finále v roce 1995. Vsetínské tribuny si tak znovu užijí na ledě své dávné miláčky, jako byl Tomáš Sršeň, Roman Čechmánek, Rostislav Vlach či Antonín Stavjaňa. Na straně Zlína nastoupí Petr Čajánek, Radim Tesařík, Josef Štraub nebo třeba Pavel Janků. Exkluzivitu utkání dokazuje i fakt, že zlínští hráči se nebudou na Lapač sjíždět v autech, ale vyrazí ze Zlína společně autobusem. „Toto valašské finále bylo vysoko ceněné a hodně sledované a já na něj vzpomínám s těmi nejlepšími vzpomínkami,“ říká před nedělní reprízou Pavel Kowalczyk. „Setkalo se tam hodně dobrých hokejistů, Vsetín byl tehdy nabitý výbornými hráči. Pro nás prohra nebyla neúspěch. Takže já na to vzpomínám dobře. Je to teda už hodně let, ale byly to krásné zážitky a šlo o jednu z těch příjemnějších věcí, které jsem v hokeji zažil.“, tvrdí dlouholetý bývalý obránce Zlína.

Úvodní bully sváteční exhibice bude vhozeno v 16 hodin, pokladny vsetínského zimního stadionu se otevřou již o dvě hodiny dříve. K dispozici jsou stále vstupenky do sektoru na stání. Pokud se na zápas nebudete moci dostavit, můžete ho sledovat v rámci našeho podrobného online přenosu.

Co na to dobový tisk?

Premiéru mezi elitou si Valaši odbyli 16. září 1994 na ledě úřadujícího mistra z Olomouce, kterému podlehli 2:5. Na první bod si museli počkat do druhého kola, když na Lapači remizovali s Pardubicemi 3:3. Takto o utkání na Hané referovala MF DNES.

Ačkoliv byli na začátku soutěže pasování do role outsidera, nakonec vsetínští hokejisté dokázali základní část sezony 1994/95 opanovat. Už v tento moment vyjadřoval trenér Horst Valášek pro Region Valašsko velkou spokojenost s dosavadním průběhem ročníku.

Po vítězném finále se Zlínem přinesl týdeník Naše Valašsko 4. dubna 1995 tento článek s fotkou, která obletěla celou republiku. Dodatečná pochvala za nadčasový titulek!

Vlach: Mohli jsme dělat reklamu na týmového ducha

Když v roce 1993 zamířil do prvoligového Vsetína, mnoho fanoušků, novinářů i odborníků z hokejového světa tím překvapil. Během jediné sezóny však Rostislav Vlach dokázal svůj tým dotáhnout do nejvyšší soutěže a tu na jaře 1995 opanovat. Coby kapitán rozhodl čtvrtý finálový duel proti mateřskému Zlínu slavnou brankou v 18. vteřině a odstartoval tak zlatou éru vsetínského hokeje. „Vzpomínám na to jen v tom nejlepším. Jak výsledky, tak hráčská parta byly na skvělé úrovni,“ říká Vlach, dnešní kouč extraligového Zlína.

Když se řekne Vsetín, co si vybavíte jako první?
Samozřejmě hokej. Nejvíc se mi vybavuje, když jsme do Vsetína přicházeli hrát a nevědělo se, jestli se vůbec nastoupí do soutěže. Do poslední chvíle jsem nebyl přesvědčený, zda jsem udělal s příchodem do Vsetína dobře. Nakonec se ukázalo, že volba byla správná a dodnes toho nelituji. Těší mě, že jsem mohl být součástí vsetínské dynastie.

Jak vzpomínáte na slavná valašská derby, při kterých vždy panovala elektrizující atmosféra?
První roky, kdy Vsetín postoupil do extraligy, to bylo vyhecované ze všech stran. Postupem času se podle mne pověstné hrany zbrušovaly. Hráči i fanoušci to sice brali jako derby, ale už to nebylo tak na ostří nože, jako ze začátku. Atmosféra byla trošku jiná.

Zažil jste někdy v kariéře lepší nebo alespoň podobnou atmosféru jako ve Vsetíně?
Ve Vsetíně byla jedna z nejlepších, jakou jsem poznal. Hlavně na začátku. Lidé byli v absolutní euforii, povzbuzovali nás bez ohledu na výsledek. Vůbec nebylo poznat, jestli prohráváme, nebo vedeme. To byl ten největší rozdíl. Postupem času však i vyhlášený vsetínský fanoušek trošku zpychl. Byl zvyklý na úspěchy, a když se nedařilo, bylo to v hledišti cítit. Přesto lidi ve Vsetíně byli vždy vynikající a já můžu říct jen samá pozitiva.

Jak se těšíte na nedělní reprízu prvního valašského finále?
Těším se strašně moc. Hráče, se kterými jsem hrával nebo proti kterým jsem nastupoval, jsem dlouho neviděl. Co mám zprávy, tak by měla drtivá většina kluků přijet, což je super. Zavzpomínáme na roky, kdy ve Vsetíně všechno začínalo. Tehdy se sešli nejen skvělí hokejisté, ale parádní lidé, ze kterých se později stali skuteční přátelé.

Historické bitvy Vsetína se Zlínem:

18. ledna 1940:
Vsetín - Zlín 5:5, první střet obou soupeřů vůbec

11. října 1994:
Vsetín - Zlín 2:6, první mistrovský střet

31. ledna 1995:
Zlín - Vsetín 1:2p, Vsetín získává premiérový titul

16. dubna 1999:
Zlín - Vsetín 2:4, Vsetín získává pátý mistrovský titul

21. března 2001:
Zlín – Vsetín 2:3p, Vsetín postupuje do semifinále play-off a míří za šestým titulem

23. listopadu 2003:
Zlín – Vsetín 0:1, Vsetín bez hvězd poráží pozdějšího mistra

16. srpna 2007:
Zlín – Vsetín 2:3, Vsetín, vyloučený z extraligy, triumfuje nad Zlínem v rámci letního poháru Tipsport Hockey Cup. Historicky poslední utkání obou soupeřů o body.

Máte nějakého hráče, na kterého se speciálně těšíte?
Nemám nikoho, na koho bych se vyloženě těšil. Spíše se těším, na ty, se kterými nejsem příliš v kontaktu. S některými spoluhráči se občas vidíme, ale některé jsem neviděl snad deset nebo možná i více let. Jsem na to hodně zvědavý a natěšený.

Bylo pro vás finále v roce 1995, tím nejlepším, které jste sehrál? Bylo umocněno tím, že šlo o derby, které jste navíc rozhodl…
Nevím, jestli bylo nejlepší. Ale z naší strany bylo rozhodně nejpřekvapivější. Od té doby se nestalo a možná se už ani nikdy nestane, aby nováček soutěže vybojoval titul. Ale z hlediska toho, že všechno fungovalo a naše kabina by mohla dělat reklamu na týmového ducha, to bylo určitě jedno z nejlepších finále v mojí kariéře.

Jak vzpomínáte na osudný moment, kdy Pavel Kowalczyk ztratil puk v kaluži a vy jste následně rozhodl? Mohl byste situaci s odstupem dvaceti let popsat?
Bylo to hlavně velké štěstí. Jednak, že se puk vůbec zastavil ve vodě, a jednak, že já tam vůbec jel. Když jsem se na situaci díval později na videu, šlo vidět, že v brance byla opravdu mezírka pouze na puk. Rozhodně to bylo velké překvapení, jak pro mě, tak pro celý národ.

Bavil jste se někdy s Pavlem Kowalczykem o té brance?
My jsme to nějak moc nerozebrali. Akorát co si vzpomínám, tak jedna situace nastala, když jsme spolu hráli ve Zvolenu. Na tréninku jsme nacvičovali přesilovkovou akci. Obránce měl za brankou přenechat puk útočníkovi a trenér vykládal, jak by to mělo být. V tom jsem si neodpustil poznámku z mojí strany, že my to nacvičovat nemusíme. My to máme natrénované z finále ve Zlíně. Kowal se začal strašně smát, tak jsme trochu zavzpomínali. Od té doby to bylo asi opravdu jen jednou, kdy na to přišla mezi námi řeč.

Sledujete i dnes dění ve vsetínském klubu?
Ano, pravidelně. Nikdy jsem na Vsetín nezanevřel a klub sleduji od doby, co jsem odešel. Vím, že se Vsetínu daří a je na prvním místě tabulky. Pořád tajně doufám, že poskočí o jeden stupínek výš, tedy do první ligy, která by Vsetínu určitě slušela.

Bude to velká show, těší se Pavel Kowalczyk

Platil za spolehlivého obránce, svého času dokonce balancoval na hraně reprezentace. Přesto se s Pavlem Kowalczykem nejvíc spojuje událost, která rozhodla první valašské finále v roce 1995. Tehdy dvacetiletý zlínský bek zanechal v kaluži za Kamešovou brankou kotouč, kterého se pohotově ujal vsetínský kapitán Rostislav Vlach a rozhodl čtvrtou finálovou sérii. Časomíra ukazovala 18. vteřinu nastavení. „Na exhibici se moc těším. Ve Vsetíně byla vždycky skvělá atmosféra a věřím, že diváci přijdou i tentokrát,“ říká defenzivní pilíř slovenských Nových Zámků, který ve výlukové sezóně 2004/05 oblékal i vsetínský dres.

Jak se těšíte na nedělní exhibici?
Těším se hodně. Touto exhibicí bychom chtěli lidem připomenout, jak to na Lapači vypadalo v 90. letech. Vsetínský hokej od té doby trochu upadl a tímto se to alespoň může fanouškům a divákům, kteří se celou dobu chodili dívat, trošku vrátit.

Připravoval jste se nějak speciálně?
Jsem teď v plné sezóně. Hraju v Nových Zámkách nadnárodní ligu MOL, které se účastní týmy z Rumunska, Maďarska a Slovenska, takže toho mám docela hodně. Ještě k tomu hraju slovenskou druhou národní ligu. Zápasů je teď opravdu moc, takže připravený jsem v podstatě neustále.

Dříve jste býval na hraně reprezentace, jak to máte s hokejem nyní?
V Nových Zámkách toho máme v poslední době dost, teď jsme hráli v devíti dnech sedm zápasů. Na exhibici budu připravený až moc, nicméně se těším! Doufám, že to bude hlavně sranda, a že to nebude nějak vyhrocené. Exhibice je hlavně pro lidi, aby se pobavili a spolu s námi si zavzpomínali, jak to bylo pro všechny krásné a úžasné.

Který moment považujete za vrchol své kariéry?
Když se podívám zpětně, tak to asi bylo třetí místo na mistrovství světa dvacetiletých, potom další rok účast na stejném šampionátu a následně pár startů v seniorském národním mužstvu. Hrál jsem za áčko i za béčko. Považuji si i loňské vítězství v nadnárodní lize. To v tomto věku beru jako úspěch, protože vyhrát jakoukoli ligu je dnes podstatně těžké, není to jenom tak.

Předpokládané sestavy nedělní exhibice:

Vsetín: Čechmánek (Pešat) – Tichý, Vrla, Pavelec, Jaškin, Stavjaňa A., Augusta P., Měsíček, Srdínko, Jakeš – Mařák, Stavjaňa M., Raděvič, Jenáček, Forch, Vlach, Tomek, Barus, Stantien, Smeták, Sršeň, Padělek I., Vajdák, Beránek, Rohlík.

Zlín: Hrazdira (Maláč) – Maškarinec, Tesařík R., Kowalczyk, Krajíček J., Kaňkovský R., Gureň, Rajnoha P., Hučko – Janků, Štraub, Meluzín, Okál M., Jurík, Čajánek, Hub, Mejzlík, Němčický, Okál Z., Kotásek, Sedlák.

A jak vzpomínáte na finále extraligy 1995, jehož reprízu diváci uvidí v neděli?
Toto valašské finále bylo vysoko ceněné a hodně sledované a já na něj vzpomínám s těmi nejlepšími vzpomínkami. Setkalo se tam hodně dobrých hokejistů, Vsetín byl tehdy nabitý výbornými hokejisty. Pro nás prohra nebyla neúspěch. Takže já na to vzpomínám dobře. Je to teda už hodně let, ale byly to krásné zážitky a šlo o jednu z těch příjemnějších věcí, které jsem v hokeji zažil.

Sledujete i dnes zápasy zlínských hokejistů?
Určitě, kdekoli jsem, tak to sleduju. Kluky, kteří to hrají, znám. Baví mě se na to dívat, protože vidím, že česká extraliga má vysokou úroveň. Slovensko se s ní třeba vůbec nemůže srovnávat. Je pěkné se na to podívat a říct si: Tohle jsem patnáct sezón hrál, byl jsem v tom zainteresovaný.

Když vidíte dnešní tým Zlína, přejete si znovu obléct modrožlutý dres, nebo vás to nechává chladným?
Už mi bylo čtyřicet, takže jsem spokojený tam, kde jsem. Zlín mě samozřejmě nějakým způsobem táhne, sleduju ty kluky a zahrát si tam, to už je jenom sen, protože ta úroveň je opravdu vysoká. Na to bych si teď už opravdu netroufl. Ale kdyby se dřív Zlín ozval, abych s nimi hrál, bylo by to moc pěkné a určitě bych šel.

Co byste vzkázal divákům nedělní exhibice?
Určitě všechny zvu, aby se přišli podívat, protože mám zprávy, že to bude velká show. Fanoušci určitě přijdou ve velké počtu, ve Vsetíně bývala vždycky skvělá atmosféra. Když jsem tam hrál v sezóně 2004/05, chodily na nás velké návštěvy. Tak bych diváky rád pozval, aby se přišli znovu podívat, protože podle mě víc možností už nebude a určitě to bude pěkný zážitek.