Vstupenky online

Matouš Venkrbec: Přišel jsem pracovat pro tým. Chceme mít co nejdelší sezonu, Vsetín se nemůže schovávat

Redakce • 24.01.2022

Ačkoliv za Vsetín doposud nenastoupil, zná útočník Matouš Venkrbec domácí kabinu na Lapači odmalička. Důvod je zřejmý, vždyť jeho otec Miroslav na konci 90. let valašský celek trénoval. „Když jsem z Českých Budějovic přijížděl, všechno se mi znovu vybavilo. I proto se na vsetínské angažmá moc těším,“ hlásil urostlý centr po pondělním tréninku, prvním po příchodu z extraligového Motoru. „Dal mi pořádně zabrat, jsem za to rád,“ usmíval se olomoucký rodák.

Přicházíte z Motoru, ale vsetínské prostředí pro vás není žádná neznámá, viďte?
Přesně tak. Táta v minulosti na Vsetíně dva a půl roku trénoval. Byl jsem malý kluk, ale tu zlatou éru jsem hodně prožíval. Každá návštěva kabiny pro mne byla obrovský zážitek. Vnímal jsem všechny ty persony. Přesně si pamatuji, kde seděl Roman Čechmánek. Půjčoval jsem si od něj lapačku, společně s bratry jsme si v kabině hráli. Když jsem z Českých Budějovic přijížděl, všechno se mi znovu vybavilo. I proto se na vsetínské angažmá moc těším. Mám pocit, že to pro mě není neznámé prostředí.

S trochou nadsázky se dá říct, že trenéry Romana Stantiena a Jana Srdínka znáte odmalička, že?
Je to tak, stejně jako Radima Tesaříka. Všichni tři v té šatně byli. Ale všechno jde ráz naráz, není moc čas vzpomínat. Teď je potřeba dostat se rychle do systému a fungovat.

Už jste se s trenéry bavili o vaší roli v týmu?
Stihli jsme krátký rozhovor před tréninkem, nic velkého. Mají představu, vědí, na jakém postu jsem hrával a jak se cítím. Jsem rád, že jsme si to řekli. Myslím, že role je ode mě celkem jasná. Jsem defenzivní centr, který může pomoct v obranném pásmu, v oslabení. Myslím, že jsem silný před oběma bránami. Clona, dorážky, to je moje hra. Tým je tady velmi kvalitní. Jsou tu výborní kluci. Jenom na pozici centra je tu spousta zkušených hráčů. Určitě to není tak, že přicházím z extraligy jako nějaká persona. Já jsem prostě pracant a přišel jsem pracovat pro tento tým. Jak mě budou chtít trenéři využít, tak to vezmu.

Jak se vlastně seběhl váš přesun z jižních Čech na Valašsko?
Bylo to narychlo. Ve čtvrtek jsem se dozvěděl, že je to hotová věc. Sportovně je to super, zároveň vás to šokuje, protože v Českých Budějovicích mám manželku a tři děti. Bylo potřeba to doma rychle zpracovat. Mám děti ve škole a školce, takže se nejde jen tak sbalit a odjet. Ale to k tomu taky patří. Sportovně jsem věděl, že si to tady užiju, ale potřebuji to vyřešit doma. Je perfektní být v týmu, který má takové ambice.

Jaké dojmy jste si odnesl z prvního tréninku?
Na můj vkus byl docela svižný! (smích) Poslední tři dny jsem strávil v autě, na telefonu, a různými pohovory. Když jsem z Motoru odcházel, chtěl jsem udělat nějaké výstupní pohovory s vedením a trenéry, což bylo poměrně psychicky náročné, a ani doma to nebyla žádná selanka. Takže stres se nasbíral. Přiznávám, že první trénink na Lapači mi dal pořádně zabrat. Zároveň jsem za to rád. Věřím, že mi to pomůže. Těším se, že na Vsetíně budu mít jinou roli, než v Motoru, že se do toho dostanu herně i fyzicky, a že to bude super.

S jakými cíli otevíráte svoji valašskou misi?
Přicházím do rozjeté sezony, do rozjetého vlaku. Pro mě jsou důležité cíle, které má klub. A ty jsou zřejmé. Je jasné, že chceme mít co nejdelší sezonu. Pokud to nezmaří covid nebo nějaká opatření a zůstane to tak, jak to je, máme velkou šanci porvat se o extraligu. Chance liga je sice extrémně vyrovnaná, ale tolik vážných adeptů na postup v ní zase není. Vsetín se určitě nemůže nikde schovávat.

A osobní ambice?
Věřím, že jsem ve svém věku už pochopil, co je v hokeji důležité. Určitě jsem si tady nepřišel zlepšovat čísla, to pro mě není podstatné. Vždycky jsem se snažil být především týmový hráč a s tím sem také přicházím. Také mi to nějakou dobu trvalo, ale každý jednou zjistí, že jediné, co si z hokeje jako hráč odnesete, jsou společné zážitky a vztahy. A to dělá ten tým. Mám zprávy, že parta je tady výborná, takže se na to těším, a mé ambice jsou těsně spojeny s těmi týmovými.

Dá se říct, že jste typologicky vyloženě hráč pro play-off?
Věřím, že ano. Na druhou stranu je třeba říct, že zase tolik jsem těch play-off neodehrál. V Prostějově jsme sice postupovali z druhé ligy, ale to je přece jenom něco jiného. Když už jsem si v Motoru mohl zahrát play-off a o postup do extraligy, přišel covid a celé play-off se zrušilo. Mám zkušenost, že s rostoucím tlakem roste i můj výkon, ale to nikdo neví. Dokud se to pořádně nezkusí, může to zůstat jako prázdná fráze. Takže věřím, že v play-off budeme, že tam budeme hrát velkou roli, a já budu ten, který týmu pomůže.

Jak se vám na Lapači hrávalo coby soupeři?
Na Lapači jsem hrál už v mládeži za Olomouc, ale vzpomínky mám spíš na dospělý hokej, když jsme sem jezdili s Prostějovem a Motorem. Na Lapač se těší každý kvůli atmosféře. Díky tátovi jsem ji zažil z obou stran. Když před zápasem zní hymna a je plný stadion, máte husí kůži. Vždycky to bylo nepříjemné. Náročné začátky zápasů, kdy Vsetín dostával soupeře pod tlak, vynutil si přesilovky. Prvních deset minut bylo důležitých. Člověk se těšil na fanoušky, kteří dávají energii všem, zároveň to na Lapači bylo vždycky extrémně těžké.

Sledoval jste z jižních Čech po očku Chance ligu?
Jasně. Pořád jsem hráč, který toho víc odehrál v Chance lize. Mám vazby na Prostějov, kde mám kamarády, stejně jako v jiných týmech. Takže jsem sledoval každé kolo, alespoň co se týče výsledků.

Kdy očekáváte, že naskočíte do prvního utkání v zelenožlutém dresu?
Věřím, že nic nebude bránit tomu, abych hrál už ve středu.

To budou vaším soupeřem Litoměřice, které vedou tabulku Chance ligy. Bude to ostrý start?
Litoměřice mají výborný tým, mix mladých a zkušených hráčů. Je vidět, že to tam funguje. Litoměřice mají velkou sílu dopředu, vynikající přesilovky. Vždycky to jsou těžké zápasy, takže pro mě to bude výborný start.

banner pod článkem