Vstupenky online
  80. narozeniny

S Motorem jsme se chtěli pokusit o zázrak. Loučení s hráči je vždy těžké, říká po sezoně Luboš Jenáček

Redakce • 09.04.2019

V těchto dnes se naplno bojuje o finále Extraligy či účast v Extralize v baráži. Vsetín má již volno a hodnotí se skončená sezona, kde vsetínští hokejisté zakončili svou cestu ročníkem 2018/2019 v semifinále playoff Chance ligy. Po rozhovoru s vedením a trenérem Jiřím Dopitou se ke slovu dostal i trenér Luboš Jenáček. Jaké pro něj bylo trénovat svého syna? A mnoho dalšího si přečtěte v rozhovoru níže.

Trenére, co rozhodlo o tom, že tým zakončil sezonu v semifinále playoff?
Rozhodlo to, že jsme nebyli schopni se doma střelecky prosazovat. Celkově si myslím, že Budějovice byly o krůček lepší. Jsem přesvědčený, že kdybychom v sérii s Prostějovem na domácím ledě pátý zápas zvládli a sérii ukončili, tak i série s Budějovicemi by vypadala jinak. Není to čistě o síle fyzické, ale i mentální. Sedmý zápas s Prostějovem byl vyšponovaný na maximum. Nedalo se do toho 100 %, ale 150 %. Bylo to všechno na maximum. V podstatě za dva dny se už mělo hrát první utkání semifinále. Nedokázali jsme se rychle vrátit do módu, že se opět hraje o všechno a že každý zápas je důležitý. Hlava tam emočně nebyla tak, jak by to mělo být.

Dá se tomu v takové situaci nějak předcházet?
Sleduji extraligové zápasy playoff a trenéři při hodnocení mluví o podobných věcech. Třeba série Třince s Plzní, kdy Oceláři zvítězili ve třetím zápase. Mluvili o tom, že konečně měli emoce a ten správný náboj. Vše je to v takových vlnách a vítězí to družstvo, které dokáže dát emoce do každého zápasu. Musíte do toho dávat 150 %. Nedaří se to však i těm extraligovým celkům. Člověk není stroj a každý zápas je jiný. My jsme v sérii s Prostějovem odehráli parádní zápasy, ale měli jste i ty horší. Myslím si, že to samé bylo v sérii s Budějovicemi. Obě utkání venku s Motorem byly z naší strany parádní. I druhý zápas doma tam emoce byly, kluci strašně chtěli, ale napadalo nám to tam a byli jsme vytrestání z produktivity. První utkání na Motoru to bylo o první brance a my ji bohužel nedali. Měli jsme tu sérii, kdy se nám góly střílet prostě nedařilo. Čtvrtý zápas byl na hraně, strašně jsme chtěli sérii vrátit na Lapač. To se podařilo i s notnou dávkou štěstí, ale to k tomu patří. V posledním zápase doma jsme hodně chtěli. Nikoho ani nenapadlo, že by měl být konec sezony. Chtěli jsme se pokusit o zázrak a sérii zvrátit, ale zase to bylo o první brance. Šlo pak i vidět, že nám docházela šťáva.

V základní části jste skončili na druhé pozici. Jaká byla první část sezony v porovnání s loňským ročníkem?
Měli jsme podobně špatný začátek soutěže. Zvítězili jsme jen jednou z prvních pěti utkání. Poté jsme se semkli, zabrali a bylo to už dobré. Byly tam samozřejmě zápasy, které nám nevyšly, a to hlavně venku. Třebíč nás dvakrát porazila, Havířov, Frýdek, takže ty venkovní zápasy se nám nepovedly. Měli jsme však několik sérii, kdy jsme vyhrávali bez porážky. Když se taková série dokáže udělat, tak ty body naskakují. Ze startu to vypadalo, že budeme bojovat o 4-5. místo. Prostějov vypadal výborně, Přerov ze začátku dokonce vedl tabulku, ale těch kvalitních týmů bylo letos více. Myslím si, že prvních deset týmů bylo vyrovnaných. Frýdek-Místek by bez první čtvrtiny soutěže snad vyhrál základní část. I to ukazuje na tu vyrovnanost soutěže. Tým mohl venku s kýmkoliv prohrát, ale na druhou stranu i zvítězit. Tím, že se nám podařilo několik vítězných sérií, tak v tom to bylo jiné oproti loňsku. Samozřejmě kádr byl kvalitnější, a hlavně nám chytali výborně oba dva gólmani. Právě v gólmanech bych viděl největší rozdíl v porovnání s loňskou základní části. Stejně tak v playoff.

K dnešnímu dni se již nepočítá s osmi hráči z týmu pro příští sezonu. Jak těžké bylo rozhodování?
Vždycky je to těžké. Hlavně s těmi kluky, kteří tomu dávali maximum jak v tréninku, tak i v zápasech. Člověk si ke klukům vytvoří vztah. Jsme lidi. K někomu si vytvoříš vztah a máš k němu blíž s jinými je to třeba více profesionálnější, ale letos ti kluci byli výborní všichni. Bylo hodně těžké jim to říct. Hlavně těm, kteří se opravdu chovali jako profíci. Pro mě osobně bylo těžké loučení s Peťou Mikušem. Je to bezvadný kluk a borec, který sezonu určitě neodehrál špatně. Měl spousty utkání, kdy byl velmi spolehlivý. Jenomže když si to člověk na konci vyhodnotí a měli jsme tým v průměru složený z více menších hráčů a spíše technických, tak to pak hodně ovlivnilo pohled na celý tým a jednotlivé hráče. Ovlivnily to i zápasy playoff, jak série s Prostějovem, tak i Motorem, kde ty týmy měli hráče silovější než my. Jedna věc je základní část, ale my chceme být úspěšní hlavně pak v playoff. Tímto směrem se naše posuzování hráčů ubíralo a z toho vyšlo naše rozhodnutí. Klukům paří velké dík, protože tady odvedli velký kus práce, ale nějakým způsobem to chceme zase posunout a tyto věci rozhodly. Chceme mužstvo mít více silovější a mít více playoff typů. Je to vidět i na extralize, kdy Kometa dvakrát z pátého nebo šestého místa vyhrála titul. Nebo v právě probíhající baráži, kdy Kladno skončilo v základní části na čtvrtém místě a vyřadili první Jihlavu. Kladno mělo o čtrnáct bodů méně než Jihlava a vyřadili ji poměrem 4:1 na zápasy. Samozřejmě ne vždy se do hráčů trefíme, někomu to sedne líp a hraje i nad očekávání, někomu to tady nemusí vyjít tak, jak si představuje hráč i my.

Jaká kritéria rozhodují při hledání nových posil do týmu?
Tým má různé pozice. Jsou tady lídři, kteří by měli utkání rozhodovat. Měli by být schopni se gólově prosazovat a vyhrávat své mini utkání. První dvě lajny by měly být dobré ve speciálních formacích a ve chvíli, kdy se utkání láme. Je celkem zásadní mít dobré lídry, kteří za to dokážou vzít ve správných okamžicích, a to zvlášť v playoff. Pak jsou tady hráči na černou práci, do oslabení, při hře pět na pět, kdy by měli brát sílu soupeřovým hráčům fyzickou hrou. Tak aby dávali hře energii a v tom už jsou samozřejmě i mladí kluci, kteří by energii měli mít. Aby tým byl živý a nehrál profesorský hokej, zvlášť my, když chceme hrát ofenzivně a pro lidi, aby na stadion a na zápasy chodili. Skládáme tým, jako takové puzzle. Už při těch jednáních se hráčům říká, jaká by jejich role měla být. Samozřejmě nikde není psáno, že z „nosiče vody“ nebo z hráče pro černou práci se nakonec vyvine produktivní hráč a střelec. To všechno je možné a každý tu šanci má, aby se prosadil. Snažíme se, aby byl tým vyvážený, ale také co nejsilnější. Aby byla kvalita v každém hráči a v každé řadě.

Na lavičce Vsetína jste se u áčka objevil již šestou sezonu. Byla něčím pro vás tato sezona speciální?
Ani bych neřekl. Možná tím, že jsme hráli špičku druhé nejvyšší soutěže. Také se začalo nahlas mluvit o baráži a o postupu. Hlavně příznivci byli asi hodně navnaděni a viděli vše optimisticky, za což jsme samozřejmě rádi. Myslím si, že ta doba zraje postupně. Třeba České Budějovice, které mají dobré ekonomické podmínky a každoročně kvalitní kádr, tak hrají baráž potřetí za šest sezon. Člověk opravdu vidí, že se musí sejít strašně moc věcí, aby to konečně klaplo. Formát soutěže však od nové sezony bude jiný, ale bude to stejně náročné. Vyhrát tři série v playoff po sobě není nic jednoduchého. Já však strašně rád vzpomínám i na sezony druholigové, kdy jsme hráli třeba finále s Přerovem nebo Frýdkem-Místkem. Kádr byl samozřejmě úplně jiný. Kluci chodili do práce nebo studovali. Vzpomenu třeba Davida Vítka, který pracoval na pile. Ten kluk si opravdu zaslouží to, že první ligu hraje a má na to. Nedávno jsme se spolu bavili a je až úsměvné čím vším si musel projít. Musel velmi tvrdě fyzicky pracovat a večer znovu pracovat na tréninku. Do toho playoff zápasy proti hodně silným mančaftům a David si o to víc té příležitosti váží. Vzpomínám na každou sezonu rád, protože je radost tady hrát, ale i trénovat. Speciální je to v tom, že už se nám několikátý rok po sobě daří zlepšovat, což je v podstatě celkem unikátní. Neustále jdeme po schůdcích nahoru. Zatím se to nezastavilo. Uděláme vše pro to, abychom se příští rok zase posunuli a zase se zlepšili.

Speciální to ale určitě bylo i tím, že jste trénoval svého vlastního syna. Je to tak?
V tom to samozřejmě speciální bylo. Je jiná věc, pokud trenér trénuje kluka, který je na úrovni národního týmu. Příkladem třeba Josef Beránek starší, když trénoval svého syna Josefa Beránka mladšího. Ten byl na první lajnu a tam není takový problém, když všichni vidí, že ten kluk je nejlepší nebo mezi nejlepšími. Kuba byl v obraně na juniorské pozici a dostal šanci. Odehrál sedmatřicet utkání za Vsetín, do toho jezdil do Valašského Meziříčí a sezonu dohrával v juniorce. Já jsem byl ze začátku velmi nervózní, při jakémkoliv jeho dotyku s pukem. Každé jeho střídání jsem prožíval o to víc, protože člověk nechce nikoho tlačit. Měli jsme to myslím dobře nastavené a nikdo ho netlačil. Myslím, že to dobře zvládl a nebyl pro tým přítěží. Svoje zápasy, co dostal, odehrál solidně. Kuba chce na sobě pracovat, chce hodně trénovat a bude záležet na něm jak dál. Je otázka, jestli bude tady na Vsetíně nebo někde jinde, protože v jeho věku potřebuje hrát první ligu stabilně. Aby byl v šesti becích, tak to u nás asi bude hodně těžké. Ta konkurence bude vysoká. Vždycky jsem se přikláněl k tomu hráče neprotlačovat. Možná někdy mohl hrát více, ale hlavně vypjaté zápasy jsem ho raději už do hry nedával, protože jsem nechtěl mít na hrbu to, že se mu to nepovede a tým kvůli němu prohraje. Poté jsem si to i vyčítal, protože jsem si říkal, že by to zvládl. Je to hrozně těžké. Pokud by se podařilo, že by hrál v jiném týmu, kde nebude trenér jeho otec, tak si myslím, že by mu to prospělo. Třeba se za sezonu za dvě vyhraje a může se vrátit jako lepší hráč, na kterém by se to dalo stavět. To všechno uvidíme, jak to bude.

Objevil jste se i na chvíli na střídačce juniorů, kde zase hraje váš mladší syn Šimon, který se stal nejproduktivnějším obráncem juniorské extraligy. Kluci vám dělají radost, viďte?
Dělají mi oba radost. Na dnešní dobu jsou to zdraví kluci, kteří sportují. Kuba odmaturoval a Šimona to čeká příští rok. Sportují, dělají školu, jsou zdraví, takže co více si přát. Jako každý rodič tak i já si pro své děti přeji to nejlepší. Věřím, že to tak bude pokračovat, že se budou zlepšovat, makat na sobě a že to v životě dotáhnout co nejdál. Pro mě je nejdůležitější, aby se nezkazili a byli dobří chlapi. Našli si své místo ve společnosti a žili pěkný život. Abych třeba jednou měl vnuky a takové ty obyčejné lidské radosti. Ale ano, zatím jsem rád, že se jim v rámci možností daří a že mají chuť i vůli se zlepšovat.

Očekával jste, že by Šimon mohl ovládnout statistiky obránců juniorské extraligy?
On už vloni byl druhý a z Čechů první. Před ním byl jen kluk ze Salcburku. Ze začátku letošní sezony byl smutný, že tolik bodů neudělal. Měl obavy, že okolí to bude vnímat tak, že dělal body dřív jen proto, že hrál s Michalem Matiaškem, Romanem Půčkem, Danem Klímkem a Tomem Ondračkou. Říkal jsem mu, že musí být trpělivý. Hrát to, protože ho to baví a že když tomu dá maximum, tak body určitě přijdou. Já je spíš vedu k tomu, aby byli týmoví hráči a upozadili sebe ve prospěch týmu. Myslím si, že se mu to vrátilo a body přišly. Dával góly, asistoval u nich a zlepšil se i ve hře dozadu. Nakonec z toho vyšlo, že bodování vyhrál. V playoff dostal cenu za nejlepšího obránce a je to výsledek toho, jak jeho forma sezonou gradovala. Má určitě potenciál se ještě zlepšovat.

Jak se vás jako otce extraligového juniorského hráče dotýká rozhodnutí VV ČSLH?
Je to velmi těžké, aby člověk bez nějakých emocí tu situaci zhodnotil. Lidé si to přečtou a člověk ve finále může svým klukům ublížit. Já však nemůžu jinak než říct to, co cítím. Je to prostě velká křivda a troufnu si říct i prasárna. Nechápu, co se tady děje, že pár lidí je schopno ovlivňovat osudy klubů, které pracují dobře a vychovávají mladé hráče. Nechápu, jak tak mohou měnit osudy kluků a v podstatě celých rodin. Každý nějakým způsobem si plánuje životní kroky. Rodiny, když dávají kluka na školu, tak věří, že tam bude čtyři roky a čtyři roky tam bude hrát hokej. Pak přijde takové rozhodnutí, kdy spousta kluků má třeba maturovat. Vím to z vlastní zkušenosti. Šimon bude maturovat a nevím, co teď s ním. Pořád ještě věřím, že to rozhodnutí se nějakým způsobem zvrátí. Stále tomu nechci ještě uvěřit. Od stolu nemůže padnout takové rozhodnutí. Je to opravdu absurdistán. Nejde jen o kluby, co extraligu hrály. Jak se musí cítit kluby, které hrály kvalifikaci. Celou sezonu žili nějaký sen. Chtěli se dostat do extraligy a pak hrají kvalifikaci, když ví, že je rozhodnutí jiné. Je to opravdu absurdní a člověku přijde, že se vrátil o třicet let zpátky. Několik mocných pánů se na něčem dohodne a vůbec je nezajímají osudy lidí. Pro mě je to hrozné a nepochopitelné. Kluby do toho investovaly nemalé peníze. Kluci tomu třeba leccos obětují a pak jim to někdo vezme? Vím, jaká byla radost tady na Vsetíně, když jsme v roce 2013 postupovali s juniorkou do extraligy. Na zápas přišlo přes dva tisíce lidí, byla euforie. Dodnes vzpomínáme, jaká to byla jízda a paráda. Když se vcítím do rolí vítězů kvalifikace z Ústí a Písku, kteří měli skvělou sezonu a postoupili. Tak mi to hlava nebere. Nechápu, nechci to chápat. Věřím, že pokud to nejde sportovní cestou nebo nějakým apelem na svaz, tak věřím, že naše vedení klubu spolu s Havířovem a Přerovem je hodně bojovné, a když to nepůjde jinak, tak se o tu šanci extraligu hrát dále porveme jinou cestou. Člověk se nutně musí ptát, jakou má svaz koncepci, když jen systém extraligy juniorů se změnil za posledních cca 6 let třikrát. Jak je možné, že o takové věci má právo hlasovat např. pan Ščerban, jehož Jihlava hraje celkem pravidelně dole o záchranu a zřejmě se bál, že by jeho akademii mohly sportovně příští rok přeskočit některé kluby, které akademii nemají. Je to jasný střet zájmů, a to ne poprvé, vždyť Jihlava byla již svazem po sestupu zachráněna před několika roky, kdy sestoupila, přesto hrála extraligu vesele dál.

Na konci dubna se sejdete k letní přípravě. S kolika procenty týmu na jejím startu počítáte?
Nejlepší by bylo, kdybychom byli kompletní. To se asi nepodaří, abychom byli všichni. Jednání stále pokračují a s vedením se bavíme o těch, co jsou osloveni. Je to velmi těžké, protože někdy to vypadá, že je hráč domluvený, má už před sebou návrhy smlouvy, ale nakonec se rozhodne jinak a padne to. S tím vším se musí počítat. Tím že odchodů bylo relativně dost, tak adekvátní náhrada by měla přijít. Uvidíme, ještě máme relativně dost času. Nemyslím si však, že by vše bylo dořešeno do 29. dubna.

Bude se program letní přípravy nějak měnit v porovnání s minulým rokem?
Kostra bude určitě stejná, tak jak se nám osvědčila. Kluci až na výjimky nebyli zranění a příprava jim určitě do sezony dala hodně. Jistě nějaké drobné změny mohou nastat, ještě jsme to s Jirkou neprobírali. Vždycky se to něčím okysličí, takže nějaká malá změna bude. Příprava však bude hodně podobná.

Přečtěte si i další rozhovory po sezoně 18/19:

×
Odehrané v 17:00 | Jun.
HC Litomyšl
VHK ROBE Vsetín
×
Odehrané v 19:20 | Dor.
HC Meteor Třemošná
VHK ROBE Vsetín