Vstupenky online
ONLINE PRODEJ PERMANENTEK ZDE! | Prázdninová kolekce Léto s VHK v prodeji! | AKTUÁLNÍ POČET PRODANÝCH PERMANENTEK: 986 (k 4.8.)

Věřím, že nás čeká dobrá sezona a postoupíme, přeje si Sebastian Gorčík. Jak vzpomíná na létání po Rusku?

Redakce • 07.07.2020

Jeho příjmení znamená v srbochorvatštině hořčík. A stejně jako tato důležitá látka pro lidský organismus se i útočník Sebastian Gorčík po svém loňském příchodu na Valašsko stal pevnou součástí vsetínské sestavy. „Srovnal jsem si to v hlavě, trošku jsem se přenastavil do valašského prostředí,“ vzpomíná čtyřiadvacetiletý rodák z Rýmařova na podzimní stěhování. „Myslím, že máme dobré podmínky, a že se nám podaří poskočit o level výš,“ dodává křídelník, jenž se spoluhráči právě dokončil první blok letní přípravy.

Jak se ohlížíte za prvním blokem letní přípravy?
Příprava byla dlouhá a náročná, ale budeme z ní čerpat celou sezonu. A to je nejdůležitější. Docela dost se běhalo, na což jsem poslední roky nebyl zvyklý, ale nijak mi to nevadilo.

Co vám dalo nejvíc zabrat?
Asi právě ty běhy. Co si pamatuji, tak od letní přípravy v dorostu jsem tolik neběhal. Ale jak říkám, nijak mi to nevadí, i když mám raději činky. (úsměv)

Letní přípravu absolvujete na Valašsku poprvé. Lišila se nějak kromě běhání od toho, co znáte z minulosti?
Ani ne. Všechno je zaměřené plus minus na stejné věci. Někde se něco dělá víc, jinde zase míň. Někde je to více zaměřené na sílu, jinde na rychlost nebo vytrvalost. Tady to bylo všechno spojené. Myslím, že letní příprava měla hlavu a patu, a měli bychom být velice dobře připraveni na sezonu.

Uvítal jste, že přichází dvoutýdenní volno?
Ano. (úsměv) Přece jen po devíti týdnech intenzivního tréninku je tělo unavené a potřebuje si alespoň na týden odfrknout.

Chystáte se někam na dovolenou?
S přítelkyní řešíme, kam se vydáme. Nejspíš poletíme do Řecka a zbytek volna strávíme tady doma. Navštívíme rodiče a uvidím, jestli vymyslíme ještě něco po Česku.

Už z vás vyprchalo zklamání z předčasně ukončené loňské sezony?
Samozřejmě, že mě to mrzí, ale s tím my nic neuděláme. Teď je na nás, abychom se připravili na novou sezonu. A pokusili se dostat o patro výš. Hodně se těším na led, ale myslím, že jak přijde srpen a dvoufázové tréninky, tak toho budu mít dost. (smích) Jsem natěšený, ale volno také prospěje. Člověk si od ledu odpočine a zase se na něj může těšit.

Co očekáváte od nového ročníku Chance ligy?
Doufám, že se budeme pohybovat v horní polovině tabulky. Ideálně v první čtverce. Samozřejmě chci vyhrávat, to asi každý. Uvidíme, jak to bude vypadat. Letos bude v soutěži hodně týmů, jsem zvědavý na nováčky. Tak uvidíme.

V soutěži bude na jednu stranu 19 týmů, na druhé straně v ní bude působit řada zajímavých jmen jako je Martin Adamský, Jan Výtisk nebo Michal Trávníček. Těšíte se na konfrontaci?
Proti všem jmenovaným jsem už hrál. Jsou to borci, kteří mají iks stovek zápasů v extralize a hromadu zkušeností. Pro naši soutěž je jenom dobře, že se těmito jmény zviditelní. Už dříve tady byl třeba Petr Vampola a kluci, kteří za sebou mají mistrovství světa a podobně.

Od podzimu bude jedním z nových soupeřů Vsetína Šumperk, za který jste nastupoval v mládeži. Znamená to pro vás něco?
Znal jsem tam pana trenéra Janečka, jenž nyní přešel do Poruby. Stejně tak kluky, kteří tam hráli, i když teď třeba Dan Vachutka odešel do Prostějova. Dan Hroch se mnou zase hrál v minulosti v Karlových Varech. Uvidíme, ještě jsem pořádně neviděl jejich soupisku. Sám jsem zvědavý, kdo letos v Šumperku bude. Zažil jsem tam nějaké roky, znám tam dost lidí kolem hokeje. Určitě na Šumperk vzpomínám v dobrém a těším se tam.

Z Šumperku jste už ve třinácti letech přešel do Karlových Varů. Co vás vlastně tehdy táhlo na druhý konec republiky?
Měli jsme výběry ročníků 1994 a 1995 a Karlovy Vary o mne tehdy projevily zájem. Vlastně těch klubů bylo víc, ale z Varů jsem cítil největší nadšení. S rodiči jsme se rozhodli, že půjdu právě tam. Odcházel jsem ve třinácti letech, bylo to přes celou republiku, ale já byl na dojíždění zvyklý. Ráno v šest jsem tehdy odjížděl do Šumperku, domů jsem se vracel v šest večer. Už jsem byl tehdy zvyklý, že nejsem s rodiči a chodím domů jenom spát. Takže to pro mě nebyl úplný nezvyk, byl jsem trochu naučený tady toho života.

V tamních mládežnických výběrech se vám dařilo, se starším dorostem jste dokonce vybojoval mistrovský titul…
V dorostu nás vedl pan Eismann, skvělý trenér. Měli jsme výborný tým, dobrou partu, neskutečně chytal gólman. Myslím, že ten rok si to všechno sedlo. Akorát teď už těch kluků tolik nehraje, ale z tehdejší mistrovské sezony jsem v kontaktu se spoustou spoluhráčů.

Také jste v Karlových Varech hrál MHL, tedy evropskou juniorskou soutěž, ve které nastupuje řada klubů z Ruska. Jaká to byla zkušenost?
Létali jsme po Rusku nebo Bělorusku, byly tam týmy jak Dinamo Minsk, Riga, dva Petrohrady… Většinou jsme hráli na stejných stadionech, na kterých se hraje KHL. Chodilo tam docela dost lidí, musím říct, že to bylo super. Byli jsme tam tři roky. Ten první jsem to okoukával, další sezonu jsem už hrál dost. Prostředí i zázemí klubů bylo na vynikající úrovni. Většinou jsme spali na pětihvězdičkových hotelech, které využívaly i kluby KHL. Mělo to samozřejmě i druhou stránku, kdy jsme přijeli do Kapitan Stupino. Tam jsme spali na bázi, která byla uprostřed lesa. Třicet kilometrů kolem nebylo nic. Většinou jsme ale měli veškerý komfort. Spousta kluků, kteří se v MHL pohybovali, dnes hraje KHL. Hromada hráčů byla opravdu odskočených. Třeba Maxim Parfejevec. Někteří to dotáhli do Petrohradu, někteří třeba až do NHL.

Měl jste díky této zkušenosti ulehčený přechod do seniorského hokeje?
Českou extraligu juniorů jsem tolik nehrál, jen pár zápasů. Ale myslím, že MHL mi v tom přechodu do mužů hodně pomohla. Pak to asi nebyl takový rozdíl, jako kdybych šel z české extraligy juniorů do seniorů.

V Karlových Varech jste sehrál celkem 171 zápasů v Tipsport extralize. Který se vám vryl nejvíc do paměti?
Samozřejmě mám na to vzpomínky. Vybavuji si první utkání, to bylo proti Litvínovu. A první gól, ten byl doma proti Liberci a přišel asi po pětačtyřicátém zápase. (smích) První sezonu jsem tolik nehrál, spíš jsem nabíral zkušenosti. Další rok už to bylo lepší, získával jsem čas na ledě. Poslední sezona se mi úplně nevyvedla, hned zkraje jsem byl odeslán na hostování sem do Vsetína.

Jak jste se k tehdejší situaci stavěl?
Rozhodně nechci říct, že by to byl krok zpátky, to určitě ne. Nejsem nějaký extra hráč, který by v extralize sbíral několik bodů na zápas. Samozřejmě bych chtěl o patro výš, asi jako většina kluků z Chance ligy. Chtěl bych, aby se nám to podařilo jako týmu a postoupili jsme tam. A třeba bychom si tady příští rok nejvyšší soutěž i zahráli.

Vybavíte si, jak se přesun uskutečnil?
Volal jsem si s agentem, ptal jsem se, co a jak. Věděl, že jsem po zranění, že jsem hrál jeden dva zápasy. Karlovy Vary tehdy podepsaly Vojtu Poláka a potřebovaly se zbavit peněz. Mně, Nicholase Hlavu a Alberta Michnáče poslal klub na hostování. Vsetín o mě projevil zájem a dopracovali jsme se k tomu, že jsem přišel na Valašsko.

Už jste se za tu dobu na Valašsku adaptoval?
V Karlových Varech jsem byl deset let, zvykl jsem si tam na to. Znám tam dost lidí. Popravdě to nebylo nic jednoduchého, ale po dvou měsících jsem si tady už zvykl. Srovnal jsem si to v hlavě, trošku jsem se přenastavil do valašského prostředí. Věřím, že nás čeká dobrá sezona, postoupíme do nejvyšší soutěže a tu si zde zahraji. Nic víc bych v tuhle chvíli neřešil. Myslím, že máme dobré podmínky, a že se nám podaří poskočit o level výš. Jak říkají fanoušci, tam, kam patříme.