Vsetín má vše co k hokeji patří, chci pomoci k vytyčeným cílům, říká obránce Jan Zahradníček

Jan Zahradníček se stal jednou ze dvou posil vsetínského týmu do obrany. Rodák z nedalekého Nového Jičína trávil většinu dosavadní kariéry v organizaci třineckých Ocelářů, kde byl u zisku hned tří mistrovských titulů, mimo jiné si zahrál i na prestižním Spengler cupu či v Lize mistrů. O cenných zkušenostech v dosavadní kariéře i příchodu na Lapač byl rozhovor s defenzivní posilou Valachů.

Honzo, na začátek obvyklá otázka. Můžete popsat, jak se zrodilo vsetínské angažmá?
Zrodilo se to jednoduše, měl jsem jednání s jiným klubem, které ve finální fázi ztroskotalo. Měli jsme před narozením druhého dítěte, takže jsem chtěl mít podepsáno co nejdřív, pak se ozval pan trenér Weintritt a já věděl, že tohle je to co chci. Při pohledu zpět jsem nesmírně rád, že to dopadlo takhle, protože adresa jakou je Vsetín se neodmítá.

Které faktory rozhodly proto, že jste kývl na nabídku Vsetína?
Jak jsem zmínil, Vsetín je v celé republice pojem, je to organizace, která má všechno co k hokeji patří hlavně tedy fanoušky, kteří jsou tady vždy fenomenální. Jde vidět, že se to tady vede správným směrem a já jsem rád, že mám příležitost tohle všechno zakusit a pomoct ve vytyčených cílech.

V kabině jste se potkal s bývalým spoluhráčem Erikem Hrňou, řešil jste třeba i s ním přestup, případně znal jste i někoho dalšího v novém působišti?
Když jsem se dozvěděl, že v úvahu přichází Vsetín, tak jsem s Erikem volal a zjišťoval chod organizace a znovu jak jsem zmínil, vše co mi řekl mi dávalo smysl. Znal jsem Toma Ondračku, Štěpána Bláhu, Šimona Jenáčka, Kubu Tepera, a když se na zkoušce mihnul v Třinci Ondra Smetana tak i jeho jsem už zažil.

Přicházíte se skvělou vizitkou, tři mistrovské tituly s Třincem, jak složité bylo propracovat se do sestavy aktuálního hegemona tuzemského hokeje?
Tady bych to zas tak přesně nepojmenoval. Vykládá se tři tituly, ano u všech třech jsem byl, osobně si vážím toho druhého, kdy jsem dostal nejvíce příležitostí v play off. Dostat se do sestavy Třince je vždycky náročné. Tehdy Třinec trénoval pan Varaďa, který mě znal z juniorky. Já se tam dostal po pár sezonách ve Frýdku-Místku. Věděl co od mě může čekat a dokázal ze mě dostat maximum. Ze zkušenosti s ním se z toho snažím těžit pořád a předávat to ostatním.

Fascinuje vás, že Třinec je už tolik let na vrcholu?
Na jednu stránku ani ne, jelikož to jádro týmu je tam pořád stejné a Třinec dokáže přivést nově příchozí hráče na vítěznou mentalitu. Na druhou stranu poslední dva roky už jsem byl skeptický, že to dotáhnou až na vrchol, přece jen jeden rok museli projít z předkola a letos otáčet sérii z 0:3, přesto všechno jde vidět, že tam ta dračí síla pořád je.

Máte za sebou i starty na prestižním Spengler cupu či Lize mistrů, jaká byla konfrontace s mezinárodními soupeři?
Strašně náročná, ať už to byl Spengler cup, kde jsme po prohře ve finále brali stříbro nebo zápasy Ligy mistrů, které v Třinci byly jako jedny z prvních zápasů. Tam jde vidět, jak se hokej posouvá v celém světě viz zápasy s Belfastem. 

Před rokem jste učinil velký krok. Po letech v organizaci Třince jste se vydal za výzvou do Brna, jak se ohlížíte za touto změnou?
I zpětně se na to dívám jako na cennou zkušenost. Poprvé jsem vycestoval za angažmá dál než za Nový Jičín a poznal nové tváře a nové organizace. Srovnávat je nebudu, to ani nejde, každá organizace má své vize a své metody, ale jako zkušenost to byla dobrá.

Sezonu jste dokončil ve Znojmě, kde jste se stal stabilní oporou týmu, co vám přinesla tato zkušenost?
Tohle jsem po x sezónách v Třinci zažil po dlouhé době a byl jsem za to strašně rád. Užíval jsem si to, chtěl jsem každý zápas vyhrát jako vždycky a být prospěšný. Bohužel to dopadlo jak to dopadlo. Znojmo a jeho hokejový klub s fanoušky které mají, si rozhodně nezasloužilo sestoupit. Tohle si beru hrozně osobně, protože jak říkáte, měl jsem tam jednu z klíčových pozic a těžko to stále přenáším přes srdce.

Jste v ideálním hokejovém věku, jaké máte v kariéře ještě cíle?
Můj cíl je odvádět v každé sezoně maximum, bojovat za klub ve kterém figuruju, rvát se za Vsetín a pak se uvidí co bude dál. Dlouhodobé cíle si nekladu, chci se soustředit na to co je tady a teď.

Na Vsetíně vám finišuje letní příprava, jak se za ní ohlížíte, překvapilo vás něco?
Čím jsem starší, tím mi tohle období vadí míň. Letní příprava měla kvalitu, takže mě nepřekvapilo nic. Čeká nás poslední den (čtvrtek 11. července) pak dva týdny “volno”. A konečně vyjedeme na led a budeme se dál chystat na nadcházející sezonu.

Klub uspořádal i několik setkání s fanoušky či benefiční fotbalová utkání, jak jste si akce užil?
Jak už jsem říkal Vsetín je organizace, která víc co dělá a proč to dělá. Udržuje kontakt s fanoušky, kteří se napříč Českem řadí mezi nejlepší a nejoddanější. Takže se ani nedá si tyto akce neužít.

Předpokládám, že jako rodák z Nového Jičína máte k Valašsku blízko, napadlo vás někdy, že byste mohl obléci dres Vsetína?
Osobně mě nenapadlo, že bych oblékl jiný dres než Třince nebo Frýdku. Jsem typ co má rád stále místo. Ale když se ohlédnu za posledním rokem, jsem rád že jsem tady a můžu hrdě obléct dres VHK. Rád bych zde zůstal, nejlépe až dokud se nerozhodnu pro konec a nevrátím se aspoň na jednu sezónu do Nového Jičína.

Blíží se období dovolené, můžete říct, jak budete trávit volný čas před nástupem na led?
Jelikož se nám v květnu narodil druhý syn, tak těch čtrnáct dní se chci věnovat rodině, zajet na nějaký výlet jelikož v sezóně toho času tolik není a proložit to i nějakou sportovní aktivitou.