Vstupenky online
Diskusní fórum Registrace
Filtr: výpis příspěvků ze dne "2024-12-31" | vypnout filtr
Loučíme se se starým rokem.
Pokud mám vypíchnout jednu věc, tak jedna zastiňuje všechno.
Brno. Invaze a dvoudenní obsazení Brna.
Mám pořád tendence srovnávat nás se starými známými a někdejšími i současnými rivaly, jimiž jsou pro mne Hodonín, Přerov, Havířov a G.
Sleduju, jak si vedou tam a onde.
Na to Brno můžeme být fakt pyšní.
Já si můžu stokrát připomínat, jak jsem jel třeba sám tam a tam v dobách zlých, nedobrých; v době, kdy bych dal za Vsetín život, tak nepočítám - li Frýdek - Místek - Vsetín 2:5 z února 91, kdy z nekonečného množství a bezbřehého fanatismu a euforie červenobílomodrých Vsetínských měl jsem ve svých dvanácti a půl letech oči navrch hlavy a zimomriavky, a mít stroj času, dám si nejspíš jako delikatesu právě tento match z mé první výjezdovky 90/91, bude pro mě Forever výjezd do Havířova 28. prosince 2001, kdy vyrazil za dobrodružstvím jeden autobus "hufnáglů", to byl takový vrchol něčeho, čím jsem žil a čemu jsem propadl.
Zároveň však:
Vidět celé rodiny od dědečků a babiček po vnoučátka na výjezdu (teoreticky a oficiálně byl to domácí zápas, ale kdo má všech pět pohromadě, bere něco takového jako výjezd), vidět vlak, ve kterém jedou VŠICHNI možní a VŠECHNO možné o TOLIKA VAGÓNECH(!!!), vidět zelenožluté vyprodané Rondo.
Po téhle akci můžou Zelenožlutým naši někdejší i současní rivalové jen tiše závidět. A těžko, přetěžko se bude hledat rintintin jako v 10/11, kdy když vyjelo nás v dobách pro Vsetín nejtěžších třeba 40, a já zavzpomínal, jak nás bylo schopno vyrazit do Třebíče v osmdesátém sedmém 1500, stejně tak do vzpomínaného F-M v devadesátém prvnim, tak teď už někdo takový nenajde, který by na to (na mé) konto jinému diskutujícími napsal "počkej, zase bude vzpomínat, kolik jich vyjelo před 30 lety." S nespočtem vysmívajících se smajlů. Takže díky za to všem, co do té zatáčky u Vídně dorazili.
Úlet to byl o to větší, když si člověk uvědomí, že k tomu bylo v probíhající baráži ještě vždy pětikilo Vsetínských na Kladně a navrch měl vsetínský fanát za sebou play off(!!!) Bez komentáře.
Když se po pro mě možná TOP 3 sezóně, co se srdce týče, po sezoně 08/09 udělala trička KINGS OF LEAGUE, po tomhle představení jsem si na ně vzpomněl, protože to nebylo nic jiného, než: Kings of League in Action! A dost dobře možná i Kings of Extraleague in Action, když už se ta vypr.caná baráž počítala jako extraprales. *
Můžeme se stokrát zabývat prkotinami typu, že to hrajeme z kúta do kúta jak tryskomyši a před bránou jednou i druhou nanicovatě**; proti tomuto udeření a naprostých bombách Vsetína po letech jsou to muchy.
Já tu akci Brno stavím na roveň titulu z extrapralesa. Ne toho prvního z 94/95, ale nějakého řadového titulu ano. Mám to tak.
----
* Jen řečnická, aby to hnalo mladé vpřed a abych jen nechválil: Dohnal by současný, řekněme 16 - 24, styl supportu v 94/95 podceňovaný team k tomu nováčkovskému titulu(?) Za mě: obávám se, že ne. Mám hned po ruce i vysvětlení: TEĎ tu jezdí všichni rádi, na můj vkus až moc a zpívánky a omalovánky těžko někoho rozhodí. TEHDY se tu všichni jezdit báli, s naprostým respektem, spíše obavami, se ptali sami sebe i okolí, jestli to tu nespadne, a již před úvodním buly měli oči navrch hlavy a v hlavách už prohrávali.
** Jak dlouho to takto hrajeme? Pět, deset, patnáct let?
Pokud mám vypíchnout jednu věc, tak jedna zastiňuje všechno.
Brno. Invaze a dvoudenní obsazení Brna.
Mám pořád tendence srovnávat nás se starými známými a někdejšími i současnými rivaly, jimiž jsou pro mne Hodonín, Přerov, Havířov a G.
Sleduju, jak si vedou tam a onde.
Na to Brno můžeme být fakt pyšní.
Já si můžu stokrát připomínat, jak jsem jel třeba sám tam a tam v dobách zlých, nedobrých; v době, kdy bych dal za Vsetín život, tak nepočítám - li Frýdek - Místek - Vsetín 2:5 z února 91, kdy z nekonečného množství a bezbřehého fanatismu a euforie červenobílomodrých Vsetínských měl jsem ve svých dvanácti a půl letech oči navrch hlavy a zimomriavky, a mít stroj času, dám si nejspíš jako delikatesu právě tento match z mé první výjezdovky 90/91, bude pro mě Forever výjezd do Havířova 28. prosince 2001, kdy vyrazil za dobrodružstvím jeden autobus "hufnáglů", to byl takový vrchol něčeho, čím jsem žil a čemu jsem propadl.
Zároveň však:
Vidět celé rodiny od dědečků a babiček po vnoučátka na výjezdu (teoreticky a oficiálně byl to domácí zápas, ale kdo má všech pět pohromadě, bere něco takového jako výjezd), vidět vlak, ve kterém jedou VŠICHNI možní a VŠECHNO možné o TOLIKA VAGÓNECH(!!!), vidět zelenožluté vyprodané Rondo.
Po téhle akci můžou Zelenožlutým naši někdejší i současní rivalové jen tiše závidět. A těžko, přetěžko se bude hledat rintintin jako v 10/11, kdy když vyjelo nás v dobách pro Vsetín nejtěžších třeba 40, a já zavzpomínal, jak nás bylo schopno vyrazit do Třebíče v osmdesátém sedmém 1500, stejně tak do vzpomínaného F-M v devadesátém prvnim, tak teď už někdo takový nenajde, který by na to (na mé) konto jinému diskutujícími napsal "počkej, zase bude vzpomínat, kolik jich vyjelo před 30 lety." S nespočtem vysmívajících se smajlů. Takže díky za to všem, co do té zatáčky u Vídně dorazili.
Úlet to byl o to větší, když si člověk uvědomí, že k tomu bylo v probíhající baráži ještě vždy pětikilo Vsetínských na Kladně a navrch měl vsetínský fanát za sebou play off(!!!) Bez komentáře.
Když se po pro mě možná TOP 3 sezóně, co se srdce týče, po sezoně 08/09 udělala trička KINGS OF LEAGUE, po tomhle představení jsem si na ně vzpomněl, protože to nebylo nic jiného, než: Kings of League in Action! A dost dobře možná i Kings of Extraleague in Action, když už se ta vypr.caná baráž počítala jako extraprales. *
Můžeme se stokrát zabývat prkotinami typu, že to hrajeme z kúta do kúta jak tryskomyši a před bránou jednou i druhou nanicovatě**; proti tomuto udeření a naprostých bombách Vsetína po letech jsou to muchy.
Já tu akci Brno stavím na roveň titulu z extrapralesa. Ne toho prvního z 94/95, ale nějakého řadového titulu ano. Mám to tak.
----
* Jen řečnická, aby to hnalo mladé vpřed a abych jen nechválil: Dohnal by současný, řekněme 16 - 24, styl supportu v 94/95 podceňovaný team k tomu nováčkovskému titulu(?) Za mě: obávám se, že ne. Mám hned po ruce i vysvětlení: TEĎ tu jezdí všichni rádi, na můj vkus až moc a zpívánky a omalovánky těžko někoho rozhodí. TEHDY se tu všichni jezdit báli, s naprostým respektem, spíše obavami, se ptali sami sebe i okolí, jestli to tu nespadne, a již před úvodním buly měli oči navrch hlavy a v hlavách už prohrávali.
** Jak dlouho to takto hrajeme? Pět, deset, patnáct let?
jelikož jeho patnáctileté tělo neodolalo náporu lidské masy při tragédii v Shefielldu při semifinále poháru Liverpool - Nottingham Forrest a byl jednou z 96 obětí; viz causa VENDETA PO VALAŠSKU (Gól, září 93 ) o transformaci busu permoníků po zápase prvního kola v kabriolet vsetínskou omladinou, kdy následně bylo lze se dočíst třeba v Blesku, že "v záležitosti výtržností po utkání prvního kola druhé nejvyšší hokejové soutěže Zbrojovka Vsetín - AZ Havířov již byli obviněni učni Zbrojovky Vsetín M.F. (17 ), J.P (16 ), Z. K. (16 ) a Š.P. (21 ) bez pracovního poměru." )
Dnes je to až úsměvné, jak se doba změnila.
Vezmu konkrétní příklad třeba Lišajka. Pro mě je to (a bude) pořád jahňátko. A pak si uvědomím, že mu táhne na čtvrtý křížek. Člověk se až lekne, jak vše letí.
Trendem je teď třeba to, že kluci plus mínus 18 let vyjedou na výjezd se svým otcem.
To bylo až na pár výjimek v osmdesátkách, devadesátkách úplné sci - fi. Ano, do Třebíče 87 jelo pár lidí mladého věku s rodiči automobilem (napadá mě tehdy třináctiletý Luky, VSH, můj spolužák z tehdejší 3.C rybnické základky, devítiletý Radim, syn někdejšího gólmana "Prcka" Křivy etc. ) a nedávno zde vzpomínaný zápas v G navštívil kustod s bráchou i tátou.
Ale představa těch nyní bardů, kluků, co byli po zastřešení zimáku prvními kotelníky a mými nezpochybnitelnými vzory, tak představa, že bych je na Lapači, následně na výjezdu, vídával s jejich otci, mi přivádí široký úsměv na tváři až slzičky v očích od smíchu. Ano, tak moc legrační mi to přijde.
A jen to podtrhuje to, jak moc je to dnes jinde než tehdy. Osmnáctiletý kluk, který by měl být pomalounku Vůdcem bandy nebo aspoň fanouškovské skupiny, přijede dnes na zápas do Prahy na Slavii v doprovodu otce a v hospodě si dá Pepsi - colu. V červenobílomodrých časech vyloučená věc - opět mě pobavila, promiňte.
Tož tak.
----
Přijde mi šílené jako sám život, navíc si člověk uvědomí, jak to všechno zběsile utíká, že když jsem začal s výjezdy, můj otčím byl o 13 let mladší, než jsem já teďka. Tehdy já 12, otčím 33.
Na hokej doma chodil; tipněte, jak to viděl. Považoval se, a jistě i byl, za toho, co Vsetínu fandí. Jeho hlášky po prohraných zápasech asi nebyly tak dementní jako na zdi nářků, leč v mnohém podobné. "Výcvik blbců", "cizinecká legie", to bylo po prohrách jeho. Ale že by třeba třikrát přišel a povídal, že ten mladý Vrla s trojkou na zádech je nejlepší bek a něco z něj bude, pak by přišel, s tím, že ten mladý Vrla tam nemá co dělat, že je strašný, pak zase, že je výborný a zápas na to, že jě příšerný, tak to nikdy. O všech věděl, kdo jak hraje, na co má, a fakt jim přál.
Prostě to byl už "fotr", a nějaké moje tehdy růžové brýle neměl. Velmi rád vzpomínal na to, jak to bylo na zimáku, ještě i na Tyršovce, za něj. Porážka Japonska československou repre, Nedomanský zde protrhnul síť v brance - takovou měl pecku! Samozřejmě na mě dělalo dojem převeliký i to, když přišel z Kotova s hladinkou řka, že tam hrál se Zdenko Gájem, vousatým gólmanem s neskutečným charisma s šestnáctkou na zádech, kulečník, a proto nemohl přijít hned z práce domů.
Moc rád jsem tyto historky poslouchal.
Na výjezdu byl se mnou a i na svém vlastním, jednou. V Olomouci na první extraligové kolo, první zápas Vsetína v nejvyšší soutěži v historii, září 94. Já měl čerstvých šestnáct, načínal svou pátou vyjezdovou sezónu. Jeli jsme v šest ráno, i s Broníkem koníkem, mým souputníkem z mých raných vyjezdů.
Čeho jsem si všimnul, že prostě když jedeš s otcem/otčímem, chováš se chtě nechtě jinak, než když jedeš sám. Byl jsem krotký jako beránek, když třeba v naší řadě v kotli na olomouckém kultovním zimáku první majitel dresu na Lapači (Jeff, vyhrál v soutěži, Tomek 30 ) válel se v uličce mezi sedadly, půl břicha ven, půl zadku ven, neschopen sám vstanout, neboť na něj přišel tvrdý spánek a chodidla sevřela se mu v pěst, jindy bych mávnul rukou, asi se usmál. Nyní, hledíc na otčíma, který byl mírně řečeno nahněván, že mu někdo na "jeho" místě leží, bylo mi trochu stydno za Jeffa. Nakonec jsme jej Bronik, který byl navíc bývalý Jeffůf spolužák z valmezského učňáku, otčím a já nějak postavili a přesunuli o asi metr dál, aby měl otčím klid na pozorování hokeje i nějaký ten pokřik.
----
Závěrem: Kotel na Vsetíně snad ještě po nějaký čas bude takový, jaký je.
Díky všem, co do něj dnes chodí, za to.
Fandím Vám a držím palce.
----
Loučíme se se starým rokem.
Pokud mám vypíchnout jednu věc, tak jedna zastiňuje všechno.
Brno. Invaze a dvoudenní obsazení Brna.
Mám pořád tendence srovnávat nás se starými známými a někdejšími i současnými rivaly, jimiž jsou pro mne Hodonín, Přerov, Havířov a G.
Sleduju, jak si vedou tam a onde.
Na to Brno můžeme být fakt pyšní.
Já si můžu stokrát připomínat, jak jsem jel třeba sám tam a tam v dobách zlých, nedobrých; v době, kdy bych dal za Vsetín život, tak / Příspěvěk byl moc dlouhý a proto byl uříznut.
Dnes je to až úsměvné, jak se doba změnila.
Vezmu konkrétní příklad třeba Lišajka. Pro mě je to (a bude) pořád jahňátko. A pak si uvědomím, že mu táhne na čtvrtý křížek. Člověk se až lekne, jak vše letí.
Trendem je teď třeba to, že kluci plus mínus 18 let vyjedou na výjezd se svým otcem.
To bylo až na pár výjimek v osmdesátkách, devadesátkách úplné sci - fi. Ano, do Třebíče 87 jelo pár lidí mladého věku s rodiči automobilem (napadá mě tehdy třináctiletý Luky, VSH, můj spolužák z tehdejší 3.C rybnické základky, devítiletý Radim, syn někdejšího gólmana "Prcka" Křivy etc. ) a nedávno zde vzpomínaný zápas v G navštívil kustod s bráchou i tátou.
Ale představa těch nyní bardů, kluků, co byli po zastřešení zimáku prvními kotelníky a mými nezpochybnitelnými vzory, tak představa, že bych je na Lapači, následně na výjezdu, vídával s jejich otci, mi přivádí široký úsměv na tváři až slzičky v očích od smíchu. Ano, tak moc legrační mi to přijde.
A jen to podtrhuje to, jak moc je to dnes jinde než tehdy. Osmnáctiletý kluk, který by měl být pomalounku Vůdcem bandy nebo aspoň fanouškovské skupiny, přijede dnes na zápas do Prahy na Slavii v doprovodu otce a v hospodě si dá Pepsi - colu. V červenobílomodrých časech vyloučená věc - opět mě pobavila, promiňte.
Tož tak.
----
Přijde mi šílené jako sám život, navíc si člověk uvědomí, jak to všechno zběsile utíká, že když jsem začal s výjezdy, můj otčím byl o 13 let mladší, než jsem já teďka. Tehdy já 12, otčím 33.
Na hokej doma chodil; tipněte, jak to viděl. Považoval se, a jistě i byl, za toho, co Vsetínu fandí. Jeho hlášky po prohraných zápasech asi nebyly tak dementní jako na zdi nářků, leč v mnohém podobné. "Výcvik blbců", "cizinecká legie", to bylo po prohrách jeho. Ale že by třeba třikrát přišel a povídal, že ten mladý Vrla s trojkou na zádech je nejlepší bek a něco z něj bude, pak by přišel, s tím, že ten mladý Vrla tam nemá co dělat, že je strašný, pak zase, že je výborný a zápas na to, že jě příšerný, tak to nikdy. O všech věděl, kdo jak hraje, na co má, a fakt jim přál.
Prostě to byl už "fotr", a nějaké moje tehdy růžové brýle neměl. Velmi rád vzpomínal na to, jak to bylo na zimáku, ještě i na Tyršovce, za něj. Porážka Japonska československou repre, Nedomanský zde protrhnul síť v brance - takovou měl pecku! Samozřejmě na mě dělalo dojem převeliký i to, když přišel z Kotova s hladinkou řka, že tam hrál se Zdenko Gájem, vousatým gólmanem s neskutečným charisma s šestnáctkou na zádech, kulečník, a proto nemohl přijít hned z práce domů.
Moc rád jsem tyto historky poslouchal.
Na výjezdu byl se mnou a i na svém vlastním, jednou. V Olomouci na první extraligové kolo, první zápas Vsetína v nejvyšší soutěži v historii, září 94. Já měl čerstvých šestnáct, načínal svou pátou vyjezdovou sezónu. Jeli jsme v šest ráno, i s Broníkem koníkem, mým souputníkem z mých raných vyjezdů.
Čeho jsem si všimnul, že prostě když jedeš s otcem/otčímem, chováš se chtě nechtě jinak, než když jedeš sám. Byl jsem krotký jako beránek, když třeba v naší řadě v kotli na olomouckém kultovním zimáku první majitel dresu na Lapači (Jeff, vyhrál v soutěži, Tomek 30 ) válel se v uličce mezi sedadly, půl břicha ven, půl zadku ven, neschopen sám vstanout, neboť na něj přišel tvrdý spánek a chodidla sevřela se mu v pěst, jindy bych mávnul rukou, asi se usmál. Nyní, hledíc na otčíma, který byl mírně řečeno nahněván, že mu někdo na "jeho" místě leží, bylo mi trochu stydno za Jeffa. Nakonec jsme jej Bronik, který byl navíc bývalý Jeffůf spolužák z valmezského učňáku, otčím a já nějak postavili a přesunuli o asi metr dál, aby měl otčím klid na pozorování hokeje i nějaký ten pokřik.
----
Závěrem: Kotel na Vsetíně snad ještě po nějaký čas bude takový, jaký je.
Díky všem, co do něj dnes chodí, za to.
Fandím Vám a držím palce.
----
Loučíme se se starým rokem.
Pokud mám vypíchnout jednu věc, tak jedna zastiňuje všechno.
Brno. Invaze a dvoudenní obsazení Brna.
Mám pořád tendence srovnávat nás se starými známými a někdejšími i současnými rivaly, jimiž jsou pro mne Hodonín, Přerov, Havířov a G.
Sleduju, jak si vedou tam a onde.
Na to Brno můžeme být fakt pyšní.
Já si můžu stokrát připomínat, jak jsem jel třeba sám tam a tam v dobách zlých, nedobrých; v době, kdy bych dal za Vsetín život, tak / Příspěvěk byl moc dlouhý a proto byl uříznut.
Říkal: "Vždycky fandíš víc outsiderům."
Tak asi přesně tak!
V tom je to nyní, zaplaťpánbůh za to, že jo, mírná nevýhoda pro naprostý fanatismus a živelnost to, že jdeme do 98 % utkání jako favorit.
"Vždycky fandíš víc outsiderům" se vlastně náramně hodí i na tu bezkonkurenční 94/95, kdy se těm zpočátku otloukánkům fandilo tak mocně, až z toho byl nejzajímavější titul v historii našeho - českého i československého - hokeje.
Teďka to mají mladí těžší, že - samozřejmě buďme za to rádi - hokejky jsou si schopny pomocí samy. Nevím, přijde mi, že sestup nehrozí, být mimo play off taky ne.
Mají to (mladí fans) tím těžší. Že zápasy o všechno přichází až v play off, ale s těmi zápasy o bytí a nebytí to taky moc srovnávat nelze. (Pochopitelně je to taky relativní, neboť hrát Vsetín sezónu a více o sestup, zase by přišel o fans bodů a výher, pro které jsou tyto věci zlatým teletem, že ano. )
A atmosféra, jak jsem psal, že by se někdo zeptal, zdali byl kotel slyšet na sezení, tak to vůbec.
Další srovnání:
Jak toho třeba v červenobílomodrých časech před první národní nebylo - hokej jednou za dva týdny o víkendu, dvakrát za sezonu vložená středa, tak tím, že se to hrávalo prakticky jen o víkendu, atmosféře pomáhalo neskutečně. Dále pak to, že když to nebylo furt, a především člověk nebyl doslova bombardován informacemi o týmu, výsledcích, kdy si vzpomenul, tak opět - atmosféře to pomáhalo. Neboť když už tam člověk byl, tak si to fakt užíval se vším všudy. Protože pak to bylo až za dva týdny(!)
Takže mladí do toho dávali všechno, mladí 15+ dávali do toho i do sebe taky všechno (co teklo), a starší, otcové od rodin a tak, si udělali pěkný den už před zápasem. A dali si taky, co teklo. Na zimáku pak bylo při mistrácích velké haló. Fakt to byl svátek, i když se hrál "bl bý" kraj či "bl bá" druhá národní - pro nás však po nekonečném působení v kraji stále něco fantastického.
Teďka jak si mnozí přijdou, jak je toho mnoho a člověk ví o týmu, bodech, postavení v tabulce, jak padly které góly, dokonce může sledovat venkovní zápas z druhého konce země na monitoru LIVE, jak si tedy mnozí přijdou doma zápas odfajfknout, lze se tomu divit? Nelze.
Dobrá je tato moderní doba, to, že člověk ví kdy chce, co chce, pro ty nálety a nájezdy na cizí území. Počet lidí hlásících se k ZŽ třeba na jaře v Rondu. To by tam bez moderních technologií kdysi nemělo šanci přijet. O tom, jestli by to však bylo lepší/stejné/horší i v počtu třeba litr, dva, si netroufám říkat.
Ceny:
Na Třebíč v 87. roce, což byl zápas století, jsi šel za 4 Kčs na stání. Po postupu na Baník Hodonín, na Baník Karvinou - tehdy pro nás to, co teď G, opět na stání za 4 Kčs. Bylo to i za 6 Kčs, bystřejší brávali za čtyři pro děti, studenty a ženy. Tak i tak to byla skutečná láce. A stejná láce po postupu do první národní, pořád to bylo i na Slavii, Motor ČB za 4, 6 na stání a sezení 10 Kčs.
Teďka na G 170 Kč - pozor, v základní části, s tím, že tu G jezdí "co chvíla", o nějaké výjimečné události nemůže být řeč.
Kdy asi tak přijde živelnější publikum, veleohromná spousta, doslova megadavy nažhavených fans, především teens, kteří poženou mančaft na zteč, a kdy přijde publikum spíše náročné, s tendencemi remcat na všechno(?)
Odpovězte si sami.
Pomohu vám nápovědou: dá do supportu teamu VŠECHNO ten, který přijde za 4 koruny a je za to rád, nebo ten, kdo vyplázne XY litrů za permici a chce být baven(?)
Nebo ještě jinak, zpět ke stáří kotle, věkovému průměru v kotli; opět srovnání.
Dnes máme, lépe řečeno mají, já ne, protože si pamatuju sám sebe, lidé tendence nahlížet skrz prsty na "děcka" v kotli.
Třeba o patnácti, šestnáctiletých si mnozí říkají "hrůza, takové děcka tam nemají co dělat."
Například při postupu z kraje v 87. roce patřili patnácti, šestnáctiletí ke kápům kotle.
Byl to fenomén doby, jezdit na výjezdy, klidně přes celou republiku, v hodně mladém věku (viz film PROČ?, režie Karel Smyczek, 1987 - mmch film měl být varující, způsobil přesný opak, mladé lidi spíš navedl na různé zlobení a vášním na stadionech; viz Jack Molby, v osmdesátkách patnáctiletý vůdce jednoho z liverpoolských gangů pohybujících se na a kolem Anfield Road, jenž to v patnácti letech dotáhl na to, že dostal na fotbal věčný zákaz vstupu (chodil však dál), jenž si na tenisky načmáral centrofi.x.em DO SMRTI ZÁKAZ VSTUPU, kterýžto slogan posléze na jeho popud nosila liverpoolská omladina hlásící se k FC LIVERPOOL na botách, teniskách a na všem možném, a když jsem ve čtrnácti letech četl jeho příběh, načmáral jsem si na tenisky DO SMRTI ZÁKAZ VSTUPU taky, aniž by tady s tímto počinem měl v 92/93 kdokoli cokoli do činění, jen mi příběh rebelujícího patnáctiletého Jacka Molbyho jakožto jednoho z Vůdců fotbalového gangu v telecích letech imponoval, navíc patnáctiletý Jack našel smrt v Hillsborough, jelikož jeho patnáctileté tělo neodolalo náporu lidsk / Příspěvěk byl moc dlouhý a proto byl uříznut.
Tak asi přesně tak!
V tom je to nyní, zaplaťpánbůh za to, že jo, mírná nevýhoda pro naprostý fanatismus a živelnost to, že jdeme do 98 % utkání jako favorit.
"Vždycky fandíš víc outsiderům" se vlastně náramně hodí i na tu bezkonkurenční 94/95, kdy se těm zpočátku otloukánkům fandilo tak mocně, až z toho byl nejzajímavější titul v historii našeho - českého i československého - hokeje.
Teďka to mají mladí těžší, že - samozřejmě buďme za to rádi - hokejky jsou si schopny pomocí samy. Nevím, přijde mi, že sestup nehrozí, být mimo play off taky ne.
Mají to (mladí fans) tím těžší. Že zápasy o všechno přichází až v play off, ale s těmi zápasy o bytí a nebytí to taky moc srovnávat nelze. (Pochopitelně je to taky relativní, neboť hrát Vsetín sezónu a více o sestup, zase by přišel o fans bodů a výher, pro které jsou tyto věci zlatým teletem, že ano. )
A atmosféra, jak jsem psal, že by se někdo zeptal, zdali byl kotel slyšet na sezení, tak to vůbec.
Další srovnání:
Jak toho třeba v červenobílomodrých časech před první národní nebylo - hokej jednou za dva týdny o víkendu, dvakrát za sezonu vložená středa, tak tím, že se to hrávalo prakticky jen o víkendu, atmosféře pomáhalo neskutečně. Dále pak to, že když to nebylo furt, a především člověk nebyl doslova bombardován informacemi o týmu, výsledcích, kdy si vzpomenul, tak opět - atmosféře to pomáhalo. Neboť když už tam člověk byl, tak si to fakt užíval se vším všudy. Protože pak to bylo až za dva týdny(!)
Takže mladí do toho dávali všechno, mladí 15+ dávali do toho i do sebe taky všechno (co teklo), a starší, otcové od rodin a tak, si udělali pěkný den už před zápasem. A dali si taky, co teklo. Na zimáku pak bylo při mistrácích velké haló. Fakt to byl svátek, i když se hrál "bl bý" kraj či "bl bá" druhá národní - pro nás však po nekonečném působení v kraji stále něco fantastického.
Teďka jak si mnozí přijdou, jak je toho mnoho a člověk ví o týmu, bodech, postavení v tabulce, jak padly které góly, dokonce může sledovat venkovní zápas z druhého konce země na monitoru LIVE, jak si tedy mnozí přijdou doma zápas odfajfknout, lze se tomu divit? Nelze.
Dobrá je tato moderní doba, to, že člověk ví kdy chce, co chce, pro ty nálety a nájezdy na cizí území. Počet lidí hlásících se k ZŽ třeba na jaře v Rondu. To by tam bez moderních technologií kdysi nemělo šanci přijet. O tom, jestli by to však bylo lepší/stejné/horší i v počtu třeba litr, dva, si netroufám říkat.
Ceny:
Na Třebíč v 87. roce, což byl zápas století, jsi šel za 4 Kčs na stání. Po postupu na Baník Hodonín, na Baník Karvinou - tehdy pro nás to, co teď G, opět na stání za 4 Kčs. Bylo to i za 6 Kčs, bystřejší brávali za čtyři pro děti, studenty a ženy. Tak i tak to byla skutečná láce. A stejná láce po postupu do první národní, pořád to bylo i na Slavii, Motor ČB za 4, 6 na stání a sezení 10 Kčs.
Teďka na G 170 Kč - pozor, v základní části, s tím, že tu G jezdí "co chvíla", o nějaké výjimečné události nemůže být řeč.
Kdy asi tak přijde živelnější publikum, veleohromná spousta, doslova megadavy nažhavených fans, především teens, kteří poženou mančaft na zteč, a kdy přijde publikum spíše náročné, s tendencemi remcat na všechno(?)
Odpovězte si sami.
Pomohu vám nápovědou: dá do supportu teamu VŠECHNO ten, který přijde za 4 koruny a je za to rád, nebo ten, kdo vyplázne XY litrů za permici a chce být baven(?)
Nebo ještě jinak, zpět ke stáří kotle, věkovému průměru v kotli; opět srovnání.
Dnes máme, lépe řečeno mají, já ne, protože si pamatuju sám sebe, lidé tendence nahlížet skrz prsty na "děcka" v kotli.
Třeba o patnácti, šestnáctiletých si mnozí říkají "hrůza, takové děcka tam nemají co dělat."
Například při postupu z kraje v 87. roce patřili patnácti, šestnáctiletí ke kápům kotle.
Byl to fenomén doby, jezdit na výjezdy, klidně přes celou republiku, v hodně mladém věku (viz film PROČ?, režie Karel Smyczek, 1987 - mmch film měl být varující, způsobil přesný opak, mladé lidi spíš navedl na různé zlobení a vášním na stadionech; viz Jack Molby, v osmdesátkách patnáctiletý vůdce jednoho z liverpoolských gangů pohybujících se na a kolem Anfield Road, jenž to v patnácti letech dotáhl na to, že dostal na fotbal věčný zákaz vstupu (chodil však dál), jenž si na tenisky načmáral centrofi.x.em DO SMRTI ZÁKAZ VSTUPU, kterýžto slogan posléze na jeho popud nosila liverpoolská omladina hlásící se k FC LIVERPOOL na botách, teniskách a na všem možném, a když jsem ve čtrnácti letech četl jeho příběh, načmáral jsem si na tenisky DO SMRTI ZÁKAZ VSTUPU taky, aniž by tady s tímto počinem měl v 92/93 kdokoli cokoli do činění, jen mi příběh rebelujícího patnáctiletého Jacka Molbyho jakožto jednoho z Vůdců fotbalového gangu v telecích letech imponoval, navíc patnáctiletý Jack našel smrt v Hillsborough, jelikož jeho patnáctileté tělo neodolalo náporu lidsk / Příspěvěk byl moc dlouhý a proto byl uříznut.
Jen taková polemika stran stížností na atmosféru.
Máme tendenci srovnávat s lety 93 - 96.
To ale byly naprosto výjimečné roky.
Mladší zase třeba se sezónou 16/17, 17/18.
Proto teď zkusím zahrát na tu strunu, že atmosféra není až tak špatná.
Budu porovnávat, vzpomínat, kdo to nemá rád, nečtěte to, díky.
Tak začnu třeba rokem 89 a mou první sezónou v kotli. Přes prázdniny jsem dostal od typa, co přišel z vojny, trubku z lokomotivy, prapor - nezvyklý atyp - pruhovaný modročervený s bílým Z uprostřed. A odjinud: jeden starý vyjezďák Petr V. šel na vojnu a po něm jsem "zdědil" červenobílou šálu. Vše v létě 89.
Prapor jsem nenosil, šálu kolem krku, trubku z lokomotivy do rukou a hurá na první kolo s Vyškovem. 2:8.
Pokud vám už jedna věta přišla divná, z dnešního pohledu bych se nedivil, kdyby ano, tak asi tato:
STARÝ vyjezďák šel NA VOJNU. Na vojnu se chodilo v 19, 20 letech.
Bystřejší správně pochopili - v kotli byl za STARÉHO považován každý, kdo měl po vojně, příp. šel na vojnu. Čili kluci 18 - 22 let byli braní za STARÉ.
Od těchto STARÝCH - co měli odježděný kraj a druhou národní a doma "odfanděno", bylo lze v těch dobách slýchávat a bylo to nepsaným pravidlem - "já fandím už jenom venku." Rozuměj na výjezdu.
Tak se to i přebíralo ze starších na mladší a i já a má tehdejší sociální bublina považovali jsme domácí zápasy za ne až tak důležité; podstatou vlajkonošství (nyní by se řeklo ultras) byly výjezdy a mimo podpory klubu svého srdce tzv. UKAZOVÁNÍ SE NA NICH. "Jeli se ukázat," jeli se předvést." "Ti se zase předvedli," "ti se zase ukázali."
Výjimkou byla postupová 90/91 (TOP 1 zápas historie s AZ Havířov) a 94/95 - celá.
Na ten podzim 89 jsem tedy v 11 letech byl v kotli benjamínek, STARÝM - klukům po vojně či před vojnou - říkal "dobrý den," ti z toho měli dobrý den, však staří pro mě byli i kluci třeba patnáctiletí - pořád byli ode mě o čtyři roky, což jsou v tomhle věku ne čtyři roky, ale čtyři světelné roky.
Kotel byl vesměs mlaďoučký. Fakt.
V těch dobách 82 - 92 třeba, tvořili kotel až na výjimky výhradně náctiletí. Ale kdyby 15 - 19, ale i 13letí a tak, plus já v 89/90 jedenáctiletý.
Když jsem před mým přesunem do kotle občas zavítal třeba na sezení, kotelníci (kterým jsem poctivě stříhal od cca 85. roku NA KAŽDÝ ZÁPAS noviny do tašek a do toho 89. roku měl nastříháno několik stohů a desetikila novin) vyzvídali: "bylo nás slyšet až na sezení?" apod. Když jsem jim řekl, že až moc dobře, byli se sebou velmi spokojeni.
Srovnání s dneškem: zeptat se někdo z kotle někoho na sezení, jestli byl kotel slyšet až na sezení, má sedící takového za blázna a díval by se na něj jak zjara.
Nikdy se mi nestalo, že bych na sezení kotel neslyšel. Nikdy.
Pak se změnily barvy, postup do extraligy a první sezóna v ní.
Nastala věc nevídaná. Doma fandili všichni.
Chodily, co se počtu týče, až sci fi návštěvy, Lapač stal se nafukovacím, na zimák chodili i lidé, pro které byli třeba ti, co chodili už na červenobílomodrý Vsetín, za podivíny, ti, co i jezdili, už za úplné pošetilce. Najednou byli na Lapači i tito lidé a řvali o dušu se žílou na krku nonstop v kuse po celý hokej.
Vsetín totiž potřeboval pomoc. Nepomohli - li by lidé, vidím to jasně - Vsetín by spadnul.
Pak se soutěž rozšířila a asi by tedy nespadnul, ale i tak. Lidé prostě hnali ten mančaft jak jurodiví.
STAŘÍ tu sezónu zapomněli na svou formulku "já už fandím jenom venku," a řvali s tou žílou na krku i doma.
Ale tak to byla ta výjimečná sezóna a pro toho, kdo ji pamatuje, tak srovnání čehokoli na tribuně nyní, jakéhokoli hluku, neobstojí.
Však se sezónami před touto výjimečnou a klidně i třeba se sezónami 97 - 01? To už srovnání snese, jen se teď podporuje tým trochu (možná trochu více) jiným způsobem.
Navíc jsem již několikrát vyjmenoval ty nešvary dnešní doby - je toho moc a je to všude.
Výhoda dob od osmdesátek po třeba poslední titul - bylo strašně moc mladých. Fakt strašně.
Že byl mladý kotel, už jsem psal.
Další "výhodou" bylo, že Vsetín míval nad sebou strašák sestupu s výjimkou titulové éry. Nyní - vůbec (doufejme, kauza přesunutí semifinalisty juniorské ligy o soutěž níž, že... )
A to se dostávám pomocí strašáku sestupu krásným oslím můstkem k letům 01 - 07.
Já si říkám, co mě na tom tak bavilo.
A mám další kamínek do mozaiky. Vždyť tam byl každý hokej o život, o bytí a nebytí. Ty Démony a spol. se muselo hnát dopředu. To byly divoké časy, divoké hokeje, naprostá paráda pro toho, kdo hledal vzrušení, nyní moderní slovo - adrenalin, taky zlobení a tak podobně.
Bavil jsem se na to konto s jedním z těch kápů/předvolávačů, nyní by se řeklo supportleaderů kotle z osmdesátek, a ten mi řekl zajímavou věc na mou poznámku, že bych tehdy za ně dýchal a nechal tam život.
Říkal: "Vždycky fandíš víc outsiderům."
Tak asi přesně tak!
V / Příspěvěk byl moc dlouhý a proto byl uříznut.
Máme tendenci srovnávat s lety 93 - 96.
To ale byly naprosto výjimečné roky.
Mladší zase třeba se sezónou 16/17, 17/18.
Proto teď zkusím zahrát na tu strunu, že atmosféra není až tak špatná.
Budu porovnávat, vzpomínat, kdo to nemá rád, nečtěte to, díky.
Tak začnu třeba rokem 89 a mou první sezónou v kotli. Přes prázdniny jsem dostal od typa, co přišel z vojny, trubku z lokomotivy, prapor - nezvyklý atyp - pruhovaný modročervený s bílým Z uprostřed. A odjinud: jeden starý vyjezďák Petr V. šel na vojnu a po něm jsem "zdědil" červenobílou šálu. Vše v létě 89.
Prapor jsem nenosil, šálu kolem krku, trubku z lokomotivy do rukou a hurá na první kolo s Vyškovem. 2:8.
Pokud vám už jedna věta přišla divná, z dnešního pohledu bych se nedivil, kdyby ano, tak asi tato:
STARÝ vyjezďák šel NA VOJNU. Na vojnu se chodilo v 19, 20 letech.
Bystřejší správně pochopili - v kotli byl za STARÉHO považován každý, kdo měl po vojně, příp. šel na vojnu. Čili kluci 18 - 22 let byli braní za STARÉ.
Od těchto STARÝCH - co měli odježděný kraj a druhou národní a doma "odfanděno", bylo lze v těch dobách slýchávat a bylo to nepsaným pravidlem - "já fandím už jenom venku." Rozuměj na výjezdu.
Tak se to i přebíralo ze starších na mladší a i já a má tehdejší sociální bublina považovali jsme domácí zápasy za ne až tak důležité; podstatou vlajkonošství (nyní by se řeklo ultras) byly výjezdy a mimo podpory klubu svého srdce tzv. UKAZOVÁNÍ SE NA NICH. "Jeli se ukázat," jeli se předvést." "Ti se zase předvedli," "ti se zase ukázali."
Výjimkou byla postupová 90/91 (TOP 1 zápas historie s AZ Havířov) a 94/95 - celá.
Na ten podzim 89 jsem tedy v 11 letech byl v kotli benjamínek, STARÝM - klukům po vojně či před vojnou - říkal "dobrý den," ti z toho měli dobrý den, však staří pro mě byli i kluci třeba patnáctiletí - pořád byli ode mě o čtyři roky, což jsou v tomhle věku ne čtyři roky, ale čtyři světelné roky.
Kotel byl vesměs mlaďoučký. Fakt.
V těch dobách 82 - 92 třeba, tvořili kotel až na výjimky výhradně náctiletí. Ale kdyby 15 - 19, ale i 13letí a tak, plus já v 89/90 jedenáctiletý.
Když jsem před mým přesunem do kotle občas zavítal třeba na sezení, kotelníci (kterým jsem poctivě stříhal od cca 85. roku NA KAŽDÝ ZÁPAS noviny do tašek a do toho 89. roku měl nastříháno několik stohů a desetikila novin) vyzvídali: "bylo nás slyšet až na sezení?" apod. Když jsem jim řekl, že až moc dobře, byli se sebou velmi spokojeni.
Srovnání s dneškem: zeptat se někdo z kotle někoho na sezení, jestli byl kotel slyšet až na sezení, má sedící takového za blázna a díval by se na něj jak zjara.
Nikdy se mi nestalo, že bych na sezení kotel neslyšel. Nikdy.
Pak se změnily barvy, postup do extraligy a první sezóna v ní.
Nastala věc nevídaná. Doma fandili všichni.
Chodily, co se počtu týče, až sci fi návštěvy, Lapač stal se nafukovacím, na zimák chodili i lidé, pro které byli třeba ti, co chodili už na červenobílomodrý Vsetín, za podivíny, ti, co i jezdili, už za úplné pošetilce. Najednou byli na Lapači i tito lidé a řvali o dušu se žílou na krku nonstop v kuse po celý hokej.
Vsetín totiž potřeboval pomoc. Nepomohli - li by lidé, vidím to jasně - Vsetín by spadnul.
Pak se soutěž rozšířila a asi by tedy nespadnul, ale i tak. Lidé prostě hnali ten mančaft jak jurodiví.
STAŘÍ tu sezónu zapomněli na svou formulku "já už fandím jenom venku," a řvali s tou žílou na krku i doma.
Ale tak to byla ta výjimečná sezóna a pro toho, kdo ji pamatuje, tak srovnání čehokoli na tribuně nyní, jakéhokoli hluku, neobstojí.
Však se sezónami před touto výjimečnou a klidně i třeba se sezónami 97 - 01? To už srovnání snese, jen se teď podporuje tým trochu (možná trochu více) jiným způsobem.
Navíc jsem již několikrát vyjmenoval ty nešvary dnešní doby - je toho moc a je to všude.
Výhoda dob od osmdesátek po třeba poslední titul - bylo strašně moc mladých. Fakt strašně.
Že byl mladý kotel, už jsem psal.
Další "výhodou" bylo, že Vsetín míval nad sebou strašák sestupu s výjimkou titulové éry. Nyní - vůbec (doufejme, kauza přesunutí semifinalisty juniorské ligy o soutěž níž, že... )
A to se dostávám pomocí strašáku sestupu krásným oslím můstkem k letům 01 - 07.
Já si říkám, co mě na tom tak bavilo.
A mám další kamínek do mozaiky. Vždyť tam byl každý hokej o život, o bytí a nebytí. Ty Démony a spol. se muselo hnát dopředu. To byly divoké časy, divoké hokeje, naprostá paráda pro toho, kdo hledal vzrušení, nyní moderní slovo - adrenalin, taky zlobení a tak podobně.
Bavil jsem se na to konto s jedním z těch kápů/předvolávačů, nyní by se řeklo supportleaderů kotle z osmdesátek, a ten mi řekl zajímavou věc na mou poznámku, že bych tehdy za ně dýchal a nechal tam život.
Říkal: "Vždycky fandíš víc outsiderům."
Tak asi přesně tak!
V / Příspěvěk byl moc dlouhý a proto byl uříznut.
Ševci pořád nějakou výjimku ,to mě poser
Reakce na VSH: " TECHNICKÉ NORNY MAXA LIGA 2024/2025
4....
Reakce na V.H.K: No Zlín má domací variantu dresů žlutou...
4. Výstroj a výzbroj hráčů
4.1. Ve všech utkáních soutěže Maxa liga nastupuje domácí družstvo k utkání v tmavých dresech, družstvo hostující v dresech světlých.
4.2. Dohodnou-li se Kluby na změně barvy dresů oproti čl. 4.1. těchto technických norem, je tato změna možná pouze s předchozím souhlasem ředitele soutěže Maxa liga. "
Vyjímku si vyřídil Gottwaldov na všechny domácí zápasy - světlou sadu a Třebíč na některé domácí zápasy - světlou sadu.
Zbytek se podvolil.
Domácí tým by si měl určil sadu a soupeř se musí přizpůsobit ( samozřejmě nutno sdělit 24 hodin před zápasem ) , jinak ovšem nic nebrání po vzoru NHL nastoupit i světlá proti světlé ( bílá-žlutá ) nebo tmavá proti tmavé ( červená/černá - modrá/zelená ).
Souboj tmavých sad letos 11.kolo Přerov-Prostějov ( modrá - červená ).
Proti Prostějovu, Litoměřicím, Třebíči, Slávii, Kolínu, F-M, Porubě, Chomutovu a Perníkářům je úplně jedno jakou sadu dresu vytáhneme
Reakce na vajdik: Mohl bych se zeptat třeba i těch co ví...
Mohl bych se zeptat třeba i těch co ví více...kdo tedy udělal chybu s těmi dresy, Zlín nebo Vsetín? Já se domníval že automaticky domácí tmavá varianta hosté světlá, a když není dohodnuta nějaká změna, takto by to mělo fungovat v celém ročníku! A ted čtu rozhovor se Smerhou: Nastoupili jste ve žlutých dresech. Zelenou venkovní sadu jste zapomněli doma?
Netuším. Na rozbruslení jsme si všimli, že oba týmy jsou ve žlutém. Čekali jsme, jestli třeba nevytáhnou vánoční.
Zdroj: odkaz
Už to skoro bylo jako ta první finálová serie a druhý zápas ve Zlíně - tam zase oba tmavá varianta - ale po celý zápas :D
Netuším. Na rozbruslení jsme si všimli, že oba týmy jsou ve žlutém. Čekali jsme, jestli třeba nevytáhnou vánoční.
Zdroj: odkaz
Už to skoro bylo jako ta první finálová serie a druhý zápas ve Zlíně - tam zase oba tmavá varianta - ale po celý zápas :D
Reakce na Vyprazanykarfiol: Asi to tu jeste nikdo nevzpo...
Asi to tu jeste nikdo nevzpomnel, ale Cheza taky nema ani jednu vyhru v prodlouzeni.. muzeme tipovat, kdo to prolomi drive 😀
Souhlasím se všemi, kteří souhlasí s Gerardem!
Zaregistrujte si své uživatelské jméno a nikdo se za vás již na fóru nebude vydávat! Základní registrace je zdarma.
Jsou diskuse vaším denním chlebem? Pořiďte si profi-registraci s vlastní ikonkou, prohledáváním dalšími službami. To vše jen za jednu SMS! více o profi registraci.
- Chcete-li udělat nový řádek, stačí zařádkovat enterem, netřeba používat html tagy.
- Děkujeme, že se zde na fóru budete chovat jako slušní lidé.
Redakce si vyhrazuje právo ve výjimečných případech smazat vulgární, urážlivé nebo nesmyslné příspěvky.
Reagovat
PF 25 jsem chtěl říct.