Diskusní fórum Registrace
... aby nezapadl v mých tapetách
Lišajkův vzkaz zněl:
Kdyby ještě někdo nevěděl, ve čtvrtek parkujem auta u Tesca, Dr.Milady Horákové 10, 537 01 Chrudim 1, odkud bude také v 17:30 hromadný odchod na zimák.
Jedeme pro postup!"
"
Kdyby ještě někdo nevěděl, ve čtvrtek parkujem auta u Tesca, Dr.Milady Horákové 10, 537 01 Chrudim 1, odkud bude také v 17:30 hromadný odchod na zimák.
Jedeme pro postup!"
"
dokončení
Chtěl bych to zažít, zopakovat si tento výlet?
Ty bláho, snad raději ani ne.
Chtěl bych, aby si takovou parádu někdy užil třeba synek, až mu bude osmnáct, jako tehdy mně?
Snad raději ani ne.
----
Další setkání v Pardubicích bylo na podzim 97, Pardubice - Vsetin 6:1.
Ze Vsetína 25 lidí vlakem, možná nejvíc crazy výjezd v mém životě. V sektoru čtyřicítka, bez svátečních play off fandů i dresů po kolena, ale to je jiný příběh.
----
Šála mistr extraligi:
To byla věc!!!
V létě 95 nechává klub vyrobit v Rakousku skvostné oboustranné šály. Na jedné straně zeleným na žlutém, zelenou žíhaném HC PETRA VSETÍN, na straně druhé, zelené, jsou dvě české trikolóry (naprostá pecka!) a nápis MISTR EXTRALIGI. O šály je enormní zájem, a tak se vyrábí další, již se správně napsaným mistr extraligy. Ty s íčkem na konci se stávají cenným sběratelským kouskem. Špatné, chybné I místo Y se vysvětluje lidem tak, že se šály vyráběly v Rakousku, a proto tam vznikla ta chyba.
Jak však známe náš výjimečný klub, co si budem, že, po pár paňácích slivky, bych se nedivil, kdyby to mistr extraligi vypotil někdo od nás ještě v mistrovském limbu.
Chtěl bych to zažít, zopakovat si tento výlet?
Ty bláho, snad raději ani ne.
Chtěl bych, aby si takovou parádu někdy užil třeba synek, až mu bude osmnáct, jako tehdy mně?
Snad raději ani ne.
----
Další setkání v Pardubicích bylo na podzim 97, Pardubice - Vsetin 6:1.
Ze Vsetína 25 lidí vlakem, možná nejvíc crazy výjezd v mém životě. V sektoru čtyřicítka, bez svátečních play off fandů i dresů po kolena, ale to je jiný příběh.
----
Šála mistr extraligi:
To byla věc!!!
V létě 95 nechává klub vyrobit v Rakousku skvostné oboustranné šály. Na jedné straně zeleným na žlutém, zelenou žíhaném HC PETRA VSETÍN, na straně druhé, zelené, jsou dvě české trikolóry (naprostá pecka!) a nápis MISTR EXTRALIGI. O šály je enormní zájem, a tak se vyrábí další, již se správně napsaným mistr extraligy. Ty s íčkem na konci se stávají cenným sběratelským kouskem. Špatné, chybné I místo Y se vysvětluje lidem tak, že se šály vyráběly v Rakousku, a proto tam vznikla ta chyba.
Jak však známe náš výjimečný klub, co si budem, že, po pár paňácích slivky, bych se nedivil, kdyby to mistr extraligi vypotil někdo od nás ještě v mistrovském limbu.


pokračování
Říkám mu, ať si sedne k nám. Jede tedy v "našem" kupé. Byl to Čolis/Maskot/Makak, věk tehdy 12 let. Byl to jeho první výjezd a připomněl mi mě samého v roce 90, kdy jsem také jel na svůj první výjezd ve věku 12 let. Akorát tedy bez žvára a tak.
Fakt jsem na něj zíral.
Teď mi však opět dochází, jak jak na Spartu, tak na Vsetín se jezdilo skutečně od raného věku, mnoho a mnoho výjezďáků.
Ve vlaku je pochopitelně i třeba Janek a Alexej, také ročníky 78, bubeníci, kteří bubnují a jezdí ven od čtrnácti let let a v patnácti letech měli projetou republiku komplet.
Tak to holt bylo a máme být na co pyšní - beze srandy. Vsetín byl vždy výjezdová bašta.
Tak tedy Čolis jede s náma a vlastně se na pár let stane maskotem našich bláznivých výjezdů.
Pardubice:
Zde už mám hodně v kuli, nevím, jestli jsme tehdy navštívili legendární hospodu Taxis, vím, že už dopoledne čarujeme kolem zimáku. Normálně chodíme z hospody dovnitř zimního stadionu a zpět a tak dokola.
Dívám se na prázdný zimák, jdu do hospody, když najednou mi z alkoholu přeskočí v hlavě a poté, co se probudím, tvrdím ostatním, že jsme dojeli místo do Pardubic do Třince, a že musíme pospíchat na vlak, ať ty Pardubice stihneme.
Spolustolovníci na mě zírají, můžou se poch.at smíchy, a ne a ne mi vysvětlit, že jsme tady dobře, že už jsme tady - v Pardubicích.
Když přijdu asi podeváté na zimák, pořádně se zasoustředím, tak mi teprve dojde, že jo, že mají pravdu, že jsme tu dobře a že nejsme v Třinci.
Zaraduju se a od té chvíle asi prakticky (raději) nepiju.
Když jsem na tom zimáku i s kumpány asi poiksypsilonté, zjišťujeme, že venku se již srocují davy.
Chvíli čekáme, jak se zimák trošku zaplňuje, jdeme ven a dostáváme od nějakého dědy - pořadatele vracenky.
Venku pozoruju skutečné, mohutné masy a davy lidí, mnoho Vsetínských, ale cosi mi tu nehraje.
Na to, že je tu třeba pětikilo zž, znám jen lidi z vlaku, třeba 70 % lidí vidím na hokeji poprvé v životě.
Pořád si na to v play off musím zvykat, říkám si v hlavě.
Pak je hokej, jdeme v pár lidech do půl těla, což má ohlas u televizáků, a záběr, kde jsem do půl těla, pak provází upoutávky na play off 97.
Díky tomu mě pak v obchodě říkají neznámí lidé "vy jste byl v Pardubicích, že jo?", příp. na brigádě spolubrigádnice "tys byl v Pardubkách do půl těla, že jo? Dobré!"
A já vždy jen "jo, byl."
Zajímavý je konec.
V prodloužení rozhoduje Hejduk, takže zápas získávají Pardubice.
A nastává fakt pěkná věc. Celý stadion, tehdy nezrekonstruovaný, byl to krásný, starý, velikánský zimák, je na nohou a aplauduje pardubickým hokejkám.
My jsme za brankou u ledu a na tribuny kolem je fakt skvostný, nádherný pohled, umocněný zvukovou kulisou, kdy Pardubičtí si jistě přijdou jako v Ráji. Pátek hokej a taková paráda, úplně je chápu.
Až si říkám, že to snad domácím i přeju.
Odjezd:
Ve škole máme nějaké resty v předmětu účetnictví.
Parta zůstává v Pardubicích, já se spolužáky jedeme domů, neboť v sobotu se máme hlásit v Růžďce u spolužaček, které nás mají to účetnictví doučit/naučit nebo co vlastně.
Jedeme domů na Vsetín tedy.
S námi jede jedna vyjezďačka a taky T.V.; ten je unikátní, neboť jede domů něco dodělat do práce, a pak zase zpět do Pardubic na ten další zápas, co se hraje po pátku v sobotu zase tam, odkud s ním teď jedeme.
Opět prokázal svou výjezdovou jedinečnost.
Zakončení výletu:
Na druhý den sledujeme v Růžďce, v nějaké kkubovně nebo polorestauraci nebo jak to nazvat, kam jsme dorazili na kole, po očku televizi, kde v Bully různě přepojují do Pardubic a nevím kde, vždy když ukáží vsetínský kotel, vybuchujeme radostí a vykřikujeme do pléna jména kamarádů, které vidíme v televizi tak jako nyní vykřikují cool tlampačáři do pléna v arénách střelce gólů.
Máme se učit to účetnictví, jenže vesnická děvčata mají odjakživa za lubem, po pár chvílích říkají, že mají dvě flašky rumu, ten nám nalévají do čaje, takže z účetnictvi není po oár chvílích zhola nic.
Jak dopadli ti, co zůstali v Pardubicích:
Zkazky výletníků navrátivších se na Vsetín i s postupem jsou velkolepé a bohatýrské. Taxis a nocležna/"hotel" na nádru, kde mají spát dvě a dvě osoby, ale spí jich tam asi třicet.
Při kontrole, kdy se každý schovává, kde se dá, se paní Kontrole nepozdává dýmící almara, kde si jeden fanát udělal uvnitř skříně soukromou hulírnu.
Atd. etc.
Mobily, internet, plánování výjezdu:
0, 0, věděli jsme, že přibližně v pět ráno máme být na nádru. Spaní, srazy tam a tam neřešil vůbec nikdo.
Zajímavost, dnes by to byla asi rarita:
Padlo za ten víkend v tom vlaku, v hospodách a na zimáku jediné slovo o hokeji?
Ne.
Chtěl bych to zažít, zopakovat si tento výlet?
Ty bláho, snad raději ani ne.
Chtěl bych, aby s / Příspěvěk byl moc dlouhý a proto byl uříznut.
Říkám mu, ať si sedne k nám. Jede tedy v "našem" kupé. Byl to Čolis/Maskot/Makak, věk tehdy 12 let. Byl to jeho první výjezd a připomněl mi mě samého v roce 90, kdy jsem také jel na svůj první výjezd ve věku 12 let. Akorát tedy bez žvára a tak.
Fakt jsem na něj zíral.
Teď mi však opět dochází, jak jak na Spartu, tak na Vsetín se jezdilo skutečně od raného věku, mnoho a mnoho výjezďáků.
Ve vlaku je pochopitelně i třeba Janek a Alexej, také ročníky 78, bubeníci, kteří bubnují a jezdí ven od čtrnácti let let a v patnácti letech měli projetou republiku komplet.
Tak to holt bylo a máme být na co pyšní - beze srandy. Vsetín byl vždy výjezdová bašta.
Tak tedy Čolis jede s náma a vlastně se na pár let stane maskotem našich bláznivých výjezdů.
Pardubice:
Zde už mám hodně v kuli, nevím, jestli jsme tehdy navštívili legendární hospodu Taxis, vím, že už dopoledne čarujeme kolem zimáku. Normálně chodíme z hospody dovnitř zimního stadionu a zpět a tak dokola.
Dívám se na prázdný zimák, jdu do hospody, když najednou mi z alkoholu přeskočí v hlavě a poté, co se probudím, tvrdím ostatním, že jsme dojeli místo do Pardubic do Třince, a že musíme pospíchat na vlak, ať ty Pardubice stihneme.
Spolustolovníci na mě zírají, můžou se poch.at smíchy, a ne a ne mi vysvětlit, že jsme tady dobře, že už jsme tady - v Pardubicích.
Když přijdu asi podeváté na zimák, pořádně se zasoustředím, tak mi teprve dojde, že jo, že mají pravdu, že jsme tu dobře a že nejsme v Třinci.
Zaraduju se a od té chvíle asi prakticky (raději) nepiju.
Když jsem na tom zimáku i s kumpány asi poiksypsilonté, zjišťujeme, že venku se již srocují davy.
Chvíli čekáme, jak se zimák trošku zaplňuje, jdeme ven a dostáváme od nějakého dědy - pořadatele vracenky.
Venku pozoruju skutečné, mohutné masy a davy lidí, mnoho Vsetínských, ale cosi mi tu nehraje.
Na to, že je tu třeba pětikilo zž, znám jen lidi z vlaku, třeba 70 % lidí vidím na hokeji poprvé v životě.
Pořád si na to v play off musím zvykat, říkám si v hlavě.
Pak je hokej, jdeme v pár lidech do půl těla, což má ohlas u televizáků, a záběr, kde jsem do půl těla, pak provází upoutávky na play off 97.
Díky tomu mě pak v obchodě říkají neznámí lidé "vy jste byl v Pardubicích, že jo?", příp. na brigádě spolubrigádnice "tys byl v Pardubkách do půl těla, že jo? Dobré!"
A já vždy jen "jo, byl."
Zajímavý je konec.
V prodloužení rozhoduje Hejduk, takže zápas získávají Pardubice.
A nastává fakt pěkná věc. Celý stadion, tehdy nezrekonstruovaný, byl to krásný, starý, velikánský zimák, je na nohou a aplauduje pardubickým hokejkám.
My jsme za brankou u ledu a na tribuny kolem je fakt skvostný, nádherný pohled, umocněný zvukovou kulisou, kdy Pardubičtí si jistě přijdou jako v Ráji. Pátek hokej a taková paráda, úplně je chápu.
Až si říkám, že to snad domácím i přeju.
Odjezd:
Ve škole máme nějaké resty v předmětu účetnictví.
Parta zůstává v Pardubicích, já se spolužáky jedeme domů, neboť v sobotu se máme hlásit v Růžďce u spolužaček, které nás mají to účetnictví doučit/naučit nebo co vlastně.
Jedeme domů na Vsetín tedy.
S námi jede jedna vyjezďačka a taky T.V.; ten je unikátní, neboť jede domů něco dodělat do práce, a pak zase zpět do Pardubic na ten další zápas, co se hraje po pátku v sobotu zase tam, odkud s ním teď jedeme.
Opět prokázal svou výjezdovou jedinečnost.
Zakončení výletu:
Na druhý den sledujeme v Růžďce, v nějaké kkubovně nebo polorestauraci nebo jak to nazvat, kam jsme dorazili na kole, po očku televizi, kde v Bully různě přepojují do Pardubic a nevím kde, vždy když ukáží vsetínský kotel, vybuchujeme radostí a vykřikujeme do pléna jména kamarádů, které vidíme v televizi tak jako nyní vykřikují cool tlampačáři do pléna v arénách střelce gólů.
Máme se učit to účetnictví, jenže vesnická děvčata mají odjakživa za lubem, po pár chvílích říkají, že mají dvě flašky rumu, ten nám nalévají do čaje, takže z účetnictvi není po oár chvílích zhola nic.
Jak dopadli ti, co zůstali v Pardubicích:
Zkazky výletníků navrátivších se na Vsetín i s postupem jsou velkolepé a bohatýrské. Taxis a nocležna/"hotel" na nádru, kde mají spát dvě a dvě osoby, ale spí jich tam asi třicet.
Při kontrole, kdy se každý schovává, kde se dá, se paní Kontrole nepozdává dýmící almara, kde si jeden fanát udělal uvnitř skříně soukromou hulírnu.
Atd. etc.
Mobily, internet, plánování výjezdu:
0, 0, věděli jsme, že přibližně v pět ráno máme být na nádru. Spaní, srazy tam a tam neřešil vůbec nikdo.
Zajímavost, dnes by to byla asi rarita:
Padlo za ten víkend v tom vlaku, v hospodách a na zimáku jediné slovo o hokeji?
Ne.
Chtěl bych to zažít, zopakovat si tento výlet?
Ty bláho, snad raději ani ne.
Chtěl bych, aby s / Příspěvěk byl moc dlouhý a proto byl uříznut.
Přesně proto jsem čekal 15 gólů, když jsme kdysi naložili áčku deset, proč ne béčku parnáct(!)
Já chtěl původně napsat "to nevíte pane redaktore, že Valaši spí nahatí?" - reakci Olina Štefla, když se jej Robert Záruba ptal právě na to, v čem teď budou spát, když přijeli bez pyžam.
Jenže.
Jenže jak jsem začal v hlavě vzpomínat, co bych k tomu připojil, vyrojila se mi zase tuna vzpomínek.
A když už to tak vyšlo, že hrajeme s pardudubickým béčkem, říkám si, to by byla škoda nehodit to na obrazovku, ať už si o tom bude myslet kdo chce, co chce.
Bude to (ne)pěkná krátká sonda do toho, jak vypadal výjezd ve druhé půlce devadesátek.
Jasně, každý to měl nějak hozené, já osobně spíš než mainstreamově, tak hodně undergroundově, tak pojďme do toho.
Pardubice - Vsetín 3:2 po prodl., 28. března 1997
S kým jsem se tam chystal:
Během sezóny 96/97 vykrystalizovala na výjezdech skupina kolem mého ročníku 78, kde nás bylo asi 10+ kámošů, co spolu sledovali hokeje, fotbaly, se dvěma výjezdovými tehdy jsem dokonce chodil do třídy a s jedním seděl v lavici.
Na jaře 97 jsem po škole chodil na brigádu do obchodu, kde byla televize, tak jsem sledoval hokeje play off "v háku". Když krám zavřel, přesunul jsem se na poslední třetinu na Lapač nebo do Esa, kde mě čekali kámoši, se kterými jsme pak na tu poslední třetinu šli.
Pardubice, ten világoš, jsem tedy viděl v televizi a pak přišel na zimák. Ten jsem znal nazpaměť, výjezdy byly tím, pro co jsme žili.
Tak tedy Pardubice venku. Věděl jsem, věděli jsme o sobě navzájem, že do Pardubic pojedeme.
Zhruba všichni ti, co byli třeba na podzim 96 v G. Proč to vzpomínám. Byl to zajímavý výjezd tím, že na druhý den po G - VS , 18. října 96, jsme se my ročníky 78 měli hlásit v kulturáku u odvodu na vojnu.
Pančava na Smetance tehdy otvírala v 7 ráno. Tam jsme měli sraz. Byla plná hospoda, z toho třeba 30 lidí, co mělo jít k tomu odvodu. Všichni byli den předtím ve Zlíně na výjezdu. Tak jsme se tam tomu smáli, někdo měl u sebe ještě uřezaný kabel, které den předtím ve Zlíně byly k dispozici v kotli Vserína, kdyby se tábory Ševců a Vsetíňáků k sobě dostaly, a vzájemně si radili, co udělat pro získání modré knížky. Ještě ten den jsme šťastlivci, kteří modrou získali, sešli se zpět na Pančavě, opět v tom složení, které bylo den předtím ve Zlíně a ráno na Pančavě a pak u toho odvodu, a začali tuto Událost podzimu 96 (modrá knížka, ne výhra v G) mocně zapíjet.
Do těch Pardubic jsem tedy věděl, že pojede ta parta z Pančavy, v té tedy mí kámoši ze třídy a tak podobně. Samozřejmě i starší kusy jako třeba největší vyjezďák v historii T.V.
Co vím, že jsme nejeli tím vlakem mezi šestou a sedmou, ale tím dřívějším.
Na nádru je třeba do stovky lidí, vesměs mládež, všichni mi přijdou v jakési euforii.
Cesta, jízdné:
Na nádr přicházím skutečně příkladně vybaven, jen svačina mi dala dlouhého přemýšlení a neponechal jsem nic náhodě, přibližně takto:
batoh, v něm šála MISTR EXTRALIGI, britská vlajka, tlusté lihové fi.xy, litr zelené, litr rumu a sedmička takového likéru pro baby - Missis se to jmenovalo - lahodné. Uznejte sami - dorazit do Pardubic střízlivý bylo prakticky nemožné. Peněz na pár piv, víc ne.
Trochu nervózně jsem stepoval u okýnek, kde se prodávaly jízdenky, modlíce se, ať si jízdenku koupí co nejvíce lidí. Koupilo si dost, rozhodujeme se tedy s přáteli pro nekoupi žádné jízdenky, že jich ostatní mají dost.
Různé slevy typu so+ne apod. tehdy neexistovaly, nebo jsme o nich netušili.
Už v tom vestibulu se docela pije, veselí, nástup do vlaku je skotačivý a vagón je brzy transformován v pojízdnou restauraci, kde se může kouřit a pít, co hrdlo ráčí, cca čtvrtou cenovou bez jídla.
Panuje velká pohoda, dnes by se řeklo - chillujeme. Všude se kouří cigarety.
Na každé zastávce se jde kouřit ven, je pěkné slunečné počasí, a tak je venku u vlaku s vědomím, že jedeme pro postup, fakt nádherně.
Každozastávkové vylézání a nalézání (vystupování a nastupování není úplně přesný výraz) do vlaku se mi nevyplatí někde skoro před cílem (Česká Třebová?, Choceň?), kdy již hodně v ráži škobrtnu na schodech vagónu a trochu si odřu bradu.
Průvodčí/ho si z cesty vybavuji matně, vždy, když jsme na sebe narazili, jsme nějak dělali, že do toho vlaku patříme taky, těžko říct, jak to popsat, ale nebyli jsme díky tomu, že jelo docela dost fanátů, vysazeni z přepravy.
Jednou během cesty si říkám, že mě snad šálí zrak. Usazen v kupé pozoruji, jak sem a tam po chodbičce chodí malý kluk, kterého znám už hodně let z hokeje, a myslel jsem, že je mu tak deset let. Teďka chodí se žvárem v puse po vagóně sem a tam, omotaný červenobílou pletenou šálou Zbrojovky.
Říkám mu, ať si sedne k nám. Jede tedy v "našem" kupé. Byl to Čolis/Maskot/Makak, věk tehdy 12 let. Byl to jeho první výjezd a připomněl mi mě samého v roce 90, kdy jsem také jel na svůj první v / Příspěvěk byl moc dlouhý a proto byl uříznut.
Já chtěl původně napsat "to nevíte pane redaktore, že Valaši spí nahatí?" - reakci Olina Štefla, když se jej Robert Záruba ptal právě na to, v čem teď budou spát, když přijeli bez pyžam.
Jenže.
Jenže jak jsem začal v hlavě vzpomínat, co bych k tomu připojil, vyrojila se mi zase tuna vzpomínek.
A když už to tak vyšlo, že hrajeme s pardudubickým béčkem, říkám si, to by byla škoda nehodit to na obrazovku, ať už si o tom bude myslet kdo chce, co chce.
Bude to (ne)pěkná krátká sonda do toho, jak vypadal výjezd ve druhé půlce devadesátek.
Jasně, každý to měl nějak hozené, já osobně spíš než mainstreamově, tak hodně undergroundově, tak pojďme do toho.
Pardubice - Vsetín 3:2 po prodl., 28. března 1997
S kým jsem se tam chystal:
Během sezóny 96/97 vykrystalizovala na výjezdech skupina kolem mého ročníku 78, kde nás bylo asi 10+ kámošů, co spolu sledovali hokeje, fotbaly, se dvěma výjezdovými tehdy jsem dokonce chodil do třídy a s jedním seděl v lavici.
Na jaře 97 jsem po škole chodil na brigádu do obchodu, kde byla televize, tak jsem sledoval hokeje play off "v háku". Když krám zavřel, přesunul jsem se na poslední třetinu na Lapač nebo do Esa, kde mě čekali kámoši, se kterými jsme pak na tu poslední třetinu šli.
Pardubice, ten világoš, jsem tedy viděl v televizi a pak přišel na zimák. Ten jsem znal nazpaměť, výjezdy byly tím, pro co jsme žili.
Tak tedy Pardubice venku. Věděl jsem, věděli jsme o sobě navzájem, že do Pardubic pojedeme.
Zhruba všichni ti, co byli třeba na podzim 96 v G. Proč to vzpomínám. Byl to zajímavý výjezd tím, že na druhý den po G - VS , 18. října 96, jsme se my ročníky 78 měli hlásit v kulturáku u odvodu na vojnu.
Pančava na Smetance tehdy otvírala v 7 ráno. Tam jsme měli sraz. Byla plná hospoda, z toho třeba 30 lidí, co mělo jít k tomu odvodu. Všichni byli den předtím ve Zlíně na výjezdu. Tak jsme se tam tomu smáli, někdo měl u sebe ještě uřezaný kabel, které den předtím ve Zlíně byly k dispozici v kotli Vserína, kdyby se tábory Ševců a Vsetíňáků k sobě dostaly, a vzájemně si radili, co udělat pro získání modré knížky. Ještě ten den jsme šťastlivci, kteří modrou získali, sešli se zpět na Pančavě, opět v tom složení, které bylo den předtím ve Zlíně a ráno na Pančavě a pak u toho odvodu, a začali tuto Událost podzimu 96 (modrá knížka, ne výhra v G) mocně zapíjet.
Do těch Pardubic jsem tedy věděl, že pojede ta parta z Pančavy, v té tedy mí kámoši ze třídy a tak podobně. Samozřejmě i starší kusy jako třeba největší vyjezďák v historii T.V.
Co vím, že jsme nejeli tím vlakem mezi šestou a sedmou, ale tím dřívějším.
Na nádru je třeba do stovky lidí, vesměs mládež, všichni mi přijdou v jakési euforii.
Cesta, jízdné:
Na nádr přicházím skutečně příkladně vybaven, jen svačina mi dala dlouhého přemýšlení a neponechal jsem nic náhodě, přibližně takto:
batoh, v něm šála MISTR EXTRALIGI, britská vlajka, tlusté lihové fi.xy, litr zelené, litr rumu a sedmička takového likéru pro baby - Missis se to jmenovalo - lahodné. Uznejte sami - dorazit do Pardubic střízlivý bylo prakticky nemožné. Peněz na pár piv, víc ne.
Trochu nervózně jsem stepoval u okýnek, kde se prodávaly jízdenky, modlíce se, ať si jízdenku koupí co nejvíce lidí. Koupilo si dost, rozhodujeme se tedy s přáteli pro nekoupi žádné jízdenky, že jich ostatní mají dost.
Různé slevy typu so+ne apod. tehdy neexistovaly, nebo jsme o nich netušili.
Už v tom vestibulu se docela pije, veselí, nástup do vlaku je skotačivý a vagón je brzy transformován v pojízdnou restauraci, kde se může kouřit a pít, co hrdlo ráčí, cca čtvrtou cenovou bez jídla.
Panuje velká pohoda, dnes by se řeklo - chillujeme. Všude se kouří cigarety.
Na každé zastávce se jde kouřit ven, je pěkné slunečné počasí, a tak je venku u vlaku s vědomím, že jedeme pro postup, fakt nádherně.
Každozastávkové vylézání a nalézání (vystupování a nastupování není úplně přesný výraz) do vlaku se mi nevyplatí někde skoro před cílem (Česká Třebová?, Choceň?), kdy již hodně v ráži škobrtnu na schodech vagónu a trochu si odřu bradu.
Průvodčí/ho si z cesty vybavuji matně, vždy, když jsme na sebe narazili, jsme nějak dělali, že do toho vlaku patříme taky, těžko říct, jak to popsat, ale nebyli jsme díky tomu, že jelo docela dost fanátů, vysazeni z přepravy.
Jednou během cesty si říkám, že mě snad šálí zrak. Usazen v kupé pozoruji, jak sem a tam po chodbičce chodí malý kluk, kterého znám už hodně let z hokeje, a myslel jsem, že je mu tak deset let. Teďka chodí se žvárem v puse po vagóně sem a tam, omotaný červenobílou pletenou šálou Zbrojovky.
Říkám mu, ať si sedne k nám. Jede tedy v "našem" kupé. Byl to Čolis/Maskot/Makak, věk tehdy 12 let. Byl to jeho první výjezd a připomněl mi mě samého v roce 90, kdy jsem také jel na svůj první v / Příspěvěk byl moc dlouhý a proto byl uříznut.
Já bych taky tipnul, že Třebíči Jihlavanka nesedne.. co se týká gecek, tak jsou to neskutečné trapky...moralne níž a níž
GT hraje jak hraje..A rozdohčí je netrestají, jak by měli..viz krosček v prvním zápase zepředu směr hlava..
Pak přijdou sudí, co je trestají spravedlivě a jsou z toho v háji.. a vetujou rozhodčího
Doufám, že už jim někdo bude píska rovinu
Pak přijdou sudí, co je trestají spravedlivě a jsou z toho v háji.. a vetujou rozhodčího
Doufám, že už jim někdo bude píska rovinu
Tohle by v Gottwaldove nikdy neudelali, oni maji dostatek sebereflexe

Tady je další pokračovaní odkaz
Jasně, než sympatické Litky v krásných dresech bez Renáty a dcery, raději dokolečka dokola PV, PR, Duklu nebo G.
IMHO Litky nebo HM bude právěže atrakšn.
IMHO Litky nebo HM bude právěže atrakšn.
Myslím že to bude spiše Jihlava. Třebič to nedá proti Jihlavě
Karle mas pravdu, navic si vedou dobre i po tom, co jim uzavreli konto ze svazu..
Pardubice B asi dáme... ale jestli jsem někoho fakt nechtěl do semifinále tak to jsou Litoměříce... To je za mne po nás nejvíc hokejovej tým tady v té sranda lize...
Kdyby ještě někdo nevěděl, ve čtvrtek parkujem auta u Tesca, Dr.Milady Horákové 10, 537 01 Chrudim 1, odkud bude také v 17:30 hromadný odchod na zimák.
Jedeme pro postup!
Jedeme pro postup!
Gerard... 😀😀😀😂. Teď se Ti musím smát... Prostě Zlín to rozjel ve velkém. I v tom předchozím zápase. Tak moc si je nepřeju potkat. Protože všechny tyto hnusy Zlína vytvořily spolu s Hamrlou, vše co se stalo to první finále. Proto jsem již jejich první zápas komentoval. Je to fialový hnus. Hrajou zas tužku a mají štěstí a zkouší vše možné i nemožné.
Zaregistrujte si své uživatelské jméno a nikdo se za vás již na fóru nebude vydávat! Základní registrace je zdarma.
Jsou diskuse vaším denním chlebem? Pořiďte si profi-registraci s vlastní ikonkou, prohledáváním dalšími službami. To vše jen za jednu SMS! více o profi registraci.
- Chcete-li udělat nový řádek, stačí zařádkovat enterem, netřeba používat html tagy.
- Děkujeme, že se zde na fóru budete chovat jako slušní lidé.
Redakce si vyhrazuje právo ve výjimečných případech smazat vulgární, urážlivé nebo nesmyslné příspěvky.
Reagovat