Diskusní fórum Registrace

VSH:
Dle mě to byla jednočlenka. (Koho jako hostující mančaft. Vlastně by mě zajímalo, jestli někdo nad tímto bádal, nebo počítal, že by to mohl být někdo jiný. )
Za mě: super.

Fui a málem mě jebnulo tehdy... Spíš: náhodou mě nejeblo. Ty atmosféro. 😀

... jestli měl červené p..o, nevím. :-)

V červnu(!) bílý(!) led..., vraťte nám černý led na prvním tréninku!

pojmu, ne pojmů...

Omluva Lubošovi Stachovi, ten byl výborný...

Na co si vzpomenu za 30 let:
1. 1. trénink na ledě, červenec. To, že je to vždycky famózní, jsem už psal. Vzpomenu si, jak kluci dřeli jak koně. Až šíleně. A zde vidím zřejmě prapůvod toho, jak jsme závěrech utkání a sérií přehrávali Ústí a Vrchlabí.

2. Vsetin- Jihlava 1:7, prosinec
Velký zážitek. Navíc jsem jeden z mála kdo si může říct že byl u takové slavné prohry osobně.

3. Odjezd hokejek směr Jihlava, duben.
Zajímavé; zřejmě již nezažiju.

Pak jedna úsměvná, tak 4.
Jak jsou ty suchý únory a tady ty kktiny. Tak já právě absolvoval své první suchý play off.
Jak jsou ty restaurace zavřené a zimák zamčený, šlo to samo.

Sui:
No tak jsi to tu napsal Ty. Dík.

Radista:
Tak proč furt brečíš?

Plha:
Konspirace:
A hosté míň. Tečka.

Dík, protože jinak to není možné.

Feldkurát Katz:
Jak je po včerejšku, ty stará vraždo?
Jsi to tu parádně roztočil, jen co je pravda.
Blábolit po celý čas místo ke mně k někomu úplně jinému, svěřit se se svýma bobkama z udání, aby ses hned na to udal sám, a ve finále promlouvat k videokazetě (VHS),
to je čin hodný velkých mistrů číše. Nebo kanystru?
Buď jak buď, co jsem napsal těm 2 a zkopíroval jsi to tu, na tom bych nic neměnil, ba dokonce se IMHO potvrdila má slova, a změnilo se pouze to, že už je mi to fuk.

9, jako Olin.

DAVSONE,
s dovolením přidám ještě jeden úžasný moment. Byl to gól právě s tou Považskou Bystricou na 4:5. Slováci to nejak proštouchli až do třetiny, široko daleko nikde nikdo, puk klouzal od mantinelu mezi červenou a modrou ze strany náhon směr naše branka, směr nafukovací hala (ta tehdy ještě stála, letní kino již ne).
A jak ten puk klouzal, #2 vyjel na puk a za hurónského řevu "MÁÁÁM!" po něm skočil rybičku od kruhů po bránící modrou a zalehnul jej. Byl to bravurní zákrok. Jenže puk čipera pod naším gólmanem projel a mířil si to do brány a náš gólman ležel rozpláclý na břiše na modré. Nějaký Slovák, co šel střídat, si toho všimnul a uklidil jej do prázdné - 4:5.
Bylo to jak z hokejové grotesky.
V přátelácích jsem se na #2 v bráně těšil, v mistráku jsem se toho děsil již od časů Minaříka a vždy, když naše #22 byla v bráně a #2 byla zabalená v dece na střídačce, měl jsem pocit klidu a bezpečí.
Štefl měl 9, v tom kraji asi špatný nebyl, mně se moc nezamlouval, kamarádi (1. stupeň základky) jej měli za nejlepšího beka, protože měl TITANku. Třeba v postupové 90/91 začal sezónu, ale nedokončil, neboť měl problémy se zády, IMHO naštěstí pro nás.
Z té doby si jej pamatuju jen jak zavezl puk za bránu soupeře, tam jej ztratil a pak červený a odfukující valil zpět, mnohdy zbytečně.
(V šatně měl nad svou skříňkou parádní hlášku Olin Štefl ze Vsetína, hlavu má jak soudek vína. )
....
"Dvojka, jako Hašek" zní NÁRAMNĚ!!
Mmch Hašan v repre #2, ale v Pardubicích, tuším, #9.

Jj, na Korčuse a Ivoše se chodilo. A i když předposlední, nedělala se z toho tragédie, neboť to byla padací soutěž, tím pádem se každé kolo o něco hrálo (o dost) a kdo se o hokej/fotbal zajímal, věděl, že druhá sezóna je pro nováčka nejtěžší. Takže se to v 88/89 v prvních dírkovaných dresech udrželo a pak už to šlo nahoru.
U Miry Kuba je věčná škoda, že to nedotáhl z pozice náhradníka až do extraligy. Bílou přilbu měl i Zdenko Gáj (fousatou KOHOčku), byl na něj skvostný pohled a když měl den, chytil všechno.
Vizuál Miry Kuba byl s bíločervenými dresy umocněn tím, že mimo bílé helmy měl i bílé betony, které svítily široko, daleko. TOPZÁPAS IMHO s Považskou Bystricou doma přátelák, kdy střídal za stavu 4:0 pro Vsetín, aby to skončilo 4:5, topmoment potom jiný zápas, kdy vyjel za bránu a bílým betonem zpacifikoval útočníka, kdy tento přitisknut bílým betonem k mantinelu nemohl se nijak hnouti. Před bránou přitom trma vrma o puk. Třeba si představit prázdnou bránu a lítý boj o puk a našeho gólmana hrajícího v tu chvíli osobku na přišpendleného forwarda za brankou Převeliká zábava!
Zajímavost: o Mirovi Kubovi se tradovalo, že na tréninku chytne všechno a nejde překonat, jen ty zatracené zápasy. Tohle ale nemůžu potvrdit, co pamatuju, že na tréninku jej hlavně nešlo přeslechnout, měl hlavní slovo. Hulákal vždy na celý zimák víc než trenéři. Ale že by byl nepřekonatelný, to si musel někdo vybájit.
Ale stejně: z kraje až do první národní, to je hodně dobré!

tvl a na fotu červenobíločervené dresy, modré gatě je nad hokejisty opřen o zábradlí Bart.

DAVSONE,
k dírkovaným dresům:
zaujalo mě to jetis. Nebyl to YETTIS? (Byl. )
A jak nad nimi (těmi dresy) mudruje a vychvaluje je McSorley Tesil, tak hráči si je možná pochvalovali, ale jinak nikdo. Jednalo se o vizuálně nepovedené dresy. Navíc jsme v nich hráli od září 88 do prosince 89 a pamatuju, že 88-89 byla nejhorší sezóna v druhé národní, kdy jsme skončili předposlední. Proto mě zaujalo, že McSorley Tesil vzpomíná, že v Kopřivnici už vedli 2:0, když měli ty dírkované dresy.
Podíval jsem se do brožury na ty zápasy s Koprem v 88-89 (první dírkované Yettisdresy) a je to fakt sranda :
U nich jsme dostali 2x na pr del: 5:4 a dokonce 8:1, doma potom až neuvěřitelné dvě laty 4:8 a hanebných 2:8. Tak asi vždycky vedli 2:0 a pak sklapla Csaplárova past nebo co.
Další sezónu už to bylo lepší, porazili jsme Kopr doma i venku 5:4 a 9. 12. 89 přišlo vysvobození, když proti Havířovu jsme nastoupili v červenobíločervené kombinaci s novým černým znakem Zbrojovky a vyhráli 6:2, k této patřila i ta bílá sada s červeným znakem a modrými prvky, v tomhle se pak postupovalo do první národní a 91-93 byly potom ještě povedenější, nejkrásnější dresy. Navíc Ivoš v masce s Union Jackem a kam se na to hrabou všichni ještě dneska(?) (Všechny ty sfingy a různé bizarnosti,ale i vymazlenosti, ale kdepak. ) Bezkonkurenčně nejkrásnější a nejstylovější kombinace.
I ten zápas s Havířovem z 9. 12. 89 mám v živé paměti, chodili jsme ve 4 hodiny z baráku, abychom byli již na rozbruslení, a když jsme tu krásu spatřili, byli jsme v nirváně. Vlastně to celé bylo velmi euforické období, celé 89 až 91 postup. A ty dresy to všechno krásně podtrhovaly (THOMPSON, EMMEX :-) )
ZŽ dresy pak již beru jako pomník Zubíkovi; zaslouženě, bez něj by o Vsetínu věděli jen Vsetínští plus soupeři první národní strop.
Ještě k těm Yettisdresům:
Premiéru v nich zažil třeba Jirka Korčák nebo Ivo Pešat. A jak jsem na tady ty kktiny mistr, tak mám v hlavě a už to nikdy z ní nedostanu, že Korčus odehrál přípravu na 88/89 s číslem 18, aby do mistráků chodil již se svou klasickou #12.
A taky bych vzpomněl, že domácí dresy byly žluté a venkovní modré, to bych řekl, že jsme doma hrávali často i v těch modrých. To snad tehdy nebylo ani domácí a venkovní, to přišlo až s extraligou. Doma se hrálo dle toho, s čím přijel soupeř. Já pamatuju doma jak modrou, tak žlutou. Pak později zase jak bílou, tak červenou. A hrálo se v tom plus mínus půl na půl. Pak v té extralize to začalo, že doma ve světlém, venku v tmavém. Pak to prohodili.
... Zaujalo chození do Sportu na Dolním náměstí, kde se měly ty dresy normálně prodávat/kupovat. To mi moc neštymuje a jestli to není jak s tím 2:0 v Kopru.
......
Díky článku jsem si uvědomil že jak jsem tu vzpomínal, že když Jágr hrál svou první sezónu, Vsetín nastupoval tak a tak, měl jsem tam chybu. Byly tam dvě dvanáctky. Korčus a Stuchlík. Má chyba, omlouvám se. Stuchlík tu již nehrál.
Tedy když Jágr začínal, Vsetín hrál v sestavě
Valchař Husička Fišer
Korčák Straka Kappel
Balun Plachtovič Vodák
Tabara Pecivál
A hrál právě v těch dresech! Dírkovaných!

P.S.
V článku na jednom fotu Ríša Šebestů s košíkem a číslem 6.

patřilo Scouserovi

No ale teď mě spíše zajímá, proč je reprepauza?
Jsme na vítězné vlně a teď reprepauza?
Proč to je?
Jen se ptám, k čemu je pro tu naši srandu (nebo pro repre) dobrá reprepauza...
Dík.

Jebání do něj a jeho kluků mi přijde trapné, obzvlášť od někoho, kdo má za lomítkem svvt.

Jenáčkovo fandění v kotli na trenéřinu vliv nemá. Ale velkou měrou to přispělo k tomu, proč se namalovala plachta NAŠE LEGENDA právě LJ a ne třeba někomu jinému. Pro jeho vztah k fans. Nehledě na to, že je autorem nejdůležitějšího gólu a taky gólu po nejkrásnější akci v historii Lapače.

Zeptej se Gretzkého z Popradu,co jim tam šeptal do ucha.