Vstupenky online

Já a lídr? Na řeči moc nejsem, chtěl bych to ukázat na ledě, hlásí Miroslav Indrák

Redakce • 19.05.2021

Po letech strávených převážně v extraligové Plzni, ale také v Motoru a Vítkovicích míří útočník Miroslav Indrák do Chance ligy. Ve středu se stal novou posilou Valachů. „Do Vsetína jsem se moc těšil. Přiznám se, že mě zájem klubu překvapil. Zatím není moc co hodnotit, jsem tady jeden den, ale kabina i trenéři jsou super. Těším se na to, jak to bude pokračovat,“ říká rodák z Písku, jenž v extralize vybojoval tři bronzové medaile a stejný kov získal i v mezinárodní CHL.

Jak se zrodil váš přesun na Valašsko?
V polovině loňského listopadu jsem se zranil, byl jsem na druhé operaci v průběhu jednoho roku. Začal jsem rehabilitovat a postupně trénovat. Když jsem pak věděl, že šance z extraligy už asi nepřijde, nechtěl jsem dál čekat. Do toho přišla nabídka ze Vsetína, volal mi pan Tobola. Bavili jsme se spolu, jak by to probíhalo. To mě přesvědčilo, cítil jsem zájem a dávalo mi to smysl. Za nabídku Vsetína jsem vděčný.

Bavil jste se o novém angažmá s kamarádem Davidem Gábou, který stejně jako vy pochází z Písku?
Musím říct, že Gábič mě bombardoval skoro každý den, když byl trošku náznak. (smích) Samozřejmě jsem si volal i s Lubošem Robem a trochu i s Víťou Jonákem. Ale jak říkám, dohodli jsme se poměrně rychle a já neměl důvod nad něčím váhat.

Jaká máte očekávání od své valašské mise?
Ambice jsou tady vysoké. Je to poznat i podle toho, jak se skládá tým. Moje očekávání jsou také ta nejvyšší. Základem je postoupit do play-off a tam se krok za krokem propracovat dál. Ale to je všechno ještě hodně daleko, my se nyní musíme soustředit na to, abychom se co nejlépe připravili na začátek sezony. V soutěži je hodně týmů, zápasy půjdou v rychlém sledu za sebou. Musíme na to být nachystaní.

Na Lapač přicházíte s vizitkou hráče, který by měl být lídrem mužstva. Sedí vám tato úloha?
Takhle to beru i já. Samozřejmě to nikdy není o jednom hráči, na prvním místě musí být tým. Přicházím s pokorou, ale už jsem něco odehrál a s odpovědností problém nemám. Přiznám se ale, že na řeči moc nejsem, budu to chtít ukázat na ledě.

Letní přípravu máte zatím individuální, k týmu se připojíte od června…
Jakmile mi po operaci skončil klidový režim, nastoupil jsem v Českých Budějovicích do tréninkového a vzdělávacího centra STACA Elite Institute, který založil současný kondiční trenér reprezentace. Trénuji tam s hráči jako je Milan Gulaš nebo Jirka Novotný. Kluci, kteří se o mě starají, mi po zraněních strašně moc pomohli a dali mě do kupy. Jsem rád, že tam do konce května můžu být. Nabral jsem tam zkušenosti, které si za peníze nekoupíte. Pak na to budu chtít navázat od června na Vsetíně, abych byl co nejlépe připravený do sezony.

Necelých sedm let jste strávil v Plzni. Dá se říct, že všechno v podstatné ve své dosavadní kariéře jste prožil právě na západě Čech?
Je to tak. V Plzni to bylo mé doposud nejúspěšnější období. Bohužel se to pak někde zvrtlo, chtěl jsem odejít a zkusit si zase něco jiného. Potkala mě zranění, tak to ve sportu je. Nějak jsem se s tím smířil a teď začínám pracovat víceméně od začátku. Už jsem ale fit a tři měsíce trénuji naplno.

V dresu škodovky jste získal tři bronzové medaile z extraligy. V čem bylo kouzlo vašeho týmu?
První tři čtyři roky jsem měl možnost hrát se samými skvělými hráči. Ať už to byl Martin Straka, Tomáš Vlasák, Ondřej Kratěna a spousta dalších. Myslím, že to bylo právě v těch hráčích. Všichni byli strašně skromní, pokorní a hlavně pracovití. Není náhoda, že je Plzeň dlouhodobě úspěšná. Je to vidět i na mladších klucích, kteří teď jdou v podobných stopách. Navíc když jsem tam hrál, vždycky byla v Plzni super parta.

Vám osobně se vždy velmi dařilo v play-off. Probouzí se ve vás v zápasech o všechno ještě něco víc?
Beru to tak, že play-off je za odměnu, za práci, kterou odvádíte celou sezonu. Je pravda, že v play-off jsem snad kromě jednoho roku podával své nejlepší výkony. Nějak jsem se na to nezaměřoval, ale je pravda, že vyřazovací boje mám hodně rád. Myslím, že pro každého hráče je play-off nejoblíbenější část sezony.

V jedné z nich jste byli opravdu blízko k tomu, abyste do Plzně přivezli druhý mistrovský titul, že?
To bylo v sezoně 2018/2019, kdy přišel Honza Kovář. Myslím, že tehdy jsme měli šanci titul urvat, ale Třinec v semifinále také ukázal svoji kvalitu. Venku jsme vyhráli první dva zápasy, což jsme snad ani nečekali, ale Oceláři na našem ledě sérii srovnali. Pak už to bylo kdo s koho a sportovní štěstí bylo na jejich straně. Do finále postoupil Třinec, možná i zaslouženě. Každopádně to byla sezona, kdy jsme měli asi největší šanci na titul za celou dobu, co jsem v Plzni byl.

Ve stejném ročníku jste obsadili třetí místo i v Champions Hockey League, ve které jste za tři roky odehrál celkem jednadvacet utkání. Jaká to byla zkušenost?
Byl jsem hodně rád, že se můžu podívat do zahraničí, zejména do Švédska. Viděl jsem, jaké mají zázemí a podobně. Hráli jsme s Frölundou a byla opravdu radost dívat se na hráče světového kalibru jako Joel Lundqvist. Také mi to určitě něco dalo. Všechny české týmy v CHL ukázaly svoji kvalitu. Bylo by super, kdyby se na to zase mohlo navázat.

Zvedne hráči sebevědomí, když vidí, že se jeho tým může měřit s evropskou špičkou?
Myslím, že nám to otevřelo oči. Na jednu stranu bylo super, že jsme se mohli konfrontovat s jedním z nejlepších evropských týmů jako je třeba zmíněná Frölunda, zároveň jste viděl, co všechno pro to ještě musíte udělat. Neustále se můžete učit. Kolikrát jsme v české extralize pesimističtí, ale já si myslím, že na tom tak špatně nejsme. Stačí si přečíst rozhovor s hokejistou, který se vrátil z KHL. Potvrdí, že česká extraliga není žádná lehká soutěž. Kolikrát bychom si to mohli i uvědomit.

Máte za sebou řadu startů v mládežnických výběrech, dvakrát jste nastoupil i za seniorský národní tým. Jak na to vzpomínáte?
Tehdy šlo o takový nováčkovský sraz, bylo nás tam hodně mladých hráčů. Hráli jsme dva přípravné zápasy v létě se Slovenskem. Tenkrát jsem to tolik nevnímal. Byl jsem moc rád, že tam můžu být, a strašně jsem si to užíval. Bylo super dostat se do národního týmu a doufám, že to nebylo naposled. Mám sen se do reprezentace ještě jednou podívat.

banner pod článkem