Vstupenky online

Dresy Vsetína včera a dnes. Jak se vyvíjely barvy, vzory nebo materiál?

Václav Trávníček, Alena Ryšavá • 14.02.2021

Hokejový svět neustále sviští kupředu. Vyvíjí se nejenom hra samotná, ale i vše kolem ní. Výjimkou nejsou ani dresy. Jak se proměnily úbory vsetínských hokejistů od založení klubu do dnešní doby? Jak se střídaly barvy, materiál nebo vzory? Ponořili jsme se do historie, vyzpovídali pamětníky i odborníky z oboru a vše podstatné jsme se pokusili shrnout v následujícím článku.

Od pomoci fotbalistů po „svetry“ a „hadráky“

Jak vypadaly první dresy vsetínských hokejistů? Těžká otázka. Jejich podoba se do dnešní doby nedochovala. Bez nadsázky ovšem můžeme říct, že vlastně vůbec nebyly hokejové. Klub vznikl na podzim 1939 a půjčoval si je od fotbalistů, kteří v té době měli vlastní oddíl už přes třicet let. Hokejistům tedy poskytli jak zázemí v podobě stadionu v Tyršově ulici, kde přes zimu vzniklo kluziště, tak právě i zápasové úbory. Jejich historicky první doložená barva je z ledna 1942, kdy na Valašsko přicestoval k exhibičnímu utkání přední český tým LTC Praha. „Nastoupili jsme proti nim v zelených fotbalových dresech, zatímco soupeř měl perfektní vybavení. Pochopitelně to byla hra kočky s myší,“ vzpomínal na úsvit vsetínských hokejových dějin někdejší obránce Jiří Parduba, jenž hrál se sedmičkou na zádech.

Sezona 1940/1950 a Valaši se zkratkou SDV (Sokol Dynamo Vsetín) na hrudi.

Postupem let se podoba i materiál dresů měnily. Na Valašsku se objevily jak klasické pletené „svetry“, tak i „hadráky“ z bavlny. Už na konci 40. let nosili hokejisté na hrudi logo respektive zkratku klubu. Obojí se vyvíjelo. Oproti celkům z vyšších soutěží šlo ale pořád o pionýrské časy. Navíc - Vsetín hrál pod širým nebem. Utkání, která jsou dnes pro svoji výjimečnost vyhledávaným zážitkem například v NHL, byla jejich denním chlebem. A to za jakéhokoliv počasí. „Nevýhoda hadráků byla ta, že když navlhly, byly těžké. A po vyprání kopírovaly směr, jakým jste je na šňůru pověsil. Buď se protáhly do délky, nebo do šířky,“ vybaví si Ivan Tesařík, jenž coby důrazný útočník přišel do Vsetína v roce 1969 z tehdejšího Gottwaldova a byl tak součástí první vlny hokejistů, kteří přešli přes Sirákov.

První polovina 60. let a vsetínští hokejisté na kluzišti v Tyršově ulici.

Patronátním podnikem, tedy v dnešní řeči generálním partnerem klubu, byla až do konce plánovaného hospodářství Zbrojovka Vsetín. Klubové barvy, stejně jako v případech dalších zbrojováckých oddílů, tvořila trikolóra. Dresy měly nejčastěji červenou, bílou nebo modrou barvu, případně šlo o různé kombinace. Nebylo to ale zdaleka pravidlem. „Kupovali jsme je v obchodě se sportovním vybavením na Dolním náměstí. Když měli bílé, vzali jsme si bílé. Číslice nám natiskl zvlášť František Segrado a pak se na dresy dodatečně našívaly. Že by se šilo na míru nebo existovala nějaká specializovaná prodejna, to vůbec,“ usměje se Tesařík. Klub mimochodem ve zmíněném obchodě pořizoval i hokejky. „Přišly zabalené ve voskovém papíru. Nikdy jste nevěděli, co kupujete. Teprve až jsme hokejky rozbalili, zjistili jsme, že jsou třeba všechny se zahnutím doleva.“

První reklamy ve 2. lize

Ve Vsetíně si zkrátka museli poradit sami a využít svoji šikovnost i kontakty. A to i v době, kdy různé generace československé reprezentace patřily ke světové špičce a v nejvyšší soutěži vznikaly a zanikaly ligové dynastie. Zlomem ve vývoji klubu bylo zastřešení zimního stadionu v roce 1986 a následný postup z krajského přeboru do 2. NHL. Na Lapači v tomto období našla nový domov další vlna hokejistů původem z Gottwaldova. „Ti do mě hučeli, ať něco zařídím. Kdosi mi zařídil prodejnu v Praze. Tak jsem se tam ohlásil a přijel. Zíral jsem, co všechno tam měli. Vybral jsem dírkované dresy, byli jsme první mužstvo ve 2. lize, které v nich hrálo,“ vypíchne Tesařík, jenž po ukončení aktivní kariéry v klub působil na různých pozicích a dodnes je jeho hospodářem.

František Pecivál v dresu Zbrojovky v postupové sezoně 1986/1987.

Domácí varianta úborů, které tehdy dovezl z hlavního města, byla žlutá; venkovní tmavě modrá. „Na přední stranu jsme našili logo sponzora Jetis, což byla první reklama v soutěži, a také znak Zbrojovky. Na zádech byla automaticky našitá čísla od jedničky do pětadvacítky. Doplnili jsme je nápisem Zbrojovka Vsetín, každé písmeno bylo našito zvlášť. Byla to tehdy bomba, vždyť v dírkovaných dresech hrála reprezentace! Když jsme v nich přijeli do Kopřivnice, už před prvním buly jsme vedli 2:0,“ usměje se. „Jinou barvu neměli a nikdo nic neříkal, tak jsme v nich prostě hráli.“

Zatímco v dnešní době je možné v podstatě ze dne na den získat nový či náhradní dres, ještě v 80. či 90. letech to nebylo jen tak. Roztrhaný nebo jinak poškozený úbor představoval problém. „Všechno se zašívalo. Rodina Maršalíkova vše opravovala asi dvacet let. Pak to převzala moje žena, která pracovala v MEZu. Tam se opravovaly dresy i štulpny,“ doplňuje Tesařík.

Druhá polovina 80. let a vsetínští hokejisté ve žlutomodrých dresech.

Mistrovské dresy málem nestihli ušít

S nástupem 90. let se na perforované úbory Zbrojovky vrátila bílá a červená s modrými prvky. V porevolučním boomu začalo přibývat sponzorů a jeden z nich ovlivnil směřování klubu na další řadu let: v roce 1993 do klubu vstoupila skupina firem sdružených kolem společnosti Sezooz. Kromě financí s sebou přinesla i změnu barev na „svoji“ zelenou a žlutou, tradiční zbrojovácké logo (v podobě hlavně či dioptru) vystřídala postavička hokejisty. Ta se ale na dresech měla objevit až později. Jakkoliv nad přijetím nové vizuální identity mohl viset otazník, brzy s ní přišly úspěchy. Po postupu do druhé nejvyšší soutěže na jaře 1991 znali Vsetín jen hokejoví fajnšmekři, ale jakmile o tři roky později nyní již zelenožlutý fenomén vlétl do extraligy, narostla jeho značka do dosud nepoznaných rozměrů.

V novém prostředí se ale Vsetín musel nejprve zorientovat. „Byly i sezony, kdy už pomalu začínala soutěž, a my jsme dresy ještě neměli ani na zimáku. Hráči šli dokonce na rozbruslení v jiných, starých dresech a čekalo se, jestli se stihne ty nové dovézt, aby v nich mužstvo mohlo nastoupit,“ popisuje tehdejší předseda klubu Petr Husička a Ivan Tesařík příhodu rozvine: „Nevěděli jsme, co a jak, nikdo nám nic neporadil. Až jsme jednoho dne uviděli reklamu firmy Atak ze slovenského Prešova, která šila dresy pro celou slovenskou extraligu. Ukazovali nám všechny ty motivy blesků a plamenů. Něco jsme vybrali a domluvili se.“ Brzy se ale v povídání dostane k důvodu, proč došlo k velkému zdržení. „Dlouho se nic nedělo, tak jsme do firmy volali, že už bude začínat extraliga a nutně dresy potřebujeme. Slibovali, že všechno bude. Tak jsme se tedy znovu vydali na Slovensko, jenže když jsme přijeli, ve firmě neměli hotového nic. A navíc měli státní svátek. Majitel musel narychlo sehnat lidi a začali nám dresy teprve vyrábět,“ kroutí dodnes hlavou.

Na začátku 90. let se na úbory Valachů vrátila červená barva.

Domácí sada byla hotová v deset večer. Oba kluboví činovníci se s ní okamžitě vydali nazpět do Vsetína, jenže… „Po cestě nám došlo, že dresy nemůžeme převézt přes hranici, protože na to nemáme žádné povolení. Nechtěli nás pustit, na přechodu jsme stáli asi dvě hodiny. Když se pak náhodně zvedla závora, šlápli jsme na to a přejeli na naše území. Samozřejmě nám ale stále chyběla druhá sada a já už zpátky do Prešova jet nechtěl. Tak mužstvo odcestovalo na utkání do Českých Budějovic bez dresů. Do Prešova jel na otočku Petr Propš, který je měl dovézt rovnou na zápas.“ Jenže ředitel stadionu měl nehodu, havaroval v kopcích pod Buchlovem. „Pršelo, všude bylo listí. Sjeli jsme ze srázu a několikrát se přetočili na střechu,“ přidá Propš hrůzostrašný detail. Pro dresy muselo přijet náhradní auto, které je pak improvizovaně dopravilo na jih Čech.

Pro úplnost - šlo o dresy pro premiérovou sezonu Vsetína v extralize, které si fanoušci mohou pamatovat podle velkého loga partnera Dadák na hrudi. Ovšem jak trnitá byla jejich cesta na začátku, tak sladká tečka přišla na samotném konci. Vždyť Valaši v nich celou soutěž ovládli a stali se prvním celkem, který v roli nováčka vybojoval mistrovský titul! „Pak jsme uskutečnili aukci, na které jsme i na tehdejší dobu vydělali obrovské peníze. Částky se pohybovaly kolem sta tisíc. Našeho nápadu se později chytly i ostatní kluby, ale spíš už v novodobější podobě přes internet. My jsme aukci uspořádali jako součást benefičního utkání přímo na Lapači, měli jsme speakera na ledové ploše, který vyvolával cenu, a lidé se k částkám hlásili přímo z hlediště,“ připomíná Husička.

HC Dadák Vsetín v těchto dresech slavil premiérový mistrovský titul.

A ještě jeden detail - utkání v Českých Budějovicích se hrálo v rámci 4. kola a pro Vsetín bylo už třetím venkovním. Jenže jde o moment starý více než čtvrt století. „Hráči ve zmíněných duelech zřejmě na výjimku nastoupili v domácí sadě,“ předpokládá Propš. Sluší se také dodat, že prešovský Atak prošel do dnešních dní vývojem a stále patří k hlavním hráčům na trhu. Jen návrhy tehdejších mistrovských dresů Vsetína už v archivu nemá. „Grafické oddělení má k dispozici návrhy až od roku 1999,“ vysvětluje současný obchodní ředitel Ivan Bobák.

Největší zájem? Vždy o místo na hrudi

Tréninkové dresy v prvních extraligových letech vyráběli pro Vsetín rovněž na Slovensku, ale o poznání blíž: v pohraničním Púchově. „Šila je doma paní Zavadilová, stejně jako fandresy. V jedné sezoně v jejích úborech odehrál extraligu dokonce i Zlín,“ připomene Ivan Tesařík.

Zatímco tréninkové dresy nejsou svázány téměř žádnými regulemi, při výrobě těch soutěžních se musí kluby řídit řadou pravidel. Některá přichází od vedení soutěže, jiná vyplynou z jednání s partnery. A v 90. letech tomu nebylo jinak. „Jde například o pevně dané pozice včetně ochranných zón, které má dlouhodobě zablokované marketingový partner soutěže. Kluby mohou operovat s místem, které mu v uvozovkách zbude,“ vysvětluje Tomáš Zetek, jenž působil osm let v marketingu Sparty Praha. „Největší zájem ze strany partnerů je dlouhodobě o místo na hrudi. Tam se tedy vždy nacházela loga největšího sponzora. Následně jsme velmi citlivě umísťovali loga těch ostatních. Museli jsme dávat pozor, aby například dvě stavební firmy nebyly na stejném rukávu, ale aby jedna byla na pravém a druhá na levém. Řešila se samozřejmě i velikost, barva a provedení,“ popisuje Husička.

Útočník Ján Pardavý ve „stříbrné“ extraligové sezoně 1999/2000.

Zajímavostí je, že vsetínské dresy na přelomu milénia měly téměř každý rok jiný odstín zelené a žluté. Jde o náhodu? „Bylo to úmyslně,“ reaguje bývalý předseda klubu, který později působil na stejné pozici i v Třinci, Zlíně a Vítkovicích. „Cíleně jsme nechtěli, aby dresy byly každou sezonu stejné, tehdy navíc nebyly přesně definovány jednotlivé odstíny, tudíž jsme měli volnější ruku. Chtěli jsme každý rok dresy odlišit, aby byly originálnější. Věděli jsme, jaké zhruba chceme barvy a společně s návrháři a výrobci dávali naše nápady do kupy.“

Grafik Tomáš Drobisz, jenž v posledních pěti letech tvoří návrhy dresů pro Kometu Brno, přidává další aspekt. Podle něj platí přímá úměra: Čím více partnerů klub má, tím náročnější úkol před grafikem stojí: „V českém prostředí nemáme situaci jako v NHL, kde kluby naplní rozpočet z velké části ze vstupného. Součástí reklamního plnění je tedy často umístění loga partnera například na ledovou plochu či na dres. Grafik pak musí vše měřit na lékárnických vahách. Můžete udělat hezký vizuál, ale jakmile do něj přidáte všechna loga partnerů, nezřídka se vaše představa rozpadne. Je potřeba k tomu přistupovat citlivě.“

Extraligový ročník 2006/2007 byl pro Vsetín poslední mezi elitou.

Vsetín postupem let spolupracoval s různými dodavateli a zkoušel nové materiály. Vše se posunulo na profesionální úroveň. Ostatně i původní klasický perforovaný dres se vyvinul v pevnější a odolnější polyesterový úbor. „Dlouho nám dresy dodávala firma Bauer respektive Kappa, a to i když na nich byla například reklama značky Adidas. Měli výrobu v Prostějově, pak to rozjeli bratři Kaňkovští ve Znojmě. Skvělé zkušenosti jsme měli i s firmou Levier z Otrokovic. To už se s dřívější dobou nedalo srovnat, vždy stačilo jen říct, co potřebujete,“ líčí Tesařík. V polovině nultých let sponzorovala klub Česká spořitelna vyznávající světlý a tmavý odstín modré. Do této kombinace se tak dočasně oblékli i hokejisté. „Šlo o firmu Alea z Písku. Všechno ale šili buď v Turecku, nebo v Polsku. Vyrobili nám první várku dresů, které vypadaly jako svetry. Okamžitě jsme jim to vrátili. Snad až napotřetí měly potřebné vlastnosti.“

Vyšívané logo a límec po vzoru NHL

Výrobu vsetínských dresů v posledních letech zajišťovala firma DD sport z Vrbátek na Hané, před aktuální sezonou se klub „vrátil“ k Baueru. Filosofie úborů získala pevný směr, grafický návrh je vždy spjat s vizuálním pojetím konkrétní sezony. „Podoba dresů se začíná rodit během letních prázdnin, kdy se sejdeme a řekneme si nápady a představy,“ popisuje proces vzniku Tomáš Procházka, jenž s VHK úzce spolupracuje od roku 2014. „Následně vzniknou zhruba tři základní varianty, ze kterých se pak vybere a doladí konkrétní podoba dresu pro novou sezonu. Zpravidla nebývám nikterak striktně svazován, obě strany k tomu mají co říct, a ladí se detaily. Konečné slovo má samozřejmě klub, ale většinou jsme v souladu,“ říká grafik.

Obránce Radim Tesařík a dres VHK v druholigové sezoně 2015/2016.

S ohledem na partnerská plnění se snaží jít cestou jednoduchosti a jasného vizuálního sdělení. A zároveň zachovat prvky, kterými je celek z Valašska snadno rozpoznatelný. „V dnešní době, kdy kluby mění dresy každou sezonu, a jsou dána pravidla pro prezentaci partnerů klubu i soutěže, je v podstatě nemožné přijít s něčím mimořádně převratným. U prvního dresu partneři na dresech nebyli a vznikl velice jednoduchý motiv loga doplněného trikolorou. Takže se snažím, aby byly dresy spíše jednoduššího rázu a hlavně, aby bylo na první pohled jasné, že se jedná o Vsetín,“ tvrdí. „Striktně se dodržují odstíny základních barev klubu, fonty a na základě grafického manuálu vlastně i celková prezentace klubu jako celku. Konkrétně u dresů pro mě platí jedno zásadní pravidlo: držet se přímých barev a v žádném případě nepoužívat barevné přechody. V roce 2015 v rámci jednotné prezentace klubu došlo ke ztmavení odstínů zelené a žluté a jejich přesné definici podle vzorníku Pantone.“

Při tvorbě standardní domácí a venkovní sady pamatují Valaši i na speciální utkání, která tradičně v průběhu sezony pořádají. „Je důležité, aby motiv na daný ročník byl variabilní pro doplňkové akce jako například výročí založení klubu, dobročinné projekty Hokej na dřeň nebo Černá je barva a podobně. Tedy aby nevznikla jen světlá a tmavá varianta, ale abychom mohli pracovat s nezměněným návrhem i v jiných barevných kombinacích,“ upozorňuje grafik, který je dlouholetým hokejovým fanouškem. A přidává pikantní postřeh: „V sezoně 2018/2019 jsme tak trochu předběhli dobu, kdy byla s výjimkou rukávů na dresech kostková textura v procentuálním provedení základních barev. Kromě žlutozelené varianty vznikla i bílá s panem Sousedíkem k výročí sta let republiky nebo červená na podporu Národního registru dárců dřeně a dobročinného turnaje Stoupa cup. Od následující sezony se tyto podtisky standardně používají především u fotbalových dresů.“

V sezoně 2018/2019 působil Vsetín druhým rokem ve druhé nejvyšší soutěži.

Vsetínské úbory pro letošní sezonu upoutají na první pohled specificky řešeným límcem. „Ten je v prostředí českého hokeje většinou se šňůrkami, ať už na volno, nebo jsou napevno přišité. Podobný design můžeme vidět například u extraligového Litvínova. Vsetín zvolil límec bez šňůrek po vzoru NHL,“ vypráví Roman Kaňkovský z firmy Aper Sportswear, která dodává oblečení a vybavení od značky Kappa a Bauer. „Po vzoru NHL se límce dělají položené s dírkami nebo bez nich. Vsetínské dresy jsou vyrobeny v designu posledních doby.“

Proces výroby má svá pravidla, jede se podle zaběhnutých kolejí. „Klub nám dodá loga a svou představu o dresech. My zpracujeme dva až tři grafické návrhy, které jsou většinou dílem našeho designera ve spolupráci s manažerem klubu. Navrhneme střih dresů a pošleme do klubu výběr materiálu. Na základně dohody poté vyrobíme vzorek. Pokud je s ním klub spokojený, ušijeme podle něj finální dresy,“ popisuje Kaňkovský, bývalý dlouholetý obránce. „Výrobou vzorku předcházíme tomu, aby finální dresy nevypadaly jinak než grafický návrh. Může se totiž stát, že na monitoru jsou barvy jiné, zkreslené než ve skutečnosti. Vzorek zaručí, že dres bude vypadat přesně podle představ klubu. Zároveň se také klub ujistí, že je správně umístěné klubové logo a jsou viditelná loga sponzorů, která jsou velmi důležitá.“

Aktuální světlá varianta dresu VHK, na snímku kapitán Tomáš Kudělka.

Firma dresy vyrábí pomocí sublimační technologie. Návrh se nejprve vytiskne na zvláštní papír. „Dres je z bílého materiálu bílé barvy, polyesteru, rozstříhán na jednotlivé části. Následně tiskový papír s částmi dresu vložíme do lisu, kde se při teplotě 200 °C zapeče. Proběhne sublimace, neboli proces, kdy je návrh přenesen na bílý materiál. Poté jednotlivé části dresu sešije dohromady šička. Tady je proces hotov,“ popisuje Kaňkovský. „Jsou ale i kluby, co si nechávají přední loga klubu, čísla a jmenovky vyšít. Vyšívaná byla letos jedna sada i dresů vsetínského klubu.“

Valaši pro aktuální ročník Chance ligy avizovali tři sady: vedle domácí zeleno-černé a venkovní žluté i speciální bílou. V té plánovali odehrát vybraná utkání jako je například Hokej na dřeň. „Co se týká bílé sady dresů, zatím vyčkáváme. Situace je totiž úplně jiná než v srpnu a září. Tehdy jsme řešili, jestli bude moci na utkání přijít o pět set nebo o tisíc diváků víc. Teď žijeme už čtvrtým měsícem ve stavu, kdy na zimní stadion nemůže nikdo,“ konstatuje jednatel klubu Daniel Tobola. „Takže se může stát, že pokud to tak bude trvat celou sezonu, necháme si bílou sadu dresů na příští ročník. Myslím, že to fanoušci pochopí. Chceme, aby si mohli užít dresy přímo na stadionech a ne jenom u obrazovky.“