Jackovy zápisky #5 – Nemusíme se klepat o každý bod, ale uvidíme, co bude dál

Václav Trávníček • 10.10.2010

Páteční vítězství 5:3 ve Vítkovicích a sobotní triumf 2:1 nad Olomoucí znamená pro starší dorostence VHK první místo v tabulce a čtyřbodový náskok před druhým Třincem. „Je dobře, že se nám podařilo o víkendu dvakrát naplno bodovat. Přece jen máme teď nějaký klid, kdy se nemusíme klepat o každý bod. Uvidíme, co bude dál, protože trenéři A-týmu od nás chtějí na tréninky i zápasy Ondru Slováčka a já si nejsem jistý, jestli je to dobrý nápad,“ řekl trenér Luboš Jenáček v pátém díle Jackových zápisků.

Bouřka v kabině pomohla, Vítkovice jsme porazili

„Vítkovice jsou velice silný a pro nás atraktivní soupeř. Společně s Třincem a Zlínem hrají většinou na Moravě špičku tabulky. I letos mají kvalitní kádr, i když možná ne tak silný, jako loni. Tehdy hrály Vítkovice na kluky ročníku 1992 a ročníky 1993 moc neobehrávaly. Na druhou stranu mají teď Ostravští v kádru dobré hráče narozené v roce 1994, takže mančaft mají určitě silný. K pátečnímu vzájemnému zápasu jsme odjížděli s respektem. Celek, který třikrát prohraje, navíc s kvalitami Vítkovic, vloží do dalšího utkání ještě větší úsilí. Tušil jsem, že budou velmi nebezpeční. Slyšel jsem sice, že Ostravané hrají poslední dobou lajdácky, ale spoléhat se na to nedalo. A také to tak dopadlo - byl to těžký zápas. Sehráli jsme ho ale výborně. Podařilo se nám otočit stav z 1:0 na 1:3, pomalu jsme soupeře nepouštěli z pásma a hráli opravdu dobrý hokej. Jak jsme ale vedli o dvě branky, někteří kluci si začali myslet, že to už půjde samo bez černé práce a detailů, které trénujeme.

Soupeř nás v tomhle vytrestal a během dvou minut srovnal na 3:3. Začínali jsme nanovo. Hodně mě to naštvalo a po první třetině byla v kabině bouřka. Myslím, že jsme si to uvědomili. Kluci, kterých se kritika týkala, začali hrabat víc. Poprvé jsme hráli na čtyři útoky. Skoro do padesáté minuty jsme to udrželi, až pak jsme sestavu stáhli. Zápas měl tempo, bylo to utkání nahoru – dolů. Horším týmem jsme nebyli, naopak. Slepeným gólem, kdy Pepík Daněk uklidil odražený puk po nahození od modré do prázdné branky, se nám podařilo jít do vedení. Když se Vítkovice nadechovaly k náporu, vstřelili jsme pátý gól. Pak už jsme si vedení pohlídali a v klidu dovedli utkání do konce. Vítězství pro nás znamenalo cenné body, protože Vítkovice jich měly před pátkem v tabulce devatenáct a my třiadvacet. Každé utkání se teď hraje nikoliv o tři, ale o šest bodů, protože každý může porazit každého.“

Vítězství proti Olomouci bylo upracované

„Vítězství ve Vítkovicích jsme chtěli podpořit triumfem v sobotu na domácím ledě. Čekal nás duel s Olomoucí. Posledně jsme doma podlehli Havířovu, takže jsme zároveň chtěli odčinit tuhle porážku. Byl to úplně jiný zápas než ve Vítkovicích, sobotní vítězství bylo upracované. Nehráli jsme tak dobrý hokej jako v jiných domácích zápasech a měli trochu nohy v medu. První třetina byla špatná. Od druhé dvacetiminutovky jsme se trošičku zvedli, začali víc bruslit. Naštěstí se nám podařilo dát Martinem Ptáčníkem dvě branky. Do třetí třetiny jsme bohužel zase vstoupili s tím, že se nám asi nemůže nic stát, a hned jsme inkasovali. Zbytek utkání byl o vůli, o tom dovést utkání do konce za tři body.

Jak jsem klukům řekl v kabině, člověk v hokeji nemůže hrát pouze hezká utkání. Každý zápas je jiný. Dovést takový duel do konce výsledkem 2:1 je někdy přínosnější, než někoho přestřílet a hrát super hokej. Kluci se to musí učit a jsem rád, že to zvládli.“

Nejsem si jistý, jestli má Ondra Slováček zachraňovat A-tým

„Dnes jsme na devětadvaceti bodech, což je paráda. Pořád mě ale mrzí zmiňovaná domácí porážka s Havířovem. Každopádně jsem rád, že se to na nás nepodepsalo a my nesklouzli do nějaké vlny tří utkání bez bodu. Teď je otázka, co bude dál. V následujícím dvoukole nás čekají utkání venku. Letos se nám mimo domovský Lapač daří, hrajeme dobrá utkání a zatím všechna jsme vyhráli. Uvidíme, jak teď bude všechno vypadat, protože Ondra Slováček má od pondělí naskočit do tréninků a zápasů A-týmu. Junioři hrají ve středu. Budeme to muset nějak slepit, vzájemně si vypomoct. Trenéři mladšího dorostu by zase rádi počítali se službami Kohouta a Pokorného.

Je ale třeba si uvědomit, že oba hrají stabilně ve třech pětkách. Loni odehráli třicet utkání, letos máme padesát zápasů základní části, k tomu snad play off. Kluci určitě nějaké zápasy za mladší dorost sehrají, pomůžou jim, ale musí to být velice citlivé. Zatavit kluka v tomhle věku je velice snadné a on se z toho pak může vzpamatovávat měsíc, dva nebo i půl sezóny. Myslím, že už tak je to na ně dost. Přestože ta utkání zvládají dobře. Jak říkám, musíme se dívat i na kluky, nejenom na naše zájmy.

To samé platí i u Ondry Slováčka. Je na tom dobře fyzicky, ale v sobotu už taky pletl nohama. Je otázka, jestli šestnáctiletý kluk má zachraňovat situaci A-týmu. V tomhle se můj názor, zejména s Pepou Štraubem, rozchází. Myslím si, že kluci ze staršího dorostu by si občas měli jít zahrát do áčka za odměnu. Ale rozhodně by se neměla přeskakovat juniorka. Kluci v juniorech dobře trénují a někteří by si tu šanci nastoupit za muže rozhodně zasloužili. Tímto samozřejmě neříkám nic proti Ondrovi. Jsem rád, že dostane šanci poznat zase něco jiného, ale myslím si, že by měl především hrabat ve starším dorostu. Měl by hodně trénovat a mužský hokej si zkusit občas za odměnu.

My každopádně musíme umět hrát s Ondrou i bez Ondry. Šanci by zase dostali jiní kluci. Je otázka, jestli za muže nebude nastupovat i Víťa Pelc. Takže je dobře, že se nám podařilo o víkendu dvakrát naplno bodovat. Přece jen máme teď nějaký klid, kdy se nemusíme klepat o každý bod.“